pondělí 5. června 2017

Děti, které přežily Mengeleho



Než začnu psát o této velice silné knize, ráda bych recenzi zahájila citátem samotné Evy Mozesové Korové:

„Doufám, že se mi nějakým skromným způsobem podaří poslat světu vzkaz o odpuštění. Vzkaz o míru. Vzkaz o naději. Vzkaz o uzdravení. Ať už nejsou nikdy žádné války, žádné experimenty (…), žádné plynové komory, žádné bomby, žádná nenávist, žádné zabíjení, žádné Osvětimi.“

 

Děti, které přežily Mengeleho je o sestrách – dvojčatech, Evě a Miriam, kterým bylo pouhých deset let, když byly poslané i se svou rodinou do Osvětimi. Rodiče viděly naposledy při selekci, před vstupem do tábora. Nejspíše byli všichni poslaní rovnou do plynu. Ale sestry, díky tomu, že byly dvojčata, přežily. Vyhlédl si je doktor Mengele, známý jako „anděl smrti“, a okamžitě si je odvedl.

Kniha popisuje, co s nimi Mengele prováděl. Tedy nejen s nimi, ale i ostatními dvojčaty, které potkávaly, nebo s nimi bydlely na „baráku“. Jako jedny s mála dvojčat zázrakem přežily. Je zde popisováno, i jak se složitě všichni dostávali po válce domů a co se s jejich životy dělo dál.

„Zůstat naživu byla ta nejdůležitější věc. Věděly jsme, že jsme naživu kvůli experimentům. Díky šťastné náhodě přírody. Protože jsme byly Mengeleho dvojčata.“

Jedna z mnoha knih o holocaustu a přesto je jiná. Protože Mengeleho přežilo opravdu jen pár dětí, na kterých dělal pokusy. S úctou se klaním Evě a Miriam, které i v deseti letech byly tak silné psychicky, že si říkaly: „Tohle musíme přežít, stůj co stůj.“ A ony přežily. Obdivuji Evu, že se rozhodla všem odpustit, dokonce i Mengelemu, který je tolik týral. Víc asi k této knize není třeba říkat, byla by to jen slova. Ale v této knize jsou přece činy! Činy, které překonaly zlo, válku, koncentrační tábor a bolesti. Tyto dvě dívky byly obdivuhodné a já děkuji Evě Mozesové Korové, že se rozhodla své zážitky sepsat. Protože takového knihy by měl číst opravdu každý…

Moc děkuji Dobrým knihám za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.


2 komentáře:

  1. Verunko, taky nikdy nepřestanu obdivovat jejich odvahu. Byly to přece ještě děti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak Šári... o to je to právě silnější. Je to neskutečné...

      Vymazat