Když jsem tě viděla naposledy

Kate je velmi úspěšná žena, má milujícího manžela, úspěšnou kariéru, velký dům. Ale když zavraždí její milovanou matku, život se jí obrátí vzhůru nohama.

Na matčině pohřbu cítí, že je něco špatně, a opravdu tomu tak je – přichází první výhružný vzkaz, ve kterém je jí vyhrožováno smrtí. Začíná se opravdu bát, pachatel matčiny vraždy zatím nebyl dopaden. Na pohřbu se po letech objeví její dávná kamarádka, která si nerozumí se svým manželem, ale Kate ji potřebuje. Když jí nabídne pomoc při pátrání, Kate neváhá a s úlevou pomoc přijímá. A začínají vylézat na povrch skrytá tajemství Baltimorské smetánky, lži, nepravdy, spletité vztahy. A Kate jde stále o život.
Kniha Když jsem tě viděla naposledy je označovaná za thriller. Není to tak docela pravda. Je to spíš román pro ženy, neboť i když jde v první řadě o vyšetřování vraždy a pokusu o ni, toho napětí se nám dostane jen velmi málo. Spíš než ke krvavému dramatu bych se přikláněla k sondě do společenské smetánky, která hýří penězi a ve svém bohatství se prostě nudí. Hlavní hrdinka Kate je sice úspěšná doktorka, ale je tak neskutečně naivní a místy snad i hloupá, až to knize ubírá na atraktivnosti. Na druhé straně její kamarádka Blaire, která se zjeví jako rytíř na bílém koni a všechno vyřeší, no páni. Trochu přitažené za vlasy.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Vím kdo jsi

Aimee Sinclairová je nejnovější hvězdou filmového plátna, se skvěle našlápnutou kariérou. Doma je jí oporou její manžel Ben, v práci filmový partner Jack. Vypadá to, že její život už nemůže být růžovější. Ale zdání klame, samozřejmě.




Po jedné velké hádce její manžel zmizí, bez dokladů, klíčů, telefonu, po sobě zanechá jen vybrakované konto – a to je vše. Má Aimee takový výpadek, že by jej snad zabila a nepamatovala si to? Aimee má rozhodně co skrývat, v její minulosti jsou místa, která jsou zasunuta hodně hluboko do podvědomí a neměla by vyplout na povrch. Ale vražda? A jak do všeho zapadá její zmizelý manžel? Vypadá to, že její dosavadní život byl jen jedna velká lež.
Alice Feeney  je bývalou novinářkou BBC a její debutový román Občas lžu  byl přeložen do více než dvaceti jazyků. Není překvapením, že podle stejnojmenné knihy byl natočen i seriál, jen u nás bohužel ke zhlédnutí zatím není. Po velkém úspěchu nám předložila druhou knihu Vím, kdo jsi a já ji přečetla doslova za pár hodin. Její styl psaní je neuvěřitelně čtivý, již od prvních slov jsem věděla, že to bude přesně ono.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Výměna

Představte si, že máte možnost vyměnit si s někým na určitou dobu domov. Bydlet v cizím domě, spát, jíst, žít a na oplátku v tom vašem bude žít majitel vašeho dočasného bydlení. Zdá se vám to jako prima nápad? Možná, dokud nenarazíte na člověka, který má jisté plány.



Caroline a Francis se na nějakou dobu stěhují do řadového domku, výměnou dávají majiteli svůj domov. Mají za sebou období, které jim, mírně řečeno, pocuchalo nervy, a toto se zdá jako skvělý začátek nového života. Od prvního vstupu do domu se zdá, že něco je špatně. Minimální výzdoba, minimální dojem útulnosti, strohost a prázdnota, to na ně čeká za vstupními dveřmi. Jako by zde majitelka domu ani nebydlela. Caroline se vrací vzpomínky, které chtěla mít pohřbené hluboko uvnitř, vzpomínky na období, které málem zničilo jejich manželství. Když přichází první e-mail od ženy, která bydlí v jejich bytě, vše se dává do pohybu.
Body dávám za nečekaný konec, který mé mínění trochu poupravil. Najednou vše začalo dávat smysl a spojilo se v překvapivé rozuzlení celého příběhu. Ale to natahování, zbytečné rozebírání myšlenek, jako by autorka potřebovala, abychom se dostali do hlavy hlavních protagonistů, to mírně ubírá na kvalitě celého příběhu.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Kniha:     Výměna

Autor:     Rebecca Fleet

Vydal:     Nakladatelství Domino

V roce:    2019

Stran:     280

Spánek

Neúmyslně zavinila smrt svého kolegy. Od té doby nenachází vytoužený klid a lidé kolem ní umírají dál...

C.L.Taylor se vyznačuje neuvěřitelnou čtivostí. Do svých knih vás vtáhne od první stránky vy prostě musíte číst dál a dál, abyste věděli. Ani u Spánku tomu není jinak, i když ani tato kniha nepřekonala její knihu Lež, která je mou nejoblíbenější.
Když se Anna vrací z teambuildingu se svými kolegy, mírně přecení své síly. Je podrážděná a nervózní a vjede do cesty náklaďáku, který zaviní tragédii, která ji připraví o klidný spánek. Po probuzení v nemocnici musí čelit vážnému obvinění, že zavinila smrt svého kolegy a další zranila a i když za to není postavena před soud, trýznivé výčitky svědomí ji sužují i po návratu domů. Z práce dává výpověď, její vztah se hroutí, její spánek je víc než neklidný. Rozhodne se odstěhovat do Skotska, na malý ostrůvek Rum, kde touží najít zapomnění a klid.
Po příjezdu sedmi ubytovaných se začíná zdát, že i samotné Anně kdosi usiluje o život. Každý z těch sedmi hostů má svá tajemství, která nemají být prozrazena. Přichází bouře, která je všechny uvězní v hotelu a Anně začíná jít o život.

Od samého začátku jsem tipovala někoho úplně jiného, kdo Anně usiloval o život. To je kouzlo autorčiných knih, vede nás uličkami, aby nás na konci zavedla do jedné ze slepých. Na druhou stranu umí stvořit hlavní hrdinku, která dokonale umí lézt na nervy. Ano, Anna si prošla traumatem, ale pálit za sebou mosty, odehnat od sebe člověka, který jí chce stát po boku do konce života a stojí při ní ve chvílích těžkých, to dokáže asi jen slaboch. A tím pro mě Anna byla. Neumí se podívat svému činu pevně do očí a říct - je mi to líto, ale nezavinila jsem to. Místo toho utíká a nenajde klid. 
Britská autorka C.L.Taylor opět dokázala, proč její knihy patří na špici psychologických thrillerů. V každé ze svých knih přijde s něčím neotřelým, novým, co ještě nebylo napsáno a to je na trhu thrillerů opravdu jako závan čerstvého vzduchu. Na nic si nehraje, nekopíruje, jen poklidně navádí čtenáře číst dál.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino.

Kniha:    Spánek

Autor:     C.L.Taylor

Vydal:    Domino

V roce:   2019

Stran:    312

Zlomení

Čtrnáctileté dívky a sériový vrah...Začíná boj o čas a pádný důvod pro bývalou inspektorku, proč se opět pohroužit do vyšetřování.

Martina Cole je klasika. Královna zločinu, kterou snad není třeba milovníkům tohoto žánru představovat. Její knihy jsou plné násilí, drog, mafiánských praktik a boje o život. Ale její nejnovější kniha Zlomení je trochu jiná. Proč?
Nejde ani tak o samotný příběh, i když v něm chybí spodina společnosti, mafiánská matka, co drží nad rodinou pevnou ruku, nebo synáček, který celou rodinu řídí. Ne, tentokrát jde jen a jen o vraždu a lapení sériového vraha. A ne jen tak ledajakého. Přece jen, dívky ve věku čtrnácti let by umírat neměly.
Nám známá hlavní hrdinka Kate Burrowsovou je na zaslouženém, policejním odpočinku a užívá si klidu se svým přítelem, bývalým mafiánským bossem Patrickem Kellym. Pro neznalé malé vysvětlení - setkali se při vyšetřování vraždy jeho dcery a navzdory všem pravidlům přeskočila jiskra. Stále spolu, stále nebe bez mráčku, až do chvíle, než se objeví Patrickův syn, o kterém neměl ani ponětí. Vše se začíná trochu komplikovat, Patrick je posedlý svou nově nabytou vnučkou a ani si nevšimne, že Kate větří problém. 
Když ji požádá bývalá kolegyně  Annie Carrová o pomoc při hledání sériového vraha, Kate neváhá ani chvilku. Její instinkty, které dlouho spaly, se ozývají naplno a zapojuje se do boje s nelítostným vrahem, který je blíž, než by se mohlo zdát.

Troufám si říct, že knihy Martiny Cole mám přečteny všechny. A bohužel musím konstatovat, že Zlomení patří k těm nejslabším. U autorky jsem zvyklá na drsné vyprávění o životě gangů, pouličních grázlů a násilí, ale tentokrát jsem mírně v rozpacích. Nedostala jsem to, na co jsem zvyklá. Autorka se až příliš zabývá soukromím Patricka, jeho nalezeného syna, snachy a samotné Kate a vyšetřování případu je tím malinko potlačováno, jakoby mimochodem. Najdeme zde sice párkrát zmíněného Grantleyského rozparovače, který kraloval předchozímu dílu a svedl tento nesourodý pár dohromady. Ale jinak je zde akce na můj vkus trochu málo. Jde o čtvrtý díl série v hlavní roli s inspektorkou Kate a za mě nejslabší. Tím nechci ale říct, že by kniha nebyla dobrá. Je výborná, čtivá, pokud se jednou začtete, dočítáte do konce při světle lampy. Ale předchozí díly jsou nesrovnatelně lepší a já mohu jen doufat, že Martina Cole se vrátí s dalším dílem k tomu, co mám u ní nejraději. K temnému podsvětí a zločinu, kterému kraluje.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino.

Kniha:    Zlomení

Autor:    Martina Cole

Vydal:   Domino

V roce:  2019

Stran:   352

Pátá oběť

Opičí vrah mu nedá spát. Už jej měl na dosah, ale vyklouzl a zdá se, že je nepolapitelný. Ovšem na scénu vstupuje  vrah mnohem víc úskočný, lstivý a brutální....!

Kdo jste loni zaznamenali knihu Čtvrtá opice a upoutala vás, neměli byste si nechat ujít novinku tohoto autora, s názvem Pátá oběť. Detektiv Porter je zpět. Jeho nezdar se zatčením Opičího vraha mu stále nedá spát a i když se na scéně objevuje nová vražda, brutálnější, lstivější, než co doposud zažil.
Mrtvá dívka, nalezena pod ledem, se kterým si pachatel dal spoustu práce, skoro jakoby to vypadalo jako divadelní scéna. Ovšem mnoho věcí absolutně nesedí. Šaty mrtvé dívky nepatří jí, ale dívce, nahlášené jako zmizelé před nedávnem. Jde o sériového vraha? Sam Porter ví, že má co do činění s člověkem, který se neštítí ničeho. Vrahem, který zachází příliš daleko a své hry dovádí k dokonalosti. To mu ovšem nezabrání dál pátrat po "Opičákovi", což mu vyslouží postavení mimo službu. Kdo je tady lstivější? Opičák, sám detektiv, nebo vrah, který je brutálnější než kdokoliv před ním?
Spousta otázek, na které není jednoduché nalézt odpovědi a ví o tom i agent FBI, Porterovi kolegové a unesené dívky také rozhodně mají co říci.

                         "Nemůžeš si hrát na Boha, aniž bys poznal ďábla..."

Čtvrtá oběť v loňském roce rozvířila hladiny thrillerových vod. Autor J.D.Barker stvořil postavu detektiva, který rozhodně vzbuzuje emoce a nejinak je tomu i v jeho druhé knize. 
Kdo první díl nečetl, mohl by místy mít malý problém se zorientovat, i když autor dává velkou dávku nápověd. Vše je dopodrobna vždy vysvětleno, ale určitou mezeru určitě pocítíte. Každopádně se s Opičím vrahem setkáme i zde, s jeho matkou, díky které se stal tím, kým je.
Pátá oběť je příběhem pouhých čtyř dnů, kdy se koná hon na vraha. Bestiálního a krutého. Je zde velký prostor i pro kolegy hlavního hrdiny, i pro tajemného vraha a to knize dodává tu pravou šťávu. 
Nelekejte se stran, kterými tento skvost oplývá. Všech 600 stran vám proklouzne mezi prsty jako nic. Neboť autor rozhodně ví, jak si přitáhnout vaši pozornost a lapí vás do svých sítí.
Pokud spisovatel Barker chystá další díl v hlavní roli s detektivem Porterem, já jej jen uvítám. Samotný závěr knihy tomu tedy rozhodně nasvědčuje, tak doufám, že milovníci skvělých thrillerů nebudou muset čekat příliš dlouho.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino. 

Kniha:     Pátá oběť
Autor:    J.D.Barker
Vydal:    Domino
V roce:   2019
Stran:     600

Občas lžu

Je v kómatu, ale slyší. A je z toho zmatená, neboť nemá tušení, co se s ní stalo. Ale cítí, že něco je špatně....

Další novinkou z Nakladatelství Domino se nám představuje naprostá pecka. Přirovnala bych ji ke Zmizelé, či Žena v okně, pokud jste četli. Možná už se budu opakovat, ale Domino má prostě čich na knihy, které rozhodně umí vyvolat ve čtenáři pocit, že tohle je prostě ono.

Amber se ocitá v nemocnici, upoutaná na lůžko v kómatu, ale všechno slyší. Ví, že k ní dochází její manžel Paul, její sestra Claire i její rodiče. Má to ovšem jeden háček, ale ten se nám ukáže až ke konci knihy. A nic není tak, jak je nám zpočátku předkládáno.
Amber sice spí, ale slyší, každé slovo, pronesené nad její postelí a je ze všeho zmatená. Utrpěla nehodu, ale prý si za ni může sama. Její manžel je nejdříve zatčen, následně propuštěn, ale proč? Její sestra, zdá se, ji miluje, ale cítí z ní cosi nevysvětlitelného. Víc otázek, než odpovědí.
Musíme se vrátit hluboko do minulosti, abychom si postupně poskládali střípky mozaiky, kterou nám autorka servíruje s pečlivostí a vede nás uličkami omylů. 
Vracíme se do dětství holčičky, která zoufale touží po kamarádce a nachází ji v dívence jménem Taylorka. To celé si přečteme z deníku, kterým je protkán celý příběh a tady se to začíná dokonale zamotávat. Nešťastná, zklamaná holčička, která ze srdce nenávidí svou slabou matku, která má slabost pro alkohol, otec, který se jen těžko vyrovnává s neutěšenou rodinnou situací.
O slovo se přihlásí krutá smrt, hrůzná a dech beroucí, u které stydne krev v žilách, neboť tím se všechno mění. Ale tím zdaleka celý příběh nekončí, vše se pořádně zkomplikuje a ke slovu se hlásí posedlost, strach a tajemství, které nemá být vyřčeno.

Možná se budu opakovat, ale toto je rozhodně kniha, která mě posadila na zadek. Po trochu rozpačitém začátku se děj nezadržitelně rozjíždí a autorka si s námi začíná pohrávat jako kočka s myší. V deníku se dočítáme nejniternější pocity mladé dívky, která lační po přítelkyni, která ji bude provázet životem. A pokud se kamarádka chystá odejít? Není problém, to se vyřeší. A krutě.
Alice Feeney pozvedla název psychothriller o stupínek výše. Miluju knihy, ve kterých jsem si jistá, že vím absolutně vše a přitom vlastně netuším.
V příběhu se objevuje jeden prvek a to byla ta chvíle, kdy jsem si řekla aha, už to mám, mám jasno. Chyba! Byla jsem naprosto vedle a mé srdce, milující pořádná dramata, zajásalo.
Na první pohled zcela očividný závěr, ale na ten druhý....no, paráda, vše se mění a vy jen sedíte a hltáte slovo za slovem.
Konečný závěr se mi zdál trochu otevřený a do teď nad ním přemýšlím, zda jsem jej pochopila správně. A neví, opravdu nevím. A to mě baví.
Občas lžu je dokonalou ukázkou, jak by měly psychothrillery vypadat a jak by měly na své čtenáře zapůsobit.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino.

Kniha:    Občas lžu

Autor:    Alice Feeney

Vydal:   Domino

V roce:   2019

Stran:    450

Den, kdy se to stalo

Představte si, že se proberete v nemocnici a nepamatujete si vůbec nic. Vaše dcera je mrtvá a manžel zmizel. Zdá se vám to jako noční můra? Věřte, může být ještě hůř...

Maggie, hlavní hrdinka nové knihy Nualy Elwood, se probere po krátkém kómatu v nemocnici a jak se tam ocitla a co mu předcházelo, vůbec netuší. Jen mladá policistka ji suše seznámí s nehodou, při které zemřela její dcera Elspeth. Ten, od kterého by potřebovala znát odpovědi, její manžel Sean, ale zmizel. Mohlo by se zdát, že se mu něco stalo, ale není tomu tak, prostě ji opustil, bez jediného slova rozloučení. Maggie se probrala a zažívá tu nejhorší noční můru. Musí se vyrovnat se smrtí milované dcery, za kterou cítí vinu, dům, který s manželem koupili, už není její, manžel, který by jí měl stát po boku není k nalezení. Snaží se najít odpovědi v deníku, který jí Sean psal v době, kdy spala v nemocniční posteli, ale ani tam se jich nedočká. Její věci jsou uschovány kdesi ve skladu a tam také nachází báseň, kterou pro ni její dcera napsala. Nebo...že by to všechno bylo docela jinak?
Kdo je tajemná Freya, která má přístup k jejím věcem? Kde se její manžel a proč od ní odešel, když jej potřebovala nejvíc. A jak souvisí její tajemství, ukryté desítky let, se současností a její mrtvou dcerou? Otázek stále přibývá a noví přátelé nejsou tím, kým se zdají být. 

Snažila jsem se myslet na hezké věci:

Zvířata a ptáci

Topinka s máslem

Sladký čaj

Měkká vlna

Brouzdání v moři

Maminčin obličej

Maminčin hlas

Maminka

Už první autorčina knížka Co zbylo z mojí sestry, vyšvihlo autorku v mém žebříčku oblíbenosti, na velmi vysokou pozici.

A u této knihy tomu rozhodně nebylo jinak. Od prvních stránek jsem byla pohlcena příběhem, který neuvěřitelně lehce ubíhal a nabíral na rychlosti, až do samého šokujícího konce. Moc často se mi nestává, abych byla tak překvapena celým rozuzlením, autorce se to ovšem povedlo opravdu mistrovsky.

Skvěle napsaný příběh má v sobě jakési tajemno. Jednotlivé kapitoly jsou protkány dopisy, které píše mladá dívka, zavřená v ústavu a já opravdu netušila, o koho by mohlo jít. Sledujeme ji jak vyrůstá, jak prahne po své matce, aby ji v posledním dopise zavrhla. A pak nic, konec, žádné psaní, žádný dopis.

Ale těsně to souvisí s hlavní hrdinkou Maggie. Konec je opravdu mistrný a dechberoucí, alespoň dle mého. Drama zde dosahuje absolutního vrcholu. 

Opravdu malinko zklamání pro mě bylo možná staré tajemství, s tím si autorka mohla trochu víc pohrát, zas tak  jsem šokovaná nebyl, na to, jak nás celou dobu napínala. Ale ani tohle malé zaváhání neubralo na potěšení ze skvělé knihy.

Recenze pro Nakladatelství Domino, kterému děkuji za skvělý čtenářský zážitek.

Malé temné lži

Tři vypravěči, tři osudy, tři rozervané duše. Smutek, vina, noční běsy a touha se vyrovnat s minulostí.

U této autorky jsme na kvalitu již zvyklí, alespoň my, kteří její knížky netrpělivě  vyhlížejí na pultech knihkupců.
Malé temné lži jsou ale něčím málo víc. Nejen thrillerem, detektivkou. Jsou smutnou zpovědí lidí, kteří nejsou schopni se vyrovnat se svým zármutkem, či tíživou minulostí.
Ale dáme si to pěkně popořadě. 
Jakoby na okraj se v knize budeme zabývat zmizením několika malých dětí. Falklandské ostrovy, malá, uzavřená komunita čítající pár tisíc lidí, kde snad každý vidí každému do talíře. Jak je možné, že zmizí tři děti? Je snad mezi obyvateli zrůda, která má nechutné choutky?
Ale hlavním tahounem příběhu pro mě byla Catrin. Rozvedená matka dvou mrtvých synů. Už to samo o sobě je kruté, ale to, co má v plánu, je krutější, i když v jejím zármutku snad pochopitelné. Od samého počátku jsem si myslela, že je mírně vyšinutá, ale vlastně jsem ji trochu chápala. Měla rodinu, manžela, dva krásné syny a v dalším okamžiku o všechno přišlo díky nepozornosti její nejlepší kamarádky. A spřádá pomstu, i když se navenek zdá, že se se smrtí dětí vyrovnala, opak je pravdou.
Na své si v příběhu přijde i válečný veterán Callum. Catrinin bývalý milenec, přítel, snad otec jejího mrtvě narozeného dítěte. Je jí stále nablízku, vždy ochotný pomoci, dává na ni pozor, i když to není vždy potřeba. A sám bojuje se svými válečnými traumaty, kruté vzpomínky na válku, které jej připravují o spánek.
A pak je zde Ráchel. Nejlepší kamarádka Catrin, ale zároveň žena, která je vinna smrtí jejích synů. Jí zůstalo vše, Catrin nic. A přišel čas se buď pomstít, nebo se vším vyrovnat.

Falklandské ostrovy. Chlad, vítr, jakési tajemné místo s pohnutou historií, ale na druhou stranu místo, kde na břeh vyplouvají kosatky a nachází jistou smrt.
Toto téma mě neskutečně bavilo, záchrana těchto mořských tvorů, jejich následné utracení z pochopitelných důvodů, to vše bylo neskutečně čtivé a ještě jsem se v autorčiných knihách s ničím podobným asi nesetkala. 
Samozřejmě zde máme zmizelé děti, středobod příběhu. Jedno se nalezne ve vraku staré lodi, jedno zmatené, ale zdravé se objeví na silnici. A to třetí? A co se tedy vlastně děje na tomto ostrově? Vypadá to, že každý má co skrývat a každý si pravdu upraví podle svého.
Sharon J. Bolton nám předkládá další ze svých brilantních příběhů, který opravdu vtahuje do děje od prvních stránek, ačkoliv toto klišé nemám ráda. Ale u ní tomu tak je, chytí a nepustí, pohrává si s naší myslí, naše myšlenky řídí tak, jak ona chce, aby nás vzápětí vyvedla z omylu. A jako vždy to okoření lidskostí a uvěřitelností celého příběhu.

Děkuji za recenzní výtisk Nakladatelství Domino.

Kniha:    Malé temné lži

Autor:    Sharon J. Bolton

Vydal:    Domino

V roce:    2019

Stran:    408