Nevinný klient

Máte rádi detektivky z právnického prostředí? A fandíte knihám Johna Grishama? Pak zbystřete a seznamte se s právníkem jménem Joe Dillardem, který obhajuje i jasné viníky, obhajuje, protože nikdo jiný obhajovat nechce....

Jako vítr vtrhl do knihkupectví nový román, pro nás neznámého autora Scotta Pratta Nevinný klient. Již v anotaci slibuje detektivní román, v hlavní roli s advokátem. který je tak trochu unavený, který dávno ztratil víru ve svou práci. Ale když dostane na stůl spis klientky, o které je přesvědčen, že je nevinná, jeho právnické smysly se znovu probudí. Zatím obhajoval klienty, kteří vinni byli a činil tak jen proto, že každý si zaslouží právo obhajoby. Ale u Angel, servírky ve striptýzovém klubu, která údajně zavraždila kazatele, si je jistý a neváhá jí pomoci.
Do případu zcela nečekaně začínají vplouvat další a další postavy, včetně jeho duševně nemocné sestry a tady se začíná zdát, že případ bude příliš osobní. Proti sobě má pár protivníků, kteří jsou naopak o její vině zcela přesvědčeni. Detektiv, který se neštítí ničeho, syn oběti, který nevěří, že by jeho otec byl něčeho zlého schopen a chce se pomstít.
Opravdu je Angela nevinná, nebo se jen zařadí mezi ztracené ovečky, s velkou vinou na duši, které se ujme jeden naivní obhájce?

Hned na začátek musím poznamenat, že právnické detektivky mám ráda ve všech směrech. A opravdu s nedůvěrou přistupuji ke každému novému takovému románu. Ale když jsem se začetla do první stránky Nevinného klienta, byla jsem lapena do pasti a už mě kniha nepustila. Ne že by byla až tak napínavá, ale kniha je napsána tak srozumitelným jazykem, že mě prostě upoutala. 
Hlavní hrdina Joe Dillard mi byl sympatický, asi tím, že si nehrál na žádného hrdinu, nadčlověka, ale byl to prostě jen právník, který má silný syndrom vyhoření. Jak by také ne, když sedí naproti jasnému viníkovi vraždy a v duchu si sumíruje jeho obhajobu. To musí zanechat následky. Proto trochu chápu jeho nenadálou chuť chytit šanci za pačesy a obhájit konečně jednu nevinnou duši. Jako třešnička na dortu je onou klientkou krásná a zranitelná dívka.
Pokud jsou v knize nějaké právnické nejasnosti, já na ně nenarazila a asi by to pro mě ani nebylo příliš důležité. Já jsem si tento příběh užila a pevně doufám, že se brzy dočkáme pokračování.

Za recenzní e-book děkuji Nakladatelství Mystery Press.

Kniha:     Nevinný klient

Autor:     Scott Pratt

Vydal:     Mystery Press

V roce:    2019

Stran:     320

Smrtící hry

Kdosi vraždí ty, kterým v minulosti pomohl. Jediným vodítkem, jak předejít dalším vraždám, je rodokmen, zanechaný u mrtvých těl. Genealog versus genealog a jejich hra na kočku a na myš.

Jefferson Tayte je již dobře známý a proslulý genealog, který na základě rodokomenů vyhledává zmizelé, či mrtvé oběti. Tentokrát je přizván samotnou FBI a to ze zcela prostého důvodu. Nalezená mrtvá dvojčata s ním mají mnoho společného a zdaleka to nebudou poslední mrtví.
Tayte má proti sobě velmi schopného protihráče, který o genealogii ví opravdu vše a neváhá tuto vědu využít, aby dostal svého protihráče do kouta. U každé z mrtvol položí rodokmen další oběti a na Jeffersonovi je, aby ji našel dřív, než bude pozdě.
Tentokrát ví, že mu na to síly nestačí a ke spolupráci si přizve policejní analytičku Frankie Mavroovou. Novináři přezdívaný vrah "genealog" je ale vždy o krok napřed a mrtvých přibývá. Začíná jít o čas a k soustředění Taytovi nepomůže jeho pocity viny a vědomí, že lidé umírají díky tomu, že je znal. Přestože velmi rychle přijdou na stopu zvrácenému psychopatovi, ta pravá hra teprve začíná - zjistit, co vraha pohánělo vpřed a proč.

Knihy s Jeffersonem Taytem jsou návykové, to musím podotknout hned na začátek. Autor Steve Robinson má dar čtenáře vtáhnout do děje a udržet ho v napětí do posledních stránek. V této knize trochu víc popustil uzdu své fantazii a počet mrtvol je až nezvykle vysoký. Po jeho předchozích knihách Anglická královna a Ztracená vládkyně, kdy jsem byla trochu v rozpacích z děje, si mou náklonnost opět plně získal a předložil nám napínavý thriller, ve kterém jde hlavně o čas. Navíc se děj knihy plně dotýká hlavního protagonisty a to mě prostě bavilo.
Kniha má dvě části, před a po. Před dopadením a po dopadení, přičemž ta první mě upoutala o malinko víc. Velmi brzy se dozvídáme totožnost pachatele a najednou jsme svědky pátrání po jeho motivu. 
Samotné genealogie je v této knize trochu méně, než jsme u autora zvyklí a děj se víc točí kolem dopadení vraha, ale ani tak to na atraktivnosti neubírá.
Steve Robinson prokázal, že není žádná padavka a umí do toho pořádně šlápnout a já se těším na jeho další díla.

Za recenzní e-book děkuji Nakladatelství Mystery Press.

Kniha:     Smrtící hry

Autor:     Steve Robinson

Vydal:    Mystery Press

V roce:   2019

Stran:   320

Žena mého života

David Raker čelí svému nejtěžšímu případu. David Raker musí sebrat všechny síly a bojovat o svou vlastní duši a zjistit, proč se cizí žena vydává za jeho manželku. Neboť jeho Derryn je už osm let mrtvá...

Když tráví David Raker vánoční svátky se svou dcerou, ani ve snu by ho nenapadlo, že se jeho život za pár okamžiků převrátí vzhůru nohama. Vyrovnaný a spokojený ze společnosti rodiny, je povolán zpět do Londýna na policejní stanici. Nejde ovšem o žádnou ztracenou duši, nejde o člověka, kterého se policie pokouší bezvýsledně najít. Jde o něj samotného. O něj a jeho ženu, která je už osm let mrtvá. Na policejní stanici dorazila žena, která je zmatená, ale skálopevně přesvědčená, že je Davidovou mrtvou manželkou. Při výslechu popisuje události z jejich společného života, které by měli vědět jen oni dva a o to víc je celá situace děsivá. Rakera obviní, že je duševně nemocný, ohání se lékařskou institucí, ve které byl David léčen pro výpadky paměti a Raker jen omámeně sleduje, jak se jeho sebekontrola a duševní klid začíná hroutit. Začíná pochybovat o sobě samém a když je policií obviňován z týrání a zmizení jeho ženy, jeho sebedůvěra se hroutí.

Musím tleskat Timu Weaverovi, co se mu tentokrát povedlo. Dokonale se mi dostal pod kůži a já nevěřícně sledovala, jak se svět Davida Rakera hroutí vteřinu po vteřině. Kniha je od první stránky nabitá temnými emocemi, které hlavnímu hrdinovi táhnou hlavou. Raker, v předchozích dílech silný a oduševnělý nebojsa, najednou začíná ztrácet půdu pod nohama a začíná vážně pochybovat o svém duševním zdraví. Weaver stvořil tentokrát příběh, který na vás dýchne dusivou atmosférou a vy začnete sami pochybovat o tom, zda to, co žena říká, může být pravda.
Žena mého života je devátým dílem série s Davidem Rakerem a rozhodně jeho knihy doporučuji číst od prvního dílu po tento, jinak by vám mohla uniknout spousta souvislostí. Já sama, ač mám přečteno vše, jsem chvílemi pátrala v paměti, aby kolečka zapadla na správné místo.
Na začátku knihy je milé poděkování českým čtenářům samotného autora, který se letos zúčastnil Světa knihy a i já se pyšním společnou fotografií s Timem Weaverem a jeho podpisem do knihy. Mohu jen pevně doufat, že zapálení a fantazie tohoto skvělého autora ještě dlouho neopustí a my se dočkáme jeho dalších knih.

Za recenzní e-book děkuji Nakladatelství Mystery Press.

Kniha:     Žena mého života

Autor:     Tim Weaver

Vydal:     Mystery Press

V roce:    2019

Stran:     512

Musíme si promluvit o Kevinovi

Jak byste se cítili, kdyby vaše dítě vešlo do školy s lukem a šípy a začalo kolem sebe střílet? Co byste cítili, kdyby jste si uvědomili, že jste od jeho narození čekali, že se stane něco zlého...?

Když jsem dostala k recenzi knihu Musíme si promluvit o Kevinovi, zajásala jsem. V poslední době o knize bylo hodně slyšet a anotace byla nesmírně lákavá. S velkou chutí jsem se začetla do prvních stránek a mé nadšení pomalu začalo upadat. Proč?
Vezmeme si to postupně. Děj této knihy je poutavý a anotace slibovala příběh mladého chlapce, který odešel do školy a o pár hodin později ho vyvedli v poutech, protože zastřelil pár svých spolužáků a učitelku. V Americe věc ne nemožná, u nás něco naprosto nepředstavitelného.
Celá kniha je jakýmsi monologem, které vede matka Kevina, Eva, svému manželovi Franklinovi. Sledujeme jejich seznámení, nesmělé začátky i jejich osudové rozhodnutí, počít dítě. Kevin byl pro Evu již od narození zklamáním. Těžce zvladatelný, umíněný, absence citu k matce Evě drásala nervy, neboť k Franklinovi Kevin choval city velmi silné. Nic na tom nezmění ani příchod na svět dcery Celie, holčičky, která Evě nahrazovala vše, co u Kevina chybělo.
Když jsem četla Eviny příhody, kdy ji Kevin doháněl k šílenství, říkala jsem si, že to snad ani nelze. Proč s tím někdo něco neudělal? Proč s ním nenavštívila psychiatra, víc psychiatrů, celé zástupy lékařů, aby upozornila, že Kevin je rozhodně jiný. Jeho styl mluvy, jeho věčné nošení plíny, neschopnost cokoliv se naučit nového, jeho zloba. Eva to vyřešila po svém, pořídila si další dítě. Nevyřešilo se tím nic, ba naopak. Kevin, na oko skvělý, starší bráška, za zády tyran a násilník. Varovné světlo svítilo do daleka a stále s tím nikdo nic neudělal. Až do osudného dne, kdy Kevin odešel do školy a domů se již nikdy nevrátí. Adolescentní chlapec dal najevo svou zlobu na celý svět a začal zabíjet. 

Musíme si promluvit o Kevinovi není na knižním trhu novinkou. Poprvé byla kniha u nás vydána v roce 2007 a nyní, v nové obálce, s ní přichází Nakladatelství Mystery Press. Byl natočen i stejnojmenný film a musím říct, že z obojího, jak z knihy, tak z filmu, jsem byla rozpolcená.
Tak velký potenciál, tak skvěle zvolené téma, o kterém se příliš nemluví, ale děje se a já se tak se čtením trápila.
Novinářka a spisovatelka Lionel Shriver za tuto knihu získala prestižní ocenění a já to plně chápu. Neboť, jak je známo, tato ocenění udělují opravdu erudovaní lidé, odborníci na literaturu a jejich zkušenosti jsou na hony vzdálené obyčejnému čtenáři.
Nevadilo by, že je kniha jakousi formou deníku. Ale je to velmi těžce napsáno, nic mě nesmělo rozptylovat, příliš jsem se musela soustředit na čtení a to mi vadí. Hlavní hrdinka je pro mě psychicky labilní, neboť už jenom to, jak dlouze si rozmýšlela, zda mít dítě nebo ne, už to zavání malinko mírnou poruchou. Po vraždách, které má na svědomí její syn, zůstala na světe naprosto sama a rvala se s tím opravdu statečně. Ale opět - její míra odpuštění je pro mě nepochopitelná. Říká se, že krev není voda, ale některé věci odpustit prostě nelze. 
Trochu to zachránil naprosto šílený a nečekaný konec, to jsem zůstala s otevřenými ústy. Ale..za mě nemohu s čistým svědomím říct, že Musíme si promluvit o Kevinovi je pecka, po které ještě někdy sáhnu.

Za recenzní e-book děkuji Nakladatelství Mystery Press

Kniha:     Musíme si promluvit o Kevinovi

Autor:     Lionel Shriver

Vydal:     Mystery Press

V roce:    2019

Stran:     528