Prokletí Schwartzovy vily

Strašidelný starý dům, dávné tajemství, nedaleký hřbitov, nalezené dopisy, zjevující se duchové… Svět živých a mrtvých se střetává a nenechá vás spát!

Mladí manželé Nora a Leonard čekají miminko a žijí u rodičů. Chtěli by vlastní bydlení, ale nemají dostatek finančních prostředků. Jednoho dne se však naskytne příležitost koupit levný byt ve staré secesní vile, na samotě za městem, u hřbitova. Má to však více háčků, proč je nemovitost tak levná. Jedním z nich je například to, že se ve městě odjakživa povídá, že v tomto domě straší, stalo se tam mnoho hrůzných věcí. Mladí manželé však povídačkám nevěří a po nabídce skočí. Starý byt se snaží zútulnit jak mohou. Minulost domu je však příliš temná a i Noru s Leem dostihne. Začínají se dít zvláštní věci, oba vídají dospělé i děti ve sto let starém oblečení, někteří ho mají i zabahněné či zakrvácené. Nora se pustí do pátrání po minulosti domu, aby odhalila, co se zde vlastně kdysi stalo…

„

Dobrý Bože!

Ochraňuj mě před ním. Ochraňuj mě před nimi! Připadám si tu jako svázaná. Slyším je všude kolem sebe. Bojím se. Bojím se otevřít oči, když slyším jejich hlasy, a děsí mě představa, že ublíží mému dítěti. Tolik jsem si ho přála a tolik jsem se radovala, když jsi dopustil, aby se stal ten zázrak početí. Cítím jeho pohyby ve svém těle a připadám si jako panna Maria. Ona ten zázrak zažila. Věděla, co to je cítit své milované dítě uvnitř sebe. Cítit, jak se hýbe, jak pluje uprostřed toho záhadného prostoru, věděla, kdy mu tluče srdíčko. I já to vím. Vnímám ten zázrak života, a zároveň se ho děsím. Proč tohle dopouštíš? Proč jsou tady? Aby mi ublížili? Co jsem udělala, že musím být trestána jejich hlasy. Vždyť nejde jen o mě, jde především o mé dítě…“

 

Matčina hra

Emily miluje Adama. Adam miluje Emily. Jak prosté. Ale je tady někdo, kdo lásce nepřeje a snaží se překazit svatbu stůj co stůj. A ten někdo je Adamova matka....nebo to bylo úplně jinak?

Hned na začátek musím podotknout, že jsem fascinovaná. Z knihy, od které jsem neočekávala zhola nic, jen prostě čtení na večer, jsem dostala to, po čem mé čtenářské srdce bažilo už dlouho. A to je skvělý zážitek a stránky, od kterých jsem se jen těžko odtrhávala. 
Když se Emily seznámí s Adamem, nehledá partnera, natož budoucího manžela, ale stane se. Za nedlouho tvoří pár a je na čase, seznámit se s rodiči. U Emily je to jednoduché, ale s Adamovou matkou je trochu potíž. Už od prvního setkání je jasné, že v ní Emily nenajde spojenkyni, ani milující druhou matku. Adamova matka je plně závislá na svém synovi a Emily jen tiš trpí. Přece jen, znají se tak krátce, jak vážné to mezi nimi může být?
Ovšem osud si přeje něco jiného a velmi brzy se začíná plánovat svatba. A začínají vylézat první kostlivci ze skříní. Adamova bývala přítelkyně, která zemřela krutou náhodou je jen jedním z nich.
Na odkrytí karet dochází na rozlučce, které se účastní všechny Emiliny přítelkyně, bohužel i její bývalá tchýně, která na ni pozve Emilinu kamarádku. Ovšem bývalou kamarádku, se kterou má Emily nevyřízené účty a začíná jít do tuhého, Adamova matka nepokrytě přiznává, že svatbě zabrání stůj co stůj a Emily tuší, že přesvědčit Adama, že jeho matka je šílená, nebude nic jednoduchého.
Adamova matka neváhá sáhnout po jakékoli psychické zbrani, aby svatbě zabránila a Adama dostala od Emily co nejdál. Neštítí se absolutně ničeho a od nevinných narážek přechází do přímého útoku a svatba se odkládá.
Ale Emily má jeden trumf v rukávu, kterým Adama k sobě připoutá. Čeká jeho dítě, které se narodí navzdory nenávisti jeho matky.
Myslíte si, že je to všechno tak jednoznačné? Opravdu si myslíte, že by autorka vymyslela tak plytký příběh, nad kterým budou plesat miliony nadšených čtenářů?

Jsem absolutně nadšená! To píšu bez uzardění a stojím si za tím. Ano, myslela jsem si, že znám celou pravdu příběhu, vím, kdo je tady padouch a kdo oběť. Jak krutě mě autorka Sandie Jonesová vyvedla z omylu.
Od prvních stránek mi byl hlavní protagonista Adam nesympatický. Přišel mi nabubřelý, panovačný a samolibý a to se mi závěrem jen potvrdilo. Na druhé straně tady máme Emily, která se ho držela zuby nehty, i přes to, jaký byl maminčin mazánek a jak moc podléhal matčiným vrtochům.
Do hry vstoupil i Adamův bratr James a tomu jsem fandila, i když mu Emily ve své zaslepenosti nedala žádnou šanci.
Stánky ubíhaly zběsilým tempem a já jsem nedostala ani sebemenší prostor pro nudu. Naopak, autorka mě udržela naprosto čilou a hltající každé její slovo.
Závěr snad byl malinko přitažený za vlasy, ale no a co? Je to fikce a to nesmírně zdařilá a překvapivá, přesně taková, jakou u psychothrillerů očekávám.
Takže za mě velký palec nahoru a pevně doufám, že se dočkáme i dalších knih této spisovatelky, neboť český čtenář by neměl být ochuzen o další skvělý příběh.

Děkuji Nakladatelství Grada za recenzní výtisk.

Kniha:     Matčina hra

Autor:     Sandie Jonesová

Vydal:    Grada

V roce:   2019

Stran:    352

Babičky a dědečkové nejsou k zahození

Když jsem byla malá a onemocněla jsem, na hlídání mě dostala babička. Ještě dnes si živě vybavuji, jak babička voněla po mentolových bonbonech a krémem na ruce. Celé dny trávila u okna s pletením v ruce a já ji fascinovaně pozorovala, co dokáže. Babička byla studnice vzpomínek. Prošla si válkou, jako sudetská Němka měla spoustu příběhů, ale na hodně věcí jsem se jí nezeptala. A dnes toho trpce lituji.

Teď jsem i já babička, i když mladá a nemám tolik příběhů, které bych mohla svému tříletému vnukovi vyprávět. Ale něco se přece jen najde, a miluji ten jeho pohled, když mi sedne na klín a zašeptá: Babičko, a proč…Babičky a dědečkové jsou důležitými členy rodiny – a nebudou tady pro nás věčně. Užívejme si proto vzájemných chvilek a snažme se být s nimi co nejvíce.

Blíží se podzim, sychravé a deštivé počasí bude svádět k pobytu doma.  Čas jako dělaný na skvělou společenskou hru Babičko, dědečku… jak to tenkrát bylo? Spousta karet s retro obrázky, rodinná vyprávění, při kterých se spojí všechny věkové kategorie.

Pokračování článku s tipy pro prarodiče najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy

Esence Asli

 

Asli je fenka, její páníček si říká Kouzelník. Potulují se spolu po Egyptě, přes poušť. Kouzelník má obrovskou žízeň, a tak když dorazí do přístavu, prodá Asli námořníkům. Jejich cesty se rozdělí. Asli je na lodi do Indie, kde má chytat krysy, ona je však pejsek vegetarián a zabíjet zvířata se jí příčí, protože ani nejí maso. Kouzelník později zpytuje svědomí a lituje, že se Asli takhle ošklivě zbavil. Snaží se jí najít, a tak také vypluje do Indie. Když loď s Asli dorazí na pevninu, fenka se odpojí od námořníků a toulá se sama uličkami plnými odpadků. Potká mnoho dalších psů a lidí, někteří jsou hodní, někteří zlí. Oba zažívají různá dobrodružství. Kouzelník se po cestách jednoho dne dostane do meditačního centra, kde objeví jednu ženu…

„

Zprvu jí bylo proti srsti zabíjet lodní hlodavce. Asli zvířata nejedla, ani mrtvá, ani živá. V tomto se od ostatních psů lišila. Ale jen kvůli krysám tu Asli byla a jen za jejich lov měla dostávat najíst. Musela zatnout zuby a proměnit se v hladovou kočku. I když doopravdy netušila, zda to její srdce schvaluje. Ta, kterou lovila, navíc ráda hryzala pro plavbu životně důležité věci, a to opravdu nebylo ani trochu bezpečné.“

 

 

Účetní z Osvětimi

Oskaru Gröningovi bylo 21 let, když jako příslušník SS nastoupil do koncentračního tábora Osvětim. Měl zde vést záznamy o zabavených cennostech vězňů, včetně peněz. Denně přepočítával hromady bankovek, které, jak věděl, byly ukradené uvězněným Židům. Věděl o vraždění a o všech hrůzách, které se v koncentračním táboře děly, ale sám se vždy ospravedlňoval tím, že je přece pouhý účetní, na zabíjení se nepodílí. Až v jeho 94 letech – za sedmdesát let po konci války, ho německý soud odsoudil.

Autor knihy Reiner Engelmann protíná Oskarův životní příběh různými myšlenkami ohledně soudních protokolů, na základě různých rozhovorů a přibližuje také jeho soudní proces.

„

 Když proběhla selekce a nově příchozí vězni odešli, stál Oskar Gröning na rampě už jen s jedním rottenführerem a najednou uslyšeli dětský pláč. Gröning se rozhlédl a zjistil, že tam leží nemluvně zabalené do deky. Nejspíš ho tam matka nechala úmyslně v naději, že se o ně někdo postará. Dítěti mohlo být pár měsíců. Matka jistě tušila, že dlouho nepřežije, ale pokusila se ho zachránit, napadlo Oskara Gröninga.

Jen co mu to blesklo hlavou, sklonil se rottenführer k dítěti, popadl ho za nohy, rozmáchl se a udeřil mu hlavičkou o nárazník náklaďáku připraveného k odvozu zavazadel. (…) Dotyčný se jen zašklebil a hodil mrtvé tělíčko na náklaďák.

 

Zavěšená pizza

Zavěšená pizza je příběhem o mezilidských vztazích, běžných problémech s láskou a starostmi, které se týkají každého z nás.
Zavěšená pizza je první knihou českého autora Vítězslava Jareše, kterou jsem četla a mám mírně rozporuplné pocity. Proč?




Hned na úvod musím upřesnit, že české autory příliš nevyhledávám, až na pár výjimek. Mnozí čtenáři mě ukamenují, ale mám to prostě tak nastaveno. Musí to být téma, které mě zaujme na první slovo, jinak knihu prostě nepřečtu. Zde jsem udělala výjimku, neboť jsem byla oslovena samotným autorem. Tak jsem to zkusila. A zkusila jsem zároveň í žánr, který běžně nečtu. Žádné drama, žádné krvavé cákance na stěně, žádný zběsilý úprk před vyšinutým vrahem. Zavěšená pizza je humorně laděná kniha, ve které jsem našla trochu sarkasmu a trochu typicky českého humoru.
O čem kniha je? O mladých lidech, vesměs. O mladém muži, který si otevře svou pizzerii a jeho obchodní myšlenka je rozhodně zajímavá. Dostat pizzu anonymně darem? No, proč ne. 
O dívce, která tak soustředěně hledá vztah, že každé její rande skončí tam, kde to rozhodně neplánuje.
O klubu Sněhurek, ve kterém se členky snaží najít pana Pravého.
O drsném rozchodu a dalších životních peripetiích.
A o životě. To především. O obyčejném životě, o běžných dnech běžného člověka se vším všudy.
Hned od počátku čtení jsem měla velký problém orientovat se ve všech těch jménech a postavách, které se na nás sesypou. Málem jsem si musela udělat seznam, abych věděla na další stránce, kdo, s kým, proti komu... Ale to byl jen malý problém, na který jsem si rychle zvykla.
Nejsem zavilý čtenář humorných příběhů. Není to tím, že bych neměla smysl pro humor, ale o knize musím trochu přemýšlet, trochu se zamyslet, co mi chce říct a zde jsem, bohužel, moc prostoru k přemýšlení nepotřebovala. Ano, místy jsem  povytáhla koutky úst, následoval povzdech, který avizoval, že daná situace je mi povědomá z mého soukromého života, nebo ze života mých známých. Nejspíš nejsem ten pravý, cílový čtenář, pro kterého je určena, neboť po dočtení poslední stránky jsem ji odložila s pocitem, že byla prostě milá, ale postavy v knize mi nikterak chybět nebudou.
Klasický český život s klasickými příhodami, které dnes a denně vídáme kolem nás. Měla jsem i pár oblíbenců, ale některé postavy mi přímo drásaly nervová zakončení. 
Samostatné příběhy jsou napsány laskavě, mile, bez zvláštních kudrlinek a odboček. Knihu jsem dočetla, ale nic zvláštního ve mě nezanechala. Snad jen zvědavost přečíst si i jinou knihu tohoto autora, jako třeba 12.12 nebo Zloději času.
Přeji Zavěšené pizze spousty nadšených čtenářů, kteří ji ocení mnohem lépe než já a panu spisovateli mnoho fantazie při psaní dalších knih.

Za recenzní výtisk patří můj dík samotnému autoru Vítězslavu Jarešovi.

Ať žije dobrodružství

Máte doma malého knihomola? Myslím, že pro milovníky knih je to tajné přání, aby i jeho potomci našli v knihách to, co v nich nacházíme my. Sto různých světů, sto úniků od reality. Pryč s mobily, tablety a hrami, které nás okrádají o čas, pojďme je raději naučit lásce ke knihám.

Jako malá jsem zbožňovala Rychlé šípy. Je mi naprosto jasné, že dnešní děti se v tomto světě Stínadel moc nenajdou, ale je to dobrodružství, které alespoň mě hodně bavilo. Třeba se jim bude líbit.

Co takhle příběhy, ve kterých děti trochu zapojí mozek a připojí se k pátrání? Klub tygrů je sérií knih o starověkém Římě a každá kniha v sobě skrývá tajnou lupu potřebnou k vyřešení hádanky.

Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Rebelský dědic

První díl série Rush Duet mě pohltil od prvních řádků. Autorky Penelope Ward a Vi Keeland jsou pro mě vždy sázka na jistotu a ani tentokráte nezklamaly…

Gia se po jedné nevydařené noci s mužem, kterého ani nezná, rozhodne, že na chlapy kašle. Soustředí se na sebe a psaní knihy, u které jí hoří termín. Když ale dostane nabídku přivydělávat si po večerech v baru, s radostí přijme, protože s penězi jaksi nevychází. V baru Výšiny pozná svého nového šéfa Rushe a okamžitě to mezi nimi začne jiskřit. Rush je potetovaný rebel v koženém křiváku, s komplikovanou minulostí, tvrdou slupkou, ale milým srdcem uvnitř. K Gie ho však, i přesto že se tomu brání, táhne něco jako magnet. Když se konečně otrkají a začnou spolu chodit, Gia zjistí, že během noci s oním cizím mužem otěhotněla. Jak se s tím Rush s Giou vypořádají? Zůstanou přátelé nebo k sobě najdou bližší cestu?

 

„

Pořád jsem na sobě cítila jeho oči, otočila jsem se přes rameno na svého rebelantského zákazníka a přistihla ho, jak zírá. Neměl ani dost slušnosti, aby předstíral, že ne, když jsem ho nachytala. „Bude to šest dolarů,“ řekla jsem, když jsem před něj položila půllitr.

„Osm.“

„Prosím?“

„To pivo stojí osm, ne šest dolarů.“ Zdál se mi otrávený. „Aha. Opravujete mě, abyste mohl zaplatit víc?“

Vyhazovač-manažer-strom nakráčel k baru a postavil se vedle mého zákazníka. „Dodávka alkoholu dorazila pozdě a bylo tam o čtyři láhve míň. Účtenka je pod šuplíkem pokladny, šéfe.“

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co jsem slyšela. Rozšířily se mi oči. „Řekl jste… šéfe?“

Drsňák se na mě zlostně díval. „Přesně tak, Gio. Já jsem ten pitomec. Tohle místo mi patří.“

 

Pařížský architekt

Krásný, silný a napínavý příběh z Němci okupované Paříže, kde obyčejní lidé riskovali své životy, aby zachránili životy cizích Židů…

Román se odehrává ve Francii, převážně v Paříži, roku 1942. Nadaný architekt Lucien jednoho dne během války konečně dostane dobře placenou práci, ale i přesto velmi přemýšlí, zda ji vůbec přijmout. Dostal by za ní mnoho peněz, ale také by díky ní mohl přijít o život. Má totiž navrhnout dokonalou skrýš pro jednoho bohatého židovského muže, ukrývajícím se před gestapem. Lucien nakonec důmyslnou skrýš vytvoří, a poté ještě mnoho dalších. Jenže pak jedna z jeho skrýší nešťastně selže a další náhodou gestapo odhalí. Co se stane Lucienovi a jeho rodině? Jak dopadnou další členové odboje?

„

Mám strašný problém vymyslet skrýše. Prostě nemám vaši inteligenci na takové záležitosti. Nesnáším, že vás musím znova obtěžovat. Ale kde by se mohly udělat?“

Lucien téměř minutu mlčel. Přešel k vysokému úzkému vitrážovému oknu a podíval se dolů na kapotu citroenu zaparkovaného před budovou, od které se odráželo horké srpnové slunce. „Nejprve se rozhlédnu. Jsem si jistý, že dokážu s něčím přijít, ale bude to rozhodně poslední skrýš, monsieur.“

 

Luštěninová kuchařka

Anotace:

Neházejte hrách na stěnu. Uvařte z něj skvělou večeři! S novou knihou Petra Klímy objevíte kouzlo moderní veganské kuchyně. A protože zásadní součást zdravého jídelníčku představují bílkoviny, je věnována luštěninám jako jejich kvalitnímu rostlinnému zdroji.

Jak ale luštěniny skutečně zařadit do domácího vaření? Jak je správně připravovat, klíčit, fermentovat, skladovat? Co všechno se z nich dá vyčarovat a jaké druhy se na co hodí nejlépe? A hlavně, jak si na nich i s dětmi pochutnat a nikdy se u toho nenudit?

Český veganský šéfkuchař Petr Klíma spojuje zkušenosti ze světové gastronomie s denní praxí v restauraci i v domácí kuchyni. Využívá originální postupy a sezonní suroviny. Spolu se škálou luštěnin hraje v jeho receptech velkou roli také čerstvá lokální zelenina z farmářských trhů. Autor všechny recepty navíc nejen sestavil, ale i sám nafotil - Luštěninová kuchařka se spoustou zeleniny je tak do posledního klíčku jeho autorským počinem.

Kniha obsahuje téměř 80 skvělých receptů plných "zelených bílkovin" (saláty a pomazánky - klíčené luštěniny - polévky - hlavní jídla - laskominy a sladká jídla).

 

 

Petra Klímu jsem prvně zaregistrovala díky jeho Zeleninové kuchařce a ani tuto jsem si nemohla nechat ujít. Protože už první zeleninová mně velmi zaujala a zamilovala jsem si jí od prvního vyzkoušeného receptu. Recenzi na ní najdete zde. Cizrnový salátek podle ní dělám neustále. A co mě uchvátilo v této Luštěninové kuchařce? Toho bylo mnoho a nevěděla jsem, co zkusit dřív. Takže nejdříve opět takové přiblížení obsahu. Kniha je rozdělená na sekce.

První je část Saláty, přílohy a pomazánky, kde najdete například Černooký salát s pečenou zeleninou a petrželkou, Fazolovo - papriková tapenáda, Teplý cuketový salát s kukuřicí a slunečnicí, Rajská rajta s cuketami a spousty dalších.

 

Má prázdninová knihovnička aneb co jsem přečetla během léta

Zajímá vás, co čteme u nás v Knihy na cestách? Jak a kde čteme? Pro mne je léto takovým „slabším“obdobím,  protože mám hodně aktivit i venku, na rozdíl od zimy, že ano. Nejraději čtu večer v posteli, ale pokud mám čas, otevřu si knihu i na lehátku na zahradě, pod jabloní. Během prázdnin jsem přečetla 17 knih. V tomto článku bych vám ráda představila zejména ty, které mě nadchly, ale i takové, které jsme ještě v předešlých článcích ještě nezmínily.

Na psí uši – Petra Nachtmanová

 

 

Romantický příběh samotářského Marka, jeho psa Bena a ztracené modelky Valerie. Román plný lásky, hlavně té psí, s krimi zápletkou, je ideální čtení na léto. Marek kdysi objevil štěně přivázané v lese ke stromu. Od té doby uplynulo pár let a Ben s Markem jsou nerozlučná dvojka, rozumí si i beze slov. V sousedství však žije Helena, která se živí chovem drobného zvířectva. A tak Marek často řeší Beníkovy průšvihy. Občas zakousne kachnu nebo slepici a sousedka Hela je dost naštvaná. K pejskovi i jeho páníčkovi se chová hodně nevraživě. Mezitím Ben najde v lese opuštěnou modelku Valerii a Marek se do ní na první pohled zakouká. Během chvilky však žena zmizí a po pár dnech se opět objeví na prahu Markova domu, potřísněná krví… Co se stalo? Kdo je vlastně tahle Valerie? Dokáže jí Marek milovat i přesto, že se s Benem nesnese?

 

 

Spolek nemrtvých holek – Lily Andersonová

 

 

Pokud hledáte zábavné letní čtení o mladých, které je absolutně originální, protože je plné čarodějnic, kouzel a zombie, pak si rozhodně přečtěte Spolek nemrtvých holek! Mila zde s nemrtvými přítelkyněmi řeší problémy každého teenagera, ale zároveň se snaží, i za pomoci kouzel, najít jejich vraha. Hlavní hrdinky jsou vtipné, sarkastické a vše berou s nadhledem. Při čtení jsem se báječně bavila, ale zároveň měla i husí kůži. Zápletka je překvapivá a rozhodně by závěr nikdo netipoval. Spolek nemrtvých dívek je tak odlišný a tak jiný, originální, prostě skvělý! Tohle není jenom obyčejná young adult kniha. Sice je o náctiletých, co chodí na střední školu, ale přečíst si ji může každý, kdo má rád zombie, nemrtvé, čarodějnice, kouzla či coveny.

 

 

Kazatel – Honza Vojtíšek

 

 

Středověk, přítomnost, kruté vraždy, exorcismus, temnota… to vše je výborně napsaný horor Kazatel z pera českého autora Honzy Vojtíška. Kněz Řehoř žije v roce 1476 na faře u Holého Návrší v okolí Boletic. Jednoho dne se mu přihodí něco neobvyklého, co zabije jeho přítele, ale Kazatel přežije. Poté zjišťuje, že se mu začínají dít zvláštní věci… Gaben žije v přítomnosti a díky příteli se dostane do jakéhosi transu, který kamarád nepřežije, stejně jako v případě Kazatele, a Gaben už poté není ten, co býval. V přítomnosti i středověku přibývají brutální vraždy, zvláštní události, oba vidí stíny a chovají se divně. Proto musí spojit síly, aby se obrátili proti zlu, které ovládlo jejich okolí. Jak to můžou společně dokázat, když žijí každý v jiné době? Podaří se jim ovládnout temnotu?

 

 

 

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

Třetí poločas

„Tohle je láska za časů rakoviny.“

 

Láska, manželství, rakovina, bolest a smutné odcházení. To je Třetí poločas.

Stijn a Carmen jsou manželé, mají každý svou prosperující firmu, jsou bohatí, šťastní a užívají si života spolu se svou malou roční dcerkou Lunou. Jednoho dne je však Carmen diagnostikována rakovina prsu. Ze dne na den se jejich životy změní v pobyty po nemocnicích a návštěvy po doktorech, místo večírků a popíjení v barech, jak byli zvyklí. Carmen prochází chemoterapiemi, poté ozařováním a Stijn se s tím vyrovnává po svém. Vrací se do amsterodamského nočního života, do náručí cizích žen… Autor vypráví svůj (skutečný) příběh surově, bez příkras, občas i s černým humorem. Ale popisuje vše, co zažíval podrobně a přímočaře, s ničím se nemaže a mluví i o nemoci své ženy velmi otevřeně.

„

 Není pro vás těžké, že se teď bavíte s psychiatrem o nemoci, na kterou asi nejspíš zemřete? Něco takového by vás ani nenapadlo, že, mladá paní, když jste v takovém rozkvětu života?“

 

Levandulová zahrada

Slavný šlechtický rod, francouzská Provence a tajemství z druhé světové války. To je příběh irské autorky Lucindy Riley, proslulé svými romány plnými lásky, odvahy a příběhy z minulosti.

Poslední potomek šlechtického rodu Emilia de la Martinières zdědí majestátní zámek v Provence a k tomu rozsáhlé vinice. Ovšem zámek je na spadnutí, navíc zatížen velkými dluhy, a vinice také příliš nevynáší. Její matka, se kterou neměla za jejího života nijak vřelý vztah, peníze zděděné po svém manželovi marnotratně utrácela a pro svou dceru nezanechala skoro nic. Jako dar z nebes potkává okouzlujícího Sebastiana a neváhá příliš dlouho, když ji požádá o ruku. Odjíždí s ním do jeho rodné Británie, ovšem minulost jejích předků stojí na prahu jejího vědomí a starý příběh, opředený tajemstvím, začíná právě tam. Kdo byla tajemná žena, přicházející v období druhé světové války do jejího rodiště? A co s ní měl společného její zemřelý otec? Spousta otázek, ale odpovědi se musí snažit vypátrat sama. A budou víc než překvapivé.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy

Návrat do Cornwallu

Nádherný příběh dávného tajemství, lásky, druhé světové války a obrovské zrady…

Román začíná v roce 1943, ve válečném Cornwallu. Dvě sestry, dvojčata, Adele a Amelie zde žijí s rodiči a babičkou. Tatínek už před nějakou dobu odešel do války, takže zůstaly jen ženy. Adele je ta rozumná, vážná a Amelie je ta ztřeštěná, tak trochu do větru. Obě sestry se rozhodnou přidat k armádě. Amelii přijmou jako řidičku přímo v Cornwallu a Adele jako telegrafistku, ta ale kvůli tomu musí opustit rodný kraj a nastoupit na tajnou základnu pobřežních sil. Tak trochu se těší, že bude konečně sama sebou a ne jednou z dvojčat. Válka a různé okolnosti však obě sestry tak ovlivní, a zanechají tak hluboké rány v jejich srdcích, že nejsou zahojené ani po sedmdesáti letech. Osudy sester se v současnosti protnou díky Američance Laře, která po smrti svého pradědečka přijíždí do Cornwallu, aby rozpletla tajemství života svých praprarodičů…

 

„

25. června 1944

Má nejdražší lásko,

ani nedokážu říct, jak se mi ulevilo, že jsi naživu. Denně vidím, jak přivážejí mrtvé a raněné, a modlím se, abys nebyl mezi nimi. Už jsem se bála doufat. Asi by mi žalem puklo srdce. Nechápu, jak ses mohl tak rychle stát celým mým světem, ale je to tak. Prosím Tě, dávej na sebe pozor. Jsi mé srdce, jsi můj život. Hrůzou se mi tají dech, když pomyslím na to, v jakém nebezpečí musíš v tuto chvíli být. Vím, že musím být statečná, a kvůli tobě budu.

Miluju Tě.

Navždy Tvá

A xxxxxxxx

 

Chata u jezera

Americký autor Edwin Hill nám předkládá svou prvotinu Chata u jezera, která je prvním dílem celé série. A jak se popral mužský autor, který vstoupil do thrillerových vod, ve kterých je opravdu velká konkurence, s ženou v hlavní roli?

Když do života knihovnice Hester vstoupí malá kamarádčina (Daphne) dcerka a zároveň přítelova sestra Morgana,  zdá se, že její život od teď už bude jenom jízda do kroužků, dělání úkolů a nepřeberné množství starostí, které nejsou její přirozeností. Ale Hester má jednoho koníčka, který ji z tohoto stereotypu vyvede. Ráda hledá ztracené lidi a je v tom opravdu dobrá. Když ji vyhledá žena, pátrající po svém ztraceném bratrovi, Hester se pouští po stopách tajemného zmizení, na jehož konci happy end rozhodně nebude.

Chata u jezera od první stránky nabere spád. V knize nenajdete žádná hluchá místa, při kterých byste zívali nudou. Hlavní protagonistka Hester se vymyká svou malinkou postavou a nikdo by v ní nehledal buldoka, který si jde tvrdě za svým. Onen ztracený bratr zmizel spolu s kamarádem, pocházejícím z pěstounské rodiny – a tam své pátrání započne. Že je v tom domě něco shnilého, co vedlo k útěku je víc než zřejmé, ale proč utekl i Sam, není zcela jasné. Své sestře posílá pohlednice ze všech měst, kterými kdy třeba jen projížděl a přidá krátký úryvek z filmu. Hester postupně zjišťuje, že se Sam posledních dvacet let vydává za někoho jiného a jeho jedinou starostí je, aby sehnal dostatečně bohatou ženu, která by se o něj postarala. Ale vláčí s sebou tajemství, před kterým utekl a které se nezadržitelně blíží, aby jej zničilo.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy

V září se těším na...

A máme tady konec prázdnin. Konec dovolených, výletů, rodinných pikniků uprostřed týdne. Ale pevně doufám, že nás ještě čeká babí léto, období, kdy podzim vplouvá do našich dnů, ale léto se ještě vlády odmítá vzdát. Ani v září však nebudeme ochuzeni o knižní novinky. Vždyť právě tento měsíc bychom konečně mohli mít víc času doplnit si naši knihovničku.

Určitě všichni známe J. K. Rowling, která pod pseudonymem Robert Galbraith píše skvělé detektivky. V září konečně vychází novinka s názvem Smrtící bílá s Cormoranem Strikem v hlavní roli.

Spisovatele Adlera Olsena netřeba představovat. Jeho thrillery s oddělením Q v čele jsou až mrazivě čtivé. V září Olsen přichází s novinkou Malé pikantní vraždy, tentokrát se zcela novými hlavními protagonisty.

Pokud chcete vědět, jaké zářijové tipy jsem pro vás sepsala, pokračujte na stránky Magazín Dobrých knih

Do školky s úsměvem

Není to tak dávno, co jste se na něj dívali, jak spí v postýlce, a jedinou jeho starostí bylo nechat se nakrmit. Potom jste probděli pár nocí při růstu zoubků. Pak následovalo období prvních váhavých krůčků a objevování toho velkého světa kolem něj. Všechno poprvé už je pryč a teď se to vaše milované miminko, které vás nenechalo vyspat a neustále opakovalo slovo proč, chystá do školky. Už z něj bude velký človíček a vám určitě ukápne slzička, ostatně, stejně jako jemu, až mu dojde, že ho tam nějakou tu hodinku necháte. Jak já si na to dobře vzpomínám! A teď je ze mne babička, která příští týden půjde s vnoučkem taky po prvé do školky. A plakat budu, to vám zaručuji.

Ale je to krásné období, na které budete po letech rádi vzpomínat.  Neměli bychom to těm človíčkům trochu ulehčit a darovat jim něco, co jim později toto období připomene? Moc dobře si pamatuji, jak moje dcera odmítala do školky chodit v tom, co jsem jí nachystala. S oblibou vyšla ze dveří pokojíčku v něčem naprosto šíleném. Ale pokud jí to ulehčilo vstup do světa nejmenších dětí ve školce, neměla jsem s tím problém. Pojďme najít společně třeba kostým, ve kterém vyrazí třeba na první maškarní. Nádherné kostýmy pro holčičky z dílny Walta Disneye rozsvítí očka každé princezny. A pro chlapečky samozřejmě Spidermana.

Pokračování článku si můžete přečíst na stránkách Magazínu Dobré knihy