Román se odehrává ve Francii,
převážně v Paříži, roku 1942. Nadaný architekt Lucien jednoho dne během
války konečně dostane dobře placenou práci, ale i přesto velmi přemýšlí, zda ji
vůbec přijmout. Dostal by za ní mnoho peněz, ale také by díky ní mohl přijít o
život. Má totiž navrhnout dokonalou skrýš pro jednoho bohatého židovského muže,
ukrývajícím se před gestapem. Lucien nakonec důmyslnou skrýš vytvoří, a poté
ještě mnoho dalších. Jenže pak jedna z jeho skrýší nešťastně selže a další
náhodou gestapo odhalí. Co se stane Lucienovi a jeho rodině? Jak dopadnou další
členové odboje?
„
|
Mám strašný problém vymyslet skrýše. Prostě nemám vaši
inteligenci na takové záležitosti. Nesnáším, že vás musím znova obtěžovat. Ale
kde by se mohly udělat?“
Lucien téměř minutu mlčel. Přešel k vysokému úzkému
vitrážovému oknu a podíval se dolů na kapotu citroenu zaparkovaného před
budovou, od které se odráželo horké srpnové slunce. „Nejprve se rozhlédnu. Jsem
si jistý, že dokážu s něčím přijít, ale bude to rozhodně poslední skrýš,
monsieur.“
Pařížský architekt je velmi
napínavý román, ač smyšlený, tak vlastně skutečný. Protože se v této době
tohle všechno dělo. Autor podrobně popisuje, jak například gestapo mučilo
všechny, kteří měli něco společného s tím, že se obrátili proti Říši. Jak
šli po každém a byla to vysloveně honba na skrývající se Židy. Byla to doba,
kdy jste nemohli věřit nikomu, protože se všichni báli o život. Hltala jsem
každou stránku knihy od začátku do konce. Plně jsem chápala Lucienovy pocity a
myšlenkové pochody a držela mu palce. Architekt mi během čtení opravdu přirostl
k srdci, ač to nebyl vyložený klaďas, navenek se nezdál, ale později se
ukázalo, jak měl velké srdce a dobrou duši. Charles Belfoure napsal velmi
kvalitní historický příběh, který vás prostě vtáhne do té doby okupované
Paříže, kde občas dupe gestapo a někoho zastřelí přímo na ulici.
Román má nádhernou obálku, je
zajímavě, poutavě napsaný a ta atmosféra je opravdu jedinečná. Z tohoto úhlu
jsem o druhé světové válce nikdy nic nečetla a jsem moc ráda, že se mi Pařížský
architekt dostal do rukou. Při čtení jsem cítila naději, radost, soucit, ale i
znechucení, bolest a strach. Přečtěte si úžasného Pařížského architekta, je to
silný, napínavý román a ode mě má jedno obrovské DOPORUČUJI.
Moc děkuji nakladatelství BETA
za recenzní výtisk.
Žádné komentáře:
Okomentovat