Silný
příběh o touze po svobodě a lásce k rodině, vyprávěný z pohledu malé
holčičky vás rozhodně vezme za srdce…
Berlínská zeď, Východní
Německo, rok 1987. Osmiletá Ella žije se svými rodiči a bratry Tobim a Heikem
ve starém domě, nedaleko Berlínské zdi. Ella občas zaslechne od rodičů něco o
svobodě a krásném životě za zdí a často nad tím přemýšlí.
Londýn, 2010. Elle s Tobim
právě zemřela maminka a Ella se rozhodne pátrat po jejich rodinné minulosti,
kterou si pamatuje jenom matně. Vydá se do Berlína, po stopách své matky. Hledá
v archivech, prochází dokumenty a snaží se vzpomenout, co se všechno
tenkrát stalo. Kam zmizel otec? Kde je jejich malý bratříček Heiko? Vzpomíná na
jejich rodinný pokus o emigraci, který však skončil tragédií…
„
|
Před několika týdny se dívala z okna a viděla, že
vyhlídková plošina je uzavřená a na ulici se to hemží policisty. Šla na
zahrádku, aby se na to zeptala otce, ale i zahrádky byly oddělené policejním
kordonem a další policisté a pohraničníci hlídkovali na mostě. Podařilo se jí
dostat se na zahrádku zadem a schovala se pod keře, právě tady. Zůstala tichá jako
myška, nastražila uši a všechno slyšela. Na mostě zastřelili nějakého člověka.
„Z jedný kůlny tamhle šlohnul žebřík,“ šeptala dramaticky. „A
pak se po něm pokusil vylízt na pohraniční stanoviště a oni ho zastřelili.“
Ukázala větvičkami. „Přímo tamhle.“
„Viděla jsi mrtvolu?“ zašeptala jsem.