Vzpomeň si na lásku

Když se láska, kterou už dávno opláčete, náhle znovu objeví a převrátí vám život naruby…

Kailey má skvělou práci, úžasného milujícího snoubence, se kterým právě plánuje svatbu. Prostě dokonalý život. Jednoho dne, při odchodu z luxusní restaurace, spatří před jejím vchodem žebrajícího zarostlého bezdomovce. Zahledí se mu do očí a zjistí, že je to její životní láska Cade, který zmizel před deseti lety bez vysvětlení a nedal o sobě nikomu vědět. Nyní žije na ulici a na nic si nepamatuje. Ani Kailey nepoznává a ona se rozhodne, že mu musí pomoci, alespoň ho dostat z ulice, zjistit co se mu stalo a zachránit mu život, tak jako ho on kdysi zachránil jí…

„Tázavě se na mě podívá a pak hodí tašku na chodník. Stojím čelem k němu. Znovu se dotkne mého ramene a místa, kde mám naše tetování. Jemně přejíždí prstem po okraji kérky, pak ji zlehka otře, jako by se snad dala odstranit. Po chvíli odstoupí a rozepne poslední zbývající knoflík na své bundě. Pravý rukáv se mu sveze z ramene a odhalí obnošené tričko samý flek a kostnaté rameno. A pak to uvidím. Jeho tetování, stejné jako moje. Pořád tak pěkné a výrazné jako ten večer, kdy jsme náhodou zabloudili do tatérské dílny, čistě z rozmaru, jako naivní beznadějní snílci, jakými jsme také byli. (…) O deset let později stojíme na chodníku v Seattlu a naše kérky jsou jediným důkazem tehdejšího života.“ 

Kapitoly se střídají ve dvou časových rovinách. Současnosti, kde je Kailey zasnoubená a potkává Cadea na ulici jako bezdomovce, a pak před deseti lety, kde nám popisuje seznámení s Cadem a líčí celý vývoj jejich vztahu. Román je napínavý, čtivý a já hltala každou stránku. Toužila jsem vědět, co se Cadeovi stalo, proč ztratil paměť a stal se z bohatého majitele nahrávací firmy bezdomovcem. Chvílemi jsem plakala, držela Cadeovi palce, bylo mi líto, co vše musel snášet a zároveň se bála, jak se Casey rozhodne.

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Vaříme pod širákem

Všechno, co potřebujete k tomu, abyste si užili vaření pod širým nebem, je vyrazit ven, rozdělat oheň a opéct si něco jednoduchého, třeba jenom buřty. Příroda už zařídí všechno ostatní…

Anotace:

Originální, snadné a svěží recepty pro vaření pod širým nebem. Ať už jste venku v přírodě s rodinou nebo s přáteli, v této knize najdete tipy pro všechny příležitosti. Vaše výpravy za dobrodružstvím vám teď budou chutnat ještě lépe!

Kniha je rozdělena do několika sekcí. V té první nám poradí, co všechno zabalit s sebou, jak používat chladicí box, jak si udělat příruční spíž a také informace o vařičích a grilech. V dalším oddíle najdeme rady, co si připravit než vyrazíme ven, například recept na domácí kečup, italskou majonézu, čokoládové energetické tyčinky či maminčin banánový chlebíček. Další částí jsou snídaně, v níž najdeme recepty například na pečené fazole na britský způsob, francouzský toast s tiramisu a jahodami a spousty dalších. Následující sekce jsou pak sendviče a saláty. Najdete v ní například salát Ceasar z čerstvé kapusty, francouzský čočkový salát s citronem a fetou či velkého průvodce sendviči. Pak tu máme happy hour kde objevíme spousty dobrot jenom tak (tábornický popcorn, rajčatový chléb) a také různé koktejly či limonády. Následující část patří přílohám, a pak tu máme hlavní chody. Tato kapitola je nejdelší a najdeme zde například recepty na thajské kari, vegetariánský burger, medové kotlety s pečenou salsou, losos s citronem či brokolicovou pánvičku se sýrem. A jakou sladkou tečku na závěr? Třeba jahodovo-zázvorový pudink, ovocného blázna s třešněmi či táborové brownies? Nechte se zlákat.

Magická knihovna

Lucka jednoho dne zabloudí do místní knihovny a tam objeví tajné dveře, které vedou do knihovny všech knihoven! Je kouzelná a vedou z ní cesty do všech koutů světa, můžete v ní potkat tučňáky, roboty a spousty dalších tvorů, se kterými si lze povídat, jakoby mluvili lidskou řečí. Knihovna obsahuje znalosti celého vesmíru a všechny příběhy se zde stávají skutečností. Lucka zde cestuje do budoucnosti, minulosti a různých částí světa. Zároveň musí čelit velikému zlu, které se snaží magickou knihovnu zničit a Lucka tomu musí zabránit…

„

Sláva,“ odpověděl jeden tučňák. „Tolik jsme doufali, že půjde kolem nějaký knihovník. Víte, když stavěli tento glóbus, vysadili nás na špatném místě. Jsme tu úplně ztracení.“

„Myslím, že vám mohu pomoct,“ odpověděla Lucka. „Nastupte si! Mimochodem, jak se vlastně říká, ehm, takovému shromáždění tučňáků?“

„Říká se nám obvykle kolonie nebo hnízdiště,“ odpověděli ptáci a přelezli si do člunu, který se tím rozhoupal. „Ale můžete nám v podstatě říkat, jak chcete. Většina zvířat na to není příliš háklivá, tedy kromě běluh.“

Vražda na blatech

Podivné symboly, vytetované na tělech dvou různých obětí. Mrtvá dívka zmizelá při převozu na pitevnu. Co mají tyto případy společného? Pro kriminalisty a forenzní specialistku začíná boj s časem.

Hlavním protagonistou detektivního příběhu je tentokrát žena s celkem neobvyklým povoláním. Není moc běžné, aby se v knihách tímto zaměstnáním živila žena. Co mě trochu zklamalo, je opět staré trauma, které si Julia Schwarzová, coby forenzní specialistka, s sebou nese životem. Jakoby se autoři detektivek předháněli, kdo stvoří větší trauma v životě hlavních hrdinů.
Nemůžu říct, že bych se u čtení zrovna tetelila strachy, ale kniha určitě nepostrádá napínavé pasáže. Je psána v kapitolách, složených z několik pohledů. Ať už jde o samotnou oběť, či dokonce samotného pachatele. Hlavní prim zde ovšem má vyšetřovatel Florian Kessler, který na vraždách již několikrát s Julií spolupracoval, tudíž oba ví, co mají od toho druhého očekávat. Navíc to mezi nimi jiskří, což postřehne jen pozorný a vnímavý čtenář.
Tentokrát ovšem čas je jejich největší nepřítel, neboť brzy po zmizení první oběti, je zavražděna další dívka s podivným tetováním na břiše a vypadá to, že dvojice vyšetřovatelů má před sebou sériového vraha. 

Máme před sebou první díl z kriminální série, ve kterém nám autorka představuje své hlavní protagonisty. Julii do vínku dala trauma, kdy ztratila rukou vraha svého mladšího bratra a práce se jí zároveň stala posláním. 
S policistou Florianem to vypadá na rozehranou milostnou partii a vše nasvědčuje tomu, že v dalších dílech dostane romantická rovina větší prostor. 
Vražda na blatech je pomalu plynoucí detektivkou, která trochu postrádá ony grády, kdy u čtení nedýcháte. Ale i tak má tato počínající série našlápnuto ke zvyšujícímu se počtu spokojených čtenářů.
Catherine Shepherd ukázala, že psát rozhodně umí a já jsem zvědavá, zda si náročné čtenáře udrží i při dalších dílech.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis.

Kniha:      Vražda na blatech

Autor:       Catherine Shepherd

Vydal:       Cosmopolis

V roce:       2020

Stran:       312

Den otců

Ano, je to tak. I tatínkové slaví svůj svátek, nezapomněli jsme na ně. A ani vy byste neměli, jen si zapište do kalendáře datum 21. červen a pomozte svým dětem pro jejich tatínka vybrat cokoliv, z čeho by měli radost. I kdyby to měla být jen maličkost. Na stránkách Dobrých knih jsem pro vás vybrala pár tipů, které stojí za pozornost.


Je známá pravda, že tatínkové bývají celé dny v práci. Ať už opravují auta, nebo sedí v kanceláři. A právě pro tyto tatínky jsem našla skvěle vypadající pořadač, který upoutá pozornost a radost z něj je zaručena. Staroanglický box na dokumenty bude zdobit a je zároveň praktický.

Pokud neumíme najít slova, kterými bychom vyjádřili lásku ke tátovi, věnujme mu sbírku poezie s příznačným názvem Nejdražšímu tátovi.

Více tipů na dárky najdete v článku pro Magazín Dobré knihy.

Láska online

Osud nebo pouhé zakoukání? Může se vůbec někdo zamilovat online?

Ryder si na jedné stránce dopisuje s „Montanou“. Dívkou, o níž později zjistí, že se ve skutečnosti jmenuje Eden. Ta se živí tím, že se na ní chlapi dívají přes webkameru. Během této práce pozná spousty mužů s různými úchylkami a nepěknými vlastnostmi, a tak se Eden zatvrdí vůči opačnému pohlaví a nechce se už nikdy zaplést ani zamilovat. Může vůbec Ryder proniknout do jejího srdce? Čím déle si povídají, tím více se utvrzují v tom, že jejich vztah musí zůstat, tak jak je – pouze online. Pak ale Ryder nechtěně narazí na informaci, díky níž by mohl Eden najít. Podaří se mu to? Tady totiž náš příběh teprve začíná…

„Po tři týdny jsme si v soukromé místnosti každý večer chatovali aspoň hodinu. Nikdy jsem ji nepožádal o nic víc, než aby si se mnou povídala. A ani jsem kameru neobrátil na sebe, takže Eden stále netušila, jak vypadám. Ukážu jí někdy svůj obličej? Nevím. Byl jsem v pokušení, aby věděla, že nejsem zrůda. Pro mě by se tím ale všechno pozvedlo na úplně jinou úroveň, na kterou jsem nebyl připravený.“

Skvělé, skvělé, skvělé! Penelope Ward prostě umí psát velmi čtivě a s lehkostí, to už vím dávno, a také v Lásce online se to potvrdilo. Píše výborné new adult romány u kterých si ráda odpočine každá žena, protože v nich najde prostě všechno. Konkrétně v této knize je mnoho lásky, online zábavy, sebeuvědomění a také nezbytného sexu a erotiky.

Ryder vám zde ukáže, že i když máte mnoho práce a starostí, tak i přesto se můžete dostat přes hromady překážek až ke hvězdám a můžete být šťastní. Pokud máte rádi současné romance a new adult romány s kapkou erotiky, určitě neváhejte a nenechte si Lásku online uniknout.

Penelope Ward je autorkou úspěšných románů, které se umístily v žebříčcích New York Times, USA Today, Wall Street Journal. S více než 1,5 miliony prodaných knih se dvacetkrát umístila v žebříčku nejprodávanějších románů.

Knihu koupíte zde.

Doktorka Viktorie

Další výborná krimi, z pera Markéty Harasimové, vám prostě nedá spát, dokud nedočtete poslední stránku!

Viktorie je věhlasná lékařka plastické chirurgie a svůj život obětovala právě práci, která je pro ni na prvním místě. Dokonce i před rodinou. Je rozvedená, syn Erik žije u otce, a ona tráví veškerý volný čas prací. Nemá žádné přátele, ani nikoho, komu by se svěřovala. Jednoho dne je však zavražděna její kolegyně, a celý Viktoriin život se otočí vzhůru nohama. Policie dokonce přichází s verzí, že mrtvou měla být právě ona, protože si ji pachatel spletl s kolegyní. Další mrtví na sebe nenechají dlouho čekat, a Viktorie má strach nejen o sebe, ale také o syna. Zdá se, že vrah se zaměřil na lidi, co s ní mají něco společného. Zanedlouho se do boje o život dostává i sama Viktorie…

„

Co tu vyváděl?“ zajímal se svalovec. „Napadl nás nožem – a tohle je výsledek,“ vysvětlila stručně Viktorie a ukázala na primářovu paži. „Zavolejte policii, a než sem někdo přijede, nehněte se od toho člověka na krok. Teď vypadá, jako by neuměl do pěti počítat, ale před chvílí nám šlo o život. Bez nadsázky.“ (…)

„Vy nás doprovodíte na traumatologii. Pan primář potřebuje ošetření.“ Koubek se nesnažil protestovat – coby chirurg pochopil, že se pár stehům nevyhne. „Ještě, že jde o levačku a nešlo to do hloubky,“ zabručel.

Couchsurfing v Číně

Kdo chce nahlédnout do životů obyčejných čínských obyvatel, jejich kuchyní, zvyků a objevit spousty skrytých zákoutí této země, pak určitě neváhejte – Couchsurfing v Číně je to pravé.

Stephan Orth opět přichází s dalším cestopisem z nepříliš navštěvované země. V Číně pobyl tři měsíce a zjistil, jak tato velmoc funguje. Obrovská metropole, kde vás kamery sledují na každém kroku, v kontrastu s odlehlými vesničkami, kde je cizinec bílé pleti docela atrakce. V jiné části mu zase nabídnou slavnostní psí hostinu, kde toto zvíře čerstvě podříznou na hostovu počest. Tohle pro mě byla nejsilnější a nebolestivější část čtení. Ufff.

„

V pravidelných rozestupech jsou tu na skříních, stěnách i oknech nalepené velké červené obdélníky. Jako nálepky od exekutora, což je samozřejmě naprosto falešná asociace. I tyto obdélníčky by měly přinášet štěstí. Uprostřed obývacího pokoje v přízemí je na kachlíkách nalepený portrét Man Ce-tunga v nadživotní velikosti. Přísně, ale laskavě shlíží do pokoje, jeho tmavošedý límeček je pevně upnutý, obrysy hlavy jsou bíle orámované jako svatozáří. Dále zde visí výroční vysvědčení a různé listiny od dětí a vnoučat, jako by tyto důkazy jejich píle měly být obětním milodarem někdejšímu Velkému kormidelníkovi. Na skútru a opět vyzbrojeni množstvím Charleyových pokynů „Be careful“ burácíme směrem do školy. „Máš hlad?“

„Tak trochu.“

„Možná by sis mohl dát nějaké rýžové nudle, tady vepředu je restaurace. Já nemám chuť. Večer budeme mít psa.“

Když jsi odešel

Starý, odřený kufr skrývá babiččino tajemství, deník, který vypadá jako román. Na jeho stránkách se vracíme o desítky let zpátky, do let babiččina dospívání, do let, kdy poznala svou velkou lásku.

Když Holly prožívá ve svém partnerském vztahu krizi, na druhé straně města jí umírá babička. Ve svém smutku se uchýlí do babiččina domu, aby si připomněla, jak krásné bylo její a bratrovo dětství, které u ní prožívali, v domě plném tajemných koutů a krásné zahrady. Zdá se, že umírající babička se jí snaží něco říct, něco, co ji celý život tíží, a odpověď Holly najde na staré půdě mezi zaprášeným harampádím. Starý, odřený kufr skrývá babiččino tajemství, deník, který vypadá jako román. Na jeho stránkách se vracíme o desítky let zpátky, do let babiččina dospívání, do let, kdy poznala svou velkou lásku. Před očima Holly se odvíjí smutný příběh dívky, která to doma se svým tyranským otcem rozhodně neměla lehké. Příběh lásky, která neměla moc šancí, ale byla opravdová.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Slzy africké lásky

Etiopie, chudoba, hlad, domluvené sňatky mladých dívek, osiřelé osmileté děvčátko bez střechy nad hlavou, prodírající se životem… představuji vám nejnovější román Mirky Manákové - Slzy africké lásky.

Kayla žije velmi skromným životem ve vesničce Konso v Etiopii. Už jako osmiletá je zvyklá hodně pracovat, aby přežili. Denně chodí do řeky pro vodu, školu nenavštěvuje, pomáhá mamince s živobytím. Jednoho dne však přijde o oba rodiče a stává se z ní osamělý sirotek, bez pomoci, bez peněz na přežití. Rozhodne se odejít z rodné vesnice, za štěstím. Toulá se všude možně, stane se členem pouličního gangu malých dětí, kteří kradou, fetují a potloukají se po ulicích.  Po nějaké době ji však objeví bílá žena, která se jí ujme. Kayla začne chodit do školy, vyroste z ní vzdělaná mladá žena. Najednou se jí však život opět zhroutí. Musí se vdát za Araba, kterého nezná, nemiluje a dokonce je jí odporný. Sama je zamilovaná do někoho úplně jiného. Co s ní bude dál? Bude se muset odstěhovat do Dubaje spolu se svým budoucím mužem, kterému byla prodána?

„

Čichni si, Kaylo,“ strčil mi pod nos cosi odporně zapáchajícího chlapec, kterému říkali Makalo. Byl o něco starší a něčím mi připomínal Viga. (…) „Co je to?“ Jaksi trpce se usmál. „Nepoznáš lepidlo? Pomáhá nám zbavit se problémů. Stačí, když ho budeš fetovat a pocítíš ráj na vlastní kůži.“

„Odporně to smrdí, nechci to.“ Nikdy jsem nefetovala žádné lepidlo, ale vzpomněla jsem si, jak mi otec vyprávěl o nebezpečí, které číhá v ulicích. Mluvil také o drogách a varoval mě před nimi.

„Nevíš, oč přicházíš. Když chceš, dám ti jedno, podívej.“ Vytáhl z kapsy druhou tubu s lepidlem. Neuměla jsem si vůbec představit, že bych tu silně páchnoucí věc měla fetovat. „Raději bych se najedla.“

„Pche! Když si dáš tohle, zapomeneš na hlad.“

Heidi a její kamarádi

Kdo by neznal Heidi, děvčátko z hor? Na tomto krásném příběhu jsem vyrůstala. Ale že existuje pokračování pohádky, jsem vůbec netušila. Navíc je ještě mnohem krásnější, než první díl…

Anotace:

Pokračování dojemného okouzlujícího příběhu o holčičce Heidi.

Heidi byla s dědečkem, kamarádem Petrem a kozičkami šťastná. Teta Detý však domluvila s jednou bohatou rodinou ve městě, že Heidi bude dělat společnost jejich nemocné, křehké dceři Kláře. Pro Heidi je to šance na vzdělání: naučí se číst, psát a dobrým způsobům! Heidi je zpočátku okouzlena honosným domem, něžnou Klárou i jejím tatínkem. Stesk je ale větší… Jak to bude s přátelstvím?

…a co její dědeček Alp, pasáček koz Petr a babička, co žijí v horách? Pokud jste četli někdy první díl o Heidi a jejích dobrodružstvích, určitě musíte mít i tento, protože vše krásně završí a já jsem byla konečně se závěrem spokojená. Toto pokračování je napsané, stejně jako první díl, před více než sto lety. Johanna Spyriová ho vymyslela krásně, nadčasově, srdečně, pro dítě v každé době. Pro nás ho v češtině opět převyprávěla Jitka Škápíková.

„

Sotva se pan Zézeman posadil v jídelně k večeři, už tam byla slečna Rotenmajerová. Kabonila se jako bouřkový mrak a rovnou spustila: „Pane Zézemane, všichni jsme byli hanebně oklamáni! Když jsme se dohodli, že by Klára měla mít malou přítelkyni, měla jsem na mysli čisté dítko přírody. Ovšem přivedli mi tohle! Kdybyste tušil, co jsem s ní za tu krátkou dobu, co je tady, už všechno zkusila! Hrůza! Měl jste vidět, jak strašlivá zvířata sem přinesla. To děcko to nemá v hlavě v pořádku!“

Víš, kdo se dívá?

Spící dívka a tajemný, tmavý stín, skrývající se v pokoji. Klapka, záběr na lesknoucí se nůž, který bodá do nic netušící oběti. Kamera se vypíná....

Již první stránka slibuje napětí, při kterém vám bude běhat po těle husí kůže. Spící žena, vrah, který ji ubodá a kamera, která vše sleduje. Ale pak přichází ostatní stránky a z těch jsem tak nějak malinko zmatená a mírně rozčarovaná.
Celá kniha je psána v několika časových linkách, které mi opravdu vadily. Příběh, stop, pauza, krok zpět, místy jsem se ztrácela co je nyní a co teprve bude, či bylo.
Hlavní podstatou příběhu je ubodaná žena v malé, víkendové chatce. Pak tady máme instagramerku Natalii, která do této chatky přijíždí, zpřetrhá všechna pouta s okolním světem a na jejím Instagramu se mezitím rozjíždí diskuze, kam zmizela. Správce chatek je podivín, rybář a občasný opravář Richard je úlisný chlapík, místní policista Seanie, majitelka chatek Jennifer a v neposlední řadě reportérka Audrey, která má za úkol zmizení  instagramové královny přijít na kloub, to vše, spolu s pochmurnou atmosférou dává jedinečnou příležitost ke skvělé knize. Ale něco tomu prostě chybělo. Něco, co by čtenáře udrželo v napětí, kterého se nám dostává zhruba do poloviny knihy a pak už se jen příběh veze na vlně předvídavosti. 

Nakladatelství Cosmopolis, pod značkou Grada, nám předkládá opravdu skvěle našlápnutý thriller, v neotřelém a zajímavém podání. Ale čtení postrádá prvek napětí, který bych si udržela až do samotného konce. Neustálé přesuny v čase jsou knize spíš na škodu, neboť opravdu chvílemi nevíte, kde jste se zrovna ocitli. Má představivost běžela na plné obrátky, když jsem četla o studené krajině, kde za každým stínem čekalo něco tajemného, děsivého. Chatka, napůl odříznutá od okolního světa, prosklená a dávající náhodného zbloudilci vidět vše, co by mělo zůstat skryto. Brzy zjistíte, odhalíte a pak už se jen ke konci mírně nudíte. Závěr skrýval malou, překvapivou perličku, ale to knize nijak moc sympatií nezískalo.
Víš, kdo se dívá je první počinem irské spisovatelky a já jen pevně doufám, že se jí ruka vypíše a svůj skrytý potenciál vytáhne na světlo v plné kráse.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis, Nakladatelství Grada.

Kniha:     Víš, kdo se dívá?

Autor:      Catherine Ryan Howard

Vydalo:    Nakladatelsví Cosmopolis, pod značkou Grada

V roce:    2020

Stran:     360