Anglická lekce

 

Skvělý román (nejen) na léto, ze slunného francouzského pobřeží, je tu. Pokud máte rádi něco lehce peprného, určitě neváhejte. Nevrlého, svalnatého Evana si zamilujete!

Andrea před deseti lety unikla jen o vlásek násilnému manželovi a nyní žije pod tajnou identitou ve Francii. Pracuje na luxusní jachtě, kde na ní dává pozor šéf ochranky, Evan Roark. Andrea má však schovávání a neustálého strachu z normálního života dost. Takže dá na jachtě výpověď a přestěhuje se do pronajatého domku na francouzském venkově. Ale Evan jí mluví stále do všeho a nechce jí nechat jenom tak odejít. Andrea to vše vnímá jako jeho posedlost prací, neustále ji musí sledovat a ona se musí hlásit jako malé děcko. Už tomu ale řekla stop, Evan je jak trn v patě a nenechá ji nadechnout. Nemluvě o tom, že ho miluje, ale on je stále jen nevrlý a protivný. Ona už potřebuje poznat nové lidi a normální život. Když ale zjistí, že místnost v domě, kterou domácí pronajala, obývá Evan, její představy o samostatnosti se zhroutí. A ona zjišťuje, že ho potřebuje víc, než tušila. Evan ale také něco skrývá. A není to jenom jedno tajemství. Dokáže jí přiznat to, co v sobě dusil skoro deset let?

 

„

V denním světle – a v kaňonu panovalo jasné ráno – dávala Evanova včerejší slova smysl. Až se osvobodím od své minulosti, možná už na něj ani nepomyslím. Možná jsem byla plná endorfinů a myslela si, že ho miluju, ale popravdě jsem byla v aréně vztahů novorozené srnče. Srnče, které zlý lovec připravil o všechno.“

 

 

Když přišlo zlo

Zlo číhá všude kolem. Alespoň to máma s tátou říkají. A najednou je tak blízko, že se již nedá uniknout....
 

Hluboké severní lesy nejsou příliš bezpečné pro nikoho. A přesto zde žije rodina, ukrytá před všemi zraky a zdá se, že jim nic nechybí. Dny dětí, Juno a jejího bratra probíhají v poklidném tempu a nepřijde jim na jejich způsobu života nic zvláštního. Od mala jim je vštěpováno, že kolem nich číhá nebezpečné zlo, před kterým je potřeba je ochránit a zabezpečit tajemným úkrytem. Rybaří, hrají hry, žijí v dokonalé harmonii. Až na den strýčka Olleho se jejich křehké světy hroutí a nebezpečí je najednou blíž než čekali.

Malá Juno je zvědavá dívka a ví, že svět za řekou by jí měl zůstat zapovězený. Ale dětská zvědavost je silnější a když se seznámí s neznámým chlapcem, její ostražitost povolí. Bublina bezpečí nabývá trhliny a Juno začíná chápat, že nic není tak, jak jí bylo od mala vštěpováno a ví, že musí sebe i svého bratra za každou cenu zachránit. Ale před kým a čím?

Když přišlo zlo je napínavý thriller od první stránky a německý autor Ivar Leon Menger stupňujícím napětím rozhodně nešetří. Možná jste již někdy podobnou knihu s tímto tématem četli, není to nic nového, ale zde je to okořeněno vyprávěním dospívající dívky a mistrným mrazením v zádech, které nám vyvolává.

Ponurá krajina, podivní rodiče, kteří se bojí i vlastního stínu a dvě děti, které si jen chtějí hrát. Děti, které se neptají, neboť věří dvěma nejdůležitějším lidem ve svém životě.

Není lehké knihu přiblížit, aniž bych mnohé prozradila. Musíte si ji prostě sami přečíst a dáte mi za pravdu, že má opravdu velký potenciál.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:       Když přišlo zlo

Autor:        Ivar Leon Menger

Vydal:        Metafora

V roce:      2023

Stran:       272

Černý dort

Stará tajemství, která se rozpínají po celých desetiletích. Sblíží nebo rozdělí?

Byron a Benny, sourozenci, kteří se setkávají po smrti své matky před těžkým rozhodnutím. Zanechala jim vzkaz, který je nutí spolu opět začít komunikovat a jít po stopách matčiných tajemství. Ocitáme se na prahu dvou časových linek, které se jemně prolínají a otevírají mnohá témata, která jsou velmi choulostivá a dotýkají se nás všech. Sledujeme černošskou komunitu v době, kdy byla diskriminována a kdy se recept na černý dort předával z generace na generaci. Černý dort jako symbol smíření rodinných hádek, oslav a jako symbol svobodné vůle. 

Celý příběh začíná v roce 1965 na pobřeží západoindického ostrova a je poznamenán velkou tragédií. Postupně odkrýváme život mladé Eleanor a sledujeme její životní cestu, plnou překážek, ale i výher. Byron a Benny musí společně tuto cestu ujít se svou mrtvou matkou a na konci je snad čeká pochopení sebe sama a smíření.

Bolest, ztráta, nepochopení a neúcta k druhému. Ale také radost, síla a láska. To jsou hlavní body tohoto románu, který se mi dostal do rukou. Je neobvyklý už tím, že pojednává o černošské komunitě, která čelila a bohužel i nyní čelí velkému rasismu a nejednou se jim dělo velké bezpráví.

Pojednává o snaze matky usmířit své děti a opět stmelit svou rodinu, až tady nebude a zda se jí to podaří svým vzkazem a následnou cestou svých děti musíte posoudit sami.

Černý dort si získává srdce mnoha čtenářů po celém světě a je osvěžující svým tématem, i když zdaleka není jednoduché. Ale kniha je čtivá a hlavní protagonisté si vás získají svým velkým srdcem a smyslem pro spravedlnost a sílu bojovat o svá práva.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:     Černý dort

Autor:     Charmaine Wilkerson

Vydal:     Metafora

V roce:   2023

Stran:    320

 

Pohlednice z Paříže

Dědictví sousedky jí naskytne možnost vymanit se ze stereotypu a podívat se do romantické Paříže. Objevení starých deníků je bonusem, který jí odhalí příběh starý mnoho let.

Autorka Alex Brownová přichází s typicky letní, oddechovou novinkou, která je příjemným zpestřením letních večerů.

Když Annie, žena ve středním věku, dostane nabídku své sousedky, odcestovat do Paříže a podívat se do bytu, který zdědila, Annie neváhá ani chvilku. Její stereotypní a nudný život přímo volá po dobrodružství a vydává se na cestu, na jejímž konci čeká tajemství. 

Tajemství staré desítky let, zahalené prachem ve starém bytě. Tajemství ukryté v denících a odhalující život mladé zdravotní sestřičky Trixie, které začínají v roce 1917. Život této mladé ženy, zachycen na zažloutlých stránkách, její útrapy obou světových válek, milostné vzplanutí a pády, Annie dodá chuť do života a pátrá po ženě, o jejíchž tajemstvích ví vše. Čtením o jejím životě dává dohromady střípky staré historie, která zdaleka nekončí a zasahuje do přítomnosti, čekající na svůj šťastný konec.

Britská spisovatelka Alex Brownová se českým čtenářům představila již s knihou Pohlednice z Itálie a proto tak trochu víme, co od ní očekávat. Ale Pohlednice z Paříže je o kousek lepší, čtivější. Ačkoliv zde najdeme všechna možná klišé, typické pro tento žánr, přesto si děj, zasazený do nejromantičtějšího města na světě užijeme. 

Dvě časové linie jsou vždy velkým lákadlem a staré deníky, ukrývající tajemství, sahající hluboko do minulosti tomu přidávají na atraktivitě.

Budete okouzleni, budete se usmívat, budete se chtít dozvědět víc o záhadném dědictví. Nenáročné čtení s mnoha tajemstvími vás uchvátí svou jednoduchostí a čtivostí, možná trochu naivní příběh vás vtáhne do Paříže, zmítané válečnými časy, ale také láskou a odvahou.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:       Pohlednice z Paříže

Autor:        Alex Brownová

Vydal:       Metafora

V roce:      2022

Stran:        352

 

Panenka

Kosti, pohřbené hluboko pod hladinou a stará panenka s děsivým výrazem. Co můžou mít společného?

Islandská královna thrillerů přichází s dalším dílem ze série Freyja a Huldar a opět je to mistrovské dílo.

Tentokrát se zpočátku trochu zamotáme ve zdánlivě nesouvisejících mini příbězích. Ale opravdu jen zdánlivě, neboť samozřejmě vše souvisí se vším. Na počátku je stará panenka, vylovená z moře a dívenka, která ji nutně musela mít. Pak zde máme mladý pár, tábořící na odlehlém místě a jejich zmizení.  Také se ke slovu hlásí sexuální obvinění v azylovém domě, které sahá hluboko do minulosti a příliš se neřešilo. A také zde je nález kostí na dně moře a detektiv Huldar. Zdá se vám toho příliš? Může být, ale vyčkejte se svými soudy, vše má svůj důvod.

Dětská psycholožka Freyja dostane na stůl obvinění ze sexuálního zneužívání Agentury pro děti a mládež a vše spojuje jedno jméno. Jméno dívky, která je pohřešovaná a shodou náhod dívka, která nutně potřebovala vylovit onu panenku. Náhoda?

Islandem se nemůže prohnat taková vichřice, aby nevyplavaly na povrch další a další skutečnosti. A nález místního bezdomovce tím vším už jen pořádně zamíchá a začnete se opravdu ztrácet. Na odlehčení jsou zde celkem neobratné pokusy o sblížení Huldara s Freyjou, což dává trochu možnost si oddechnout, ale pozor. Soustředění musíte zachovat a věřte, že zhruba od půlky knihy vám vše začne zapadat do sebe a autorku budete velebit pro její dar neuvěřitelné fantazie. Vše má společného jmenovatele a tím je ona panenka. Nevěříte?

Yrsa Sigurdardóttir je právem nazývána královnou zločinu neboť její knihy jsou mistrovsky propracované, promyšlené do posledního písmene. 

Kdo nečetl žádný z předchozích dílů, nemusí se po nich shánět, pokud nechce. Vše je vždy alespoň malinko nastíněno a jde jen o soukromí hlavních hrdinů. To důležité je vždy v každém díle nové. A zde je to příběh strašidelné panenky, která s sebou nese smrt. Ale nebojte, ono se vše vysvětlí a o žádném nadpřirozenu není řeč. I když...ale vlastně, přečtěte si Panenku. 

Slibuji, že nudit se nebudete!

Za recenzní výtisk patří mé děkuji Nakladatelství Metafora

Kniha:      Panenka

Autor:      Yrsa Sigurdadotir

Vydal:     Metafora

V roce:   2022

Stran:    432

 

Druhá sestra

Myslel si, že unikne. Ale stíny minulosti jej doženou vždy a všude. Ke slovu se opět dostává svérázný agent FBI John Adderley.

V pořadí druhý díl série s agentem Johnem, který nám představuje dvojice autorů, pocházející ze Švédska. Již jako desetiletí sepsali svůj první román, ale až teprve kniha Poslední na seznamu je vyhoupla do spisovatelského světa.

Druhá sestra je volným pokračováním a pokud jsme první díl nečetli, zoufat nemusíme. Jediné, co tyto knihy mají společného, je agent FBI nyní se skrývající pod novou identitou. A proč tomu tak je, je důkladně objasněno a mezery nám tak problém dělat nemusí.

V tomto příběhu je hlavni protagonistkou mladá žena Alicie se znetvořeným obličejem, ale velmi inteligentní myslí. Je hlavou seznamovací agentury, ale tváří je její sestra Stella. Seznamka sklízí úspěchy, ale pouze do chvíle, kdy je Stella nalezena mrtvá a kolem Alicie se stahuje smyčka obav, neboť je jasné, že další obětí bude ona. A zde se dostává ke slovu agent John, který případ dostává na stůl. Nastává pro něj tak jedinečná možnost, jak se vyrovnat se svou minulostí a postavit se jí čelem. Přestat utíkat a vyřešit svůj boj o život jednou provždy.

Nemůžu říct, že bych touto knihou byla nějak zvlášť překvapená. Máme zde agenta, který rozhodně má co skrývat a ženu, která má handicap, za který se snaží ukrýt. Stokrát napsáno, stokrát přečteno. 

Ale přesto je to detektivka, která se dobře čte a na každé stránce nás čeká spousta nečekaných zvratů. Pokud se oprostíme od klišé svérázného detektiva se spoustou problémů, jehož emoce jsou na bodě nula, pak dostaneme knihu, kterou budeme jen velmi těžko odkládat. 

Po malém neúspěchu předchozí knihy, která nesklidila příliš velkou odezvu u čtenářů, si autorská dvojice poupravila styl, zápletku a máme z toho krimi, které se může rovnat svou genialitou severským krimi, ale s evropským nádechem.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:       Druhá sestra

Autor:       Peter Mohlin, Peter Nystrom

Vydal:     Metafora

V roce:    2022

Stran:     384

 

Ztracené klenoty

Byla krásná, odvážná a osud jí nadělil špatné karty. O mnoho let později její příběh touží vyjít na světlo.
 

Mladá historička Kate dostává opravdu vzácnou nabídku. Má napsat článek o starém, londýnském pokladu, který je opředen tajemstvím a ví, že některé ze šperků mají něco společného s její vlastní rodinou. Vydává se do Londýna, okouzlena třpytem drahokamů a spolu s fotografem Marcusem začíná její pátrání po minulosti blýskavých kamínků. Nejen on je jejím průvodcem, s sebou má i záhadné skici šperků po prababičce, na nichž jsou zvláštní knoflíky. Až nápadně podobné šperkům cheapsideského pokladu.

Co mají společného kresby, její prababička a tajuplný poklad, který budí pozornost celého světa? Musí se vydat dál než jen do Londýna a pátrání jí vypoví celý příběh mladé ženy Essie, její rodiny v krutých dobách bídy a nouze a odhalí její vlastní původ.

Od autorky Kirsty Manningové jsem před nedávnem četla knihu Nefritová lilie a přestože se mi líbila, Ztracené klenoty příčku oblíbenosti posunul mnohem výše. 

Tato australská spisovatelka umí nalákat tématem, které je mi velmi blízké a to přítomnost, která se prolíná do minulosti. Otřepané klišé opuštěné ženy a sympatický samotář, který je součástí děje, tak trochu do této kategorie žánru patří, i když já bych se bez něj docela ráda obešla. 

Příběh londýnského pokladu je smyšlený, ale základ stojí na skutečném pokladu, který opravdu existuje. Stejně jako osudy irských přistěhovalců začátkem 20. století.

Nenásilné propojení obou dějových linek, přechody mezi několika obdobími je čtivé a vše zapadá do svých kolejí.

Pokud jste milovníky románů, ve kterých je hlavním tématem skrytá minulost, špetka dávné historie a láska, pak si Ztracené klenoty nesmíte nechat ujít.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:        Ztracené klenoty

Autor:        Kirsty Menning

Vydal:       Metafora

V roce:     2021

Stran:      320

Dívka č. 37

 Přestože věděla, že její babička celý život něco skrývá, ten nález jí otřásl. Co dělá mezi babiččinými věcmi průkaz příslušníka SS?

Když Hannah nalezne mezi věcmi své babičky průkaz bývalého nacisty na jméno G. Wolf, netuší, že tím otevírá Pandořinu skříňku. Na průkazu je jméno Hannah a číslo 37. Co se skrývá v bolavé minulosti její babičky, o které se v rodině nemluví?

Hannah začíná pátrat na vlastní pěst a pátrání ji zavede až do Itálie a zjišťuje, kdo onen G. Wolf byl. Vysoce postavený nacistický konzul, který na oko spolupracoval s nacistickou mašinérií, ale pod záštitou své moci zachránil stovky židovských životů. 

Gerhard Wolf je osoba skutečná a i když tento příběh je románový a z části smyšlený, jeho podstata je opravdová. Patřil k tomu málu nacistů, kteří v sobě měli duši člověka, který nevěřil na konečné řešení a přestože sám riskoval svůj život, neváhal svůj klid obětovat pro nevinné.

Příběh je vystavěn na vyprávění ze dvou časových úhlů, což je vždy velmi poutavé a zde tomu není jinak. A přestože je větší část věnována době za války, i v současnosti si oblíbíme hlavní hrdinku, která se nebojí pátrat v rodinné historii a která ví, že rozuzlení starého tajemství by mohlo být bolestivé.

Knize přidávají na kvalitě i velmi podrobné popisy mnohých kulturních památek krásné Florencie. Už méně sympatické nám budou, pro mě až příliš podrobné, popisy zvěrstev, které se děly v koncentračních táborech. Přestože mám nejednu knihu tohoto tématu přečtenou , několikrát mi přeběhl mráz po zádech a do smíchu mi nebylo.

Pokud jste milovníky historických faktů , milujete italské umění, pak si jistě přijdete na své. Neboť tak, jak je pro Italy důležité pěkně silné expresso, pak milují i své kulturní bohatství, o které za války málem přišli a kterému se v příběhu autor věnuje.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:      Dívka č. 37

Autor:      Christian Gálvez

Vydal:     Metafora, Grada

V roce:    2021

Stran:     384

Nefritová lilie

Šanghaj roku 1939 jim měla poskytnout bezpečné útočiště po útěku z nacisty okupované Vídně. Ale válka je dohnala i tam...

Kniha Nefritová lilie se odehrává ve dvou časových linkách, rok 1939 a rok 2016. A jedno mají společné. Židovskou dívku Romy, která se svou rodinou uprchla do daleké Šanghaje pře zničenou a okupovanou Vídní a Romy coby starou paní, které právě umírá manžel. 

Vnučka Romy, Alexandra, se po nevydařením vztahu a se zlomeným srdcem vydá za svými prarodiči, vrací se domů. Právě oni ji vychovali, po matce jí zůstal jen nefritový přívěsek ve tvaru lilie. Alexandra, zlomená a smutná, nevěřícně poslouchá staré tajemství, které se jí umírající dědeček rozhodl svěřit a otevírá tím pro ni cestu do daleké země, do země, kde lilie byla a je symbolem věčné lásky. Její maminka byla adoptována a Alexandra je pevně rozhodnuta vypátrat biologickou rodinu své matky a rozluštit tajemství jejího dětství. Ale adopce proběhla za druhé světové války a tak ji čeká spousta překážek, spousta polopravd a spousta překvapení, než odhalí své pravé kořeny.

S australskou autorkou jsem se setkala poprvé až u čtení této knihy. A kdo má rád knihy, které se odehrávají v několika časových rovinách, rozhodně si přijde na své. 

Byť takové knihy mám ráda, zde jsem se musela zpočátku nutit do čtení. Neokouzlila mě od první stránky, chvílemi jsem měla pocit, že přesně toto jsem již četla. Ale přece jen přišlo překvapení v podobě neotřelého prostředí a stránky začaly ubíhat mnohem rychleji.

Je zde v mnoha podobách zmiňována druhá světová válka a její hrůzy, ale exotická země tomu přidala jiný rozměr. O mnohém jsem neměla ani tušení.

Válečná léta, hledání rodinného tajemství a samozřejmě láska, to jsou hlavní atributy společenského románu, které zahrají na strunu i trochu citlivějším mužským čtenářům.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:       Nefritová lilie

Autor:       Kirsty Manningová

Vydal:       Metafora, pod záštitou knihy Grada

V roce:      2021

Jak se dědí tajemství

 

Ten starý dům ji přitahoval. Starý, obestřený tajemstvím, s rozpadající se střechou. Přece by v něm nemohla žít. Nebo...přece jen by to bylo možné?

Když Olivii zemře matka, je to pro ni velká rána. Jakoby nestačilo, že se stále zotavuje po nehodě, že řeší svůj skoro nefunkční vztah, odkládá návrat do práce. Ještě se k tomu přidá matčino tajemství. Stává se z ní dědička velkého, ale naprosto zpustlého panství na anglickém venkově. Rozhodne se do malé vesnice, kde její matka vyrůstala, zajet , pevně rozhodnuta celý dům prodat. Ale od první chvíle, od prvního pohledu je domem přitahována. Přitahuje ji jeho tajemství, které si její matka vzala do hrobu, spát ji nedají ani vesnické drby a v neposlední řadě ji o spánek okrádá mladý muž, který se jí stane průvodcem.  Začne se o historii domu zajímat a zjišťuje, že její matka měla spoustu tajemství a k jejich vyluštění jí poskytla pár nápověd, které Olivie musí rozluštit. A rozhodnout se, zda zůstane a začne nový život.

Tak tuto knížku jsem si užila na maximum. Miluju příběhy, kde se pátrá v minulosti po nějakém rodinném tajemství, ale zde jsem dostala něco mnohem víc. Snad už to bylo hlavní postavou, která nebyla vůbec dokonalá, měla mírnou nadváhu a nízké sebevědomí, ale byla milá a svými pocity mě velmi blízká. Nebo samotným dějem, který plynul lehce, svěže, bez zbytečných oklik šel rovnou k věci a měl náboj. 

Není to jen a pouze milostný příběh, dokonce zde můžeme najít i kriminální zápletku, která nám mnohé objasní. 

Přistihla jsem se, že sním o tom procházet se zarostlou zahradou a objevovat zarostlý keř růží, potkat vznešeného páva, pohladit si tajemného kocoura, najít pár vzácných obrazů, ochutnat indické jídlo.  Přistihla jsem se, že nechci, aby knížka skončila, i když už bylo řečeno vše.

Zdá se vám příliš mnoho superlativů? Možná, ale tato kniha byla pro mě jako pohlazení na duši a pevně doufám, že se dočkáme další autorčiny knihy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora.

Kniha:      Jak se dědí tajemství

Autor:      Barbara O´Nealová

Vydal:     Metafora

V roce:   2021

Stran:     368

                                                                                                                                                                                               

V jabloňovém sadu

Pátrá po ztracených pokladech a sama netuší, že jeden se jí skrývá v minulosti její rodiny.

Tess Delaneyová je mladá žena, která se živí pátráním po dávno ztracených předmětech, které posléze vrací skutečným majitelům. V profesním životě sklízí jeden úspěch za druhým, má před povýšením, ale do života jí vstoupí Dominic Rossi, bankéř z Kalifornie se závratnou informací. Tessin dědeček měl nehodu, po které lež v kómatu a ona sama se stala polovičním vlastníkem jeho jabloňového sadu. Problém je, že Tess neměla o existenci dědečka nejmenší tušení a vůbec jí není jasné, jak jí mohla být jeho osoba celý život zatajována. Odjíždí na daleký kalifornský venkov, aby se zde setkala s příbuznými, o kterých neměla ani tušení a poznala dávnou rodinnou historii, plnou tajemství, které jí ani její maminka, ani její babička, které ji vychovaly, nikdy neprozradily.

Předchozí knihu autorky jsem nečetla, proto jsem byla mile překvapena jejím stylem vyprávění. Jsem milovnice starých, rodinných záhad a tajemství a zde jsem si opravdu přišla na své.

Celý příběh je psán z pohledu několika časových linek a všechny byly nesmírně poutavé a velmi čtivé. Dozvíme se něco málo o dějinách Dánska za druhé světové války, neboť dědeček Magnus právě v této zemi zažil holocaust. Dozvíme se o setkání Tessiných rodičů a co vše musel každý protagonista celého příběhu obětovat, aby našel své životní štěstí.

Přestože je kniha určena spíš ženským čtenářům, nejde jen a pouze o romantiku a zápletku plnou vášně a lásky. Projdeme si cestu poznávání rodinných vazeb, nahlédneme pod pokličku jedné rodiny, kdy jedna větev neměla tušení o té druhé, vzdálenější. A dojdeme k poznání, že rodina je pro každého z nás důležitá.

Za recenzní výtisk patří můj dík Nakladatelství Metafora. 

Kniha:      V jabloňovém sadu

Autor:      Susan Wiggsová

Vydal:      Nakladatelství Metafora

V roce:     2021

Stran:      416

 

Skříň plná Diora

Šedesát pět let staré tajemství a tři ženy, jejichž osud spojila válka. 

O druhé světové válce toho bylo napsáno již mnoho. Ne každý příběh je pravdou a ne každý příběh je pouhou fikcí. Snad se i tento příběh stal...

Dětství Kate Jourdanové bylo vždy spojeno s její milovanou babičkou, která ji vychovala. Když ji požádá, aby při služební cestě zkontrolovala dům v Cornwalu, Kate netuší, že zde objeví skříň plnou nádherných šatů od Diora. Kde je babička vzala? A co šatník skrývá za tajemství, o kterém babička nemluví?

Celá kniha se odehrává ve dvou časových rovinách a jak už je patrné z předmluvy, v jedné z nich se vrátíme do doby druhé světové války, kdy i ženy toužily po svém pevném místě na poli odvahy a cti. Seznámíme se s válečnou pilotkou Skye, která rozhodně působí na svou dobu velmi odvážně a bojuje s jakoukoliv autoritou, i když to s sebou nese spoustu problémů. Obě mladé ženy, Kate v současnosti, i Skye v minulosti, mají své problémy s city vůči mužům. A ty je přivádí do potíží. Skye své city nedává na odiv a Kate se nehodlá již nikdy spálit. 

Vedle obou hlavních postav jsou zde i další, pro příběh neméně důležití lidé, které postupně poznáte tak, jak se příběh bude odvíjet.

Četli jste Pařížskou švadlenu? A bavila vás? Zaujal vás příběh? Pak vězte, že Skříň plná Diora je ještě lepší. Plný starých tajemství a nevyřčených slov, které mají dopad na osudy našich hlavních postav.

Ponořte se do světa drahých šatů, lesklých šperků a odvahy žen, které se nebály ryze mužského světa a šly si za svým.

Natasha Lesterová píše s jemným vkusem pro detail, že snadno uvěříte každému slovu a budete vtaženi do děje již po prvních řádcích. Autorka čerpala z mnoha historicky doložených faktů a letecká přepravní služba ATA opravdu existovala a byla nedílnou součástí boje proti nacismu. Dozvíte se mnoho zajímavého o ženách, které riskovaly svůj život a možná, tak jako já, budete chvíli pátrat po internetu a hledat fakta.

Skříň plná Diora je jemným čtením o nezdolné odvaze, lásce a přátelství v krušných dobách.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:     Skříň plná Diora

Autor:     Natasha Lester

Vydal:     Metafora

V roce:    2020

Stran:     470

 

Za dveřmi tma

Kdyby jen věděla, že se stane něco zlého. Kdyby jen věděla, že Abi bude za chvíli prohlášena za nezvěstnou. Udělala by něco pro to, aby ji zastavila?
 

Na začátku musím říct, že jsem mile překvapena. Autorčina prvotina a hned takový rozjezd. Ale pojďme se podívat, o čem Za dveřmi tma vůbec je.

V prvé řadě jde o zmizení mladé dívky Abigail, holce z maloměsta, kde každý zná každého a vztahy jsou zde úzce propojeny. Což může být malinko matoucí, neboť na začátku je zde až příliš jmen, až příliš protagonistů, takže se musíme trochu soustředit. A opravdu vše souvisí se vším a nikdo není nikterak nadbytečný.

Když Abigail jednoho večera zmizí, zanechá za sebou nejen svou rodinu a nejlepší kamarádku, ale spustí tím lavinu stavidla tajemství, obestírající celou komunitu malého města. Neboť to je plné tajemství, která by neměla být vyslovena. Mlže za její zmizení její bratr Noah, kterému se díky ní stala velká křivda? V té rodině rozhodně není něco v pořádku, to je patrné na první pohled. A co tak pastor Lewis, který ovládá své ovečky a ti jej slepě následují? Nebo má prsty v jejím zmizení tajemný Rat, člověk, o kterém místní neví vůbec nic?

Mnoho otázek a jen velmi málo odpovědí. Jedním si můžete být naprosto jistí. Za dveřmi tma je knihou, která má obrovský potenciál a bude se vám číst jedna báseň.

Když jsem dostala nabídku knihu recenzovat ještě před vydáním, neváhala jsem ani chvilku. Na první pohled velmi poutavá obálka a následně anotace mě ujistila v tom, že to bude to pravé pro mě. Nejdřív jsem si musela trochu zvyknout na mírně neotřelý projev autorky, spoustu postav, ale každá kapitola ve mě vyvolávala dojem, že už v té další se musím dozvědět víc.

Kdo má rád temná tajemství, zasahující do všech lidí na maloměstě, pak by si měl zapsat, že 30.6. tato kniha vychází oficiálně a věřte mi, že nebudete litovat.

Britská autorka Anna Bailey se nám představuje s velkou pompou a jsem zvědavá, jak moc se jí bude dařit s dalšími knihami. Já si na ně rozhodně velmi ráda počkám.

Velký dík patří Nakladatelství Metafora, pod záštitou Nakladatelství Grada, že jsem si knihu mohla přečíst.

Kniha:         Za dveřmi tma

Autor:          Anna Bailey

Vydal:         Grada

V roce:        2021

Hotel u jezera stínů

 

Když jí před dvaceti lety zmizí babička, pro Mayu je to ztráta, se kterou se nikdy nevyrovnala. Ale teď, když je nalezeno její tělo, vydává se do New Yorku, k jezeru, kde ji našli, aby našla pravdu.

Před lety Maya odešla z rodného města a mezi ní a babičkou zůstalo spoustu nevyřčeného, nedořešeného. Co na tom, že to byla její nejmilejší osoba, její odjezd provázela zloba a dospívající zášť. Ale slova, která jí babička na nádraží řekla, v ní zůstala i po letech. Dokonči to, co já jsem nemohla... Proto, když je nalezeno v daleké Americe její tělo, Maya se, i přes nedůvěru a strach z létání, rozhodne odjet a vypátrat, co se s babičkou stalo a proč se ocitla tak daleko od domova, v cizí zemi.

Rodina Montgomeriů, vlastnící hotel, ve kterém se Maya ubytuje, skrývá spoustu temných a znepokojivých tajemství a vypadá to, že celá rodina má něco společného s její babičkou. Ale ta o své minulosti nikdy příliš sdílná nebyla a její mládí bylo vždy obestřeno tajemstvím.

Čím déle Maya v hotelu pobývá, tím více záhad přibývá a před Mayou se odkrývá příběh, sahající do doby před druhou světovou válkou a po ní. Příběh velké lásky, odvahy a nenávisti, příběh strachu a ponížení, příběh, který rozhodně nemá šťastný konec.

Dostane Maya všechny odpovědi na své otázky? Rozluští záhadu starého rodu Montgomeriů a zjistí, co byli a jsou zač? A přijde na to, kdo stojí za smrtí její babičky? A nakonec i ona sama nalezne svůj díl štěstí, ale cesta to bude nelehká.

Přestože má kniha celkem nízká hodnocení, já jsem si čtení nesmírně užila.

V této knize jsou dvě časové linky, jedna současná, kdy Maya pátrá o okolnostech smrti své babičky a ta z minulosti, kde sledujeme cestu mladé dívky a její rodící se vztah k tajemnému muži, který by mohl být nebezepečný. Nebezpečný tím, kdo byl a v jakém hnutí měl slovo.

Celá kniha je , alespoň pro mě, napsána velmi poutavě a nechybí ji vůbec nic. Dávka napětí, staré tajemství, trochu romantiky, ale zase ne příliš. Za mě dokonalé a k mé nemalé radosti autorka v těchto dnech u nás vydala další knihu s názvem Utajená tvář tisíců a jedné noci a já už nyní vím, že si ji rozhodně musím přečíst také.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis, Nakladatelsví Metafora.

Kniha:       Hotel u jezera stínů

Autor:        Daniella Tully

Vydal:        Cosmopolis, Metafora

V roce:       2020

Stran:         296

Pohlednice z Itálie

Jaké tajemství se ukrývá za dveřmi skladovací místnosti? Grace pátrá ve starých denících mladé Connie, dívky, která milovala a ztratila. Ale komu potom patří všechno to dědictví?

Grace je mladá žena, která si s sebou vleče spoustu trápení. Jakoby nestačilo, že svého snoubence přistihla s jinou ženou, její nemocná matka ji dnem i nocí terorizuje, aby si ji udržela v domě. Jediným světlem v jejím bezútěšném bytí, je její cesta ve skladu, který má spoustu kójí, do kterých lidé odkládají nepotřebné věci. Jedna taková, s číslem 28, ovšem skrývá tajemství, které Grace změní celý život. 
Místnost jakoby vykoukla z časopisu o bydlení let 1950. Plná starožitností, krásných obrazů, drahých šperků, ale také tiskopisů. A jeden z nich je deník, který píše mladá Connie a který Grace upoutá od první stránky. Je vtažena do příběhu velké lásky, nešťastné dívky a bolesti, který Grace touží rozluštit.
Za podpory svých zaměstnavatelů se vydává do slunné Itálie, aby zde vypátrala Connie Levinovou Donato, ženu, která odešla z rodné Anglie, aby zde našla své pravé štěstí. 
A sama Gracem jak je vtahována do starého tajemství, mění svůj život krůček po krůčku, aby na konci kus štěstí našla sama.

Alex Brown je britská autorka, která se českým čtenářům představuje vůbec poprvé s knihou Pohlednice z Itálie. Nenáročný, klidný a hřejivý příběh, který vás upoutá od první stránky.
Budeme sledovat dvě časové roviny. Jednou z nich je Connie, dívka, která milovala, ztratila a snažila se začít znovu až v daleké Itálii a která na sklonku svého života udělala vše pro to, aby bylo vše napraveno.
A Grace, dívku, která trpí agorafobií a je zcela v područí své matky, která používá svou nemoc jako zbraň. Grace, která objeví staré deníky a snaží se najít majitelku a přitom netuší, jak moc jí to ovlivní celý zbytek života.
Pohlednice z Itálie není nijak náročné čtení, je to jen volně plynoucí příběh o lásce a hledání. Nemusíte u něj složitě přemýšlet o postavách, prostě se jen necháte vtáhnout do děje a necháte svou představivost běžet na plné obrátky. Slunná Itálie, či deštivá Anglie, na konci celé knihy zjistíte, že jste se po celou dobu čtení usmívali.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha vyšla pod hlavičkou Nakladatelství Grada.

Kniha:     Pohlednice z Itálie

Autor:     Alex Brown

Vydal:    Nakladatelství Metafora, pod záštitou Nakladatelství Grada

V roce:   2020

Stran:    336

Pařížská švadlena

Láska a móda. Paříž a New York za druhé světové války, ale i dnes. Dvě výjimečné ženy propojené napříč časem…

Estella dospívá během začínající druhé světové války v Paříži. Když je zjevné, že město začne být okupované Němci, pošle ji maminka lodí do New Yorku. Estella se zde snaží chytit jako švadlena, jejím snem je však založit si vlastní módní značku. Během pobytu v Americe zjišťuje podrobnosti o své rodinné minulosti, která skrývá mnohá tajemství.

Fabienne je Estellina vnučka. Žije v současnosti, v Austrálii. S babičkou jsou si velmi blízké, tak za ní hodně často do New Yorku létá. Estella je nyní vážně nemocná a tak se rozhodne na smrtelné posteli vyprávět Fabienne svůj životní příběh…

„

Šla jsem do jednoho jazzového klubu. Setkala jsem se tam s jedním mužem…“

„Ublížil ti?“ Sam se zvedl, jako by se chystal ihned vyrazit do noci a toho zlosyna ztrestat.

Estella dlouze potáhla z cigarety. „Neublížil. Alespoň fyzicky ne. Ale byl tam s ženou, která vypadala úplně stejně jako já.“ Potřásla hlavou. „Ne, to není přesné. Byla jsem to já, Same. Nejde o to, že jsme si byly podobné, měly stejný účes nebo tak. Bylo to prostě, jako bych se dívala do zrcadla a viděla z něj vystupovat samu sebe.“

Ocejchovaná

 

Výborný dobrodružný román od světoznámých autorů, píšící pod pseudonymem Anna Ekberg, mi opět vyrazil dech.

V sedmnácti letech přijde Rebekka během autonehody v Africe o matku i o své nenarozené dítě. Sama stráví několik měsíců v nemocnici a přežívá jen zázrakem. Z rodiny jí zbyl otec, se kterým se později přestane stýkat.

O sedmnáct let později, v Dánsku, si mladá žena pomalu dává svůj život dohromady. Zasáhne ji však další rána – lékaři jí diagnostikují leukémii. Její jedinou nadějí se stává otec, jediný příbuzný, který by jí mohl darovat kostní dřeň. Ten se však, po všech testech, ukáže jako nevhodný dárce. Rebece mezitím utíká čas, a tak otec pod nátlakem nakonec přizná, že Rebečina dcera tenkrát při autonehodě nezemřela. Byla dána k adopci. Rebeka se vydá do Afriky, do džungle Ugandy, prochází nebezpečná města a objevuje chudé části této země, kde lidé žijí nejen ve slumech, ale děti živoří samotné na ulici a chovají se jako zvířata…

„

Zázrak? Ne, žádný zázrak, jen Plukovníkovo násilí. Tehdy, když se s ním odmítla vyspat a Plukovník poručil chlapcům, aby ji za trest zkejnovali, zasáhli přitom něco uvnitř, něco v ní rozbili. Věděla, že Plukovník by si přál, aby mu porodila potomky. Rozmnožováním byl posedlý jako všichni afričtí muži. Afričtí chlapi jsou srabi, přemýšlela už kolikrát. Mají takový strach ze smrti, že plodí děti s bezpočtem žen a mají několik manželek, protože doufají v nesmrtelnost skrze své potomky. Co nejvíc žen jim musí porodit děti.“

 

Manželé z Cedrové uličky

Probudila se a chvíli nevěděla, kde je. Na sobě cítila lepkavé mokro a její mysl byla zastřená. Rozsvítila lampu a jejím tělem projel neuvěřitelný děs. Na sobě měla takovou spoustu krve, až se ve svitu žárovky leskla jako rubín. Ale kde je Robert...?


Laurie a Robert. Manželé, kteří se pokouší začít nový život. Laurie se snaží vyrovnat s démonem zvaným alkohol a Robert...vypadá to, že svou ženu v jejím úsilí být zase normální, podporuje, ale opak je pravdou. Robert i nadále udržuje milostný poměr se svou milenkou, s kterou má dítě a Laurin svět se hroutí.
Ten večer se měli sejít, aby projednali nadcházející rozvod. Laurie nakoupí vše pro slavnostní večeři, nechá si udělat vlasy, oblékne šaty, které na ní Robert měl tolik rád. Ale marně čeká na jeho příchod, telefon jí nezvedá a Laurie opět hledá útěchu ve skleničce. Pár hltů jí přece neublíží. Ovšem probuzení je víc než děsivé. Leží na posteli celá od krve a vedle v pokoji leží její zavražděný manžel. Brutálně zavražděný. Laurie si na nic nevzpomíná, její mysl je jako černá díra. Na místo činu je povolán detektiv Dan Riley a snaží se Laurie pomoct vzpomenout si, ale tak jednoduché to není. Všichni si myslí, že je vinna, jen on ne a dokázat její nevinu bude těžké, o to víc, že trpí amnézií na onen večer. Dan Riley má proti sobě čas, i nadřízeného, který chce případ co nejdřív uzavřít.

Britská autorka Anna-Lou Weatherley začínala svou spisovatelskou dráhu jako ženskými romány, ale brzy našla svůj styl v psaní thrillerů a stvořila detektiva Davida Rileyho a udělala rozhodně dobře. 
První díl této série s názvem Černé srdce sice moc sympatií nezískal, ale s novinkou Manželé z Cedrové uličky už boduje. 
Nutno podotknout, že ani ona se nevyhla známému nešvaru a stvořila policistu, který si s sebou vleče osobní trauma, v tomto případě je to smrt jeho ženy. Ale dobrá, odpouštím a příběhem jsem uchvácena.
Hlavní hrdinka na mě ze začátku působí jako hloupá nána, která se neumí vyrovnat s nevěrou svého muže a utápí ji v alkoholu. Ale pokud čtete dál, začne vám být jasné, že všechno může být jinak.
Manželé z Cedrové uličky jsou thrillerem, do kterého se začtete a nebudete chtít přestat. Srozumitelně a věrohodně podané drama jednoho manželství, velké zrady a zklamání, které nemohlo skončit jinak, než smrtí. Otázkou je, kdo měl být tím mrtvým a kdo obětí...

Tato kniha vyšla v Nakladatelství Grada, pod značkou Nakladatelství Metafora a já děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Kniha:    Manželé z Cedrové uličky

Vydal:     Grada, Knihy Metafora

V roce:    2019

Stran:     368

Fotografie

Rodinná tajemství, spousta lásky, ale také bolesti, ztráty a jedna tajemná, stará fotografie…

Rachael v roce 1956 emigruje spolu s tatínkem z Maďarska a nachází azyl v Anglii. Později je však otec, archeolog, poslán za prací na nádhernou Sardinii, v Itálii. Mladou Rachael bere s sebou. Oba jsou tu šťastní, ale bohužel zde nemohou zůstat věčně.

Anglie 2017. Třiatřicetiletá Sophie se snaží s manželem už několik let o miminko, podstupují IVF a díky tomu se v jejich vztahu začínají projevovat trhliny. Sophie ve volných chvílích vzpomíná na babičku Rachael, která před dvěma lety zemřela. Když objeví v jejím starém sekretáři fotografii mladého muže i se zajímavým náramkem, pustí se do pátrání, které celé rodině změní život…

„

Rachael se rozhlédla. Hned vedle terasy byla malá zahrádka, chráněná nízkým plotem. Do sadu vedla bílá branka, za ní byl malý hájek a v dálce se modralo moře. „Vidím moře,“ řekla potěšeně Rachael. „Dá se chodit na pláž?“

 

Kapitoly se střídají z pohledu Rachael a Sophie, takže se prolíná minulost s přítomností. Na začátku musím říct, že mě hodně štvalo chování Sophiina manžela. Jeho laxní přístup, nezúčastněnost a podrážděnost mi lezla na nervy a za sebe musím říct, že bych vedle sebe takového chlapa nesnesla. V těch nejtěžších chvílích v životě, by měl být pro svou ženu oporou a to on tedy nebyl. Ale i přesto jsem si knihu velmi užila. Je psaná čtivě, chytlavě. Je nádherná, dojemná, lidská, psaná životem. Příběh Rachael nakonec zasáhl několik generací její rodiny.

Fotografie je krásný román několika obyčejných životů, který se prostě dotkl mého srdce. Více vám bohužel prozradit nemůžu, to už si musíte přečíst sami v této nádherné knize.

 

Moc děkuji nakladatelství METAFORA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.