„
|
Byly dny, kdy by Lia samou
frustrací brečela. Většinou se máma mohla pohybovat po domě, mít rozptýlení,
která pomáhala, aby se na něco neupnula. Někdy ovšem její demence nabrala
nepředvídatelný směr a nedalo se s tím nic dělat. V takových případech
se obě ocitly v bludném kruhu, který se zdál nekonečný. Dnes večer to byl
ten případ.“