Bouře ve sklenici

Silný a dojemný příběh žen, které se dokázaly vzepřít krutému osudu a znovu žít.

Po smrti své milované tety se mladá Bailey Rae chystá odejít. V Jižní Karolíně ji už nic nedrží, i když má spousty vzpomínek na krásné dětství. Sice bez rodičů, ale se spoustou lidí, kteří se o ní láskyplně starali. Chce začít nový život, s tetinou inspirativní kuchařkou si otevřít podnik a splnit si tak sen. Ale když Bailey Rae balí vše v tetině domově, na prahu se objeví zoufalá mladá matka s vyděšeným synem, a v ruce drží tutéž tety kuchařku. Mladá žena pomalu odkrývá minulost o ženě, kterou celý život milovala, a kterou vlastně neznala. Zjišťuje, že kuchařka ukrývá tajný kód, který pomáhá ženám na útěku najít v jejich malém městečku bezpečné útočiště. Příběh tety Winnie se začínal psát před padesáti lety a vypráví o děsivém manželství, útěku a síle ženského přátelství. O odvaze začít znovu, i když děsivá minulost se může objevit kdekoliv a kdykoliv.

 

„

Změnit identitu a nechat všechno, co znám, za sebou, by mělo být těžké. Dokonce traumatizující. Až na to, že to tak nebylo. Protože my ženy se už od narození na svá jména nijak nevážeme. Sňatek může proměnit Jane Smithovou v Jane Brownovou nebo Jane Jonesovou. Nebo v Jane Smithovou Brownovou Jonesovou po ovdovění či rozvodu následovaném dalším manželstvím. (…)

Musela jsem utéct. Detaily toho, jak se mi podařilo uprchnout z nemocnice, nejsou zas tak důležité. Tahle tajemství jsou dobře střežená, postupně předávaná jen těm nejdůvěryhodnějším v mém okolí, kteří se stali mojí sítí.“

 

Ideální manžel

 

Bestsellerová autorka Erica James přináší jiskřivý příběh o nových začátcích a druhých šancích.

Louise je už přes šedesát, má dospělé děti, vnoučata a věřila, že i dokonalé manželství. Ale po Vánocích přichází Kip s velkou novinkou, která všem převrátí život vzhůru nohama. Manžel odchází a chce se rozvést. Zamiloval se totiž do dívky, která je bývalou jeho syna. Louisa je na dně, dům se musí prodat, Kip se smiřuje s tím, že ho děti přehlížejí a jsou na straně manželky, ale zároveň se těší na nový svěží život s mladou přítelkyní. Louisa se osamostatňuje a začíná volně dýchat, nachází si nový domov i sama sebe.

 

„

Louisa tomu nerozuměla. Měli před sebou zlatá důchodová léta, jak říkávali jejich přátelé. Proč právě teď Kip všechno rozbil? Kvůli čemu? Kvůli pitomé, sobecké pozdní krizi středního věku?

Blížila se k domu, v zatáčce lemované stromy zpomalila – a vykřikla překvapením. V předzahrádce Charity Cottage, kde už přes třicet let bydlela, uviděla tabuli s nápisem NA PRODEJ. Za necelou hodinu, co byla pryč, sem někdo přišel a zatloukl kůl s cedulí přímo doprostřed záhonku. Jako by jí ho vrazil do srdce.“

 

Tenhle román vás vezme za srdce. Ale žádný vánoční příběh nečekejte, román začíná na jaře a končí o Vánocích, takže si přečtete o celém roce života téhle veliké rodiny. Je to kniha o mezilidských vztazích, o rodinných poutech, o životě, bolestech i radostech. Já původně čekala vánoční příběh, takže mi chvilku trvalo, než jsem se začetla. Také mi pár kapitol trvalo, než jsem se zorientovala ve velkém množství jmen všech dětí a vnoučat, ale pak jsem se začetla a nemohla se odtrhnout. Kapitoly se střídají s pohledu Louisy, Kipa, ale také z pohledu jejich tří dospělých dětí a Kipovy milenky Zoe. Po pár stránkách jsem se do toho dostala a velmi si román užila.

Pokud máte rádi příběhy o mezilidských vztazích ze života, hodně do hloubky probíraných, nebo potřebujete poradit, protože se potýkáte s podobnými problémy v rodině, pak si určitě Ideálního manžela přečtěte. Je velmi dobře napsaný, budete plakat, smát se a celý rok s rodinou Langfordových vám uteče jako voda. A že to bude hodně velká a krkolomná jízda, to vám můžu zaručit.

Moc děkuji nakladatelství KAZDA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

Říkali jí Kri-kri

Celoživotní příběh velmi silné ženy, která dokázala ovládnout bouři, ale ne vlastní osud…

 

Na jednom řeckém ostrově vyrůstá dívka, které říkají Kri-kri, jako té horské koze, žijící na Krétě. Protože i ona je divoká, nespoutaná a s kozami v horách vyrůstá odmalinka. Její život plný svobody a mořského vánku však zničí druhá světová válka. Ostrov obsadí Němci a místní jsou zničení. Její dětství končí, navíc nečekaně otěhotní. Povídá se, že ženy v jejich rodu měly vždy jen jednu dceru, ale ona porodí v šestnácti letech trojčátka. Nacisti jsou na ostrově čím dál více agresivní, střílí ty, kdo se jim nelíbí a berou jim všechno, co mají. Nastává hladomor a ostrované se nemají jak bránit. Osud Kri-kri a jejích dětí se proplétá s historií ostrova, který i po válce bojuje o přežití. Později se popisuje nástup turismu, jak se začínají stavět hotely, zabírat půda, která sloužila k obživě a jak všechno ovlivňuje nejen Kri-kri, ale všechny místní.

 

„Kri-kri proto s údivem pozorovala Spyridulu, jak každý večer dlaní smetala ze stolečku drobečky a shromažďovala je v plechovém hrnečku. Už v něm měla asi tři centimetry drobků.

„Když takhle sbíráš drobky týden, už se pak s nimi dá něco dělat. Až jich bude ještě víc, přidám k nim vodu. A kápnu tam trochu medu, jestli nějaký najdu,“ řekla a dodala: „Irini má recept na fazolovou polévku bez fazolí, musím se jí zeptat, jak se dělá.“

Němci a Italové sice odtáhli, ale na ostrově začal hladomor. Mrtvý byl pekař, všichni tři mlynáři, většina chlapů, kteří uměli lovit ryby. Zásoby byly vydrancované vojáky, kdo něco měl, dávno jim to musel odevzdat.“

 

Scarlett Wilková opět nezklamala. Ukázala nám, že zkrátka umí výborně psát a že tak dokonale vtáhne do děje, že jsem si lámala hlavu nad tím, o jakém ostrově tedy píše. Zkoumala mapy a přemýšlela, kde tedy ta Kri-kri žije. Protože ona je skutečná, velmi v to věřím, v knize je to totiž mockrát naznačeno.  

Jsem moc ráda, že se autorka vrátila k tématu Řecka, je to pro mě zkrátka srdcovka a dozvědět se něco nejen o druhé světové válce na ostrovech, ale hlavně o nástupu turismu a pohled z druhé strany, je velmi přínosný. Vlastně mě nikdy nenapadlo, že prodávání půdy, a zastavění pozemků, mohlo být tak citlivé téma. Ale souzním, proto jsme vždycky jezdili na ty méně turistické ostrovy, ubytovaní v soukromí. Úplně vidím oči té staré babičky, která nám chystala každé ráno snídani. Za nimi se mohl klidně skrývat podobný příběh, jako vyprávěla autorce Kri-kri.

Text na první stránce knihy ve vás vzbudí ještě větší napětí a zvědavost a čtení knihy určitě dodává ještě větší hloubku. Píše se tu: „Nesnažte se z náznaků vypátrat, o který ostrov jde. Nedávejte si slova, věty a kapitoly do souvislosti s tím, co se dá najít na mapách a v cestopisech. Nedělejte to. Může to být nebezpečné…“

Pokračování recenze čtěte zde, v Magazínu Dobrých knih.

Vekslačka

 

Scarlett Wilková opět nezklamala. Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo už si dobu komunismu nepamatuje. Hlavně ti, co říkají, že za komunistů bylo nejlíp! Vekslačka dokonale vystihuje doby minulé, které mnozí z nás zažili.

Když bylo Almě třináct let, psal se rok 1953. V poválečném Československu padla měna a její rodinu to zničilo. Vlivem různých rozhodnutí přišli o velkou vilu, všechny úspory a ocitli se v malinkém panelákovém bytě se dvěma babičkami. Alma si jednoho dne řekla, že takhle žít prostě nechce. Má ráda peníze a svobodu, která díky nim je. Tedy alespoň zdánlivě. Tak se postupem času postavila během totality na vlastní nohy a stala se z ní nejbohatší žena v okolí. Nosila značkové oblečení ze západu, jezdila v drahých autech a postavila dům během pár měsíců. V té době to znělo jako nereálná pohádka, kterou Alma žila. Měla všechno. Ale stejně toužila po tom, co nejde koupit. Po lásce, kterou nemohla mít…

 

„Jednoho dne mě brzy ráno probudilo bouchání na dveře. Venku byla ještě tma. Jedna z babiček šla otevřít, druhá začala křičet, nejsem si jistá která, protože ve vzpomínkách mi obě splývají v jednu. Najednou bylo v našem bytě pět mužů. Otevírali skříně a zásuvky. Po chvíli bylo na podlaze poházené oblečení, nádobí, fotografie, mé školní sešity. Dva muži posunovali nábytek a sundávali obrazy, ale příliš práce neměli, byt byl hodně malý a moc věcí jsme nevlastnily, stejně by se tam nevešly. Ti nezvaní muži odtáhli od stěny manželskou postel, na které spaly babičky, gauč, na kterém jsem spala já, lehli si na zem a dívali se na ně zespoda. „Tady tu šmelinu mají,“ prohlásil jeden z těch, kteří prohledávali zásuvky a vytáhl krabičky s novými, ještě nevybalenými nylonkami.“

 

Scarlett Wilková píše výborné historické, a vlastně i společenské, romány, zakládající se na skutečných událostech. Dokonale popisuje historii naší země, v různých obdobích. Vekslačka začíná v roce 1953 a končí zhruba v roce 2000. Mapuje celý Almin život, zažíváme s ní vzestupy, pády, ale také zrady, bolesti a trápení.

Pokračování recenze čtěte zde, v Magazínu Dobrých knih.

Dokud rostou citronovníky

„Z každého citronu se narodí dítě a citronovníky nikdy nepřestanou růst.“

 

Srdcervoucí příběh z revoluční Sýrie popisuje všechny hrůzy, které se v této kruté době skutečně staly. Tahle kniha není jenom román, je to opravdový zážitek.

Salama bývala obyčejná osmnáctiletá studentka farmacie. Teď, během krutého povstání, však povýšila na lékařku, těch je totiž ukrutně málo. Lidé umírají, Salama dobrovolničí v nemocnici v Homsu, a každý den doufá, že přežije směnu, aby se mohla vrátit domů, ke své těhotné švagrové Layle. Ona jediná jí z celé rodiny zbyla. Když by měla mít večer po vyčerpávající práci konečně chvilky klidu, zjevuje se jí imaginární přítel potřísněný krví a našeptává, co by měla udělat. Zanechat Sýrii za sebou a utéct s Laylou do Německa. Zachránit se, dokud jsou naživu, protože každý den přibývá masakrů a mrtvých. V nemocnici však potká krásného a milého Kenana, a ten jí její odhodlání zkomplikuje. Kenan je totiž přesvědčený, že by měli bojovat za svobodu Sýrie. Dodrží Layla slib, který dala bratrovi, a zachrání sebe, Laylu i její nenarozenou dceru? Dostaví se na loď pro uprchlíky nebo zůstanou v Homsu, kde je čeká hrdinská smrt?

 

„Poledne přinese katastrofu v podobě šrapnelů padajících na nedalekou základní školu. Na děti. Když je začnou přivážet, připadá mi, jako by se čas zpomalil. Celá ztuhlá stojím v lepkavé krvi, která mi stříká na tenisky. Stojím uprostřed masakru a přihlížím, jak se přede mnou odehrává boj na život a na smrt. Sleduju každou padající slzu a každou duši, která se připravuje na setkání se svým Stvořitelem.

Vidím dítě, které pláče pro svou matku, kterou však nikde nespatřím. Vidím chlapce, jemuž není víc než deset let s obličejem bílým jako stěna a s velkým kusem kovu zabodnutým v pravé paži. Obličej má sevřený bolestí, ale nevydá ani hlásku. Nechce vyděsit svou malou sestru, která ho drží za ruku a hlasitě pláče.

Vidím malé holčičky s nohama zkroucenýma do nepřirozených poloh. Z pohledu jejích očí dokážu vyčíst, že jim je jasné, co je čeká. Amputace. Přála bych si, aby nás vysílali živě na všech kanálech a smartphonech na světě, aby každý viděl, co se tu děje dětem.“

 

Tohle je tak silný příběh, tak krutý, tak surový, dechberoucí, bolestný. Nebojí se ničeho a ukazuje všechno, co se v dnešní době, nebo přesněji nedávno, dělo. Dokud rostou citronovníky by si měl přečíst každý. Ano, roztříští vám srdce na milion kousků ale také vám otevře oči. Je to příběh nejen plný bolesti a utrpení, ale také naděje, lásky a víry v lepší život.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Ostrov tajemství

 

Co všechno vyprávěly autorce nejstarší ženy z Amirasu, vesničky na jihu Kréty, která byla během druhé světové války obléhaná Němci? Přečtěte si Ostrov tajemství, a zjistíte, jaká strašná genocida se zde stala.

Angie žije v Londýně a bude se vdávat. Před svatbou chce však poznat rodiny svých rodičů. Maminka, která se o ní sama stará od narození, nechtěla nikdy mluvit o rodinách žijících na Krétě. Ani o otci toho Angie moc neví, jenom že zemřel kdysi dávno. Sama se tedy rozhodne tajemstvím opředenou historii vlastní rodiny poznat. Vydá se do malé krétské vesničky Amiras, kde navštíví svou babičku a zbytek příbuzných. Stará žena chce, aby vnučka znala smutnou historii celé rodiny, tak začíná vyprávět zdrcující příběh nacisty okupované Kréty, ale také srdcervoucí příběh nekonečné lásky…

 

„Mami! Mami!“

Za mými zády se rozkřičela Pelagia. „Yanni! Ach Bože, to je můj Yanni!“ A vtom jsem zachytila nezaměnitelný zvuk, pláč svého dítěte. Křečovitě se mi stáhlo břicho jako vzdálená ozvěna porodních bolestí.

Nacisti nás k nim nepustili. „Prosím, musím se dostat ke svému dítěti. Proboha vás prosím!“ volala jsem, ale stráže mě před sebe nepustily. Pobíhala jsem znovu a znovu okolo půlkruhu vojáků jako ustaraný pes shánějící ovce.

„Petro!“ volala jsem, ale nikde jsem ho neviděla. Jeho pláč mi zahaloval mysl, zmocňovalo se mě šílenství.

 

Cena cti

 

Velmi silné a bolestné čtení, které vám vezme dech! Bohužel se na světě děje tolik krutých příběhů a Cena cti vypráví jeden z nich. Strhující příběh ze současné Indie, ze kterého mě bolelo u srdce…

Indoamerická novinářka Smitha se vrací po mnoha letech do Indie, kterou opustila se svou rodinou ještě jako dítě. Nikdy se sem nechtěla vrátit, tolik to ve své rodné zemi nenávidí. Ale musí napsat článek o případu mladé hinduistky Míny. Ta se provdala proti vůli svých bratrů za muslima. Ti jí za to napadli a zabili jejího muže. Mína o vlásek unikla smrti a rozhodla se soudit, aby upozornila veřejnost na to, co se děje na indickém venkově. Tam jsou zvyky a tradice silnější než láska a rodina. Příběh Míny však ve Smithtě otevírá staré rány a ona vzpomíná na to, proč vlastně Indii opustili a co se stalo její rodině.

 

„

Její obličej je změtí jizev. Ohořelé levé víčko zůstává zavřené, sežehlá tvář a rty po levé straně byly chirurgicky zrekonstruovány a křižuje je síť stehů. Levou ruku nemůže Mína Mustafová kvůli popálení používat, jen v pravé dokáže po chirurgické rekonstrukci držet lžíci a sama jíst.

Požár, který připravil o život jejího manžela Abdula, už dávno uhasl. Založili ho údajně dva bratři paní Mustafové, vyznavači hinduismu, které rozzuřilo, že utekla z domova s muslimským mužem a vdala se za něj.“

 

Až uvidíš moře

 

Nádherná rodinná sága, založená na skutečných událostech řecké občanské války a Řeků žijících v tehdejším Československu, vezme za srdce snad každého…

Píše se rok 1948 a v Řecku začíná občanská válka. Spousty lidí se rozhodnou emigrovat. Mezi nimi také malinká Sotiria a Koula. Malé desetileté holčičky bez rodiny, bez domova. V Československu se jich ujmou, jako dalších tisíců unavených a dlouhou cestou zmožených emigrantů. Dívky zde začnou chodit do školy, naučí se mluvit česky a zžívají se s místními zvyky. Čím jsou ale starší, tím více touží znovu vidět moře a rodnou zem, o které toho samotné vědí strašně málo. Roky plynou a během života v Československu se na pozadí jejích osudů odehrává rodinná sága plná tajemství, stesku po rodné zemi, křivd a ztrát. Uvidí vůbec někdy Sotiria a Koula moře? Vrátí se do rodné země?

 

„

Proto i bolest, s níž se nyní probudila, vyhodnotila jako normální součást běžného života, i když téměř nemohla udělat krok a dost silně jí krvácela rána na koleni. Nenormální však bylo, že ačkoli byla doma, chyběla jí střecha nad hlavou. Bylo nad ní nebe. Dům se proměnil v hromadu kamení, dřeva a prachu. V původním stavu zůstal jen kamenný kout, kde se právě s bolestí pokoušela postavit. (…)

A tak se od toho dne každý večer ukládala v rohu místnosti spolu s mladší sestrou, do druhého kouta zalehl bratr a do třetího máma. Teď tady nebyl nikdo z nich. Máma, sestra a bratr před několika týdny utekli a z babičky nyní byly vidět pouze nohy. Vyčnívaly z hromady kamenů a desek. Na druhé straně té kupy trosek ležela její hlava tváří obrácená k podlaze.“

 

Ufff. Když jsem tuto knihu dočetla, po tvářích se mi kutálely slzy jako hrachy. A já tímto mohu říct, že Až uvidíš moře je pro mě rozhodně nejlepší kniha roku 2022.

Příběh lehce plyne, velmi dobře se čte a mnohým z nás dá podrobněji nahlédnout do historie, která není tolik známá, a lidé o ní vědí opravdu málo. Já mám například mezi řeckými přáteli několik známých, kteří v okolí Ostravy vyrůstali, emigrovali sem s rodiči jako malé děti, a vůbec jsem netušila, čím vším si museli projít, jak strašné to pro ně muselo být, co prožívali. Přečtěte si tuto knihu, dá vám mnohem víc, než jste očekávali. A pokud jste milovníci Řecka a řecké kultury, tak jako já, pak je pro vás tato kniha prostě povinná četba.

Tento velmi silný, emotivní příběh jedné řecké rodiny, která utekla před občanskou válkou do tehdejšího Československa, mě absolutně pohltil. Smála jsem se, plakala, hltala každou stránku. Rodinná sága popisuje více než půl století nejen života mladé Sotirie a její ztracené rodiny, ale také více než půl století ČESKÉ a ŘECKÉ HISTORIE. Knihu jsem vstřebávala hodně dlouho a po ní jsem dlouho nemohla číst žádnou jinou. Nádhera, pro mě jedna z nejlepších knih vůbec. Tleskám autorce Scarlet Wilkové, která je mimochodem, ač jsem to podle jména netušila, česká spisovatelka a novinářka. Její prvotina Až uvidíš moře je bravurní dílo a všem ho moc doporučuji.

A moc se těším na její druhý román, který má vyjít tento týden.

Moc za knihu děkuji Dobré knihy.cz

 

Andělské trable

 

Humorný román o andělských potížích, lásce, o životě po životě, ale také o dobrých skutcích…

Marika už byla v důchodovém věku, když zemřela. Osmdesát let života na zemi. A teď najednou letí k nebi. Co se to s ní děje? Bude z ní anděl? Musí nejdříve obstát v několika zkouškách a pilně sloužit tomu nejvyššímu, aby si andělská křídla zasloužila. Ale co opravdu nečeká, je to, že v nebi potká také svého bývalého manžela Martina, o kterém byla vždycky přesvědčená, že patří do pekla. Andělské povinnosti však dostane na starost právě s Martinem. Kvůli němu se také dostane do průšvihu a trest je za něj nemine. Ale i ten si musí odpykat společně a Marika už je z toho praštěného Martina opravdu zoufalá, to už by snad raději odletěla do pekla!

 

„

Zvolnila jsem, relaxovala a stalo se. Do hodiny mi původní křídla upadla a svižně narostla nová. Nádherná, lehká, bělejší a na koncích s perletí. Božští Bruchové, já létala! Létala jsem volně jako pták pouze se schůzí na krku a s jedním nevyřízeným účtem. Pak jsem si uvědomila, že mě Martin opravdu zachránil od propadu do pekelných hlubin…“

 

Musím říct, že když jsem knihu začínala číst, vůbec jsem neznala anotaci, ani netušila, o čem vlastně děj románu je. A ten mě opravdu velmi mile překvapil. Námět příběhu je jiný. Je velmi originální, a jedinečný. Vlastně jsem nikdy nic podobného nečetla.

Co se s námi (nejen) v nebi děje po smrti? Co asi mají andělé celé dny na práci? Co se v nebi děje po příchodu nováčka? Jak to tam vlastně vůbec chodí? Na všechny tyhle otázky dostanete v knize odpovědi a královsky se u toho pobavíte. Andělské trable je svižný, humorný, jedinečný román, který vás přenese přímo do nebe, aniž byste museli skončit jako Marika na začátku příběhu. J

 

Moc děkuji autorce knihy, Petře Nachtmanové, za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

Čokoládový klub

 

Co je nejlepším přítelem ženy? No přece čokoláda ve všech podobách! A když se sejdou kamarádky, které jsou na ní doslova závislé a u jejího pojídání řeší svoje strasti i slasti, vyjde z toho Čokoládový klub.

Lucy, Nadia, Chantal a Autumn jsou přítelkyně, které spojuje láska k čokoládě. Scházejí se v jejich oblíbené cukrárně, kde majitelé vyrábí spousty dobrot z kvalitní čokolády. Kamarádky mlsají, u toho probírají svoje životní krize. A že jich teda je! U těch největších vyhlásí čokoládovou pohotovost a snaží se pomoct. Když je nejhůř, vymyslí i akční plán, jak zničit jakéhokoliv záškodníka či pomoci jiné ženě ze životních trablů. Jejich záchranné akce jsou bláznivé a hodně dobrodružné.

 

„

Šperky jsem sice nenašla, ale pan John Smith má v kapse klíče od auta a tak je beru s sebou, abychom mohly rychle prohlédnout také jeho mercedes. Pro jistotu odnesu i jeho mobil s peněženkou. Pak se ujistím, že mě nikdo nevidí, a naaranžuju pana Johna Smithe tak, aby vypadal, jako že dříme, a ne tak, že je omámený prášky, okradený a podvedený.“

 

 

Tahle výborná kniha s úžasnou obálkou, kterou mimochodem opět ilustrovala nadaná Kateřina Brabcová, si mě získala od prvních řádků. Smála jsem se, plakala, držela holkám palce a výborně jsem se bavila. Lehké oddechové čtení, do chmurných zimních dní jako dělané, vás zahřeje nejen horkou čokoládou, které je v knize spousty, ale také u srdce. Přečtena jedním dechem, byla jsem velmi nadšená.

Čokoládový klub je vtipný, dojemný, plný opravdového přátelství. Pokud milujete čokoládu, potřebujete povzbudit a zároveň pohladit na duši a pobavit se, pak je tento román přesně pro vás.

 

Moc děkuji nakladatelství COSMOPOLIS za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

Tisíce metrů ode dna

 

Smutný, depresivní, ale zároveň krásný a plný humoru (hlavně toho černého) – takový je debutový román Tisíce metrů ode dna německé autorky Jasmin Schreiber.

Paula poslední dobou svůj život jen přežívá, trpí depresemi a tuší, že se dostala do stavu, ze kterého nelze ven. Při tragické nehodě zemřel její milovaný malý bratříček Tim. Ze společenské a veselé Pauly se stává osoba, která se straní lidí a nechce s nikým komunikovat, ani s rodiči. Jednou v noci, když jde navštívit bratra na hřbitov, potká Helmuta. Starého pána, morouse, který jí, i přes svojí mrzutost, vlije do žil život. Jejich cesty se shodou náhod spojí a vyrazí dohromady na dobrodružnou cestu karavanem, kde společně dojdou k sebepoznání a smíření…

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Nefritová lilie

Šanghaj roku 1939 jim měla poskytnout bezpečné útočiště po útěku z nacisty okupované Vídně. Ale válka je dohnala i tam...

Kniha Nefritová lilie se odehrává ve dvou časových linkách, rok 1939 a rok 2016. A jedno mají společné. Židovskou dívku Romy, která se svou rodinou uprchla do daleké Šanghaje pře zničenou a okupovanou Vídní a Romy coby starou paní, které právě umírá manžel. 

Vnučka Romy, Alexandra, se po nevydařením vztahu a se zlomeným srdcem vydá za svými prarodiči, vrací se domů. Právě oni ji vychovali, po matce jí zůstal jen nefritový přívěsek ve tvaru lilie. Alexandra, zlomená a smutná, nevěřícně poslouchá staré tajemství, které se jí umírající dědeček rozhodl svěřit a otevírá tím pro ni cestu do daleké země, do země, kde lilie byla a je symbolem věčné lásky. Její maminka byla adoptována a Alexandra je pevně rozhodnuta vypátrat biologickou rodinu své matky a rozluštit tajemství jejího dětství. Ale adopce proběhla za druhé světové války a tak ji čeká spousta překážek, spousta polopravd a spousta překvapení, než odhalí své pravé kořeny.

S australskou autorkou jsem se setkala poprvé až u čtení této knihy. A kdo má rád knihy, které se odehrávají v několika časových rovinách, rozhodně si přijde na své. 

Byť takové knihy mám ráda, zde jsem se musela zpočátku nutit do čtení. Neokouzlila mě od první stránky, chvílemi jsem měla pocit, že přesně toto jsem již četla. Ale přece jen přišlo překvapení v podobě neotřelého prostředí a stránky začaly ubíhat mnohem rychleji.

Je zde v mnoha podobách zmiňována druhá světová válka a její hrůzy, ale exotická země tomu přidala jiný rozměr. O mnohém jsem neměla ani tušení.

Válečná léta, hledání rodinného tajemství a samozřejmě láska, to jsou hlavní atributy společenského románu, které zahrají na strunu i trochu citlivějším mužským čtenářům.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:       Nefritová lilie

Autor:       Kirsty Manningová

Vydal:       Metafora, pod záštitou knihy Grada

V roce:      2021

Jak se dědí tajemství

 

Ten starý dům ji přitahoval. Starý, obestřený tajemstvím, s rozpadající se střechou. Přece by v něm nemohla žít. Nebo...přece jen by to bylo možné?

Když Olivii zemře matka, je to pro ni velká rána. Jakoby nestačilo, že se stále zotavuje po nehodě, že řeší svůj skoro nefunkční vztah, odkládá návrat do práce. Ještě se k tomu přidá matčino tajemství. Stává se z ní dědička velkého, ale naprosto zpustlého panství na anglickém venkově. Rozhodne se do malé vesnice, kde její matka vyrůstala, zajet , pevně rozhodnuta celý dům prodat. Ale od první chvíle, od prvního pohledu je domem přitahována. Přitahuje ji jeho tajemství, které si její matka vzala do hrobu, spát ji nedají ani vesnické drby a v neposlední řadě ji o spánek okrádá mladý muž, který se jí stane průvodcem.  Začne se o historii domu zajímat a zjišťuje, že její matka měla spoustu tajemství a k jejich vyluštění jí poskytla pár nápověd, které Olivie musí rozluštit. A rozhodnout se, zda zůstane a začne nový život.

Tak tuto knížku jsem si užila na maximum. Miluju příběhy, kde se pátrá v minulosti po nějakém rodinném tajemství, ale zde jsem dostala něco mnohem víc. Snad už to bylo hlavní postavou, která nebyla vůbec dokonalá, měla mírnou nadváhu a nízké sebevědomí, ale byla milá a svými pocity mě velmi blízká. Nebo samotným dějem, který plynul lehce, svěže, bez zbytečných oklik šel rovnou k věci a měl náboj. 

Není to jen a pouze milostný příběh, dokonce zde můžeme najít i kriminální zápletku, která nám mnohé objasní. 

Přistihla jsem se, že sním o tom procházet se zarostlou zahradou a objevovat zarostlý keř růží, potkat vznešeného páva, pohladit si tajemného kocoura, najít pár vzácných obrazů, ochutnat indické jídlo.  Přistihla jsem se, že nechci, aby knížka skončila, i když už bylo řečeno vše.

Zdá se vám příliš mnoho superlativů? Možná, ale tato kniha byla pro mě jako pohlazení na duši a pevně doufám, že se dočkáme další autorčiny knihy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora.

Kniha:      Jak se dědí tajemství

Autor:      Barbara O´Nealová

Vydal:     Metafora

V roce:   2021

Stran:     368