Bylo mi osmnáct. Jemu třicet jedna Dělily nás celé světy, a přesto byl hned vedle. A tomu pokušení nešlo odolat…
Salem je mladá
dívka, právě maturuje a ví, že na vysokou nechce. Touží zůstat v rodném městě
a pomáhat mamince v jejich rodinném starožitnictví. Její kluk se ale na
vysokou chystá a ona tuší, že nebude lehké jejich vztah na dálku udržet. Salem
před pěti lety zemřel otec, ona ale netruchlila. Za dveřmi jejich domu se skrývalo
mnoho krutých tajemství a ona se nyní cítí konečně volná. Když se ale vedle
přistěhuje soused, kterého s oblibou pozoruje ze střechy, všechen klid je
rázem pryč. Thaeyer je přesně ten typ chlapa, před kterým by měla utéct. Je
protivný, drzý, nepřístupný a o dost starší. Jenže taky nádherný a přitažlivý. Po
pár týdnech ji požádá, jestli by mu Salem hlídala syna, jenže hlídání se mění
ve společně strávený čas ve třech a ona si to náramně užívá. Společné večeře,
filmy, dlouhé večery. Chvíle opravdového smíchu a pohody. Ale na povrch
vyplouvají i dávná traumata a těžká minulost, kterou si oba prošli. Ustojí
všechny zkoušky a překážky, který jim osud nachystal?
|
„ |
Ucítím
pod bradou jeho teplý prst. Zvedne mi hlavu, abych se na něj podívala. „Na tom,
kdo jsme byli dřív, nezáleží. Důležité je, kdo jsme teď. Nejdůležitější je to,
co máme v srdci. Jsi slunce, Salem… Ale i slunce někdy nesvítí.“ Položí mi
dlaň na tvář. Unikne mi tichý povzdech, když se do ní opřu. „Já nejsem tak
zářivý jako ty, ale slibuju, že když budou tvoje dny temné, já budu tvoje
světlo.“
Do
očí mě pálí slzy. Tohle je to nejkrásnější, co mi kdy kdo řekl.
