Útěk na řecký ostrov

 

Jedno úžasné léto na řeckém ostrově. Útěk na vesničku, kde se všichni znají a sousedka vám vidí do talíře, kde máte ze zahrady výhled na moře a slyšíte to šumění. Tady je šance začít znovu a minulost nechat za sebou. Jak tohle léto na Kefalonii dopadne?

Xanthe zdědila po řecké kmotře Vilu Aster, umístěnou v nádherné zahradě na krásném místě slunné Kefalonie. Její život se jí zhroutil a ona se rozhodne, že na celé léto zmizí z Anglie, připraví vilu k prodeji a u toho si užije léto a tamní atmosféru. Když však každé ráno vidí z terasy třpytící se Jónské moře a nasává ten klid a vůni, zjišťuje, že se všechno během jednoho léta může klidně změnit. Nachází samu sebe, získává sebevědomí, pouští se do rekonstrukce staré vily a postupně odhaluje tajemství své rodiny, která jí maminka tajila mnoho let. Nachází kmotřiny deníky, čte je po nocích a od místních se dozvídá další střípky do rodinné skládačky minulosti. Když ji k tomu všemu zamotají hlavu hned dva muži najednou, vypadá to na pořádný průšvih. Dokáže Xanthe riskovat a znovu najít štěstí?

 

„Když Xanthe zdvořile odmítla druhou porci dezertu, Toula si s úsměvem odfrkla. „Nejíš jako Řekyně!“ Toulin hlas se nesl přes celý stůl. Dimitris s Vassilisem se otočili jejich směrem. Zdálo se jí to, nebo se Dimitris usmíval? Xanthe zrudla.

„Možná ne, ale už asi prasknu a byla bych nenasytná, kdybych si dala ještě. I když je to naprosto vynikající,“ odpověděla diplomaticky. „Máma vždycky říkala, že po jídle v Řecku se tloustne. Asi mi to utkvělo v hlavě.“ Zasmála se nad Touliným vyděšeným výrazem. „Vím, že to není pravda. Pamatuju si, jak mi Agatha tajně podstrkovala další baklavu a říkala, že středomořská strava je dobrá na dlouhověkost. A že dělá člověka šťastným. Máma nikdy moc šťastná nebyla, tak možná na tom něco bylo – protože kdykoli jsem viděla svou kmotru, ta šťastná byla.“

 

Maják

 

Co se skutečně stalo v temném srdci severního Atlantiku? Tragická nehoda nebo vražda? Nebo snad něco, co se vymyká lidskému chápání?

V prosinci 1900 na ostrově Eilean Mór zhaslo světlo majáku a nikdo netušil proč. Na ostrov je vyslána loď, aby zjistila, co se stalo. Když přijedou, čeká je prázdný ostrov, strážci majáku zmizeli beze stopy. Místnosti jsou uklizené, dokonce je na stole nachystaný nesnědený oběd pro všechny tři strážníky. Později zjišťují, že jedno zadní molo je poničené, na něm je zdemolovaný jeřáb a železné zábradlí je dokonce vylámané z betonu. Co se tu stalo? Mohl hurikán vylámat zábradlí z betonu? Navíc, v té době žádnou bouři nikdo v okolí nehlásil. Je možné, že na ostrově straší?

 

„Zrak všech tří jako magnet přitáhne to, co je na stole. Jsou tam tři talíře s nachystaným jídlem – masem, sýrem a krajíci chleba. Uprostřed leží cínový podnos s polovinou bochníku, zčásti překrytý pruhovanou utěrkou. U podnosu stojí keramický džbán, vedle talířů jsou vidličky a nože a tři sklenice ze silného skla – v jedné je pozůstatek jakési tekutiny nažloutlé barvy, druhá je prázdná, třetí převržená. Její obsah se vsákl do desky stolu a vytvořil tmavý flek.“

 

Máš nárok na život

 

Žij, jako by ti zbýval pouhý jeden rok života. Dost bylo odkládání, dost bylo kompromisů, dost bylo života „až jednou“.

Hlavní hrdinka se jednoho dne rozhodne, že bude žít, jako že je vše naposledy. Zbývá jí rok života a ona naposledy oslaví Valentýna, naposledy zažije jaro i léto. Chce žít zkrátka naplno a snaží se to užít a chce tu myšlenku vštípit nejen manželovi, dětem a přátelům, ale i nám, čtenářům. A tak se nám dostává do ruky bestseller bez složitých teorií, bez frází a očekávání. Jen nás provede zhruba rokem života ženy, která se řídí heslem „Život je příliš krátký na to, abyste ho promrhali věcmi, lidmi a očekáváními, které vám nic nepřinášejí.“ Tato kniha je výzva, jak začít žít jen podle sebe.

 

„Jak rychle ten čas běží, to si člověk na začátku ještě celkem uvědomuje. Ještě včera jste drželi v náručí miminko – s těmi maličkými nožičkami a křehkými prstíky – a žasli jste, že něco takového vůbec existuje. A pak, skoro přes noc, vám to miminko někdo vyměnil a máte batole. Batole je báječné, umí spoustu nových věcí a máte z něj radost, ale miminko je pryč. Za chvíli vám někdo vezme i to batole a místo něj máte u stolu předškoláka. A tak to jde dál a dál. Pořád vám někdo bere to, co máte a milujete, a dává vám něco nového, co milujete stejně nebo ještě víc. Přestože se to všechno děje přímo před našima očima, utápíme se sem tam v únavě, stresu, křiku, prořezávání zoubků, vzdoru a nekonečných debatách, abychom si jednou zpětně prohlíželi fotky a povzdechli si, jak ten čas běží.“

 

Líbánky v Římě

 

Milujete Řím, italské jídlo a rádi cestujete? Pak si určitě musíte přečíst Líbánky v Římě!

Magda chystá svatbu. Líbánky v jednom z nejkrásnějším městě na světě už mají zaplacené, zbývá jen čekat na vysněný den. Z ničeho nic se však všechno změní. Jednou přijde domů dřív a přistihne budoucího manžela s jeho kolegyní. Je konec. Z muže je ex a svatba se ruší. Musí se ale vzdát úplně všeho? Na tu dovolenou v Římě se přece tolik těšila. Rozhodne se, že pojede i bez ženicha. Vzhůru do Říma! Dobrodružství a nové prostředí ji zaměstná a ona nebude tolik smutná. Dokonalý plán. Než potká jednoho neskutečně přitažlivého muže, který je pravý opak jejího bývalého. Magdu však tenhle domýšlivý, sebevědomý krasavec strašně vytáčí. Ale zároveň ji k němu cosi přitahuje. Jak tohle dopadne?

 

„Během dovolené jsem si chtěla odpočinout, udělat pořádek v hlavě, navštívit zajímavá místa, užít si sluníčka, koštovat lahodná vína, ochutnat Tiramisu a tak podobně, ale místo toho jsem utahaná jak kotě, památek jsem viděla jen pár, z vína mě bolela hlava a Tiramisu jsem neviděla ani za výlohou. O pořádku v hlavě nemůže být ani řeč. V té mám snad ještě větší zmatek, než když jsem odjížděla z Prahy. A navíc jsem se ještě stihla několikrát znemožnit. Nejvyšší čas zapomenout na všechny problémy a průšvihy, oprostit se od světských starostí a vydat se do míst, kde duchovní stránka převažuje nad materiálními hodnotami.“