Zobrazují se příspěvky se štítkemsci-fi. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsci-fi. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 16. července 2020

Puls


Zombie postapo? Ano i ne. Telefoňáci jsou trošku jiní zombíci, ale rozhodně námět zaujme všechny fanoušky postapokalyptických románů a milovníky Stephena Kinga…




Civilizace je v nenávratnu, nastává období temna. Nebe už patří jen ptákům a elektroniku raději nezapínáte. Tedy především mobilní telefony. Proč? Protože telefony řídí jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, ovládne lidi, kteří se chovají trochu jako zombie. Pár přeživších se ocitne bezprizorně v jakémsi civilizačním temnu plném násilí a chaosu, schovávající se před takzvanými telefóňáky, a ti se snaží dostat každého živého bez mobilu. Podaří se všem hlavním hrdinům přežít a shledat se se svojí rodinou?


Clayi, my jsme normálové, a to je jeden vroubek proti nám,“ řekl Tom. „Spálili jsme jedno jejich hejno To je dohromady druhý a třetí vroubek. Žij a nech žít se na nás nebude vztahovat.“
„Proč by mělo?“ dodal Jordan. „Otrhanec říká, že jsme šílení.“
„Ale nemají se nás dotýkat,“ doplnil Clay. „Takže bych měl být v pohodně, ne?“ Na to už se nedalo říct vůbec nic.


středa 8. května 2019

Evoluce - Město přeživších




Evoluce je nevyhnutelná. Evoluce se před nikým nezastaví. Ani před námi!

Lucie a Jem, spolu se skupinou dalších studentů, cestují do Spojených států na výměnný pobyt. Letadlo proletí jakousi bouří a musí nouzově přistát na letišti v Denveru. Když vystoupí a vidí opuštěný terminál, zarostlou přistávací dráhu, obrovské praskliny v zemi a asfaltu, nikde ani živáčka, všem to dojde. Svět, který dosud znali, už přestal existovat. Něco se stalo a nejspíš to bylo už dávno. Vyjdou prozkoumat okolí a zjišťují, že si město bere zpátky příroda. Potkávají různá zvířata, která na ně útočí jako na vetřelce. Co se tady vlastně stalo? Byla civilizace úplně zničena? Stali se z nich jediní přeživší ve ztraceném světě? Mají vůbec nějakou šanci na přežití?

Silnice byla zatarasena. Před dlouhou dobou se tu zřejmě zřítil most a jeho trosky pokrývaly vozovku na metr vysoko. Betonové bloky, ležící na dálnici z jedné strany na druhou, představovaly nepřekonatelnou překážku. Mezi nimi rostly stromy, křoví a na metr vysoká tráva. Na pravé straně bylo plno neproniknutelných močálů, vlevo to vypadalo trochu sjízdněji, ale bylo nemožné se tam dostat.“

pátek 5. dubna 2019

REMADE



Remade  je skvělý, děsivý postapokalyptický thriller (nebo sci-fi, chcete-li), výborně napsaný, vy budete hltat každou stránku a knihu přečtete jedním dechem!

Zákeřný virus se šíří světem… Leon se s maminkou a jeho mladší sestrou Grace přestěhoval z New Yorku do Londýna. Leon ve škole moc nezapadá, rozvod rodičů nese hůř než sestra. Trpí neustálými bolestmi hlavy a migrénou. Najednou se začnou šířit zprávy o neznámém viru, na který umírají tisíce lidí v Africe. Během týdne virus zasáhne i Londýn a spolu s ním celý svět. Leon s rodinou se rozhodnou utéct z města na venkov, kde snad bude bezpečněji. Během cesty jsou svědky toho, jak vir lidi zabíjí z minuty na minutu. Muži, ženy i děti se před jejich očima přeměňují na tekutinu, zůstává po nich jen oblečení a kosti. Může lidská rasa přežít? Jak zabránit šíření viru? Mají vůbec šanci na normální život?

 


Leon zíral na plexisklo. Naráželo, mlátilo a bušilo do něj tolik různých rukou.  Mužské a ženské. Nápor prstenů, náramků, zlatých hodinek a nalakovaných nehtů. Plexisklo bylo čím dál zamlženější, zamazané spirálami potu z rukou (…).
„Ach můj bože…“ zavrtěl vousatý muž hlavou. „Ti chudáci…“ (…)
Ten sbor naříkajících, plačících a křičících… Kdyby existovalo peklo, znělo by takhle. Určitě. Zamlženým plexisklem mohl Leon vidět hrubé obrysy rukou. Zdálo se, že teď jsou šmouhy zabarvené. Růžová, jako nějaký levný hotelový sprchový gel (…). Leon se otočil zpátky a zahlédl to, o čem věděl, že ho bude pronásledovat až do konce života, jakkoliv bude dlouhý. Obličeje. Jeden nad druhým… přitisknuté k té malinké mezeře, od podlahy až téměř po strop. Mužské a ženské, mladé a staré, bílé, hnědé, černé… všechny se stejně zeširoka otevřenými ústy… vyceněnými zuby a krvácejícími dásněmi. A oči, ze kterých vytékaly růžově zbarvené slzy.