Právě teď nás baví

 

A je to tu. Léto a prázdniny jsou za námi, letos bylo, alespoň u nás, poněkud zvláštní. Chladné a hodně deštivé, takže slunečních dní bylo opravdu pomálu. O to víc vás určitě budou zajímat nové tipy na knihy. Přátelé, jsme zase tady s naší pravidelně nepravidelnou rubrikou Právě teď nás baví. Jste zvědaví, jaké knihy nás poslední dobou nejvíce zaujaly a které nás prostě baví? Pak si udělejte kávu, nasaďte brýle a pohodlně se usaďte…

 

Ztracená historie snů

Představte si svícny s hořícími svíčkami, téměř prázdné panské sídlo, kočáry s koňmi, dámy s bohatými šaty s korzety – to vše tvoří dokonalou atmosféru tohoto temného příběhu, který vás rozhodně překvapí. Ztracená historie snů je viktoriánský román plný zvláštních tajemství, a vypráví o tom, jak tenká může být hranice mezi životem a smrtí, láskou a nenávistí, a také snem a skutečností.

 

V pasti Araba

Další román z pera slovenské autorky Mirky Manákové, jsem si nemohla nechat ujít. Všechny její předešlé knihy jsou výborné, svižné a akční. Mirka píše napínavé romány z arabského prostředí, u kterých si budete hryzat nehty od začátku do konce, ani chvilku se nebudete nudit a ani se nenadějete a budete na konci knihy. Její romány se zabývají problematikou současnosti a čtou se jedním dechem.

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Akord a jiskry

Povídky moc často nečtu, ale vždy dám na doporučení, že zrovna tyto by se mi mohly líbit. Jen na ně musí přijít ten správný čas a rozpoložení, nebo jen prostě nálada přečíst si pár příběhů z běžného života.

Přesně taková je kniha českého autora Martina Patřičného Akord a jiskry. Tenká knížka, která má svou jiskru. Jemně psané povídky, které se dotýkají každého z nás.

Autor se ve svých krátkých příbězích zaměřil na osobní vztahy a lásku. Snad se někomu můžou zdát podivné, já sama jsem hned u první zaváhala, ale nenechte se zmást. Všech šestnáct povídek vás jistým způsobem nadchne a autor nás velmi zručně poposune tam, kam chce. Velmi čtivě nás provází zákoutím lidské mysli, pohrává si s naším podvědomím a nutí nás pokračovat ve čtení, abychom se dozvěděli pointu.

Martin Patřičný je velmi zručný řezbář a výtvarník a svou lásku k umění vložil i do této povídkové sbírky. A stejně tak, jako pracuje se dřevem, si umně hraje se slovy. Ač se místy objeví jemná erotika, není to nic hrubého, ale jemně propracovaného, což velmi oceňuji. Vyzná se v ženách a pocitech, kterými jsme tak záhadné pro mužské pokolení.

Pokud vás nebaví jemné sci-fi, kterého je plná hned první povídka, hned ta druhá vás přesvědčí, že autor píše ze života. Jeho snění a tajné myšlenky vložil citlivě na papír a vznikl z toho soubor povídek, který je radost číst.

Jestli nemáte čas, nebo chuť si přečíst něco těžkopádného, ale jen se na pár chvil ponořit do zákoutí lidské mysli, pak Akord a jiskry jsou určeny právě vám.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Kniha:      Akord a Jiskry

Autor:      Martin Patřičný

Vydal:     Nakladatelství Brána
 

Ohlédnutí za přečtenými knihami

 

Je to tak, astronomické léto nám definitivně skončilo a vypadá to, že i to babí léto nás opustilo. Valící se mraky nám naznačují, že to letní slunce je opravdu pryč. 

Ale léto nebylo jen koupání, opalování a výlety, léto bylo taky o knížkách. A jaké jsem přečetla já? Spousta oddechovek a milých příběhů, pojďme se na ně podívat.

Nejvíc mě chytla za srdce novinka Jak se dědí tajemství. Mám moc ráda příběhy, které jsou plné starých, rodinných tajemství. A tento byl opravdu jako pohlazení na duši. Příběh mladé ženy, dědící velkolepé, ale zchátralé panství a tajemství, které jí matka tajila celý život.

Jako další knihu přečtenou v létě musím představit V jabloňovém sadu. Dvě dějové linky, dvě časové osy, ale příběh, který se spojí v dokonalém příběhu. Nečekané dědictví starého a zaběhlého sadu a rodinné vazby, o kterých hlavní hrdinka neměla ani tušení.

Pokračování na stránkách Magazínu Dobré knihy

Jak se dědí tajemství

 

Ten starý dům ji přitahoval. Starý, obestřený tajemstvím, s rozpadající se střechou. Přece by v něm nemohla žít. Nebo...přece jen by to bylo možné?

Když Olivii zemře matka, je to pro ni velká rána. Jakoby nestačilo, že se stále zotavuje po nehodě, že řeší svůj skoro nefunkční vztah, odkládá návrat do práce. Ještě se k tomu přidá matčino tajemství. Stává se z ní dědička velkého, ale naprosto zpustlého panství na anglickém venkově. Rozhodne se do malé vesnice, kde její matka vyrůstala, zajet , pevně rozhodnuta celý dům prodat. Ale od první chvíle, od prvního pohledu je domem přitahována. Přitahuje ji jeho tajemství, které si její matka vzala do hrobu, spát ji nedají ani vesnické drby a v neposlední řadě ji o spánek okrádá mladý muž, který se jí stane průvodcem.  Začne se o historii domu zajímat a zjišťuje, že její matka měla spoustu tajemství a k jejich vyluštění jí poskytla pár nápověd, které Olivie musí rozluštit. A rozhodnout se, zda zůstane a začne nový život.

Tak tuto knížku jsem si užila na maximum. Miluju příběhy, kde se pátrá v minulosti po nějakém rodinném tajemství, ale zde jsem dostala něco mnohem víc. Snad už to bylo hlavní postavou, která nebyla vůbec dokonalá, měla mírnou nadváhu a nízké sebevědomí, ale byla milá a svými pocity mě velmi blízká. Nebo samotným dějem, který plynul lehce, svěže, bez zbytečných oklik šel rovnou k věci a měl náboj. 

Není to jen a pouze milostný příběh, dokonce zde můžeme najít i kriminální zápletku, která nám mnohé objasní. 

Přistihla jsem se, že sním o tom procházet se zarostlou zahradou a objevovat zarostlý keř růží, potkat vznešeného páva, pohladit si tajemného kocoura, najít pár vzácných obrazů, ochutnat indické jídlo.  Přistihla jsem se, že nechci, aby knížka skončila, i když už bylo řečeno vše.

Zdá se vám příliš mnoho superlativů? Možná, ale tato kniha byla pro mě jako pohlazení na duši a pevně doufám, že se dočkáme další autorčiny knihy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora.

Kniha:      Jak se dědí tajemství

Autor:      Barbara O´Nealová

Vydal:     Metafora

V roce:   2021

Stran:     368

                                                                                                                                                                                               

Ztracená historie snů

 

Tento viktoriánský román plný zvláštních tajemství, vám vypráví o tom, jak tenká může být hranice mezi životem a smrtí, láskou a nenávistí, a také snem a skutečností…

Píše se rok 1850, slavný básník Hugh de Bonne je nalezen mrtev. Jeho bratranec Robert je pověřený postarat se o pohřeb a zvěčnit Hugha na fotografii. Robert se nyní totiž živí jako fotograf mrtvých, povoláním, ostatními zatracovaným, a proto se kvůli tomu na Roberta lidé dívají skrz prsty. Hugh de Bonne však nechal ve své závěti přesné instrukce ke svému pohřbu: kde chce spočinout, vedle koho a kdy. Nejdřív se však musí dostat do sídla, kde žil se svou manželkou Adou, ta zemřela už dávno, při porodu jejich dcery. Když dorazí na panství, o které se nyní stará Adina neteř Isabelle, zjistí, že není jednoduché splnit všechna Hughova přání. Isabelle je totiž proti všemu, co by měl splnit. A tak, aby pomohla Robertovi pochopit její počínání, začíná za dlouhých nocí vyprávět životní příběh Ady a Hugha,

 

„

Předchozí dopis od Johna byl napsaný na hlavičkovém papíře, tento byl však naškrábaný na obyčejném kancelářském. Neklamné znamení netrpělivosti a zoufalství. Vhodil dopis do hořících plamenů v ohništi. Ada. Isabelle. Doufal, že brzy na obě zapomene. Ta zpropadená Grace. Pokud by ho podle plánu odvezla na zastávku dostavníku, už by byl i s Hughem dávno na cestě směrem k rodinnému hřbitovu a Sidě, místo toho aby teď myšlenkami kroužil mezi Johnem a Isabelle, Isabelle a Adou, Grace a Tamsin…“

 

Lilie pro nevěstu

 

Vůně, která provází vzpomínkami. Vůně, které vám ušije přímo na míru. Vůně, které otevírají staré vzpomínky a málem zapomenutý příběh.

V Kolíně nad Rýnem si otevírá mladá žena Liv svůj vysněný krámek s parfémy. Zároveň vyučuje, jak se takový parfém, přímo pro vás, umět namíchat. Má vybraný čich a smysl pro ty správné ingredience. Své nové podnikání se snaží skloubit s péčí o syna a náhodně potkává i mladého muže, který ji přitahuje svým optimismem a trochu tajemnu neuchopitelností. Když ji na chodníku osloví stará žena, která ji osloví jiným jménem, nepřikládá tomu příliš význam. Až později začne chápat, že její rodina má svá tajemství.

V druhé časové linii této knihy se seznamujeme s chudou dívkou Nellie, bláznivě zamilovanou do pastora a pracující v krámku s vůněmi. Píšou se první válečná léta a její země se začíná potýkat se zlovůlí rychle nastupujícího nacismu. Její bratr se zapojuje do odboje, její město čelí náletům a Nellin svět je protkán zakázanou láskou.

Oba příběhy se protnou v současnosti, obě ženy spojuje tajemství a vůně a starý příběh touží být vypravován a rozluštěn.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Vraždy s cejchem

Měla to být dovolená. Ale její novinářská duše, o které si myslela, že ji už ztratila, se ozývá a třicet let starý případ ji láká. Ale nezůstane jen u něj....

Když mladá novinářka Saana dostane výpověď v novinách, ve kterých pracovala, bere to jako další milník ve svém životě. Odjíždí na prázdninový pobyt ke své tetě do malého, poklidného městečka Hartola a brzy se v ní ozve novinářský instinkt. Před třiceti lety se zde utopila dívka a Saanu zajímá, zda to byla sebevražda, nebo úkladná vražda, jejíž pachatel dosud uniká.

Zatímco se pouští do nenápadného pátrání, na helsinském ostrově Suomenlinna je nalezena mrtvola s vypálenou královskou korunou a policejní komisař Heino je povolán k případu. Pátrání jej zavede do městečka, které se pyšní názvem královské a kde náhodou právě pátrá novinářka Saana. Oba dějové linky se v jednom okamžiku protnou a vypadá to, že nejen ty detektivní.

Prvotina finské autorky Eliny Backmanové je velmi zdařilá a troufám si říct, že se brzy zařadí mezi velikány severských detektivek. 

Oba hlavní protagonisté jsou typičtí seveřané, oba sebou životem vlečou své zádumčivé nálady, svou jinakost a temnou stránku duše. Prostě typický sever, není se čemu divit, v zemi, kde více vládne vítr a déšť. Ale to je přesně to, co dělá severské autory výjimečnými a čím se liší od ostatních spisovatelů.

Ani zde není nouze o temnou krajinu, děsivé tajemství a kupodivu i jemnou romantickou linku, kterou jsem nečekala a malinko mi vadila. Ale to je dáno tím, že severských krimi mám už něco načteno a nějak mi to zde nepatří.

Autorka si s vaší myslí umí pohrát, navede vás na stopu, která je zcela falešná, musíte přemýšlet, co mají oba případy společné a zda vůbec něco. Ale mají a vše nakonec dává ten prvý smysl. 

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis. 

Kniha:      Vraždy s cejchem

Autor:      Elina Backmanová

Vydal:      Cosmopolis

V roce:    2021

Stran:     496