Tanec smrti

 

Vzrušující, děsivé, napínavé příběhy skutečných míst v České republice. Vydejme se společně s autorkou na známá místa a přečtěte si o jejich dávné minulosti. Tragédie, osudové události, záhadné pověsti či kriminální případy. Poznejte lidské příběhy odehrávající se na hraně života a smrti.

Pověsti, mystéria, tragédie, záhady, tajemství, vraždy a legendy. Čeká vás celkem 30 tajemných příběhů, doplněných o více než 70 fotografií. Ponořte se do vyprávění o kanibalech z Třebíče, upírovi ze Žďáru, Bohučovickém poltergeistu a dalších případech.

 

„

Augustin počkal, až jeho potomci upadnou v alkoholovém opojení do spánku a ostrou břitvou všem čtyřem, včetně teprve ročního Toníčka, přeřezal tepny na zápěstí. A pak i sám sobě. Pět životů pomalu vyhasínalo ve stínu kamenné zdi, z otevřených ran na dětských ručičkách proudem vytékala krev. Těla našla 28. října 1891 žena hlídače železnice, když si krátila cestu a zakopla přitom o mrtvolku malého Václava.“

Účetní z Osvětimi

Oskaru Gröningovi bylo 21 let, když jako příslušník SS nastoupil do koncentračního tábora Osvětim. Měl zde vést záznamy o zabavených cennostech vězňů, včetně peněz. Denně přepočítával hromady bankovek, které, jak věděl, byly ukradené uvězněným Židům. Věděl o vraždění a o všech hrůzách, které se v koncentračním táboře děly, ale sám se vždy ospravedlňoval tím, že je přece pouhý účetní, na zabíjení se nepodílí. Až v jeho 94 letech – za sedmdesát let po konci války, ho německý soud odsoudil.

Autor knihy Reiner Engelmann protíná Oskarův životní příběh různými myšlenkami ohledně soudních protokolů, na základě různých rozhovorů a přibližuje také jeho soudní proces.

„

 Když proběhla selekce a nově příchozí vězni odešli, stál Oskar Gröning na rampě už jen s jedním rottenführerem a najednou uslyšeli dětský pláč. Gröning se rozhlédl a zjistil, že tam leží nemluvně zabalené do deky. Nejspíš ho tam matka nechala úmyslně v naději, že se o ně někdo postará. Dítěti mohlo být pár měsíců. Matka jistě tušila, že dlouho nepřežije, ale pokusila se ho zachránit, napadlo Oskara Gröninga.

Jen co mu to blesklo hlavou, sklonil se rottenführer k dítěti, popadl ho za nohy, rozmáchl se a udeřil mu hlavičkou o nárazník náklaďáku připraveného k odvozu zavazadel. (…) Dotyčný se jen zašklebil a hodil mrtvé tělíčko na náklaďák.

 

Černobyl

Historie jaderné katastrofy

 

Černobyl je asi nejkomplexněji zpracovaná kniha o této události, ve které se dozvíte každý detail, předcházející katastrofě, ale i v následujících letech poté, které po výbuchu následovaly…

Nedokonalý reaktor, chyby obsluhy, exploze a radioaktivní zamoření skoro celé Evropy. To je Černobyl. Duben, 1986. Toto datum se zapsalo do dějin. V černobylské elektrárně se schyluje k pravidelné odstávce reaktoru, kterou doprovází pár „nepodstatných“ komplikací. Řada těchto „nedůležitých kroků“ však vede k explozi na reaktoru č. 4. Hlavní část knihy je zaměřena na tento výbuch a vše okolo něj. Chyby technické obsluhy personálu, následné čištění reaktoru, evakuace všech 50 tisíc obyvatel Pripjati a lidí v okolí elektrárny. Autor v knize odhaluje nedostatky Sovětského svazu, snahu politiků o utajení veškerých informací, včetně toho, že k explozi vůbec nedošlo.

„

Robinsonova první myšlenka byla, že někde vybuchla jaderná bomba: záření z boty vydávaly radioaktivní prvky, které se v elektrárně běžně nevyskytovaly. Oznámil nález šéfovi, a odtud byl oznámen švédskému úřadu pro jadernou bezpečnost ve Stockholmu. Úřady v hlavním městě se domnívaly, že je problém v samotné elektrárně, a pracovníci byli okamžitě evakuováni. Začalo radioaktivní testování elektrárny, ale na nic se nepřišlo, a po několika hodinách bylo jasné, že elektrárna příčinou kontaminace není. (…) Při vysokých úrovních radioaktivity i u ostatních jaderných elektráren bylo zřejmé, že radioaktivní částice pocházejí ze zahraničí. Výpočty a směr větru ukázaly na jihovýchod na jednu ze dvou světových jaderných supervelmocí, Svaz sovětských socialistických republik. Mohlo se tam přihodit něco hrozného? Sověti však mlčeli. Švédský úřad pro jadernou bezpečnost kontaktoval sovětské úředníky, kteří popírali, že by k jadernému znečištění došlo.“