Dům pod jasany slibuje příběh plný tajemství jednoho starého domu a mladé ženy, která místo uzdravení po nervovém kolapsu musí čelit příběhu starému několik desetiletí a najít souvislosti.
Dům pod jasany slibuje příběh plný tajemství jednoho starého domu a mladé ženy, která místo uzdravení po nervovém kolapsu musí čelit příběhu starému několik desetiletí a najít souvislosti.
Sharon ví o svých sousedech snad jen to, že vychovávají svého dospívajícího syna a jsou celkem příjemní a milí. Proto ji nesmírně překvapí, když jednou večer v jejich okně zahlédne malou holčičku myjící nádobí. Myslela si, že se jí to jen zdálo, ale není jediná, kdo si začne všímat podivností za okny svých sousedů. I mladá žena Niki, která se k Sharon nastěhuje, si všimne dívenky, vykonávající domácí práce pozdě v noci.
Nahlásí patřičným úřadům, že v tom domě je něco nekalého, ale narazí na hradbu nezájmu a pouští se do pátrání na vlastní pěst. A spolu s Niki se tím otevírají jejich vzpomínky na vlastní dětství, se spoustou pěstounů a smutných dní, na které by obě rády zapomněly.
Dítě noci je psychologický román, který vás do děje vtáhne od první stránky. Sousedské vztahy bývají mnohdy křehké, ale pokud jedna rodina má co skrývat a ta druhá, trochu všetečná, strká do jejich soukromí nos, nikdy z toho nevzejde nic dobrého.Všechny hlavní postavy, kterých rozhodně není málo, ale mají svůj význam, mají před světem co skrývat a jedna jediná noc a jeden pohled sousedům do okna, otevírá staré rány a křivdy a na povrch vyplyne tajemství, které nejspíš mělo zůstat skryto před zraky sousedů.
Americká autorka Karen McQusetion po pěti letech vydává další svou knihu a tentokrát má u českých čtenářů přívětivější ohlasy. Psychologie postav je lehce uvěřitelná, i když dějová zápletka není zcela běžná, vzhledem k našim českým poměrům. Ale od toho knihy jsou, abychom utíkali k jiným příběhům, než k těm vlastním a zde se to povedlo na sto procent.
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis.
Kniha: Dítě noci
Autor: Karen McQusetion
Vydal: Cosmopolis
V roce: 2022
Stran: 352
Tolik
knih a tak strašně málo času. Také to znáte? Člověk by potřeboval dva životy,
aby stihl přečíst všechno, co by chtěl. Můj seznam „must read“ je opravdu hodně
dlouhý a nekonečný. Ale mám v něm některé knihy, které i bez přečtení vím,
že budou prostě „topovky“ a musím si je pořídit co nejdříve. Pojďte se na ně se
mnou podívat…
Když jsem si říkala, že napíšu tenhle článek, jako první mě
napadla právě tato kniha. Je bezpochyby úžasná a já si na ní musím udělat čas
co nejdříve, protože prostě rodinná sága týkající se Řecka, přesněji řeckých
emigrantů v Čechách okolo roku 1950, je pro mě určitě „must have number
one“.
Další kniha je o katastrofě z roku 1986, kterou zná
určitě každý na světě. Nicméně příběh se prolíná také do období druhé světové
války. V obou časových liniích jsou hlavními hrdinkami mladé dívky, spíše
děti školou povinné, které se vypořádávají s mnoha těžkostmi v těchto
nelehkých dobách, ale zároveň najdou přátelství na celý život.
Kniha Vrány je od české autorky Petry Dvořákové a já musím
říct, že anotací ani obálkou by mě román vůbec nezaujal. Ale byl mi doporučený
jednou blízkou osobou a na její reference určitě nedám dopustit. Když mi pak
řekla, o čem zhruba příběh pojednává, což v anotaci není vlastně ani
zmíněné, tak mi bylo jasné, že si knihu musím přečíst. Pokud máte rádi silné
příběhy, které zamávají s vašimi emocemi, které bolí, které se dějí všude
kolem nás, pak si určitě nenechte knihu od této známé autorky ujít.
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.