Anotace:
Příběh líčí důvěrným a zároveň velmi prostým způsobem životní peripetie
ženy z generace Husákových dětí, se všemi jejími vzlety i bolestnými pády od
její první vzpomínky, až do současnosti. Laskavě a humorně vypráví o okamžicích
lidského štěstí i neštěstí, o hledání odpovědí na důležité otázky, o ceně a síle přátelství, lásky a humorného nadhledu, o nalézání
sama sebe i o tom, že ke skutečnému štěstí nakonec stačí tak málo - jen chtít,
otevřít oči, věřit si, snít, a nikdy se nevzdat.
Přijměte přátelské pozvání a pojďte se projít bezstarostným dětstvím, pobavit četnými úskalími dospívání, prožijte nečekané životní události i promarněné šance, znovuzrození z popela, nechte se strhnout nezapomenutelně krásnými i bolestnými zážitky, ve kterých hrdinka Příběhu postupně dozrává v sebevědomou ženu, partnerku a matku. A kdo ví? Možná zjistíte, že tahle úsměvná kniha je tak trochu i o Vás...
Přijměte přátelské pozvání a pojďte se projít bezstarostným dětstvím, pobavit četnými úskalími dospívání, prožijte nečekané životní události i promarněné šance, znovuzrození z popela, nechte se strhnout nezapomenutelně krásnými i bolestnými zážitky, ve kterých hrdinka Příběhu postupně dozrává v sebevědomou ženu, partnerku a matku. A kdo ví? Možná zjistíte, že tahle úsměvná kniha je tak trochu i o Vás...
Příběh je kniha, kterou si autorka D. D. Gabrová
vydala samonákladem pomocí projektu Hithit.
Ilustrace do ní nakreslila její dcera. Kniha mě zaujala právě obrázky a svou nápaditou
obálkou. Když mi ji autorka nabídla k recenzi, postrádala jsem anotaci
(která byla posléze doplněna), takže jsem netušila, do čeho vlastně jdu. Ale po
přečtení mi to došlo. Ono není jednoduché tento Příběh vtěsnat do anotace.
Protože se prostě jedná o život. Celý Příběh života (autorky?) od narození až
do přítomnosti a jeho postřehy z něj.
„
|
Dnes ráno našly děti od nás z domu
pod schodama do sklepa chcíplýho čerta! Kluci do něj opatrně píchli klackem a
ukázalo se, že ten zdechlej čert asi ještě trochu žije. Tak jsme běželi pro
rodiče, poradit se, co s tím. Moc se smáli a šli to zařídit… Doma si pak naši
potichu šeptali, že ten čert měl opici jak z praku. To teda vážně nechápu!
Naši někdy říkají úplný nesmysly… Já toho zdechlýho čerta náhodu viděla na
vlastní oči a žádnou opici s sebou teda vážně neměl. A kde by ji tak asi
vzal? U nás žádný opice nežijou a ZOO tady nemáme. Ani žádnej prak u sebe
neměl, jen zlomený vidle z papíru. Nejsem přece slepá.“
