Kythira, Kithira, Kythera... ostrov bohyně Afrodité



Diakofti



Kithira. Místo, kde se zastavil čas. Úžasný, turismem neposkvrněný, klidný ostrov, s tou pravou řeckou atmosférou.  Je plný tajemných zákoutí, prázdných nádherných pláží, liduprázdných městeček, vodopádů, pramenů, opuštěných mrtvých měst, starých ruin, hradů, mlýnů, klášterů, bunganvilií, zeleně a všude přítomných pavouků. 😁😁 Zamilovali jsme se na první pohled. Dokud se zde turismus nerozšíří, bude ostrov ráj, na který se určitě musíme vrátit. 

 Předem se chci omluvit a upozornit, že je článek obsáhlejší (ostatně jako vždy u mě), protože jsme toho prostě projeli hodně a každý kousek stojí za zmínku, takže doufám, že vydržíte. Ano, jedná se o cestopis, ale také fotoreport a o příručku pro ty, kteří se na Kithiru chystají nebo ji chtějí lépe poznat. Takže si udělejte čas, pohodlně se usaďte, udělejte si kafíčko nebo frappé a pojďte se se mnou přesunout na tenhle jedinečný ostrov...



Kapsali
 

Řecký ostrov Kythira patří k Jónským ostrovům, i když je od nich poměrně vzdálená. Leží pod Peloponésem, mezi Jónským, Egejským a Krétským mořem. Původně se ostrov jmenoval Porfys a zrodila se na něm prý bohyně Afrodita. Ale odtud ji později bůh větrů Zefyros odvál na Kypr. Než vám budu vyprávět svoje zážitky a představím různá místa tohoto nádherného ostrova (ještě jednou radši upozorňuji, připravte se na dlouhý článek), pojďme si připomenout pár údajů a dat.

Agia Pelagia

Kythirská architektura má v sobě od každého kousek - prvky Jónských ostrovů, které jsou hodně ovlivněné Itálií, prvky Kyklád a také Peloponésu. Kythera má 299m2 a 4 tisíce obyvatel. Nejvyšší bod na ostrově je Mirmingari a má 506m. Krajina na východním výběžku je pustá, pokrytá nízkou vegetací. Spíše suchá. Pokračuje náhorními plošinami, kde je letiště. Směrem na západ a sever se nachází místní lesy. Jihozápad okolo vesnice Mitata je také poměrně lesnatý.

 

Na Kithiru jsme dorazili prvního června 2018 brzy ráno. Musím poznamenat, že jsme byli první letadlo v historii České republiky, které tu přistálo a také druhé všeobecně (!) od roku 1989. Kromě malých vnitrostátních samozřejmě. Takže nás čekalo opravdu slavnostní přivítání. Uvítací brána od hasičů pro celé letadlo při přistání, těch pár zaměstnanců, co letitě má, se dalo dohromady a zatančili nám řecké tance na pásech pro kufry. Bylo připravené také pohoštění, jídlo a pití, panáky přímo v aule letiště a proslov a poděkování od starosty ostrova. Všichni si nás fotili a natáčeli, jaká to pro ně byla událost a byli šťastní. Na letišti dokonce vlála česká vlajka. Všichni místní na ostrově věděli, že přijeli Češi, tím prvním letadlem po "sto letech." Více ve videu výše. Byl to zvláštní pocit, krásný, a opět potvrdil, že řecká pohostinnost nezná mezí. Podotýkám, že všechny fotky jsou focené z mobilu, občas se mi stalo, že jsem si nevšimla, že je zamlžená čočka, takže nejsou všechny ideální, ale tu atmosféru to snad nastíní i tak dokonale. :)

Pelagia beach



Nejkrásnější posezení v atriu apartmánů Pelagia beach

Jaro v Athénách

Jak mnozí z vás víte, před 14dny jsme se vrátili z Athén. Tohle krásné město jsme navštívili už podruhé a určitě ne naposledy. Čekalo nás nabitých pět dní s přáteli, plných teplého počasí, moře, sluníčka, barevných květin, zeleně, pomerančů, citronů, mandarinek,  památek, místních přátel, dobrého jídla a hromady nachozených kilometrů. Když jsme přistáli na letišti v Athénách, řekla jsem si: "Ach, jsem doma 💓." Kdo to nezná, nepochopí. Ale já se tam tak prostě cítím. Jako první jsme se hrnuli ke kanceláři půjčovny aut, kde jsme měli už předem zamluvené auto. Nasedli jsme a jeli jako první k moři. Rozhodovali jsme se kam, nakonec zvítězila nejbližší Glyfáda. Což je část Athén, kde je několik městských pláží, cesty jsou lemované palmami, je zde také rybí trh a menší přístav. 

Byli jsme unavení z cesty, ale moře nás tak nabilo energií, to se nedá popsat. Síla moře je prostě fascinující, nezaměnitelná. Stavili jsme se nakoupit pár drobností k snídani a frčeli směr centrum, ubytovat se. Našla jsem krásný soukromý byt k pronajmutí, takže jsme byli mezi místními, přímo v centru, 300m pod Akropolí. Domů jsme dorazili až večer, za tmy, cesta se trošku protáhla, všude byly kolony, uzávěrky - v centru byla stávka. Ale ráno pak stálo za to. Probudil nás tento krásný výhled na pomerančovníkovou alej a ta vůně, když kvetou! Nádhera. Trošku mi připomíná jasmín. A voní to v celé ulici... V Athénách jsou pomerančů, mandarinek a citronů plné stromy celoročně. Je to prostě krása a my se nemohli vynadívat.

Po snídani vedla naše první cesta přímo na Akropoli. Šli jsme po promenádě Dionisiou Ariopagitou a pak mířili na vrcholek. Počasí bylo překrásné (okolo 23stupňů), šli jsme v tričku a bylo nám po výstupu opravdu vedro 😁. Nahoře je to prostě pohádka, nebyli jsme tu poprvé, ale tohle místo okouzlí vždycky. Navíc bylo příjemnější počasí než parno v létě a bylo tu tak málo lidí, v sezoně tu bývá opravdu narváno, že to bylo o to kouzelnější. Nejdřív jsme prošli  okolo divadla Heroda Attika. Výhled na Athény z každého místa Akropole je prostě úchvatný.

Řecký ostrov IOS

Ios - ostrov zlatých písků, třpytivých kamenů a kamenných zídek. Nachází se v Egejském moři, jeho rozloha je 109 km2.

Ano, kamenné zídky a chýše všude kam se podíváš :)

 Je součástí soustroví Kyklád, sousedí například s ostrovy Santorini, Folegandros a o kus výš je třeba Mykonos, Naxos atd. Je to malý ostrůvek. Má cca 5km na šířku a 13km na délku. Najeli jsme na něm krásných 450 km. 

 Ze severu na jih vede jedna jediná silnice, která spojuje hlavní město se severní částí a jižní. 

Mylopotas ze silnice spojující sever s jihem ostrova

Na ostrově nejsou žádné malinkaté vesničky, jak to známe z jiných ostrovů. V podstatě jsou zde jen Chora (hlavní město), letovisko Mylopotas (1,5 km od Chory) a Gialos (což je přístav hned pod Chorou). U dvou větších pláží je pár baráčků (Manganari a Psathi) ale to je vše, co se obydlenosti týká. 

Ios je typický kykladský ostrov s bílými domky, kostelíky a úzkými uličkami. Ostrov je znám jako tzv."pařící" a jeden s rušnějších ostrovů (to díky hlavnímu městu). Ale podle mého to není vůbec pravda. Zažili jsme v Mylopotas jednu jedinou párty, která navíc končila okolo 23.hodiny večer a mládež se přesouvala busy do hlavního města.  Tam to večer žije, to ano. Ale nic hrozného či nesnesitelného. Mylopotas na nás bylo naopak některé dny až moc mrtvé. Vzhledem k tomu, že jsme trajektem přijeli v jedenáct v noci (jak mnozí víte z mého minulého článku, je celkem složité se na Ios dostat, pokud jste nečetli, jukněte zde) a byli jsme po celodenním cestování hladoví a žízniví, chtěli jsme se jít najíst a byl otevřený jen jeden bar, který podával už jenom salát a pití. Ale v pořádku. Když jsme pak už měli po zbytek pobytu auto, zajedete si kdykoliv do hlavního města a tam je všeho dostatek. A navíc - ty dny, kdy jsme projížděli ostrovem a nepotkali ani živáčka - to se ničemu nevyrovná. Skoro na všech plážích (mimo Gialos, Koumbara a Mylopotas) jsme byli sami nebo bylo lidí opravdu poskrovnu. Je to ráj! 

Tichá, hrdá, tajemná...Spinalonga

Spinalonga...tichá, tajemná, ukrývající stovky příběhů

Letos jsem byla opět v Řecku, jak taky jinak. Bez řeckého vzduchu jednou ročně prostě žít nemůžu, tak to je. Ale letos bylo pro mě Řecko trochu vyjímečné. Ostrov Kréta je nádherný, byla jsem tam už po druhé. Ale letos jsem se upínala k něčemu pro mě mimořádnému. Ostrov Spinalonga....Spousta knihomolů a mých přátel ví a chápou. Kniha Ostrov, od Victorie Hislop je srdeční záležitostí a je celá o ostrově malomocných s názvem Spinalonga. 

                                     Pohled na hradby leprosária z moře. Na samotný ostrůvek se dostaneme pouze lodičkou, která vyplouvá z vesničky Plaka, kde samotný příběh knihy Ostrov začíná.

Hlavní postavou románu Ostrov, jehož děj se odehrává především na krétském ostrově Spinalonga, je mladá žena Alexis Fieldingová. Tu trápí, že nezná historii matčiny větve rodiny a odmítá se smířit s tím, že to tak možná zůstane navždy. 

Rozhodne se tedy, že odcestuje na Krétu, do vesničky jménem Plaka, kde její matka vyrůstala. Tam vyhledá matčinu dávnou přítelkyni, které má předat dopis a jejím prostřednictvím se postupně seznamuje s tragickým příběhem své rodiny.

Osud Alexiny prababičky a babičky je neoddělitelně spjat s ostrovem Spinalonga, který se nachází v bezprostřední blízkosti Plaky, ostrovem, na nějž krétští obyvatelé vykazovali příbuzné, kteří onemocněli leprou.

Alexis v průběhu vyprávění staré ženy pochopí, proč matka odmítala mluvit o minulosti, a zároveň si uvědomí, že odkrytím dávných tajemství může změnit přítomnost i budoucnost..

Ten příběh je jedním z nejsmutnějších a zároveň nejkouzelnějších, jaké jsem kdy četla. Protože kniha Ostrov není k sehnání nikde, mohu prozradit malinko více.

Samozřejmě jde o zákeřnou lepru, na kterou tehdy neexistoval lék. A všechny, kteří jí onemocněli, putovali na Spinalongu, bez možnosti propuštění. Měli tam žít, bez rodiny, bez starých přátel. Eleni, matka dvou dcer, byla jednou z nich...

Musela opustit milovaného manžela a své dvě dcery, Annu a Marii. Věděla, že je již nikdy nespatří, jen s manželem se setkávala, neboť vozil na ostrov zásoby...

Anna a Marie i po jejím odchodu žijí své životy, ať již šťastné nebo ne. Přichází druhá světová válka, ale Spinalonga je v bezpečí. Lidé tam bohužel umírají, trpí, ale také nachází lásku...

Elenina dcera Maria týden před svou svatbou onemocní leprou a odjíždí na Spinalongu. Se svou matkou se již bohužel nesetká, shledání, ať již za jakýchkoliv krutých okolností, se nedožije...

Ač je to kruté a smutné, Maria na ostrově nachází své štěstí v podobě lékaře, do kterého se zamiluje. A jak to dopadne? To už neprozradím. Snad budete mít štěstí a knihu seženete...

Nejsem na romantické knihy, ale Ostrov je jiný. Je tajemný, dychtivý vám vypovědět svůj příběh.  Potřebuje vás, aby osudy těch, kteří zde žili a umírali, nebyly zapomenuty. Pro mě určitě nejsou..

Pokud jsem se příliš rozepsala, promiňte mi. Ale Spinalonga je pro mne mým osmým divem světa, mou vášní, mou láskou....A snad ji jednou navštívíte i vy. Protože ona za to opravdu stojí 😊

Vaše Jana....

A pokud máte čas, mrkněte na úryvek z filmu Ostrov. Není přeložený, ale slov není třeba...

TO NISI - OSTROV

Greek islands trip - cestování po řeckých ostrovech (Mykonos, Naxos, Paros, Amorgos, Santorini, Ios atd.)

Při našem červnovém cestování Řeckem jsme navštívili opravdu hodně ostrovů, než jsme se dostali na ten náš "domovský" malinkatý Ios. Takže jsem se rozhodla, že začnu nejdříve tím cestováním, které to obnášelo.

Dostat se na Ios není jen tak :-) nemá vlastní letiště, takže musíte letět buď na Santorini nebo Mykonos. My jsme letěli na Mykonos. Ale jak trefit ten správný trajekt, aby navazoval na přílet? Původně jsme měli na Mykonu strávit noc, ale nakonec se naskytla loď, která (bohužel) staví na každém ostrově. Bohužel píšu proto, protože tahle loď byla tzv.létací. Už se nepamatuju název a druh lodi, přes ty technické věci nejsem, ale bude na fotce. Na lodi jsme strávili cca 4,5 hodiny cestou na Santorini a navštívili hromadu ostrovů - celkem i s cestou zpátky jich bylo asi 12, všechny už si nepamatuji, ale ty nejdůležitější budu postupně představovat ve fotogalerii. Na Santorini jsme čekali asi 2,5 hodiny na spoj dalšího trajektu a pak už rovnou na Ios. Ale vraťme se na začátek, vystoupili jsme na letišti Mykonos a jeli do přístavu:

Nasedli na loď a začaly veselé čtyři a půl hodiny :)  První dvě hodinky to šlo, rychloloď je tak rychlá, že se nesmí ven na palubu, jste uzavření vevnitř. Proto jsou i fotky horší kvality, vše je focené přes sklo. Když jdete do baru nebo na záchod, tak chodíte jako opilí, protože se loď neustále houpe, tímpádem narážíte v uličce do okolních sedadel. Ale to je ještě ta lepší část :-) Cestou jsme stavěli na Naxosu, Parosu a spoustě dalších ostrůvků. Vyfocený mám akorát malinkatý Amorgos:

Uvnitř létací rychlolodi:

No a když jsme opustili Amorgos, tak to začalo :D Obrovské vlny a naše loď začínala opravdu a doslova létat po vlnách jako stíhačka, houpalo to neskutečně. Nemohli jste ani vstát ze sedadla, natož si dojít pro pití, člověk by si stoupnul a hned upadl na zem. Bylo to tedy i zakázané a muselo se sedět. Rozdávaly se "blicí pytlíčky" a skoro všem na lodi bylo špatně. Mně, ač mi nikdy nebývá, bylo taky strašně zle. Tohle se nedá popsat, to se musí zažít. Je to úplně jiné, než jakákoliv jiná loď. Nemohla jsem se ani dívat jak to houpe. Takže jsem zavřela oči a dýchala. A modlila se, ať už jsme na Santorini :) No cesta trvala ještě asi hodinu.

A už jsme na Santorini. Jakmile jsem stála nohama na pevné zemi, udělalo se mi dobře :-)







Hlavní město Thira na útesu :-)

A to už je ona, létací rychloloď :-)



 Přístav na Santorini

Chvilku odpočinek při frappé a čekání na další trajekt směr Ios. Byli jsme tak vyčerpaní a unavení, že jsme i zavrhli původní plán jet do Thiry taxíkem. Od rána od sedmi na cestách - tady na fotce už je cca 20 hodin večer :-) Další plán byl - už z ČR jsem měla vyhlédnutou půjčovnu aut na Santorini v přístavu - že pojedeme z Iosu trajektem jeden den a projedeme si celé Santorini - ale po zkušenosti s lodí, jsme už v téhle chvíli na fotce věděli, že to ani za pět dní nechceme podstupovat znovu. Chceme pevnou zem pod nohama, stačí pak  zase ta cesta zpátky :)

A po hodince cesty už nás vítá překrásný, malinkatý ostrůvek Ios. Fotku z lodi nemám, dorazili jsme v noci - okolo jedenácté. Unavení, hladoví a ztahaní. Ios bude mít určitě svůj vlastní článek, na který se můžete těšit zase příště. Teď se ale podíváme na zpáteční cestu, zpět na Mykonos - která byla podstatně lepší a kratší, díky úplně jiné lodi :-) Byla od společnosti Sea Jet a loď Champion jet 2 :-) (to si pamatuju, protože to mám vyfocené).

Čekání na trajekt

A to už je ona, měli jsme velikou radost, věděli jsme, že tahle cesta bude ok. Trajekt byl opravdu obrovský - měl dvě patra pro auta a tři patra pro lidi - dvě uvnitř a dvě patra venku. Konečně jsme se mohli během cesty provětrat a pokochat :-)

Někde na cestě mezi Iosem a Naxosem :-)

Trajekt byl opravdu veliký, neměl jen dva bary, ale také svůj obchod s oblečením a suvenýry. Svůj dětský koutek a když jste jeli, tak to bylo jako ve vlaku - necítili jsme ani vlnku.

Dětský koutek na lodi

Uvnitř trajektu

Obchůdek v trajektu

Tentokrát jsme stavěli jen na Naxosu, který jsem chtěla vidět. A prohlédla jsem si ho z výšky dokonale:

 Blížíme se k Naxosu

 Naxos

 Naxos

 Důkaz, že jsem tam byla :))) - Naxos

 Naxos



 Ještě jednou uvnitř trajektu

Jde se pro kufry a připlouváme na Mykonos

 Hlava na hlavě aneb výstup a nástup dveře se zavírají - jedním vchodem lidi, druhým auta a skútry :-)

 A jsme na Mykonu

Naposledy náš krásný velký trajekt (takhle se zdá docela malý :)) )

A jedeme směr letiště. Aby toho cestování nebylo málo, letadlem jsme ještě letěli nejdřív na Krétu a pak teprve směr Praha :-) Takže ještě přidám pár fotek z letadla Mykonosu, Kréty a jiných ostrůvků...

Letiště Mykonos

 Mykonos z výšky



 Stále Mykonos z výšky



A už přistáváme na Krétě :-)

Přistáváme na Krétě... a pak hurá domů :-)

Cesta to byla náročná a dlouhá, ale stálo to za to :-)

Článek z malinkatého ostrůvku Ios, který byl na 12 dní naším domovem, si můžete přečíst zde.