středa 30. listopadu 2016

Nový vánoční přírůstek :-)

 
 
Dnes mi dorazil úlovek z bazárku. Knížka mi byla doporučena v naší oblíbené skupince na FB Čteme, co nás baví a naplňuje, kterou vede Šárka z blogu Můj knižní ráj :-) Hledala jsem nějakou vánoční knížku, která mi unikla, protože jich letos - na rozdíl od loňska - moc nevyšlo. Jedinou tuhle jsem neznala a musím říct, že vypadá krásně. Povídky o Vánocích jsou přesně to pravé. Hned na první pohled mě zaujala.
 
 
Kouzlo Vánoc - Cathy Kelly
 
Ve své první povídkové knize vypráví Cathy Kelly, autorka světoznámých románových bestsellerů, poutavé příběhy mnoha pozoruhodných hrdinek, v nichž zaručeně poznáte samy sebe nebo své blízké. Zažila to každá z nás, takové běžné všední trable i vážné situace, ať je to nevítaná vánoční návštěva, na kterou se ani trochu netěšíte, soupeření se sestrou, nedorozumění s matkou, smutek, když nám zůstane prázdné hnízdo, nenaplněná touha po dítěti, radost, kterou si odpíráte, samota po bolestivém rozchodu nebo zrada kamarádky. Každý má nějaké trápení. Někdy je těžké najít si cestu i k těm nejbližším, ale vyplatí se to. Právě rodina a přátelé nám pomáhají překonat všechny nesnáze. Cathy Kelly své hrdinky líčí s hlubokým pochopením, s laskavostí, moudrým nadhledem a humorem. Takže zapomeňte na vánoční shon, udělejte si radost, pohodlně se usaďte a nechte se unést vyprávěním.

Vánoce jsou jenom jednou za rok, tak ať vám vánoční kouzlo neuteče.
 
 

 
Moc děkuji za tip. 
Už těším, až se do ní před Vánoci začtu :-)
Krásný den, *Veru
 


úterý 29. listopadu 2016

PŘÍSTAV NADĚJE


 
Štěstí je, když milujeme, co potřebujeme, a potřebujeme to, co milujeme. A když to dostaneme….
-Yann -
 
Marianne je opravdu nešťastná. Je na dovolené v Paříži se svým sebestředným manželem a chce spáchat sebevraždu. Osud však zasáhne a nějaký tulák jí zachrání život. Ona leží v nemocnici a přemýšlí. Vše se tak zamotá, že uteče z nemocnice a najednou sedí v autobusu do Bretaně. Najednou dělá věci poprvé podle svého, a ne jak jí to diktuje její muž. Musí vidět městečko Kerdruc a tam se vydá do náruče moře. Tam to vše ukončí. Cestou se jí honí myšlenky o jejím příšerném manželovi, který jí zničil život. Myslel jen na sebe, všechno jí zakazoval, podváděl jí, byl neustále protivný a hlavně – zajímaly ho pouze jeho potřeby a vůbec ne ty její.  Ale to se vše změní. Když Marianne vystoupí v tom ospalém městečku na západě Francie z autobusu a nos se jí zaplní vůní moře, začne se konečně cítit živá.

„Ar mor. Všechny ústřice jsou jako moře. To moře, pomyslel si mladík, které nosí každý v srdci, širé a volné, divoké i mírné, bleděmodré i černé. Ústřice nebyla jen delikatesa. Byla klíčem ke snu, který v sobě člověk skrývá. Ke snu o moři. Ti, kteří se obávají dálky jeho horizontu a jeho hloubky, vášně a nevypočitatelnosti, nenajdou nikdy v ústřicích zalíbení. Budou se jim hnusit. Jako se jim hnusí láska, život, smrt a všechno, co moře znamená.“
 
Marianne se v přímořském městečku Kerdruc ocitá, ani neví jak. Jakoby to byl osud, co jí donutilo jít. A najednou… ona si poprvé začne ten život opravdu užívat. Dostane místo v restauraci Ar mor u pobřeží, kde jí také majitelka nabídne pokoj. Vaří výborné speciality z různých mořských plodů, které si musím hned zapsat. Při čtení se mi sbíhaly sliny. Pijí skvělé víno, pivo i cider a užívají si života.
 
Román vypráví příběhy a osudy celého ospalého městečka Kerdruc a jeho obyvatel. Každý z nich má své problémy a Marianne se snaží všem podat pomocnou ruku. A samozřejmě i oni jí. Obyvatelé a později přátelé jí otevřou oči, ukážou jí krásy života a také jak si ho dostatečně užívat.

„Marianne zamířila k místu, kde hledala konec a našla začátek. Projela by kolem něj málem bez povšimnutí, kdyby se dva řidiči nerozhodli, že do sebe svými vozy narazí.
Jsou možnosti v životě člověka pouze náhodné? Nebo jde jen o to jim porozumět? Najednou měla Marianne v srdci i duši jasno. Uvědomila si, že záleží vždy na jedné nebo dvou hodinách. Hodinách vlastních rozhodnutí svobody.“

V příběhu je něco tajemného a nadpozemského. Vyprávění o krásné Bretani, záhadných kamenech, mohylách, skřítcích, Merlinovi a jiných legendách, které tuto nádhernou zemí obklopují, je magické. Lidé tam v toto vše věří a nikdo je nepovažuje za blázny. Věří také v osud, setkání a život. A přesně tohle poselství, které Přístav naděje přináší, je krásné. Je plné životní moudrosti, lásky a laskavosti. Nikdy není pozdě změnit svůj život. Ani když překročíte šedesátku. Protože pokud to prostě cítíte v srdci, tak je to správné a vy svému osudu musíte vyjít vstříc.

 

„Velké duše se poznají podle toho, že chyby ostatních používají proti nim.“

 

Moc děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.


*Veru

Vánoční recenzáček od Megaknih


Huráááá :-) Včera mi konečně dorazila. Je tak krásná, neustále jsem si jí musela prohlížet a osahávat. Na omak je obálka zase taková sametová, jemná. Celá je vánočně třpytivá a prostě nádherná. Hrozně jsem se na ní těšila a tímto moc děkuji Megaknihám, že mi ji darovali jako recenzní výtisk.
 
 
Uvnitř je kniha plná třpytivých hvězdiček, některé části jsou oddělené stromečkem a je prostě celá taková vánoční. 
 
 
A teď už se pojďme podívat na anotaci :)
 
 
Vánoční zázrak - Jay Asher
 


Vánoční romance, která vám zlomí srdce, ale přiměje vás brzo začít znovu věřit…

Sierra vede dva životy. Jeden v Oregonu, kde její rodina vlastní farmu vánočních stromků. A druhý v Kalifornii, kam před Vánocemi jezdí stromky prodávat. A opustit jeden vždycky znamená, že jí schází ten druhý. Tak to je až do posledních Vánoc, kdy Sierra potká Caleba. Caleb je vzorný kluk, jen před lety udělal obrovskou chybu a platí za ni dodnes. Ale Sierra nedá na jeho minulost a rozhodne se mu pomoct. To samozřejmě vyvolá vlnu nesouhlasu, falešných dojmů a podezření, ale Caleb se Sierrou přijdou na to, že jedna věc je silnější než tohle všechno: pravá láska.
 
 
Hned jak dočtu Přístav naděje, tak se do ní pustím a již brzy se můžete těšit na recenzi  :-)
*Veru
 

pondělí 28. listopadu 2016

TAJEMSTVÍ POHŘBENÁ CELÁ DESETILETÍ ZNOVU OŽÍVAJÍ…

David Raker. Cílevědomý buldok, který si jde za svým cílem, i kdyby ho to mělo stát život. Jeho smysl pro spravedlnost se mu již jednou stal málem osudnou. Ale pátrání po nezvěstných ženách, mužích, rodinách má v krvi. A kdo jiný by jim měl pomoci? Kdo jiný by je měl hledat, když všichni ostatní to již vzdali?
Soukromý vyšetřovatel Raker se zotavuje po těžkém zranění a je přesvědčen, že zbytek života prožije ve staré chalupě, uprostřed rybářské vesnice, v klidu a pohodlí. Chladným ho nechá i nález mrtvého muže, vyplaveného na pobřeží. Své dny žije bez vzrušení, bez jakéhokoliv dobrodružství. Ale člověk míní, osud mění. A snad právě díky osudu mu zaklepe na dveře jeho studentská láska Emily. Nejde o žádné vzpomínkové setkání, kdy si budou vzájemně hledět do očí a vyznávat se ze starých citů. Emilina sestra Carrie  spolu s manželem  Paulem a dcerami Anabell a Olivií, zmizela. Zničehonic, uprostřed vaření večeře. Stůl byl prostřený, na sporáku bublající hrnce, ale dům prázdný. Rodina zmizela beze stopy. A zůstaly jen nezodpovězené otázky. 
Před pěti měsíci jsem na pár minut zemřel. A nyní jsem se chystal znovu vrhnout do světa zmizelých....


Pátrání v domě pohřešovaných žádnou odpověď, kam se rodina poděla, nepřinese. Běžný dům, běžné starosti, radosti, fotografie.... A právě o fotografii nakonec půjde. O fotografii, kterou Carrie objeví na návštěvě u doktora Erica Schlitze, ke kterému dochází se starší dcerou Bellou po vážné nehodě. Na první pohled na ní není nic zvláštního, tři muži, zdá se, že staří přátelé. Raker musí zapojit veškerý svůj důvtip a inteligenci, aby přišel na to, co tyto muže spojuje a jak moc je důležitý stín muže v pozadí. Pátrá ve vysoké společnosti, cestuje do Las Vegas a naráží na jméno muže, který bez milosti likviduje vše, co mu přijde do cesty. Cornell. Kdo je to? Pro koho dělá špinavou práci a kdo mu za ni platí?

Jakmile jsem došel k prvnímu domku, kvílení větru přešlo do temného šepotu, podivného, znepokojivého zvuku, který připomínal šum lidských hlasů - jako by v domech stále někdo žil....

Je spousta indicií, které by měly vést k nalezení rodiny, ale všechna se zdají být falešná. Stejně jako mrtvá pobřežní vesnice Miln Cross, vybydlená, zničená přírodní katastrofou, kde zůstaly jen obvodové zdi prázdných, zpustošených domů. Byla snad Carrie s rodinou převezena sem? Nebo měl starý zahradník pravdu, když tvrdil, že je viděl na pozemku bohatého podnikatele Cartera Grahama ve Fernmooru? Rakerovi navíc v cestě stojí místní inspektor Rocastle, který, zdá se, v pátrání po rodině příliš neuspěl a ani se o to nesnažil. 
Příběh  se zamotává a záhad přibývá. Zjistí, že tajemný muž na fotografii, staré 40 let, s iniciály D.K. má co skrývat. Rozuzlení je šokující a neuvěřitelné. Tak šokující, že Rakerovi opět půjde o život a nejen jeho. 

Setkala jsem se s autorem, Timem Weaverem již po druhé. A i tentokrát mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala v osobách příběhu a časech. Minulost splývá s přítomností a těch jmen je tolik, že jsem se chvíli ztrácela. Ale když jsem se začetla, jen těžko jsem knihu odkládala. Stránku za stránkou jsem pátrala spolu s oblíbeným Davidem Rakerem po rodině, jako bych ji znala. A konec, ten mě tak šokoval, že jsem si vyvrcholení musela přečíst dvakrát. 
Tim Weaver mistrně vpletl do svého příběhu časové období, které mě osobně fascinuje. A proto s čistým svědomím tuto knihu doporučuji všem, kteří mají rádi rádi spletité, tajemné a dech beroucí thrillery.


Mé velké díky patří Mystery Press za poskytnutí recenzního e-booku.

Kniha:     Není cesty zpět
Autor:     Tim Weaver
Stran:     400
Vydal:    Mystery Press
V roce:   2016


Také sbíráte záložky?


Tak jsem se konečně dokopala k tomu, dát dohromady (skoro) všechny záložky a krásně vám je nafotit. Tento článek vznikl v mojí hlavě proto, protože se mě už několikrát holky blogerky ptaly na mojí sbírku záložek z cest.
 
Mám ve zvyku si z každého místa, které jsem navštívila, vozit vždy záložku, magnetku a pohled. Záložky bohužel ještě nejsou všude k dostání, tak nemám úplně ze všech míst kde jsem byla. Třeba mě dost mrzí, že jsem nesehnala v Athénách nebo v Benátkách :-)
 
 
Většinou mám záložky všechny pěkně pohromadě na jednom místě. Ale i tak se stane, že se nějaká někde zašantročí, nebo zapomene v knize. Já při tomto focení zjistila, že mi třeba chybí moje úplně první záložka z Řecka - z Kréty. Tak doufám, že jí někde dohledám. Jinak co se mi třeba neosvědčilo jsou ty malinké magnetické záložky ze Zante :-) Jsem prostě na tu klasiku.
 

Na této fotce jsou záložky, které jsem dostala jako dárek :-)  První je od Janičky ze Zante, druhá od Týny z Hranatého šitíčka a ostatní ze soutěží. Samozřejmě jsem sem nefotila různé reklamní záložky, ty dohromady moc nedávám. Pokud mě teda něčím neuchvátí.
 

Omluvte prosím špatnou kvalitu fotek - pod zářivkami se špatně lesklý papír fotí :-)
 
Letos jsem na Karpathosu objevila poprvé 3D záložky (vždycky jsem viděla jen pohledy nebo magnetky) a ta s tančícím Řekem Zorbou nemá prostě chybu. Jančí vám může vyprávět, jak si s ní stále kroutí a u toho se směje jako blb :-)  Já dělám to samé :-)
 




Tak třeba jsem vás navnadila a taky si nějaké záložky, spolu s zážitky z dovolené, příště dovezete :-)
Já už to tak dělám deset let.
Krásný pracovní týden, vaše Veru
 

sobota 26. listopadu 2016

Předvánoční lákadlo :)

Očekávaná výhra z Metafory si konečně ke mě našla cestu 😊 Ať žije Česká pošta, rychlost dodání a následné ztracení je u nich prioritní 😉



Utajený příběh Evy Gouelové, nezapomenutelné ženy, jež získala srdce jednoho z největších malířů naší doby.

On byl malířem století, ona byla láskou jeho života… Ma jolie, má krásko, nazýval jeden z nejslavnějších malířů nové doby dívku, která mu náhodou zkřížila cestu, aby už z jeho života nikdy neodešla. Kdyby byl tenhle příběh vymyšlený, mnozí by ohrnuli nos nad další neuvěřitelnou „pohádkou o Popelce“. Jenomže tohle je pravda. Jen místo prince potkala Eva Gouelová, chudá venkovská dívka a švadlenka v kabaretu Moulin Rouge, Pabla Picassa. A výstřední mladý génius k ní brzy zahořel stejnou vášní jako ona k němu. S jiskřivým půvabem a smyslností nás jejich příběh zavede do opojné Belle époque, do pařížských kaváren a salonů, kde nad sklenkami pernodu diskutují veličiny jako Gertrude Steinová či Guillaume Apollinaire. Nahlédneme nejen do soukromí Piccasova ateliéru a ložnice, ale i do jeho záhadného rozervaného srdce. Milenci však nakonec musejí čelit ráně osudu, jakou si nedovedli ani představit…

Recenzní e-book z Nakladatelství Host a myslím, že to bude super počtení 😃



Když Frank Rath odevzdal odznak detektiva, myslel si, že už se vraždami nebude muset zabývat. Stal se soukromým vyšetřovatelem a v zapadlém městečku v severním Vermontu sám vychovává dceru. Jednoho dne je však u silnice nalezeno opuštěné auto a zdá se, že jeho majitelka, krásná mladá dívka, zmizela beze stopy. Během vyšetřování Rath odhaluje nejtemnější stránky lidské duše. Mladé ženy se záhadně ztrácejí jedna za druhou a policie se snaží přijít na to, co dívky spojuje. Ratha trápí vlastní násilná a bolestná minulost a znovu zjišťuje, že zlo číhá všude, i v malých, zdánlivě idylických městečkách — a nikdo není v bezpečí.

A do třetice opěvovaná a zároveň velmi smutná e-kniha z nejkrutějšího období našich dějin.



Mezi milionem obětí holokaustu, které byly v roce 1944 poslány do koncentračního tábora Osvětim-Birkenau, prošly Priska, Rachel i Anka jeho branami s tajemstvím – všechny tři právě otěhotněly, a svému osudu musely čelit samy, bez manžela. S obrovským strachem z budoucnosti, poté, co už ztratily tolik svých blízkých, se tyto mladé ženy upnuly k tomu jedinému, co jim v životě zbylo: zachránit sebe a své nenarozené dítě. Jedna z matek pocházela z Třebechovic pod Orebem, druhá z Bratislavy a třetí z polské Lodže.

Kniha mapuje neuvěřitelné příběhy těchto tří žen – nejdříve do Osvětimi, pak do německého pracovního tábora, kde, polomrtvé hlady a udřené z nelidské práce, se snažily zakrýt svůj zdravotní stav. A nakonec je čekala pekelná 17denní cesta vlakem s tisíci dalšími vězni přes západní a jižní Čechy do tábora smrti v rakouském Mauthausenu. A když už se zdálo, že tuto cestu nepřežijí, podařilo se několika hrdinům z Horní Břízy dát potřebným trochu jídla a vody.

pátek 25. listopadu 2016

Sběratelka parfémů


 
„Jakkoli zhřešila, Bůh jí už musel odpustit. Tady bylo nebe, tady bylo vykoupení. Tady bylo její místo na zemi.“
Příběh dvou žen. Dva životy, každý úplně jiný. New York dvacátých let, Monte Carlo třicátých, Paříž čtyřicátých let a později i padesátých. Jaro 1955, Grace Munroe žije v Londýně svůj obyčejný život, ale něco jí stále říká, že takhle není šťastná. Najednou jí přijde dopis z pařížské právnické kanceláře i s letenkou. Má přijet do Paříže, protože je jedinou dědičkou právě zesnulé Evy d´Orsey. Kdo ale ta Eva je? Grace o ní v životě neslyšela. Anebo ano?
Přesto sedne do letadla a vydá se do krásné Paříže. Zde se snaží přijít na to, kdo vlastně Eva byla a proč jí odkázala toto učiněné jmění. Během pátrání objeví starou opuštěnou parfumerii a zde odkrývá stará tajemství, která ji přimějí zamyslet se nad svým životem a co s ním udělat.
„Tomuhle se nic nevyrovná,“ pronesl Valmont a otočil se k Evě. „Chápete to, že? Svět je definován vůněmi – ne slovy, tvary nebo zvuky. Toto je jazyk, který dává smysl, kterému každý rozumí.“
 
Kapitoly se střídají v různých časových liniích. Ze života Evy – v New Yorku dvacátých let, Monte Carlu třicátých a Paříži okolo druhé světové války. Pak také ze života Grace z období padesátých let v Londýně a Paříži.
Příběh je vlastně takové pátrání po tom, kdo byla Eva d´Orsey. Jaká měla tajemství, život a lásky? A čím se vlastně živila? Tomu musí Grace přijít na kloub stůj co stůj.
Když byla Eva malá, pracovala v hotelu v New Yorku jako pokojská. Když popisuje tuto etapu svého života, vypráví osudy různých lidí z hotelu, které obsluhovala a uklízela jim v pokojích. V tomto životním období viděla Eva v lidech jen to dobré a za všechno je omlouvala. Všem se snažila vyjít vstříc. A samozřejmě naletěla a lidé jí zklamali. V tu chvíli se její život otočil naruby a ona už nikdy nebyla stejná.
„Víte, z čeho ambra pochází?“  Zavrtěla hlavou. „Vykašlává ji vorvaň, když zhltne sépii. Je to zelenkavý nevábný sliz, který plave na hladině moře, dozrává na slunci a dešti, a když ho moře vyvrhne na břeh, je už pořádně uleželý. Přesto tahle zpočátku nechutná věc vytváří nepopsatelnou vůni.“
 
Musím se přiznat, že jsem původně od knihy očekávala oddychové čtení z prostředí parfumerie. Ano, dozvíte se zde spousty zajímavostí o výrobě parfémů, tajné ingredience a podobně. Ale hlavně vás čeká silný přesvědčivý příběh z období mezi první světovou a druhou světovou válkou a následně z padesátých let minulého století.
Román Sběratelka parfémů mě okamžitě zasáhl a pohltil.  Neuvěřitelně čtivý životní příběh dvou oslnivých žen, se kterými se osud nemazlil, plný pohřbených tajemství a dávných vzpomínek vás prostě zasáhne u srdce a vy o něm budete přemýšlet ještě dlouho po přečtení…

Moc děkuji NAKLADATELSTVÍ METAFORA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.
*Veru
 

pondělí 21. listopadu 2016

ŘÍM - VĚČNÉ MĚSTO

 
Říká se, že Řím je Věčné město. Jedno z nejstarších měst Evropy a významné poutní místo.  Vidět Řím a zemřít... To všechno se mi honilo hlavou, když jsem se procházela těmi spletitými uličkami v centru Říma. Jsem tu. Tolik let jsem po tom toužila a konečně jsem tu :-) A je to přece taková nádhera, až se tají dech. První den, jak už jsem zmiňovala v předešlém článku, jsme navštívili Vatikán a Vatikánská muzea. Poté nás čekala procházka k Andělskému hradu, v okolí bylo plno pouličních umělců :-)
 
 
Andělský hrad je od Vatikánu kousek.

Překrásný Andělský most.

 
Druhý den ráno nás čekala výprava do samého centra Říma, sedli jsme na metro a jeli směr Koloseum. To je opravdu obrovské, mnohem, mnohem větší než ve Veroně.
 


Konstantinův oblouk je hned u Kolosea.


 Na Forum Romanum, které je hned naproti Koloseu, jsme jukli jenom z dálky :-) A sedli na metro a jeli na stanici Spagna - u Španělských schodů a Španělského náměstí.
 
 
 
A pak jsme se jen procházeli uličkami pěšky, od Španělských schodů jsme mířili, po malé občerstvovací pauze, ke krásné Fontáně Di Trevi.
 

Fontána je opravdu překrásná a překvapila nás svojí ohromnou velikostí. Ale těch lidí. Bylo okolo ní hodně těsno, takže jsme si do ní ani minci hodit nemohli :-(
 
Cestou k Pantheonu jsme v uličkách nečekaně narazili na nádhernou Baziliku Sant Agostino in Campo Marzio. Je opravdu obrovská. A ty malby na stropě! Nádhera.
 

 
Dále jsme pokračovali k Pantheonu.

 
 
A od Pantheonu na největší a nejkrásnější (alespoň se to říká) náměstí Říma - Piazza Navona s další velikou krásnou fontánou Čtyř řek -  Fontana dei 4 fiumi.
 
 
 
Mezitím se nám na náměstí  Navona začalo stmívat...
 
 
Takže jsme si řekli, že už je čas večeře a hledali nějakou dobrou restauraci. Cestou směr domov jsme to vzali nazpátek okolo Andělského hradu, Baziliky svatého Petra přes Vatikánské náměstí sv. Petra.
 
 

 
Nakonec jsme vybrali restauraci ve Vatikánu, ve které jsme den předtím kupovali vynikající zmrzlinu.
 
A hurá přes různé noční trhy, s kornoutem pečených kaštanů domů do peřin, ráno jedeme domů :-)
 
Nemůžu nezmínit náš ranní zážitek, který oběhl celý svět. Řím se s námi ráno rozloučil zeměstřesením :-( ....Všichni jsme seděli společně u stolu u snídaně, když se najednou začal stůl klepat, jako když do něj boucháte nohou. Říkám klukům: "Jééžiš, přestaňte furt kývat s tím stolem."  Ale kejvání se stupňovalo a kluci jen vykřikli: "Tvl nikdo neklepe, to je zemětřesení!" a manžel ukázal směrem na obrázky na zdi, které se kývaly ze strany na stranu, ale opravdu hodně. Podíváme se ven a vidíme, že se dům houpe ze strany na stranu, jako na  houpacím křesle :-( . Byli jsme v šestém patře činžovního domu, jen jsme stáli a nevěděli co dělat. Když zemětřesení pominulo, šli jsme se podívat na balkon. Všude houkaly sirény, sanitky a lidé vybíhali ven jen v pyžamu a bosí. Telefonovali a hystericky křičeli, nebo brečeli :-( A to byli místní, kteří jsou na to zvyklí. Bylo to zeměstřesení o síle 6,5.  Poté následovalo jedno menší, slabší - to bylo jen jako takové vibrace. Zapli jsme televizi a viděli tu spoušt, kterou cca 100 km od nás zemětřesní napáchalo :-( Byli jsme opravdu vylekaní a smutní z toho všeho. Taková krásná země a neustálé zemětřesení jí tak ničí :-( Bylo to naše druhé zemětřesení (první bylo na ostrově Zakynthos), ale tohle bylo oproti tomu na Zante opravdu veliké. Pár dní po našem návratu, bylo v Římě tornádo.
 
Poté jsme se chystali na dlouhou cestu domů, ale čekala nás ještě jedna zastávka - u moře - Santa Marinella :-) Ale o té zase až příště.
 
Držíme ti palce Věčný Říme, ať přečkáš dalších 2700 let, protože jsi opravdu překrásný!
 
 
*Veru