čtvrtek 28. března 2019

Holčička, kterou tam nechali


„S bolestí a zoufalstvím vkládáme toto dítě do rukou Božích, s nadějí a vírou, že bude zachráněná.“

 

Tato rodinná sága začínající během druhé světové války, inspirovaná skutečnými událostmi a příběhem rodiny samotné autorky, si vás získá od první stránky…

Jedné mrazivé noci, v lednu 1941, se na schodech bytového domu v Bukurešti potuluje tříletá židovská holčička. Dívka je umístěna do sirotčince, kde ji adoptuje bohatý manželský pár. Pojmenují ji Natalia, vroucně ji milují a chrání před válkou, která zuří všude okolo.

V roce 1948 nastupuje v Rumunsku komunistická diktatura, která není o nic lepší než druhá světová válka. Rodinu stíhá jedna rána za druhou, připraví je o veškerý majetek, nemají co jíst, Nataliini rodiče jsou označeni za nepřátelé režimu a jsou pronásledováni. Jednou najde Natalia na půdě dopis, který napsala její biologická matka. Kdo vlastně první rodiče jsou? Proč ji opustili? Kdy konečně odhalí svou vlastní minulost?

 

středa 27. března 2019

Knihy, se kterými se ve světě neztratíte

Na fotografii Kythira (článek o ostrově už se chystá).
 
 
Že ještě netušíte, kam se letos vydáte? Za sebe můžu říct, že dříve už bych měla jasno. Letos je to sice všechno jinak, ale běžně letní dovolenou řeším v lednu nebo únoru. Ať už jedeme na vlastní pěst nebo s cestovkou, ceny letenek jsou na first minute nejvýhodnější.


Loňský rok jsme zahájili březnem v Athénách, protože nám už zima přišla strašně dlouhá, a v Řecku už touto dobou panují teploty okolo dvaceti stupňů. Také vás láká jeho nádherné hlavní město, kde na vás dýchá historie na každém kroku? Pak si k pobytu určitě pořiďte kvalitní průvodce, se kterými vás o pár řádků níže seznámím. Pak vybírám léto u moře, klasika. Ale nikdy nesedíme celých čtrnáct dní na pláži jako pecky. Každý stát nebo ostrov, který navštívím, chci poznat co nejlépe a potřebuji projet každý jeho kout nebo alespoň to nejzajímavější. Proto si předem sestavuji itinerář, pročítám průvodce, mapy a sbírám informace. Na podzim to pak bývá pobyt někde v Čechách a opět prohlédnutí nejzajímavějších míst v okolí. Ale teď už pojďme na moje tipy na dovolenou.
 
 
Kythira - Agia Pelagia
 
 
Chcete pro začátek jen na pár dní navštívit nějaké hlavní město? Poznat jeho historii, památky, tamní život a jídlo? Pak doporučuji bydlet v samém centru dění, na webu se dají najít výborná ubytování takřka za hubičku. Určitě je ale důležité si vše předem nastudovat v přiložených průvodcích a mapách. A které místo by to tedy mohlo být? Co třeba Řím, věčné město? Všechny památky jsou zde v podstatě pohromadě a centrum se dá krásně projít pěšky. Můžete se toulat po Andělském mostě, přejít do Vatikánu, navštívit muzeum, možnosti jsou zde nepřeberné. Pokud jste už v Římě byli, co takhle již zmiňované Athény? Tohle město se prostě nikdy neomrzí a je zde stále co objevovat. Uzoučké uličky, krásná zákoutí a nad tím vším se hrdě tyčí nádherná Akropolis, jako by dohlížela na celé město. Všechny památky jsou zde pohromadě a vy stihnete vše projít a prozkoumat. Nakoupit si na trzích, navštívit nádherný městský park a spousty dalších míst. Jestli chcete Řecko poznat blíže, jukněte na publikaci Poznáváme Řecko, kde najdete shrnutí a informace o této překrásné zemi. Pokud byste raději za velkou louži, máme tu kvalitně zpracovaného průvodce New York do kapsy, kde najdete rady místních a ty nejdůležitější zajímavosti, které rozhodně nesmíte vynechat. Město, které nikdy nespí, je na vás příliš daleko? Co takhle zpátky do Itálie, podívat se do Benátek? Dá se tam zajet i autem, vždyť je tohle nádherné město s vodními kanály od nás jen asi 900 km. I do Paříže se dá zajet autem, už je to o kousíček dál, ale určitě stojí za to ji vidět. Vždyť je to město zamilovaných a lásky. Jako poslední z tipů na města mám pro vás Barcelonu. Proč? Protože je prostě úchvatná, nádherné stavby Antoni Gaudího vám vezmou dech. Nejznámější Sagrada Familia je prostě úžasná, na bulváru La Rambla to žije a kousek od něj se nachází největší mořské akvárium v Evropě.
 
 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 
 
Athény - Acropolis

 

úterý 26. března 2019

Tajemství živých

Dvě ženy, každá s sebou vláčí temné břemeno smutku a starých tajemství. Jedna stojí na straně zákona a druhá má za sebou v minulosti něco, co by se neměl nikdo dozvědět...

Mladá Abigail má ve svém životě vše. Je maminkou malinké Izzy, manžel je milující a vše se zdá zalité sluncem. Až do chvíle, kdy malou Izzy někdo unese a Abigail musí bojovat proti temným tajemstvím, které zanechala za sebou v minulosti. Kdosi ale stojí proti ní a hrozí ji zničit. Ji, i její nově nabyté štěstí v podobě šťastné rodiny.
Vyšetřování únosu se ujímá policistka Robyn, která se do služby vrací po téměř roční pauze, kdy se vzpamatovávala ze smrti svého milovaného snoubence. Pomáhala svému bratranci v detektivní agentuře, kde jí byl přidělen případ zmizelého učitele hudby. Který ovšem před svou ženou a celým světem skrýval temnou stránku svého já. Co se s ním stalo? Byl snad unesen, nebo se stal obětí svého koníčku, který je opravdu na hraně zákona?
A co mají tyto dvě záležitosti společné? Únos dítěte a hudební mág? Otázek je víc než dost a najít odpovědi nebude snadné, jde o čas a každá minuta se počítá.


Tajemství živých je celkem kvalitní detektivní román. Nemůžu říct, že jde o thriller, neboť těch jsem přečetla víc než dost a tady něco malinko chybí. Nejde o samotný příběh, ten je kvalitně propracovaný a dotažený do nejmenších podrobností. Jde spíš o to, že některé pasáže jsou na můj vkus malinko zdlouhavé a chvílemi jsem se přistihla, že netrpělivě otáčím stránky, kdy už se bude dít něco zajímavého. 
Autorka bohužel nepřišla s ničím závratným a novým. Opět hlavní hrdinka, která má za sebou trauma, ze kterého se musí nejdříve dostat a k tomu mu pomůže jen velký případ.
Tato kniha je prvním dílem z nové série Robyn Carterové a pevně věřím, že díl od dílu bude lepší, neboť velký potenciál na stránkách určitě je.
Posuďte sami, zda se Carol Wyerová mlže řadit mezi mistry thrilleru.


pondělí 25. března 2019

Den, kdy se to stalo

Představte si, že se proberete v nemocnici a nepamatujete si vůbec nic. Vaše dcera je mrtvá a manžel zmizel. Zdá se vám to jako noční můra? Věřte, může být ještě hůř...

Maggie, hlavní hrdinka nové knihy Nualy Elwood, se probere po krátkém kómatu v nemocnici a jak se tam ocitla a co mu předcházelo, vůbec netuší. Jen mladá policistka ji suše seznámí s nehodou, při které zemřela její dcera Elspeth. Ten, od kterého by potřebovala znát odpovědi, její manžel Sean, ale zmizel. Mohlo by se zdát, že se mu něco stalo, ale není tomu tak, prostě ji opustil, bez jediného slova rozloučení. Maggie se probrala a zažívá tu nejhorší noční můru. Musí se vyrovnat se smrtí milované dcery, za kterou cítí vinu, dům, který s manželem koupili, už není její, manžel, který by jí měl stát po boku není k nalezení. Snaží se najít odpovědi v deníku, který jí Sean psal v době, kdy spala v nemocniční posteli, ale ani tam se jich nedočká. Její věci jsou uschovány kdesi ve skladu a tam také nachází báseň, kterou pro ni její dcera napsala. Nebo...že by to všechno bylo docela jinak?
Kdo je tajemná Freya, která má přístup k jejím věcem? Kde se její manžel a proč od ní odešel, když jej potřebovala nejvíc. A jak souvisí její tajemství, ukryté desítky let, se současností a její mrtvou dcerou? Otázek stále přibývá a noví přátelé nejsou tím, kým se zdají být. 


Snažila jsem se myslet na hezké věci:
Zvířata a ptáci
Topinka s máslem
Sladký čaj
Měkká vlna
Brouzdání v moři
Maminčin obličej
Maminčin hlas
Maminka

Už první autorčina knížka Co zbylo z mojí sestry, vyšvihlo autorku v mém žebříčku oblíbenosti, na velmi vysokou pozici.
A u této knihy tomu rozhodně nebylo jinak. Od prvních stránek jsem byla pohlcena příběhem, který neuvěřitelně lehce ubíhal a nabíral na rychlosti, až do samého šokujícího konce. Moc často se mi nestává, abych byla tak překvapena celým rozuzlením, autorce se to ovšem povedlo opravdu mistrovsky.
Skvěle napsaný příběh má v sobě jakési tajemno. Jednotlivé kapitoly jsou protkány dopisy, které píše mladá dívka, zavřená v ústavu a já opravdu netušila, o koho by mohlo jít. Sledujeme ji jak vyrůstá, jak prahne po své matce, aby ji v posledním dopise zavrhla. A pak nic, konec, žádné psaní, žádný dopis.
Ale těsně to souvisí s hlavní hrdinkou Maggie. Konec je opravdu mistrný a dechberoucí, alespoň dle mého. Drama zde dosahuje absolutního vrcholu. 
Opravdu malinko zklamání pro mě bylo možná staré tajemství, s tím si autorka mohla trochu víc pohrát, zas tak  jsem šokovaná nebyl, na to, jak nás celou dobu napínala. Ale ani tohle malé zaváhání neubralo na potěšení ze skvělé knihy.


Recenze pro Nakladatelství Domino, kterému děkuji za skvělý čtenářský zážitek.

pátek 22. března 2019

Olivie se snaží




Vtipný, hořkosladký a nesmírně upřímný román o tom, co čekat, když nejste v očekávání.


Olivie s Felixem se snaží o dítě dva roky a stále se jim nedaří. Přestěhovali se na předměstí, Felix odmítl lákavou pracovní nabídku v Los Angeles a všechno podřizují tomu nenarozenému, ba zatím ani nepočatému miminku. Svůj sexuální život plánují na minuty, všechno berou zodpovědně, ale stále se nedaří. Samozřejmě všem přátelům a známým okolo se děti rodí, jak na běžícím pásu. Některé stihly porodit dokonce už dvakrát. V jejich vztahu to díky neúspěchům začíná skřípat, přitažlivost už není, co bývala, vášeň vyprchala. Když ale k Olivii do práce nastoupí nový, pohledný šéf, balancuje Liv na příliš tenkém ledě. Může ztratit všechno, na čem jí kdy záleželo…

 

Radost Onkoláčkům




Martinka se synem. Při předání na dětské onkologii s polovinou věcí, které se vybrali.
Nejspíše jste už u nás na blogu zaznamenali fotky ze sbírky pro dětičky onkologicky nemocných. Konkrétně pro nemocnici v Praze Motole. S nápadem přišla moje kamarádka Martina, tuto myšlenku měla v hlavě už rok, ale neměla odvahu ji realizovat. Až její skvělé kamarádky jí tu odvahu dodaly.

Marti celou akci organizovala, zaštiťovala, domlouvala. Sama se na tomto oddělení v Motole léčila a stále tam pravidelně dojíždí. Proto si všimla, že si tam malé dětičky, které se tam léčí a leží tam mnohé týdny nebo měsíce, nemají s čím hrát ani se čím zabavit. Takže přišla s nápadem, na tuto sbírku pro Onkoláčky, která se rozšířila rychlostí blesku nejen po našich rodných Litoměřicích, ale také, díky facebooku, za hranice našeho okresu. Sbíralo se zhruba měsíc a půl, a to převážně pastelky, omalovánky, knížky... Cokoliv, co malé děti zabaví, dá se dezinfikovat a hlavně - udělá jim radost.

Mně se zrodil v hlavě plán, že neoslovím pouze přátele a známé, ale také nakladatelství, moje srdcové nakladatelství, které vydává i knížky pro děti. Protože za ty roky spolupráce je Hedvika Mojžíšová, ředitelka nakladatelství Fortuna Libri, moje kamarádka, tak jsem jí rovnou napsala, jak se věci mají, nastínila jí celou akci a ona okamžitě souhlasila. Měla jsem obrovskou radost, protože za 14 dní jsem už doma měla balík s velikým štosem pohádkových omalovánek, kde jsou omalovánky doplněné příběhy a také plno pohádkových knížek. Všechno je zde na fotce:

pondělí 18. března 2019

Nejtemnější úsvit


 
„Klacky a kamení způsobí zranění, slova mi však neublíží.  Kecy!“


Páni. Tedy tohle mi nedělejte, takové infarktové konce uprostřed toho nejdůležitějšího. Kdy že má vyjít další díl Nejjasnější soumrak? Prosím, a doufám, že to bude co nejdříve!

Charlotte se stalo to nejhorší, co se může matce přihodit – když se na vteřinu podívala jinam, kočárek s jejím půlročním synem zmizel. Je tomu deset let a chlapec je stále pohřešovaný. Charlotte neustále trpí a snaží se svůj život přežívat. Věnuje se pouze své práci, je z ní úspěšná lékařka, ve svém oboru vyhlášená. Odmítá ale léčit děti, protože prostě nesnese být v jejich blízkosti. Její srdce je neustále roztříštěné na tisíce kousků a ji celou, jakoby pohltila temnota. Jenže pak potká Portera Reese, který má dvě děti a jeho velmi vážně nemocný syn potřebuje její pomoc. Porter s Charlotte se sblíží, ale i přes to Charlotte nedokáže malému Travisovi pomoci…

 



Klacky a kamení způsobí zranění, slova mi však neublíží. Kdokoli tuhle říkanku vymyslel, je nestoudný lhář. Slova jsou často tou nejostřejší zbraní ze všech a dokážou vyvolat ty nejsilnější emoce, jaké člověk může prožít.
„Jste těhotná.“
„Je to kluk.“
„Váš syn bude muset podstoupit transplantaci srdce.“
Klacky a kamení způsobí zranění, slova mi však neublíží. Lži.
Slabiky a písmena nemusí být sice hmatatelná, ale i tak vám mohou zruinovat celý život rychleji než kulka z pistole. Dvě slova. Jen to stačilo, aby mi z oblohy zmizelo mé jediné slunce. „Je pryč.“ Na deset let mě pohltila temnota. Nakonec to byla čtyři slova, která dala mému životu naději na další úsvit. „Ahoj, jsem Porter Reese.“

 

pátek 15. března 2019

Děj tělu šanci k přirozené rovnováze, štíhlosti a zdraví


 
Jak porozumět svému tělu a jak ho dostat do rovnováhy? Jak se vyhnout únavě, stresu či nadváze, jak předcházet nemocem nebo jak se zbavit závislosti na sladkém? Klíčem je obnovení individuální a přirozené rovnováhy vašeho těla.

Ivana Stenzlová podává jedinečné vysvětlení a návod v jednom. Jako odborný mikrobiolog a specialista na výživu srozumitelně vysvětluje, co přesně se v lidském těle děje, a přináší manuál, jak přirozeně dosáhnout metabolické rovnováhy, která je předpokladem trvalé štíhlosti a opravdového zdraví. Autorčin přístup je unikátní tím, jak funkčně propojuje poznatky moderní biologie a dietologie s moudrostí tradiční čínské medicíny a celostního přístupu.

Ivana Stenzlová prostřednictvím svých vyvážených a lahodných receptů představuje takzvanou pětielementovou kuchyni. Jídlo připravené tímto způsobem v těle vyvolává správnou hormonální odezvu, je nutričně vyvážené a v souladu s ročním cyklem. Každý člověk je originál. Kniha nás proto naučí sestavovat si vyvážený jídelníček skutečně na míru a individuálně. Jedno je však tomuto stravování společné: výsledkem je harmonizace těla a přirozené vedení k rovnováze, optimální váze a hlavně zdraví.

Publikace obsahuje více než 60 receptů podle pěti elementů (dřevo, oheň, země, kov, voda) od polévek po dezerty, najdete zde také recepty na domácí kefíry, kváskový chléb, vývary anebo se také dozvíte harmonizační účinky koření a bylinek.

Kniha začíná teoretickou částí, kde autorka mluví zhruba na 120 stranách o rovnováze těla, přejídání, potravinách, které vedou k hormonální nerovnováze, jak dostat chutě na sladké pod kontrolu, kolikrát za den je vhodné jíst anebo také že nejsme to, co jíme, ale to, co trávíme. Další část je praktická, kde se dozvíme vše o pečení domácího kváskového chleba, o výrobě mléčného a vodního kefíru a seznámí nás s pěticentovou kuchyní napříč obdobími.

Březen, měsíc čtenářů a knih

 
 
 
Tento rok máme již desátý ročník celostátní akce na podporu čtenářské gramotnosti. K události Březen, měsíc čtenářů se každoročně hlásí více než 400 aktivních veřejných knihoven z celé České republiky. Jejím organizátorem je Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR.


Ale není to záležitost pouze knihoven. Tato akce podporuje a propaguje četbu a knihy. Knihovny, ale mnohdy i prodejci knih a některá nakladatelství se snaží tuto akci šířit, zviditelnit čtení a knížky. Propagují styl života, který my v Dobrých knihách už dávno známe. Protože víme, že je skvělý. Po přečtení každé knihy jsme lepšími lidmi, s více zkušenostmi, dokážeme lépe chápat druhé. Číst znamená oklamat všechny naše hranice a žít víc životů v jednom. Knihy jsou zkrátka ta nejlepší forma vzdělávání a vyvíjení se. Čtení sluší prostě každému.
 
 
 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 




 

čtvrtek 14. března 2019

Oblíbená sestra

Pět žen, jedna reality show, jedna vražda. Které z nich skrývají tajemství?

Nejdůležitější postavy tohoto příběhu jsou Stefanie a Brett, kolem kterých se to celé točí. Hned od počátku víme jak vše dopadlo a postupně se noříme do minulosti, z pohledu obou hlavních protagonistek, abychom došli k závěru, proč ke všemu došlo.
Tak jednoduché to ovšem není. Celá kniha je vystavěna na ženské povaze. Určitě všichni tušíme, že natáčení jakékoliv reality show musí být okořeněna určitou dávkou pikantností, které přidávají na sledovanosti. A zde tomu není jinak. Ani jedna z účastnic se neštítí absolutně ničeho, aby se dostaly až na vrchol. 
Celý příběh začíná natáčením interview s Kelly, která je posazena před kameru a měla by vyprávět o smrti své sestry. Ukrývaly tajemství, které je nám zcela jasné hned od začátku a tím se nám může zdát příběh zvláštní. Ale vše souvisí se vším, vše má rub a líc, jen musíte rozhodnout, na čí straně budeme stát.


Je docela těžké napsat víc, aniž bych mnohé prozradila. Oblíbená sestra je jednou z těch knih, které vše vyzradí hned na začátku a krok za krokem jdeme zpět do minulosti, abychom zjistili okolnosti celého příběhu.
Ze začátku bylo pro mě trochu těžké se do příběhu ponořit. Ani nevím, co mi na tom vlastně vadilo. Některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé, pořádně se celá kniha rozjela až od poloviny, kdy skutečně nabrala ty správné grády.
Oblíbená sestra je v podstatě čtení pro ženy, neboť my si rozumíme, viďte dámy. Spousta ženských myšlenek a pocitů, kterým muž nemá šanci porozumět. Ale pokud se najde i mužský čtenář, budou mu naše myšlenkové pochody a neuvěřitelná soutěživost nejspíš k smíchu. Ale my víme své.
Není to klasický thriller, i když pár thrillerových prvků by se při čtení našlo. Místy jsem se styděla za to, že i já jsem žena, neboť tolik zákeřnosti při honbě za slávou, jsem asi nezažila.
Zkuste sami posoudit, zda vám druhá kniha autorky Jessicy Knollové sedne, či nikoliv. 


Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Jota.

Kniha:     Oblíbená sestra
Autor:     Jessica Knollová
Vydal:    Jota
V roce:   2019
Stran:   480

Vyhlášení jarní soutěže


Milí přátelé. Nesmírně nás těší, kolik z vás se účastnilo naší soutěže o knížku Poslední polibek. Vaše tipy ke čtení jsme si pečlivě prošly a některé skončily na našem knižním seznamu, děkujeme 👍

Losovaly jsme z těchto jmen...


A generátor čísel nám vylosoval....



Gratulujeme Barboře Červenkové, budeme kontaktovat do e-mailu.

Všem ještě jednou děkujeme za účast a hodně štěstí při dalších soutěžích, tato zcela určitě nebyla poslední 😊


středa 13. března 2019

Duch domu Ashburnů




„ŽÁDNÁ ZRCADLA.“

 
 

Na obálce knihy se píše, že ji nemáme číst, pokud žijeme poblíž hustého, temného lesa, pokud je venku větrno a hlavně ji máme číst pouze za denního světla. Co myslíte? Jdu prostě proti pravidlům. Knihu jsem právě dočetla, je půlnoc, za okny řádí největší vichřice tohoto roku, až nám hází s domem, stromy se hrozivě zmítají ze strany na stranu. Lepší čas jsem si ke čtení této výborné duchařiny vybrat vážně nemohla! J

Adrienne zdědí starý dům na kopci, sídlo rodiny Ashburnů, po své tetě Edith, kterou nikdy nepoznala. Ve vesnici se o domě povídá mnoho historek, prastará budova skrývá děsivou minulost a odjakživa se ví, že zde straší. Edith dovnitř nikdy nepouštěla cizí lidi a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Když se do sídla Ashburnů nastěhuje Adrienne, a prozkoumává tajemná zákoutí, nachází podivné zprávy vyryté do stěn, objevuje starý hrob skrytý v lese, narůstá v ní neklid. Postupně začíná věřit povídačkám, které o domě kolují. Sídlo má skutečně temnou minulost a ožívá zde něco nadpřirozeného. Dávní obyvatelé domu totiž nikdy nespí!

Éééééééédííííííííííth…“
Ta slova byla jako mrtvé větve, narážející jedna do druhé. Pach rozkladu byl neuvěřitelně silný. Klika se neotočila, když ráno odcházela, zamkla za sebou dveře. (…) Ucítila dotyk těch prstů. Ucukla, ale prsty ji nesevřely. Cítila je na kůži nohou. Přejížděly po ní a dloubaly ji do svalů, jak se po ní snažila vyškrábat výš. Mrtvé tělo na ní spočívalo, pach byl neúnosný. Jejího ucha se dotkly rty. Chladné, vlhké a hnijící. „Lííííííítůůůůůj Éééééééédíííííííííííth,“ zašeptala mrtvá žena.

 


Dámy a pánové, tak tohle byla duchařina podle mého gusta. Konečně, po dlouhé době, myslím od knihy Zimní lidé, je tu příběh, který se točí pouze kolem duchů. Žádné vyšetřování vraždy, žádný jiný děj okolo, bez vedlejší linie či zápletky. Pouze starý dům a duch kráčející poblíž. Prostě prvoplánově duchařina jako vyšitá! Výborné, děsivé, čtivě napsané a já vám mohu směle oznámit, že miluju Darcy Coates. Okamžitě potřebuji její další knihu Tajemství sídla Craven Manor, kterou nakladatelství Fobos právě připravuje. Nemůžu se dočkat, sem s ní!

Milá Bridget, chci tě



Tato kniha mě rozesmála a dotkla se mého srdce… Simon a Bridget. Vzájemná sympatie, touha, žádná budoucnost. Oni dva spolu prostě nesmí být. Kam je tato osudová přitažlivost dovede?
Bridget je už dva roky vdova. Od manželovy smrti žije sama se svým synem, kterému věnuje veškerou svou pozornost a volný čas. Se svým příjmem zdravotní sestry vystačí ta tak, proto volnou garsonku ve svém domě pronajme Simonovi. Lékaři, který pochází z Velké Británie, kam se chce co nejdříve vrátit, až mu skončí pracovní povinnosti. Bridget je vážná, zodpovědná žena, která na chlapy nemá ani pomyšlení. Simon střídá holky jak na běžícím páse a rozhodně nemá v úmyslu se vázat či mít někdy děti. Každý jsou jiný, ale po čase zjistí, že se navzájem fyzicky přitahují. Opravdu velmi silně. Protože spolu pracují a potkávají se v domě, kde oba bydlí, je opravdu těžké, aby se sobě neustále vyhýbali. Jak to s nimi tedy bude dál? Co Simon skrývá?
 
„Takže, slyšel jsem, že mi chcete ukázat zadničku a ani vás předtím nebudu muset pozvat na večeři?“
Moji zadničku? No jasně, mladý sexy doktor měl navíc ještě sexy přízvuk. (…) „Prosím vás, řekněte mi, že tohle je nějaký vtip. Vy nejste lékař. Kolik vám vůbec je? Dvacet dva?“
(…) „Dvacet devět. Chcete vidět můj řidičák?“ Potom… se usmál. Dobrý bože. A ještě k tomu dokonale bílé zuby. Jak jinak. Ten muž byl prostě úžasný. Vysoký, vážně vysoký – zřejmě nejméně metr devadesát, široká ramena, svalnaté paže, zářivě modré oči, perfektní tvar čelisti a blond vlasy, které vypadaly, jako kdyby měl právě sex. Kristepane… Ten doktor měl prostě účes ojeď-mě. Tomuhle jsem rozhodně nemohla svůj zadek ukázat.
„Potřebuju jiného doktora.“
 
 
Teda. Musím říct, že jsem čekala vtipnou new adult romantiku, což zpočátku příběh je, ale ke konci se děj úplně změní v něco hlubokého, důležitého, vážného a krásného. A já se prostě zamilovala. Oblíbila jsem si toho vtipného, zvrhlého, sexy doktora Simona, který v průběhu času v knize zraje jako víno. Opravdu. Vyvíjí se, dospívá a pere se s vlastními démony. Možná je to tím, že jsem v ději našla něco ze svého života, proto se tak dotkl Simon mého srdce, možná je také tím, jak je krásný, vtipný, svalnatý (ano, vypadá přesně jako ten na obálce) a jak mu to v hlavě šrotuje a pálí. Kapitoly z jeho pohledu jsem hltala a strašně mě bavilo dívat se do hlavy a myšlenek chlapa, který na začátku řeší jenom sex a pak něco tak podstatného, vážného a bolestného. Jeho slova mě zasáhla. Opravdu. Plakala jsem jako želva.
 
 

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 

úterý 12. března 2019

Prokletí Schwartzovy vily



Stará vila, plná tajemných přízraků, tichých kroků a dětského smíchu. Co se skrývá za zdmi tohoto domu.....?

Mladá česká autorka, píšící pod pseudonymem Anna Beatrix Bártová, nám předkládá svou druhou knihu a rozhodně se nemá zač stydět. Skromnost zde není na místě, neboť příběh, popisovaný na stránkách je tak akorát tajemný, mrazivý a velice čtivý.
Mladí manželé Nora a Leonard se rozhodnou koupit jeden z bytů ve staré vile za městem. Co na tom, že nedaleko domu se nachází dávno nepoužívaný hřbitov. Dalšími nájemníky jsou samí staří lidé. Nerudný bývalý voják, kouřící svou dýmku, prostořeká a výstřední Julie a Amélie. Amélie, která si povídá se svým zemřelým manželem, která ví, co za utrpení se v minulosti v domě stalo. Dům má své tajemství a Nora, očekávajíc své první dítě, se pouští do pátrání po historii bývalých nájemníků. 
Ihned po nastěhování se domem rozléhají tiché, dětské krůčky, v pokojích zní holčičí smích a Nora nejednou holčičky spatří. Výplod přebujelé fantazie, nebo optický klam? A co ta tajemná, mužská postava, kterou Leonard několikrát spatří? Otázek přibývá a odpovědi se skrývají tak blízko, jen je najít.
Nora porodí zdravou a krásnou holčičku, ovšem okolnosti jejího porodu jsou trochu děsivé, až budete knihu číst, dáte mi za pravdu. Tady autorce tleskám, toho mě opravdu dostalo.
Po pěti letech relativního klidu se dům chystá odkrýt všechny karty a blíží se velká tragédie, které musí Nora s Leonardem zabránit. Děj vrcholí a vše zapadne do správných koleček. A všechny smutné duše se dočkají svého klidného spánku.


Když autorka poprvé svou knihu představila, upoutala mě obálka. Jsem mírně posedlá fotografiemi urbexerů a dům, vyvedený na obálce, je jedním slovem kouzelný. Trochu jsem se bála nadpřirozena, ale nemusela jsem. Všeho je zde s mírou, tak akorát.
Staré tajemství, obestírající nádhernou vilu a přilehlý hřbitov tak láká ke čtení, že je docela těžké knihu odložit, dokud nebudete vědět.
Tleskám nápadu a odvaze, já jsem naprosto spokojená. Pokud se Anna Beatrix Bártová rozhodne napsat další knihu v tomto duchu, budu první, kdo si ji bude chtít přečíst.


Děkuji samotné autorce, že mi poskytla recenzní výtisk. Bylo mi ctí.

pondělí 11. března 2019

Klíč k minulosti



Červenec roku 1942. Dvě malé děti, třesoucí se strachy, tisknoucí se k sobě a maminka, která pláče. Dívenka bere chlapečka za ruku, zamyká ho do skříně a slibuje, že se pro něj vrátí...již brzy. Netuší, že se tak nikdy nestane...

Kdysi dávno se mi do rukou dostala docela útlá knížka, kterou jsem si přinesla z knihovny a nic jsem od ní neočekávala. Už po prvních stránkách jsem byla zcela pohlcena. Nyní, o mnoho let později, ta samá kniha vychází v novém obleku a já neváhala ani chvilku a začetla jsem se do ní znovu. Zaútočila na mé smysly se stejnou silou, jako kdysi.
Klíč k minulosti je neuvěřitelně smutným příběhem, který by zůstal zapomenut, nebýt rekonstrukce jednoho Pařížského bytu. A malý chlapeček by nedošel svého klidu.
V Paříži se roku 1942  stala událost, o které Pařížané, ani samotní Francouzi, neradi mluví. Stydí se. 
Roku 1942 vtrhla francouzská policie do bytů Pařížských židů a začala ve velkém zatýkat. Všechny je odvezla do prostor Vélodrome d'Hiver a za nelidských podmínek je držela o hladu, s minimem vody, než byli všichni odvezeni do Osvětimi, kde téměř všichni našli smrt.
Toto je příběh jedné rodiny, zda je smyšlený, nebo autentický, není důležité. Je dojemný a smutný a musí chytit za srdce, ať chceme nebo ne. 
Celá kniha je o minulosti, která se pevně prolíná se současností. V současné době je hlavní hrdinkou Julie, novinářka, žijící se svou rodinou v Paříži a píšící u událostech, o kterých se nemluví. Jakoby Vélodrome bylo zakázané tabu. Její muž se rozhodne zrekonstruovat starý byt a náhod a tajemství začíná přibývat. Ocitáme se v dusném, letním večeru a jsme svědky zatýkání židů. Kruté na tom je to, že to nebyli nacisté, ale francouzská policie, která se rozhodla židů zbavit.
Sára, malá holčička, ukryje svého mladšího bratra do tajné skrýše ve skříni a pevně jej tam zamkne. Se slibem, že se pro něj brzy vrátí, je odvlečena na starý stadion, odkud po týdnu s otcem a matkou putují do koncentračních táborů. Jako zázrakem se jí podaří uniknout a s klíčem v kapse se vrací pro svého bratra. Nebude již příliš pozdě? Mohl malý chlapec ve skříni strávit dlouhé týdny bez vody a o hladu a přežít?



Tatiana de Rosnay stvořila nádherný příběh, který chvílemi dohání k slzám. Události, o kterých Francouzi prostě nemluví, vytáhla na světlo a umně ho vpletla do dojemného příběhu o odvaze a lásce, o přežití a smrti.
Byla jsem v Paříži dvakrát a vím, jak jsou samotní Pařížané pyšní na svou minulost. Proto není divu, že k těmto událostem se jen neradi vrací. Samotná stadion byl zbořen v roce 1959 a dodnes se o něm mluví jako o koncentračním táboře, než židé odjeli do Osvětimi. Toto místo je stále živou připomínkou tragických událostí, francouzský prezident Jacques Chirac se v roce 1995 veřejně omluvil za tyto činy, spáchané francouzskou policií a nechal položit věnce k pietnímu místu bývalého stadionu.
Před autorkou smekám. Kniha nemá žádnou nálepku Světový bestseler, ani přehnanou reklamu a přesto se v její knize skrývá neuvěřitelný příběh, který vtáhne do děje od prvního otevření knihy.

Za recenzní výtisk patří můj dík Knižnímu Klubu.

Kniha:    Klíč k minulosti
Autor:    Tatiana de Rosnay
Vydal:    Ikar
V roce:   2007 jako první vydání
Stran:    312


Jarní soutěž



Naši milí příznivci...
Ačkoliv to tak vůbec nevypadá, opravdu za chvíli bude jaro. Nenechte se zmást posledními záchvěvy sněhu, vydržte 😊

A protože my s Veru už jsme se naladily jarně (ano, pořád je nám zima a pořád nosíme hrubé ponožky, nevadí), máme pro vás malou odměnu.
Ale zadarmo to nebude, víme 😊

Pokud chcete vyhrát knihu Poslední polibek, který nám do soutěže poskytlo Nakladatelství Fortuna Libri, musíte pro to udělat jen velmi málo.
Napiště nám do komentářů pod příspěvek samozřejmě své jméno, e-mailovou adresu a jako bonus nám napište, jaká kniha vás v roce 2018 upoutala, uchvátila nejvíc.
Jednoduché, viďte.
Jeden výherce bude vylosován ve čtvrtek 14.3. 2019

Hodně štěstí 😊

pátek 8. března 2019

Ranní přání


Emilia se právě nastěhovala se svými dvěma kočkami do nového bytového domu. Je bez práce, přátel a doufá, že tady začne úplně od začátku. Její nový život v kondominiu, jak sama říká. Ale její sousedi na ni koukají skrz prsty, s nedůvěrou. Pak jí napadne něco geniálního! Každé ráno připíchne na nástěnku ve vstupní hale u schránek svoje zamyšlení nad nadcházejícím dnem, kde sdělí své pocity, vzpomínky i přání. Postupně u svého příběhu nachází různé vzkazy, pozitivní i negativní. Jako první se ozve malý Nikola, který miluje žlutou barvu, jako Emilia. Postupně se seznámí s dalšími obyvateli domu a je vtažena do jejich životů. Pak jí ale přijde jedna zpráva, která všechno úplně změní…


Dneska ráno jsem se probudila a rozhodla jsem se, že můj den bude žlutý. Musí to být tím, že když jsem otevřela skříň, uviděla jsem svetřík se žlutými a bílými pruhy. Koupila jsem si ho toho dne, kdy sluneční paprsky nedokázaly proniknout mlhou, kterou jsem měla v hlavě. Ten svetřík byl mým spojencem, a často. Kousek sluníčka jenom pro mě. Pak jsem uvažovala o vůni žluté, která připomíná vůni odpolední, když jsi dítě a utíkáš před pravidly dospělých.

 

čtvrtek 7. března 2019

V březnu se těším na...

V únoru jsme v našem Magazínu přinesli pár knižních tipů, které by vám neměly uniknout. I v tento první jarní měsíc vychází spousta novinek, které, dle mého názoru, tedy rozhodně stojí za přečtení. Jaké to jsou?






Máte rádi mysteriózní témata? A thrillery? Pak přesně pro vás je určena naprostá novinka mladé české autorky píšící pod pseudonymem Anna Beatrix Bártová – Prokletí Schwartzovy vily. Jako první vás jistě upoutá obálka s tajuplným domem, a pokud se začtete do anotace, volba bude jasná. Svět živých a mrtvých se střetává, minulost se hlásí o slovo. Já mám jasno.



Den kdy se to stalo je druhou knihou a zároveň druhým počinem anglické autorky, která se nám loni představila knihou Co zbylo z mojí sestry. Tu jsem já osobně přečetla za chvilku, tak byla skvělá. Thriller, který slibuje napětí a drama.





Pokračování všech tipů, které na nás v březnu čekají,  najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy.