Holčička, kterou tam nechali

„S bolestí a zoufalstvím vkládáme toto dítě do rukou Božích, s nadějí a vírou, že bude zachráněná.“

 

Tato rodinná sága začínající během druhé světové války, inspirovaná skutečnými událostmi a příběhem rodiny samotné autorky, si vás získá od první stránky…

Jedné mrazivé noci, v lednu 1941, se na schodech bytového domu v Bukurešti potuluje tříletá židovská holčička. Dívka je umístěna do sirotčince, kde ji adoptuje bohatý manželský pár. Pojmenují ji Natalia, vroucně ji milují a chrání před válkou, která zuří všude okolo.

V roce 1948 nastupuje v Rumunsku komunistická diktatura, která není o nic lepší než druhá světová válka. Rodinu stíhá jedna rána za druhou, připraví je o veškerý majetek, nemají co jíst, Nataliini rodiče jsou označeni za nepřátelé režimu a jsou pronásledováni. Jednou najde Natalia na půdě dopis, který napsala její biologická matka. Kdo vlastně první rodiče jsou? Proč ji opustili? Kdy konečně odhalí svou vlastní minulost?

 

„

Natalia se jí držela za rukáv, něco volala, a jak stín zakryl část nebe, zvedla hlavu a viděla, že se k nim Luftwaffe blíží takovou rychlostí, že padla na kolena.

„Pozitivní myšlenky, Natalie, nezapomnělas? Mysli na něco hezkého,“ podařilo se jí ze sebe vypravit, sklonila se nad Natalii a zakryla její tělo svým. A když pak celé nebe explodovalo plné skla a střešních šindelů v oblaku popela, doufala jen, že Natalia – jak ji to naučila dělat v krytu – si dokáže ve vzpomínkách vybavit něco, co jí někdy dřív udělalo velkou radost.

Když bylo konečně po všem, když se rozhostilo zlověstné ticho na tak dlouho, že Despina pochopila, že bombardéry jsou pryč, neměla sílu vstát.

 

Tento román je o to silnější, protože je skutečný. Celá Nataliina linie, jejích adoptivních rodičů se opravdu stala, jen část o jejích biologických rodičích je smyšlená, protože je Roxannina matka nikdy v životě nepoznala. Je krásný, bolestný, emotivní, ukazuje krutost režimů, které nebraly lidem pouze majetek, ale i důstojnost, radost a chuť žít.

Kniha je skvěle zpracovaná, na posledních stránkách jsou fotografie skutečné Holčičky a její adoptivní rodiny, vysvětlený jejich skutečný příběh a fotografie z dob jejího mládí od roku 1941 až do osmdesátých let dvacátého století.

Holčička, kterou tam nechali je román o hluboké rodičovské lásce, o zvolení vlastních priorit a o volbě vzdát se někoho v jeho prospěch. Je plný lásky, pochopení, ale také bolesti.

 

„Buď silná a neohlížej se zpátky.“

 

 

Moc děkuji nakladatelství FORTUNA LIBRI za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.