čtvrtek 29. září 2016

Šedé město





V jednom malém městečku žili lidé a ti byli velice smutní. Protože městečko nemělo barvičky. Bylo šedočerné a to z toho důvodu, že netřídilo odpad. Město bylo zamořeno odpadky. Každý den se lidé koukali na tu hrůzu, ale nikdo nebyl schopný zvednout ani jeden odpadek. 
Až jednou v noci se sešla parta osmiletých kluků a ti si řekli, že takhle už to dál nejde. Vzali si pytle a ty odpadky začali sbírat. Jeden vzal pet láhev a dal ji do pytle a najednou se kousilínek města vybarvil. Celá parta sklopila brady a zůstala stát s otevřenou pusou. Takovou krásu jsem neviděl už roky, řekl jeden z kluků. Když se pak už dali zase dohromady, začali zase sbírat. Jeden obal od čokolády, další zase od tatranky, potom jeden karton a mnoho dalších věcí. 
Další den ráno, když se město probouzelo do dalšího smutného dne se z čista jasna ozvalo hodně hlasitě: TO NENÍ MOŽNÉ !!!!!! Všichni se okamžitě podívali z okna na toho co to zařval a jak spatřili tu krásu nemohli uvěřit svým očím. 
Potom parta těch kluků řekla že celé město uklidili a ono potom dostalo své barvy. Všichni si je nemohli vynachválit.
 Nakonec to dopadlo tak, že celé město už nevyhodilo mimo popelnici ani obal od lízátka.


                    A ponaučení: 
                    Uklízejte po sobě odpadky jinak dopadnete jako šedé město.   

                                         *Hanka*                                

Minibásnička








Prsty , prsty , prstíčky.
To jsou moje ručičky.
Na ručkách jsou nehtíky ,
pojď maminko šít knoflíky.    

*Hanka*

úterý 27. září 2016

Podzimní recenzáček z Domina :)

Z Nakladatelství Domino přišla další skvělá podzimní novinka!
A já se hned pouštím do čtení :)



Temný psychologický thriller pro čtenáře, které uhranula Zmizelá nebo Dívka ve vlaku.
Jeho tvář byla všeobecně známá z titulních stránek novin: opovrhované monstrum, které podle všeobecného mínění spáchalo hrůzný zločin. Nebyl však za něj nikdy odsouzen. A Jean Taylorová byla ženou toho monstra.
Většinu svého života strávila v roli dokonalé manželky. Neochvějně stála po boku svému muži i poté, co byl obviněn z vraždy dítěte, přestože kvůli tomu musela snášet zlostné pohledy, přišla o přátele i o práci. Teď je ale její muž mrtvý a lidé chtějí vědět, jaké to bylo, žít po jeho boku. Co se vlastně tenkrát stalo. Jean může konečně vyzradit všechna tajemství.
Pravda – to je to, co po ní všichni chtějí. Zajímá se o ni novinářka, pro kterou je exkluzivní rozhovor s ženou pedofilního vraha vrcholem kariéry. A ještě intenzivněji se snaží pravdu odhalit inspektor Sparkes, pro něhož je tento případ letitou noční můrou. Policajtský instinkt mu napovídá, že se Jeanina maska mlčenlivosti bortí, že se brzy stane něco zásadního...

Děkuji Nakladatelství Domino za recenzní výtisk!

pondělí 26. září 2016

Úsměvy žen


 
S Aurélií, mladou majitelkou pařížské restaurace „Le Temps des Cerises – Čas třešní“, se právě rozešel přítel a ona se cítí neustále moc osaměle.

Jednoho dne bloumá Paříží, když jí nohy donesou až do malého knihkupectví. Zde objeví knihu, která jí změní její život. Knihu Úsměvy žen od spisovatele Roberta Millera.

Zní to neuvěřitelně. Jakto, že hlavní hrdinka je jako ona? Respektive i vypadá jako ona, nosí stejné šaty a vlastní stejnou restauraci?  A restaurace v knize má dokonce i stejný název jako ta její? Jak to vše možné?

 

Aurélii vše vrtá hlavou a snaží se všemu přijít na kloub. Touží se setkat s tím záhadným spisovatelem, který román napsal. Klade si mnoho otázek. Je to vše jenom náhoda? Nebo za tím vším vězí něco hlubšího? Kdo je Robert Miller? Jak na ní mohl natrefit, když žije v Londýně? Je to osud?

„Zavřela jsem knihu. Bylo šest ráno a já znovu uvěřila, že láska existuje. Že je možná. Přečetla jsem 320 stran a vůbec jsem se necítila unavená.“


 
Aurélie se cítí opravdu osaměle. Všichni jí opustili. Tatínek zemřel. Claude se na ní vykašlal a ona je sama, jako nikdy předtím. Kniha jí dá novou naději do života. Povzbudí ji a ona začne pátrat…


 
Román o knížkách, z prostředí nakladatelství a skvělé francouzské kuchyně restaurace Čas třešní, mě pohltil. Úsměvy žen je moje první kniha od Nicolase Barreaua a určitě není poslední. Jeho styl psaní je neuvěřitelně „čtivý“. Tři čtvrtiny knihy jsem přečetla za jedno sobotní odpoledne a musela se nutit, abych přestala číst a šla konečně něco dělat J . Recepty na Auréliino menu D´AMOUR na konci knihy, mě velice potěšily. Příběh je plný lásky, dobrého jídla a francouzských slov. Řekla bych, že se román jeví trošku jako moderní pohádka pro dospělé. A kdo by neměl rád pohádky? Já tedy ano… pohladí vás po duši, přesně jako tato kniha.

 

„A já jsem našel svou fée clochette, svou Zvonilku. Stála ode mě na šířku dlaně a zaníceně hovořila o svých čokoládových dortících.“

 

Moc děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

*Veru

pátek 23. září 2016

Tipy jako z antikvariátu :)

Při mých dlouhých, nočních směnách se tak probírám nabídkou knih a někdy mi padnou do oka skvosty, o kterých se moc nemluví. 
Tak zkuste mrknout, třeba se vám taky budou líbit, i když to nejsou novinky :)


Do malého městečka Furth am See přišlo jaro, před restauracemi se objevují stolky s křesílky a lidé mají povznesenou náladu. Bezmračná obloha se ale začíná pozvolna zatahovat. Psychiatr Raffael Horn na zahradě okopává růže a při tom pochybuje o věrnosti své ženy. Kriminální komisař Ludwig Kovacs sice jede na ryby, ale nejde mu z hlavy, proč se k němu tak nečekaně ohlásila na návštěvu jeho dcera. A pak skočí z lešení mladý muž. Na policii přivedou podivně zmlácené dítě. Už po chvíli je jasné, že nejde o výjimečný případ, ale o pověstný vrcholek ledovce. Svérázný vyšetřovatel z předchozího Hochgattererova románu Sladkost života  stojí před novým, mnohem temnějším případem.



Zapletení je zdařilá kombinace kriminálního příběhu a psychologického thrilleru. Vše začíná vraždou Jindřicha Telaka, účastníka psychoterapeutického sezení v budově jednoho varšavského kláštera. Případem se zabývá prokurátor Teodor Szacki, unavený a znuděný byrokratickými praktikami a manželským stereotypem. Szacki cítí, že mu život proklouzl mezi prsty, tento případ však všechno změní.  Bude se muset proplést labyrintem rozmanitých postav: mladá a vyzývavá novinářka, excentrický psychiatr, chlípný kolega od policie, paranoidní historik... Szacki odhaluje hrozivou moc některých psychoterapeutických metod. Byl vrah jedním ze skupiny? Pokud ano, měl by Szacki hledat motiv mezi samotnými členy skupiny, nebo mezi těmi, o nichž se během sezení hovořilo?
Prokurátorovo pátrání po vrahovi odkryje jinou vraždu, která se stala o dvacet let dříve, před pádem komunismu. Szacki ostupně zjišťuje, že někdy je lepší nevědět — pro své vlastní bezpečí.



Mohlo by se zdát, že Jillian Kanová má v životě všechno úspěšnou kariéru architekty, nádherný domov, milujícího manžela a dvě skvělé děti. Jenomže za zavřenými dveřmi této idylické domácnosti je všechno jinak. Manžel Gordon svou ženu už devět let bije a ponižuje. Jill vše mlčky snáší, protože se jednak bojí o děti a jednak má pocit, že by jí stejně nikdo nevěřil její muž je policista, který navenek působí jako vzorný manžel i otec rodiny. Situace se změní ve chvíli, kdy si Jill konečně uvědomí, že se Gordon nezastaví před ničím a že by ji byl schopen i zabít. V panice s dětmi proto uteče z domu. Když Gordon Jill obviní z únosu, začíná nerovný souboj, v němž na jedné straně stojí policie a federální agenti, kteří se uprchlíky vydají hledat, a na druhé pak žena, jež je odhodlaná za každou cenu ochránit své děti. Její jedinou zbraní je pravda, které však nikdo nevěří...



Ve stavební jámě na předměstí Reykjavíku byly nalezeny lidské kosti. Kdo je mrtvý, který tu zpráchnivěl? Byl skutečně pohřben zaživa? Erlendur a jeho kolegové z kriminálky odkrývají kousek po kousku okolnosti dávného surového zločinu a vnášejí světlo do lidské tragédie, která zasahuje až do přítomnosti...


Příběh slavné gejši Sajuri, který vypráví již jako stará dáma žijící v Americe, otvírá okno do tajemného, skrytého světa japonských gejš, který je fascinující, ale zároveň tvrdý a nelítostný. Především je to však dramatický, silný příběh slavné gejši Sajuri, která na cestě za kariérou musela překonat mnoho překážek, ale nakonec ji zradilo vlastní srdce...


Román dánského autora, jehož základní osnovou jsou tajemné okolnosti smrti malého kamaráda hlavní hrdinky, grónského chlapce Izaiáše. Odhalování záhady vede přes tajné archivy pochybných společností a patologických ústavů, přes kodaňské podsvětí na loď, která odplouvá s tajemným posláním k ostrůvku u západního pobřeží Grónska.

Tak si tak někdy říkám, že bych potřebovala ještě tak jedno, dvě zaměstnání, abych nakoupila všechny knížky, které chci :)

čtvrtek 22. září 2016

Kulka


Představte si, že stojíte na prahu svých čtyřicátých narozenin a dozvíte se, že jste adoptovaní. Na tom by nebylo nic moc divného, to se prostě může stát. Divné je ale to, že vy do tohoto dne netušíte, že vás ve třech letech postřelili a ta kulka ve vás stále je.
Nezačali by jste se ptát? Nezajímalo by vás, jak se to stalo? Neposedla by vás touha pátrat po svých zavražděných, biologických rodičích? Ale jasně, že ano. 


Hlavní hrdinka Caroline se tedy ptát začala a to velmi hlasitě. Spojila se s policistou, který před více jak třiceti lety měl na starosti případ rodičů a pátrání se znovu rozbíhá.
Najednou si uvědomuje, že ač má milující adoptivní rodinu, měla i mámu s tátou, kteří měli spoustu přátel, ale mezi nimi se dodnes skrývá jejich vrah a zároveň člověk, který malou Caroline postřelil.
A po článku v novinách, ve kterém vypráví svůj životní příběh, kdosi najednou chce i onu kulku, která jí uvízla vzadu v krku.
Než podstoupí operaci, při níž jí bude kulka vyjmuta, kdosi se k ní vloupe, její zdravotní dokumentace záhadně zmizí a Caroline se začíná bát. Policie opět tápe a proto se rozhodne pátrat na vlastní pěst a i po těch letech dosáhnout spravedlnosti.


Tak já nevím. Všude jsem četla, jaký to je hit a já mám přitom z knihy rozporuplné pocity.
Samotný příběh byl výborný - přežít rodinný masakr a žít s předmětem doličným v těle.
Ale na konci jsem čekala nějakou bombu. Něco jako - WAU, to je síla! No, nepřišla.
Pachatele jsem odhadla dřív, než byl odhalen a to mi na knize ubírá body. 
Ale přesvědčte se sami, nechám to na vás, jaký názor si na Kulku uděláte. Pátrejte spolu s Caroline, učitelkou francouzštiny a svobodomyslnou hrdinkou, v minulosti a uvidíte, zda bude Kulka pro vás tou TOPkou na žebříčku bestselerů.



Kniha:      Kulka
Autor:      Mary Louis Kellyová
Vydal:       Euromedia Group - Knižní klub
Stran:       336




Recenzáček od Dobrovského :-)



A je to tady :-)  Právě mi dorazila tato kráska od KNIHY DOBROVSKÝ, která mě zaujala na první pohled obálkou. Je opravdu nádherná, nemyslíte? A co teprve na dotek! Když jsem balíček rozbalila, nemohla jsem se vynadívat, štítky na obrázku jsou vystouplé a já je neustále musím hladit :-)  Ano, přiznávám se, jsem "úchyl" přes obálky. Přes krásné obálky se zajímavým povrchem a příjemné na dotek :-) . "Obálkoúchyl" a "sysel knížek" to je moje diagnóza...
 
 
 
A teď, po mém přiznání, už se můžeme jít podívat na anotaci :-)
 
 
 

Ty, já a ti druzí

Fionnuala Kearney

Říká se, že všechny rodiny mají svá tajemství. Dobře ukrytá tajemství… Co se však stane, když se všechny naráz jednoho dne nezadržitelně vynoří na světlo denní? A přesně to se stane manželům Adamovi a Beth a jejich devatenáctileté dceři Meg. Rodina žije navenek spokojený život, dokud Adamova náhodná nevěra – Servírka, jaké klišé! – nespustí sled událostí s neodvratnými důsledky. A jak plánovat budoucnost, když se celá minulost v jednom okamžiku zničehonic převrátí naruby?
 
 
 
 
 
Moc děkuji knihám Dobrovský za recenzní výtisk.
 
*Veru

 

 

středa 21. září 2016

Pracovní fotoreport aneb jak se píše recenze



Zrovna dnes jsme vám obě chystaly recenze (samozřejmě každá na jinou knihu :-) ), tak mě napadlo, že bychom vám mohly zdokumentovat jak to vypadá, když takovou recenzi nebo článek sepisujeme.
 
 
 
Takže píšu Jančí, at mi hodí fotky co právě dělá a já zkusím také pořídit :-) Takhle to nějak vypadá - práce v práci. Se vším tím "bordýlkem" okolo. Děláme nejdříve zápisky při čtení (malý notýsek). Poté sepisujeme recenzi nanečisto do velkého sešitu ručně.
 

 
Pak vše přepisujeme do kompu a poté teprve načisto probíhá výběr fotek nafocených v průběhu čtení knížky (kdy jak víte, nosíme knihy všude s sebou) a přepis recenze na blog.
 


Jančí chystá recenzi na Kulku a Veru právě zveřejnila recenzi na Osvětimskou knihovnici.
Takže vám přejeme příjemné chvilky strávené na našem blogu Knihy na cestách. Chystáme v nejbližší době zase další soutěž, články o nových přírůstcích a samozřejmě recenze. I cestovací články zase nějaké přibydou.
 


Hezký zbytek týdne a hlavně krásný víkend, vaše Jani a Veru :-)
 



 


Osvětimská knihovnice






 

Než začnu popisovat děj knihy a psát samotnou recenzi, musím říct: „Páni, klobouk dolů před spisovatelem Antoniem G. Iturbem, který se tohoto tématu zhostil excelentně. Kniha se zařadila mezi ty nejlepší, které jsem kdy četla…“

V září 1943 dorazil do Osvětimi – Březinky transport vězňů z Terezína. Ale tentokrát se stalo něco neobvyklého – neproběhla selekce. Všichni, včetně starých lidí a dětí, kteří byli dříve posíláni automaticky do plynu, byli umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Příběh je skutečný, se skutečnými křestními jmény (u některých byla pozměněna příjmení). Díky vzpomínkám dnes čtyřiaosmdesátileté Dity Krausové, se dozvíme, že existoval blok 31. Tento blok byl veden Fredym Hirschem a Dita v něm dělala ve svých čtrnácti letech knihovnici. Děti se zde potají učily jako ve škole a Dita strážila těch pár knih, které byly samozřejmě zakázané, jako oko v hlavě. Jedna z knih, která se stala Ditinou srcovkou, byla Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška. Proč tu byl blok 31? Na jak dlouho? Co s nimi poté bude? Na tyto a spoustu jiných otázek se snaží Dita najít odpovědi.

„Lidský život v Osvětimi nemá cenu ani zlámané grešle, je tak bezcenný, že už ani nikoho nestřílejí, protože kulka je cennější než člověk. Jsou tu společné komory, kam pouštějí plyn cyklon, neboť zlevňuje náklady a jediný sud s jedem stačí zabít stovky lidí naráz.“
 

Když Dita s maminkou dorazila do Osvětimi, byla noc. Pamatuji si přesně, jak jsem četla, že nikdy nezapomene na plechový rachot, když odsouvali dveře vagonu. A na první doušek ledového vzduchu páchnoucím po spáleném mase.

Dita v Osvětimi vzpomíná na dětství a také jak žili s maminkou a tatínkem v Praze. Jak bloumala ulicemi, procházela se po Staroměstském náměstí a dívala se na Orloj. Pak také popisuje dobu, kdy je poslali do Terezína.
 

Ve vyprávění nechybí ani doktor Mengele. Dita se s ním setkávala často tváří v tvář a popisuje, jaké hrůzy prováděl za zdmi jeho „nemocničního baráku“.

„Takové pitvy zaživa, ty jsou nejobjevnější.“ (…) „Vidíš, jak do žaludku přichází poslední proud krve, který ještě srdce stačí napumpovat. Mimořádně zajímavé pozorování.“ Mengele se zahloubá sám do sebe a myslí na svou dokonale vybavenou pitevní laboratoř…


 
 
Přišlo mi nejdříve trochu zvláštní, že příběh české dívky objevil a poté sepsal a zviditelnil až španělský spisovatel. Ale velké díky za to, opravdu.

Dozvěděla jsem se spoustu nových informací o Osvětimi. Například to, že tam byl již zmiňovaný blok 31, ve kterém se učily děti. Hrálo se zde dokonce i divadlo pro všechny důstojníky a velitele. Dokonce i Mengele se chodil dívat na představení, ve kterém hráli židé.

Román popisuje vše, co se dělo uvnitř Osvětimi do detailu. Co dělal Mengele za pokusy, jakou práci dělal muž, který pracoval jako „odklizeč“ mrtvol u plynových komor a spoustu dalších věcí. Vypráví se zde více lidských osudů. Ne jen Dity, ale třeba Fredyho Hirsche, vedoucího tohoto bloku, nebo Rudyho Rosenbergera, který zde dělal zapisovatele. Nebo Anny Frankové, kterou Dita potkala v koncentračním táboře Bergen – Belsen.


Při čtení mi bylo hodně „ouzko“. Tak, jako mi při žádné knížce o holocaustu nebylo. Osvětimská knihovnice je hodně silný příběh, ze kterého vás bude mrazit, budete plakat, ale zároveň budete chtít číst dál, protože vás prostě tato kniha chytne a nepustí.


„Obrovský bezedný příkop plný mrtvol. Těla vespod jsou ožehlá plamenem a svrchní vrstvy jsou navršené na sebe v šílené změti trupů, hlav, propletených končetin a cárů zažloutlé kůže. Tady smrt ztratila veškerou důstojnost a degraduje lidské bytosti na hromadu obyčejných zbytků.“

Mrtvá těla na denním pořádku. Smrt. Bláto. Zima. Blechy, vši a štěnice. Špína a nemoci. Strach. Mrtvoly všude kam se podíváš.  To je Osvětim a později i druhý tábor Bergen – Belsen. Angličané mysleli, že osvobozují vězeňský tábor, ale místo toho nacházejí hřbitov. Živé nelze rozeznat od mrtvých.
 

Dita miluje knihy, stejně jako my. Váží si jich. Prožívá každičký příběh skoro jako na vlastní kůži. Když pečuje o obálky, přejíždí prsty přes hranu a hladí je… Já se prostě při čtení těchto vět i usmívala. To právě knihy jí také ulehčily život v Osvětimi. Odnesly jí do jiných světů, kde jí bylo krásně…

Osvětimská knihovnice je opravdu jednou z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla a všem ji vřele doporučuji. Určitě by si ji měl přečíst každý, koho téma holocaustu (jako mě) velice zajímá. Upoutá vás od prvních řádků a nepřestanete číst, dokud nebudete na úplném konci. Historická fakta o všech osobách knihy a jak žily až do konce svého života, jsou také víc než zajímavé. Určitě se budete chtít, jako já, zase podívat do Terezína a vidět Ditiny obrazy, které tam jsou vystavené a koupit si knihu Můj bratr dým, kterou napsal její manžel a ona je tam jezdí prodávat…

„Ti, kdo odejdou, už víc netrpí…“

 

Za recenzní výtisk této výborné knihy moc děkuji Dobrým knihám.

Knihu koupíte zde.
 
*Veru


pondělí 19. září 2016

Soutěž ukončena




Po dvou týdnech sledování vaší aktivity a následném sčítání jsme došly k výsledku :)

Bylo to velmi těsné a do finále se dostaly nakonec dvě dámy a musely jsme 
rozhodnout, jak výhru rozdělíme.

Knihu SVĚTLO V DOMĚ vyhrává

Veronika Černucká

a

knihu, kterou jsme si šetřily na další soutěž - od Iana Rankina - trojkniha

vyhrává

Renata Fišerová



Děkujeme vám všem za vaši přízeň. Velmi si vážíme naprosto všech, kteří náš blog sledují 
a brzy uspořádáme další soutěž, kde se zapojíte jen malinko :)


DĚKUJEME, ŽE JSTE S NÁMI!!!

pátek 16. září 2016

Playground



Na další knihu z pera skvělé spisovatelské dvojice, pod pseudonymem Lars Kepler, jsem se velmi těšila. Věděla jsem, že oblíbený hrdina se v ní nevyskytuje a že bude jiná. No, byla hodně jiná a já vlastně nevím, jestli se mi líbila, či ne. Vím jistě jen to, že jsem ji prostě musela dočíst do konce!

Poručice Jasmin Pascalová - Andersonová velí své jednotce ve válkou zmítaném Kosovu. Při jedné z akcí je vážně zraněna a při převozu do nemocnice se jí zastaví srdce. Netrvá to dlouho, je to jen minutka, ale stav, ve kterém se ocitne, se zdá věčný.
Najednou žije, dýchá, chodí po jakémsi tajemném přístavu a nechápe. Zdá se, že je v Číně, ale přitom není. Bezradné a opuštěné Jasmin se ujímá mladý Tching a zasvětí ji do tajů jakéhosi posmrtného života. 
Po svém návratu bojuje se svými démony a po porodu syna Danteho se na chvíli ocitne i na psychiatrické klinice. Nikdo jí nevěří až do osudné nehody, při které málem její syn zahyne. Bude se muset plánovaně vrátit do světa mrtvých, aby předešla neštěstí a bojovala za jeho život.


Kniha Playground je popisována jako mystický thriller. Samotný děj nepostrádá přitažlivost a i když nejsem čtenář tohoto žánru, musela jsem číst a číst, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. Příběh sám o sobě není vůbec špatný a já obdivuji oba autory, že se do tohoto tématu pustili. Jen je to na mě až příliš neskutečné, i když, co my víme o životě po.... 


Za recenzní výtisk patří mé díky Dobrým knihám.


Kniha:            Playground
Autor:             Lars Kepler
Nakladatel:   Host
Počet stran:  440
Rok vydání:  2016 



Nezapomínejme na děti :)

Nedávno jsem přidávala pár tipů, o které si můžete napsat Ježíškovi :)
A proč tedy nepřipojit i něco pro děti?
Sice trochu větší, ale pořád děti :)


Moje desetiletá dcera naprosto propadla ničení knih. Nelekejte se!
Autorka Keri Smithová přišla s naprostou bombou na trh, jak přivézt děti 
ke knihám.

Tahle je opravdu šílená! Majitele nutí do knihy čmárat, trhat listy, lepit žvýkačky,
ale dceru to zabavilo na dlouhé týdny a kniha letěla s námi i do Řecka :)



Konečně deník, s kterým se nikdy nudit nebudete! Světový bestseller nyní i pro české tvořitele a kreativce! Destrukční deník je pro všechny, kteří si vždycky přáli vést si deník nebo skicář, ale měli potíž s tím začít, pokračovat, nebo ho dokonce dokončit. V téhle knížečce najdete nesmírnou sbírku nápadů, jak ji zničit (pardon, kreativně vyzdobit!). Nebojte se trhání, polévání kávou či jiných destrukčních metod, tahle kniha je k tomu určená! Destrukce je hra!

Další kniha je méně brutální :) 
Tahle zase nutí děti vyjít ven z pokojíčku a plnit úkoly.



Tento předmět neexistuje bez vás. Vy určíte jeho obsah a to, jak bude nakonec vypadat. Celý ho utvoříte na základě svojí představivosti. Musíte vyrazit ven, oživit ho a splnit všechny úkoly. Pokud tohle není kniha, tak co to vlastně je? Odpověď je jen a jen na vás!

A tahle zase děti donutí víc si všímat běžných věcí v životě a samozřejmě
jsou spoluautory :)


Zbrusu nová knížka od autorky Destrukčního deníku, kterou si můžete sami dodělat a dotáhnout do konce! Milí čtenáři, jedné temné a bouřlivé noci našla Keri Smithová v parku několik podivně rozházených papírů. Posbírala je a seřadila a pokusila se vyřešit záhadu, která na ni nečekaně vyskočila. A teď ten úkol předává vám, svým čtenářům. Vaší úlohou bude stát se novým autorem tohoto díla. Budete pokračovat ve výzkumu a doplníte obsah. Kvůli tomu budete muset podstoupit určitý výcvik tajných služeb, který najdete v tomto svazku. A protože nikdo netuší, co vás čeká, postupujte prosím obezřetně, ale víte jak… bez vás tahle kniha neexistuje.


Tak u nás už je dětský knižní Ježíšek vyřešen. 
S čistým svědomím doporučuji, protože je to dle mého
skvělý nápad :)



středa 14. září 2016

Poslední valčík


Ví se o mě, že nejsem vyznavačem sladkých románů, které končí velkým happy endem a všechno šťastně dopadlo. Ale tahle knížka je jiná. Má kouzlo. Má skvělý děj a stránky otáčíte jednu po druhé a přejete si, aby neměla konec. Nevěříte....?

Její slova se rozezněla pozdním odpolednem. Otočila se od okna. Myšlenkami se vrátila k zeleným šatům, k tajemné hudbě a k něžným pažím, které ji objímaly při tanci. Také na Matyldu někdo čekal, někdo, kdo ji měl rád. Jeho duch ještě stále prodlévá na Churinze a přeje si, aby její příběh někdo poznal....

Jenny, malířka a majitelka galerie v Sydney, se po tragické smrti svého manžela a syna dozvídá, že jí manžel koupil farmu, kterou už jí nestihl předat. Po dlouhém váhání a prvotním šoku, se vydává na cestu do hlubin Australských planin, aby zde nalezla odpovědi na své otázky. Po boku správce farmy Bretta poznává nádheru svého majetku a je okouzlena divokou přírodou a životem na odlehlém místě, plném slunečního žáru, tajemnými příběhy domorodců. A nalézá staré deníky původní majitelky farmy. Je vtažena do děje starého mnoho let. Cítí ty samé křivdy, tu samou bolest, tu samou beznaděj. 





Teplo ji uklidňovalo a ševelení suchých listů a trávy uspávalo. Znovu zaslechla hudbu. Táhla ji zpět do něžného objetí a k šustění zeleného saténu. Nastal čas otevřít další deník...


Nebylo by to ono, kdyby se v knize neobjevila láska. Jak v minulosti, tak v současnosti. Ale ani v jedné době to není tak jednoduché a na konci posledního deníku objeví krutou pravdu o svém vlastním původu, než byla přijata jako dítě do sirotčince. A ve chvíli, kdy její milovanou Churingu ohrožuje vše zničující, zuřivý požár, dochází k nádhernému závěru celého příběhu a kruh se uzavírá.

Jsem smutná. Tušila jsem, že budu, už když mi babička tuhle knihu doporučovala. Poslední valčík není žádný bestseller, ale je to opravdu kouzelná knížka. Poznala jsem Austrálii jako divokou zemi, kde, pokud chcete přežít, musíte tvrdě pracovat. Pokud chcete splynout s přírodou, musíte ji milovat. Musíte si zvyknout na spalující slunce, vyschlé pastviny, neustálý boj s deštěm, kterého je tak málo. Ale nelituji ani jedné minuty, kterou jsem ve společnosti Matyldy, Finna, Jennifer a Bretta strávila. 



Tady odpočívá Matylda McCauleyová,
matka, milenka, sestra a manželka.
Bůh nám odpusť.



Kniha:          Poslední valčík
Autor:          Tamara McKinley
Rok vydání: 2012
Počet stran: 480

Vydal:          Alpress

Nový recenzní z Dobrých knih

Dlouho očekávaná novinka Larse Keplera v podobě recenzního výtisku od Dobrých knih dorazila i ke Knihám na cestách.
Seznamte se :)


Anotace:

Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce?
Jasmin Pascalová‑Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celou minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, potom je však přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: ocitla se v tajemném přístavním městě, jež představuje přechod mezi životem a smrtí a v němž panuje krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo překonat nástrahy města a vrátit se do života?
Jasmin se ve Stockholmu léčí z posttraumatického stresového syndromu, opustí armádu a snaží se vést poklidný život. Až do dne, kdy jí vážná dopravní nehoda opět obrátí svět vzhůru nohama. Lékaři v nemocnici operují Jasminina syna, aby mu zachránili život. Během operace mu však musejí na okamžik zastavit srdce.
Nikdo neví, kolik pravdy je na příbězích těch, kteří se navrátili z blízkosti smrti. Ale Jasmin nemůže riskovat. Ví, že si její syn sám neporadí a nevrátí se. Kruté přístavní město plné násilí je nebezpečné místo. A ze všeho nejnebezpečnější je hřiště…

Říkají, že je jiná... Nezbývá, než se přesvědčit :)

úterý 13. září 2016

Nový recenzáček od Dobrých knih


Minulý týden mi dorazil nový recenzáček od Dobrých knih a to Osvětimská knihovnice. Hned se dnes pouštím do čtení. Knihy na toto téma mě vždy velice zajímají a na tuto jsem moc zvědavá. Je to totiž pravdivý příběh jedné knihovnice z Osvětimi.

 
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
 
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.
 


Moc děkuji Dobrým knihám za recenzní výtisk.

*Veru