Než začnu
popisovat děj knihy a psát samotnou recenzi, musím říct: „Páni, klobouk dolů
před spisovatelem Antoniem G. Iturbem, který se tohoto tématu zhostil
excelentně. Kniha se zařadila mezi ty nejlepší, které jsem kdy četla…“
V září 1943
dorazil do Osvětimi – Březinky transport vězňů z Terezína. Ale tentokrát
se stalo něco neobvyklého – neproběhla selekce. Všichni, včetně starých lidí a
dětí, kteří byli dříve posíláni automaticky do plynu, byli umístěni do prvního,
výhradně českého rodinného tábora. Příběh je skutečný, se skutečnými křestními
jmény (u některých byla pozměněna příjmení). Díky vzpomínkám dnes
čtyřiaosmdesátileté Dity Krausové, se dozvíme, že existoval blok 31. Tento blok
byl veden Fredym Hirschem a Dita v něm dělala ve svých čtrnácti letech
knihovnici. Děti se zde potají učily jako ve škole a Dita strážila těch pár
knih, které byly samozřejmě zakázané, jako oko v hlavě. Jedna z knih,
která se stala Ditinou srcovkou, byla Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava
Haška. Proč tu byl blok 31? Na jak dlouho? Co s nimi poté bude? Na tyto a
spoustu jiných otázek se snaží Dita najít odpovědi.
„Lidský život
v Osvětimi nemá cenu ani zlámané grešle, je tak bezcenný, že už ani nikoho
nestřílejí, protože kulka je cennější než člověk. Jsou tu společné komory, kam
pouštějí plyn cyklon, neboť zlevňuje náklady a jediný sud s jedem stačí
zabít stovky lidí naráz.“
Když Dita
s maminkou dorazila do Osvětimi, byla noc. Pamatuji si přesně, jak jsem
četla, že nikdy nezapomene na plechový rachot, když odsouvali dveře vagonu. A
na první doušek ledového vzduchu páchnoucím po spáleném mase.
Dita
v Osvětimi vzpomíná na dětství a také jak žili s maminkou a tatínkem
v Praze. Jak bloumala ulicemi, procházela se po Staroměstském náměstí a
dívala se na Orloj. Pak také popisuje dobu, kdy je poslali do Terezína.
Ve vyprávění
nechybí ani doktor Mengele. Dita se s ním setkávala často tváří
v tvář a popisuje, jaké hrůzy prováděl za zdmi jeho „nemocničního baráku“.
„Takové pitvy zaživa, ty
jsou nejobjevnější.“ (…) „Vidíš, jak do žaludku přichází poslední proud krve,
který ještě srdce stačí napumpovat. Mimořádně zajímavé pozorování.“ Mengele se
zahloubá sám do sebe a myslí na svou dokonale vybavenou pitevní laboratoř…
Přišlo mi nejdříve trochu zvláštní, že příběh české dívky objevil a poté sepsal a zviditelnil až španělský spisovatel. Ale velké díky za to, opravdu.
Dozvěděla jsem
se spoustu nových informací o Osvětimi. Například to, že tam byl již zmiňovaný
blok 31, ve kterém se učily děti. Hrálo se zde dokonce i divadlo pro všechny
důstojníky a velitele. Dokonce i Mengele se chodil dívat na představení, ve
kterém hráli židé.
Román popisuje
vše, co se dělo uvnitř Osvětimi do detailu. Co dělal Mengele za pokusy, jakou
práci dělal muž, který pracoval jako „odklizeč“ mrtvol u plynových komor a
spoustu dalších věcí. Vypráví se zde více lidských osudů. Ne jen Dity, ale
třeba Fredyho Hirsche, vedoucího tohoto bloku, nebo Rudyho Rosenbergera, který
zde dělal zapisovatele. Nebo Anny Frankové, kterou Dita potkala
v koncentračním táboře Bergen – Belsen.
Při čtení mi bylo hodně „ouzko“. Tak, jako mi při žádné knížce o holocaustu nebylo. Osvětimská knihovnice je hodně silný příběh, ze kterého vás bude mrazit, budete plakat, ale zároveň budete chtít číst dál, protože vás prostě tato kniha chytne a nepustí.
„Obrovský bezedný příkop
plný mrtvol. Těla vespod jsou ožehlá plamenem a svrchní vrstvy jsou navršené na
sebe v šílené změti trupů, hlav, propletených končetin a cárů zažloutlé
kůže. Tady smrt ztratila veškerou důstojnost a degraduje lidské bytosti na
hromadu obyčejných zbytků.“
Mrtvá těla na
denním pořádku. Smrt. Bláto. Zima. Blechy, vši a štěnice. Špína a nemoci.
Strach. Mrtvoly všude kam se podíváš. To
je Osvětim a později i druhý tábor Bergen – Belsen. Angličané mysleli, že
osvobozují vězeňský tábor, ale místo toho nacházejí hřbitov. Živé nelze
rozeznat od mrtvých.
Dita miluje
knihy, stejně jako my. Váží si jich. Prožívá každičký příběh skoro jako na
vlastní kůži. Když pečuje o obálky, přejíždí prsty přes hranu a hladí je… Já se
prostě při čtení těchto vět i usmívala. To právě knihy jí také ulehčily život
v Osvětimi. Odnesly jí do jiných světů, kde jí bylo krásně…
Osvětimská
knihovnice je opravdu jednou z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla a
všem ji vřele doporučuji. Určitě by si ji měl přečíst každý, koho téma
holocaustu (jako mě) velice zajímá. Upoutá vás od prvních řádků a nepřestanete
číst, dokud nebudete na úplném konci. Historická fakta o všech osobách knihy a
jak žily až do konce svého života, jsou také víc než zajímavé. Určitě se budete
chtít, jako já, zase podívat do Terezína a vidět Ditiny obrazy, které tam jsou
vystavené a koupit si knihu Můj bratr dým, kterou napsal její manžel a ona je
tam jezdí prodávat…
„Ti, kdo odejdou, už víc
netrpí…“
Za recenzní
výtisk této výborné knihy moc děkuji Dobrým knihám.
Knihu koupíte
zde.
*Veru
Nádhera! Moc krásně napsané a těším se na samotné čtení,mám ji už objednanou pár dní. Hezké knihy na toto téma jsou Ženy z bloku 10,Útěk z tábora smrti...
OdpovědětVymazatDěkujiiii moc :-) Ženy z bloku mám na seznamu a Útěk z tábora mi nic neříká, Rudy Rosenberg, co je tady v příběhu napsal ještě knihu Utekl jsem z Osvětimi... *Veru
VymazatKnihu mám rozečtenou, už delší dobu....musela jsem ji odložit, dát si pauzu, ale určitě se k ni vrátím.
OdpovědětVymazatWww.siraelxy.blogspot.cz
Dočíst si určitě zaslouží :-) je vynikající :) *Veru
VymazatSkvělá recenze. Knížka na mě čeká, chtěla bych se do ní brzy pustit, tak uvidím, kdy mi to vyjde. Rozhodně mě hodně láká, i přes to smutné téma.
OdpovědětVymazatŠári určitě se ti bude líbit. U mě předčila i Nejmenuji se Miriam, protože ta měla občas takové nezáživné pasáže. Ale Knihovnice je fakt čtivá od první řádky až do konce :-) *Veru
Vymazatknížka na mě čeká v knihovně, takže se do ní taky co nejdřív pustím
OdpovědětVymazatOpravdu moc doporučuji :-) *Veru
VymazatTahle knížka taky patří do seznamu těch, které si chci v brzké době přečíst. Tak snad se k ní dostanu.
OdpovědětVymazatTaké jsem jí měla hodně dlouho na seznamu (určitě rok) a jsem moc ráda, že se na ní konečně dostala řada :-) *Veru
Vymazat