čtvrtek 30. listopadu 2017

Zimní lidé


Tak tohle byla duchařina jako vyšitá! Něco takového tu opravdu chybělo a já jsem moc ráda, že mě moje intuice nezklamala. Tušila jsem, že Zimní lidé budou prostě pecka.

Psal se rok 1908, když v městečku West Hall tragicky zemřela osmiletá Gertie. Pouhých pár týdnů poté byla její maminka Sára nalezena zavražděná. Od té doby se ve městě za podivných okolností začínají ztrácet lidé. Mezi místními se proslýchá, že se duch mrtvé Sáry prochází ulicemi…

Současnost. Městečko West Hall je stále opředené legendami z minulosti. A stále se zde ztrácejí za záhadných okolností lidé. Devatenáctiletá Ruthie těmhle povídačkám nikdy nevěnovala pozornost. Vždycky snila o tom, že se z tohohle hrozného města odstěhuje a vymaní se i vlivu své podivínské matky, která rodinu nutí žít mimo společnost. Když se ale jednoho dne Ruthie probudí a zjistí, že její maminka beze stopy zmizela, začne pátrat, co za tím vězí. Najednou vídá divné stíny a má pocit, jakoby ji někdo sledoval. Když objeví v maminčině ložnici mezi prkny v podlaze ukrytý výtisk Sářina deníku z roku 1908, začne se obávat nejhoršího…

 

„Když budeš chtít říct ano, zaklepej jednou. Pokud budeš chtít říct ne, zaklepej dvakrát.“ Na co jsem se jí ale měla zeptat? Chtěla jsem toho vědět hrozně moc: co všechno si pamatuje, zda si vybavuje, jak spadla do té studny, zda ji to bolelo. (…) „Můžu ti něco přinést? Nemáš hlad?“ Zaklepala jednou, rychle a důrazně.
„Ale jistě, miláčku. Hned ti něco přinesu.“ (…) Nakonec jsem zaslechla, jak tahá talíř po podlaze a bere si ho dovnitř. Musela jsem se ze všech sil ovládat, abych nepootevřela dveře do ložnice a nesnažila se ji aspoň na chviličku zahlédnout.

 
Mám moc ráda duchařské příběhy a můj pocit je, že jich vychází strašně málo. Tohle jsem tedy opravdu potřebovala. Zimní lidé jsou přesně to pravé ořechové. Duchové, tajemno, záhady, starý rodinný příběh, stíny a zjevení, vraždy… Nemluvě o té úžasné obálce! Je prostě krásná. Od autorky Jennifer McMahon bych si ráda zase něco přečetla. Snad nakladatelství Omega brzy něco vydá. Třeba Island of Lost Girls vypadá opravdu zajímavě. J

Tato duchařina je skvěle napsaný, čtivý, poutavý román, promyšlený do sebemenšího detailu. Prolíná se zde minulost s přítomností, příběh je napínavý a vy u něj budete mít husí kůži po celém těle. Takže až půjdete do lesa nebo někam do jeskyní, či jenom budete otevírat skříň u vás doma, dávejte pozor a mějte oči otevřené, Náměsíčníci se mohou objevit kdekoliv…

 

Moc děkuji nakladatelství OMEGA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

„Náměsíčníku probuď se.

Náměsíčníku probuď se.

Náměsíčníku probuď se…“

 

 

středa 29. listopadu 2017

Zmizela v mlze


Česká detektivka, odehrávající se ve studené, severské zemi?
Proč ne. A když je hlavním hrdinou sympatický vyšetřovatel, má zvědavost dosahuje vrcholu.






Malá, poklidná norská vesnice Syltefjord si žije svým pomalým tempem, nic zvláštního se v ní neděje. Obvyklé sousedské tahanice, které jsou celkem běžné. Ale zlo dřímá pod chladným povrchem norských fjordů a přímo se dotknou i vyšetřovatele Josefa Bergmana, který má v plánu zde strávit zaslouženou dovolenou.
Místní psychosomatička  Katrina byla pro mé knihomolské oko jako rudý šátek na býka. Její sebestřednost mě neuvěřitelně rozčilovala a nejsem zdaleka jediná. Moc přátel ve vesnici nemá a není se co divit. Po několika sezeních se mladá žena, která k ní docházela, rozhodne spáchat sebevraždu a čin je o to krutější, že s sebou strhne do propasti i svou malou dcerku. A nenávist lékařčina okolí stoupá a nabírá na síle. Ve chvíli, kdy je mrtvá nalezena její další pacientka, se roztáčí hra nenávisti.
Josef Bergman odloží své rybářské pruty a s dravostí sobě vlastní se rozhodne pomoci místní policii přijít všemu na kloub. Na povrch vyplouvají všechna tajemství místních, staré křivdy a nevyřčená obvinění. Nenávist dosahuje vrcholu, lži, dlouholetá přátelství, manželství bez lásky, domácí násilí i psychické týrání, to vše musí Bergman rozplést, abychom pochopili samotnou podstatu příběhu.

S autorkou Michaelou Klevisovou jsem se setkala poprvé a rozhodně ne naposledy. Zpočátku jsem přistupovala ke knize nedůvěřivě, ale již po prvních stránkách mě dokonale vtáhla do děje. Příběh má rychlý spád, přeskakujete z minulosti do přítomnosti a naopak a to já mám ráda.  Jsem fanynkou severských detektivek a je pro mě velké překvapení, že česká autorka dokázala děj knihy zasadit do prostředí, které je mi velmi blízké a věřte mi, nenudila jsem se ani minutu. Dokonalé vykreslení hlavních postav, kdy jsem se dokázala vcítit do místních lidí a jejich myšlení, popisy krásné, severské krajiny, to vše dělá z knihy Zmizela v mlze dokonalý čtenářský zážitek. 
Zmizela v mlze je pátým dílem, v hlavní roli s Josefem Bergmanem a já už nyní mám v hledáčku další její knihu, Dům na samotě. 

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru.

Kniha:     Zmizela v mlze
Autor:     Michaela Klevisová
Vydal:    Motto
V roce:   2017
Stran:    376

pondělí 27. listopadu 2017

Poslední letošní recenzáčky z Dobrých knih

 
Poslední letošní recenzáčky z Dobrých knih právě dorazily. A rovnou dvě vánoční. Ty obálky jsou nádherné, nemyslíte? Do Polibku v New Yorku a Léta u jezera jsem se zamilovala na první pohled :) Pojďte juknout na anotace:
 
 
 


Láska po francouzsku - Fiona Valpy
 

Román Vánoce po francouzsku Fiony Valpy zahřeje u srdce nejenom v zimě hlavně zjištěním, že k lásce se někdy dá i projíst. A ještě se u toho pobavit!

Evie opustil manžel, a tak využije nabídku přátel k pobytu v jejich domku na francouzském venkově. Vypraví se tam úplně sama, jen se sbírkou receptů po babičce, a je odhodlaná na cel
é Vánoce zapomenout a jen podle ní péct a vařit. Ochotného ochutnávače najde v sousedovi, šarmantním doktoru Didiérovi. Zaujme ho však nejen její skvělý koláč…

Padající sníh, skvělá štědrovečerní tabule a trocha vánočního kouzla – bude to ale stačit, aby zmizel přízrak předchozích Vánoc?
 
 
 
 
Polibek v New Yorku - Catherine Rider
 
Štědrý večer, letiště J. F. Kennedyho, New York. Charlotte už je zase sama. Po roce dostala kopačky od svého amerického přítele a nyní netouží po ničem jiném než se vrátit do bezpečí ke své rodině v Londýně. Ovšem její let je zrušen a ona jen bezradně mačká poukaz na náhradní ubytování v hotelu. Může Štědrý den být ještě horší? Anthony přijede na letiště vyzvednout svou přítelkyni, ale ta se s ním bez okolků přede všemi rozejde. A tak Charlotte dostane nápad: Proč se s Anthonym neseznámit, aby jí dělal průvodce po New Yorku, než jí poletí další letadlo?
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Léto u jezera - Hannah McKinnonová
 
Iris Standishová byla odjakživa onou zodpovědnou a rozumnou starší sestrou, zatímco mladší Lea šla z průšvihu do průšvihu. Přesto měli rodiče raději Leu. I jako dospělá je Iris vzorem úspěchu: má solidní manželství, rodinu, práci… Až dokud její manžel z nenadání nepožádá o rozvod. Otřesená Iris vděčně sáhne po zámince k útěku a odjede na léto do rodného domu, aby sestře pomohla s chystanou svatbou. Jenže navzdory idylickému prostředí a svatebním přípravám je brzy jasné, že Lea se pouští do nové nerozvážnosti, a Iris se musí rozhodnout, jestli u ní převáží zodpovědnost, anebo pro jednou podlehne citům, které v ní nečekaně probudí dávná láska Cooper Woods.
 
 

Vánoční soutěž


Na dveře už nám klepou nejkrásnější svátky v roce, Vánoce. A ty se bez dárků neobejdou.
Knihy na cestách mají mírně nostalgickou náladu a zahrají si na Ježíška 😊
A protože máme obě rády děti, dvě výhry budou právě pro ty nejmenší z nás.



Takže správně, výherci budou celkem tři. Pojďme se podívat na ty dárky trochu blíž.

Balíček č. 1


Balíček č. 2


Balíček č. 3


A soutěžní úkol bude naprosto jednoduchý.
Napište do komentářů, jaký nejšílenější, nejoriginálnější, nejlepší dárek jste objevili pod stromečkem vy.
Samozřejmě nezapomeňte připojit svou e-mailovou adresu a číslo balíčku, o který máte zájem.
Přejeme hodně štěstí.

Budeme se moc těšit na všechny vaše odpovědi.

Vaše komentáře a vše ostatní pište prosím zde na blogu - dolů do komentářů :-)

Pokud se výherce neozve do týdne od zaslání emailu, budeme losovat jiného.

Kdo nedodrží pravidla soutěže, nebude zařazen do slosování.

Výherce bude vylosován v pátek, 1.12.2017

Soutěž probíhá pouze na území ČR.

Výhry do soutěže darovalo Nakladatelství Brána






čtvrtek 23. listopadu 2017

Pouštní včela




„Neptejte se, co může vlast udělat pro vás. Ptejte se, co VY můžete udělat pro svou vlast.“

 
Tak tuhle knihu jsem opravdu přečetla jedním dechem. Jsem moc ráda, že se mi poslední dobou potvrzuje, že i česká literatura může být zajímavá, čtivá, promyšlená a akční. Napravuje si tím u mě svou reputaci! Pouštní včela je totiž pecka!

Adam Navrátil se narodil v Americe a přijel na nějaký čas do Prahy. Zamiluje se na první pohled do charizmatické Kristýny. Ta ale jeho lásku neopětuje a Adam se zhroutí. Vrací se do USA, kde propadá depresím a alkoholu. V tom vidí v televizi výzvu z Bílého domu, určenou všem potencionálním sebevrahům, kteří chtějí posloužit vlasti. Nechá se najmout do tajné operace Pouštní včela. Co vše Adam prožívá na tajné základně při výcviku v Iráku? Jak se cítí a co se mu honí hlavou? Zvítězí v Adamovi vůle žít?
 

„Seřadili nás a vybírali si,“ vyprávěla dívka tiše a Fatima překládala. „O mě projevil zájem asi čtyřicetiletý muž – jeden z velitelů. Jmenoval se Abú Sajíd. Spolu se mnou si vzal ještě další dívky. Jedné bylo teprve deset…“ Narin se zajíkla. „Tehdy jsem naposledy viděla svou matku. Nikdy nezapomenu, jak se rozplakala a jak si trhala vlasy…“ Poté začala hrůza, která měla trvat několik měsíců. Abú Sajíd je nutil poslouchat jeho rozkazy. (…) Skutečná hrůza však spočívala v tom, že byly také sexuálními otrokyněmi.

 
Páni! Tohle jsem opravdu nečekala. Příběh a styl psaní se absolutně vymyká českým knihám a autorům. Nic proti nim samozřejmě. Ale všechny mají vždy něco společného (až na pár výjimek). Možná je to tím, že se Pouštní včela, jako jedna z mála českých knih, odehrává hlavně v Americe, Iráku a jiných islámských státech. Příběh je prostě psaný perfektním stylem. Je napínavý, čtivý a kdo má rád knihy a filmy třeba z války v Afghánistánu, rozhodně si přijde na své.

Román se rozjíždí rychle, žádný vlažný začátek. To vůbec nehrozí. Už na prvních stránkách se ocitneme v ulicích Tel Avivu, v Izraeli a budeme řešit něco tajného, velkého, co se chystá. V další kapitole se objevíte v Bílém domě a budete tušit, že se chystá něco opravdu velikého. Operace Pouštní včela!

 
Obálka je skvělá, a když se nad tím zamyslím, tak vlastně děj vystihuje dokonale. Jak mi sama autorka Veronika Matysová napsala, jedná se o psychologické drama s politickým pozadím. Když už zmiňuji Veroniku, musím to sem prostě zařadit, protože jsem nesmírně ráda, že mi Verča napsala a knihu jsem mohla recenzovat. Jsme totiž jmenovkyně. Obě máme stejné křestní jméno i příjmení. Já jsem tedy, za svobodna, taky Veronika Matysová. J  Moc si toho vážím.  Verču znám už dlouho, četla jsem od ní Patricii a od té doby jsem jí měla stále v hledáčku. Když jsme ty jmenovkyně, že ano. Díky blogerskému světu jsme se našly a jsme v kontaktu. Ale to jsem odbočila. (Promiňte, já musela. J)

Pouštní včela je opravdu velice propracovaný příběh, který vás nechá nahlédnout do tajné operace CIA, do zákulisí tajných výcviků vojáků a politiky Bílého domu. Ale zase toho není mnoho, takže příběh plyne svižně a není zdlouhavý. Nebudete chtít přestat číst, protože je to opravdu napínavé a zajímavé téma. Skvělé, skvělé, skvělé. Závěr člověka nutí přemýšlet. Je možné, že je něco z příběhu pravda? To už ponechám vaší fantazii…

 

Moc děkuji spisovatelce Veronice Matysové a Nakladatelství Brána za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.
 



 

 

 

úterý 21. listopadu 2017

Prozření



Co prožívali nevinní Židé za holocaustu a po něm, už bylo napsáno mnohé. Ale co bylo s ženami po německých důstojnících, odbojářích, prostých vojácích? Jak moc obyčejné Němce poznamenalo Hitlerovo šílenství? Jakou šanci na štěstí měly německé vdovy? A došly nakonec k prozření?




Na počátku celé knihy je hrad Lingenfels. Majestátní a impozantní, zářící do tmy při jeho poslední slávě. Po onom večeru už nic a nikdy nebude jako dřív. Je 9. listopadu roku 1938 a Německem se řítí krutá předzvěst hrůz, které mají teprve přijít. K moci se dostává Hitler, netřeba jej představovat, my už víme. Ale mnozí Němci mu věří, uvěřili jeho silným slovům o idejích a slávě mocného Německa, uvěřili jeho slibům a hřmotnému hlasu, znějícího z rádia.Toho večera vypukla Křišťálová noc a svět od tohoto okamžiku bude jiný.
Přenesme se až do roku 1945, je po válce a všichni se snaží zvednout a vzpamatovat. Není tomu jinak ani na Lingenfelsu, hraběnka Marianna je vdovou, její muž, hrabě Albrecht byl pověšen za velezradu, kdy se pokusil s pár přáteli spáchat atentát na Hitlera. Jak je známo, plán nevyšel. 
Marianna se snaží najít válečné, odbojářské vdovy a poskytnout jim nový domov. Ví, že to pro ně ani za války, ani po ní, není v Německu jednoduché. A tak se hlavními hrdinkami celého příběhu stává i Ania a Benita. Budeme svědky jejich boje o své místo v životě po hrůzách nacismu, které se jich dotýkaly přímo. Každá s sebou nese břímě, s kterým se musí vyrovnat. Ať už je to sebevědomá Marianna, která vždy ví, co říct. Nebo zádumčivá, krásná Benita, která si sáhla na samotné dno a málem ji to stálo život. Nebo Ania, která ukrývá před přítelkyněmi i celým světem kruté tajemství.


Tato kniha se mi nerecenzuje vůbec lehce. Asi jsem masochista, že neustále vyhledávám knihy s tématem holocaust a přitom vím, že příběh ještě dlouho po dočtení, zůstane žít v mé hlavě. Vůbec po prvé jsem se ale na toto období mohla podívat z druhé strany, ze strany těch, kteří jsou vinni. A přesto sami jsou obětmi. Snažila jsem se vžít do jejich pocitů, když naslouchali Hitlerovým projevům, ale můj soucit a pochopení jim prostě nepatří. Nechali se zlákat šílencem a vystřízlivění pro ně bylo krutější, než si umíme představit. Během války samotní Němci, prostí občané, zažívali strach z bombardování, hlad, zimu, ale nebýt jich, těch neslyšných hlasů, nikdy by se Hitler k moci nedostal. Jakoby na tohle zapomněli, když plakali v protiletadlových úkrytech.
A po válce? Je až k neuvěření, jak zůstávali hrdí. Hrdí a nenávistní vůči osvoboditelům, jak zarputile popírali všechny zvěrstva, kterých se vojska SS dopustila. Jak plivali slova jako Americká propaganda a lež.
Naše tři hrdinky to neměly jednoduché. Dvě z nich byly manželky mužů, kteří se vzepřeli a sami za to zaplatili životem. A ony ženy se rázem staly středobodem nenávisti mnoha spoluobčanů. Není to jen kniha o samotné válce, celý příběh končí v roce 1991, kdy by se mohlo zdát, že je už vše zapomenuto. Ale není a ještě velmi dlouho nebude. Všechny tři se snažily žít dál, ale nacismus je poznamenal až příliš a zaplatily za to daň nejvyšší.
Autorka Jessica Shattuck nám předkládá knihu, kterou psala víc než sedm let a vychází z osobních rozhovorů se svou babičkou, během války i po ní, aktivní nacistkou. Nepochopitelné a zvrácené, že ano. Můžeme jen tušit, jak jí při samotném psaní bylo. Já, jako vnučka sudetské Němky ji snad trochu chápu. A smekám klobouk, já bych se toho vyprávění hodně bála.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino

Kniha:     Prozření
Autor:     Jessica Shatuck
Vydal:    Domino
V roce:   2017
Stran:    399

pondělí 20. listopadu 2017

Žena z kajuty č. 10


Rozmohl se nám takový nešvar. Stále častěji autoři knih představují své hlavní hrdinky jako alkoholičky, závislé na prášcích proti úzkosti. Nevím, zda je to nový módní trend, ale ani v této knize to nebylo jinak.




Novinářka Lo je trochu psychotická, roztěkaná, věčně nadopovaná prášky, které docela ráda zapíjí vínem. A samozřejmě má trochu problémy se svým partnerem, které si ovšem vytváří sama, neboť její Juda je docela sympatický chlápek, který její výstřednosti toleruje. Po nočním vloupání do jejího bytu, které ji uvrhlo do ještě hlubší deprese, než byla, se ráda chopí příležitosti a nastupuje na luxusní jachtu Polární záře, aby později sepsala článek plný superlativ na to, jak si užívají bohatí a vlivní. Lo už od vyplutí má spoustu problémů, které vyplývají z její věčné kocoviny a neschopnosti uvažovat racionálně. Doma zapomenutá řasenka je nejspíš hlavní spouštěč, což asi bude znít divně. Ale právě řasenku si půjčila od cestující z vedlejší kajuty a tím to všechno začíná. Po ne příliš vyvedené první společné, seznamovací večeři, se Lo zdá, že slyší šplouchnutí do moře. Jakoby přes palubu někdo shodil tělo. A navíc ta krvavá šmouha na přepážce, spojující balkony kajut. Zpanikaří a šílí.
Pokračování recence zde....
Za recenzní výtisk děkuji Dobrým knihám




Láska, jídlo a faux pas: Jak vytvořit francouzskou rodinu


„Je vois ma vie en rose. Tojoues, la famille! Et, efore l´amour.“

 (Vidím svůj život v růžových barvách. Vždycky je pro mě nejdůležitější rodina! A ještě láska.)

 

Vezměte jednoho francouzského vdovce, jeho dvě děti a přidejte městskou holku z Chicaga, to všechno dejte dohromady do jednoho malého městečka v jihozápadní Francii. Protřepejte… a voilá: dostanete smíšenou francouzsko – americkou rodinu, ve které se všem změní život.

Samantha se provdala za Jean Luca. Nemohla se dočkat, až se přestěhuje do Francie, kde začnou nový život. Brzy si ale uvědomí, že reálný život v cizí zemi (zvlášť, když moc neumíte místní řeč) je tvrdší, než čekala. Je tu spousta překážek, o kterých vůbec netušila. Protivní puberťáci, úřady, jazykové bariéry, zaměstnání, které né a né sehnat… Sam se snaží zahánět chmury v kuchyni a naučí se skvěle vařit francouzská jídla. Mezitím píše svou první knihu Sedm dopisů z Paříže, která je o tom, jak se s Jean Lucem dali dohromady. Náhle zjišťuje, že není lehké najít nakladatelství, které by knihu vidělo jako úspěšnou a přijalo ji. Není si jistá, jestli vše zvládne, ale rozhodne se nevzdávat a jít si za svým…růžovým francouzským životem…


„Dokonce i celé měsíce po přestěhování do Francie mě některé kulturní rozdíly pořád překvapovaly, například to nekonečné líbání na pozdrav. Děti pusinkovaly děti. Muži líbali muže. Ženy líbaly ženy. Všichni líbali všechny, při setkání i při loučení. Každá oblast měla jiné zvyky, pokud jde o počet polibků z různých stran. Dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát? Někdo začínal líbat z levé strany, někdo zase z pravé. (…) Mám líbat i lidi, se kterými jsem se právě seznámila? Pokud mi je představil můj přítel nebo člen rodiny, odpověď zněla ano. Na večírcích, společenských událostech, a dokonce i na Maxových ragbyových zápasech si všichni vyměňovali la bise, ať tam bylo dvacet lidí nebo sto.“


Tenhle román se četl „jedna báseň“. Mám moc ráda skutečné příběhy, které napsal sám život. Tenhle je navíc plný humoru a každodenních vtipných situací, které Samantha ve svém životě, díky jazykové bariéře, zažívala. Určitě si musím přečíst i její první knihu Sedm dopisů z Paříže! Autorka píše čtivě, poutavě a mě prostě baví. Její příběh, nebo vlastně život – chcete-li, mě dostal. Obdivuji Samanthy odvahu opustit rodinu a jet za svým milovaným přes oceán, kde nikoho nezná. Sam přidala do knihy svoje oblíbené recepty, které určitě vyzkouším. No posuďte sami: Drobenkový koláč pro všechny, Tradiční Tian Provencal podle Jean-Luca, Jean-Lucovy flambované krevety v pastisu, Čokoládový dortík… a spousta dalších dobrot. Jen se sbíhají sliny.

Jak vytvořit francouzskou rodinu je srdečný, vtipný, životní příběh, plný dobrého jídla, pití a francouzských slov. Okamžitě si vás získá a určitě pohladí vaši duši. Knihu by rozhodně neměl vynechat žádný milovník Francie. Autorka popisuje její opomenuté kouty na jihozápadě s láskou a nadšením. Je vidět, že místo kde žije, prostě miluje…

Moc děkuji KNIHCENTRUM.CZ za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

čtvrtek 16. listopadu 2017

Soutěž o nejnovější Yrsu má svého výherce!

 
 
Tamtadadáááááááá :-) Právě jsme vylosovaly výherce naší soutěže o nejnovější Yrsu - DNA. A kdo se může těšit na balíček?
 
 
Random.org nám vylosoval číslo...hádejte :-) ... Je to číslo 10!
 
 
A pod číslem deset se skrývá:
 
MIRKA ŠKAMPOVÁ
 
Moc výherkyni gratulujeme, budeme kontaktovat na e-mail. Kdyby se náhodou do týdne neozvala, vylosujeme nového výherce :)
 
Moc děkujeme všem za účast, vážíme si toho. Doufáme, že nás budete i nadále sledovat a brzy se můžete těšit zase na nějakou jinou soutěž.
 
Krásný čtvrtek a kdo má zítra volno, tak si ho hezky užijte.
 
Vaše Jani a Veru :-)
 
 
 
 
 


středa 15. listopadu 2017

Purpurové doteky






No, já snad začnu číst detektivky častěji! Až tak mě Purpurové doteky nalákaly, opravdu… Markéta Harasimová napsala propracovaný, propletený a neuvěřitelně čtivý thriller, který vás prostě nenechá si ani odskočit pro pití. Takže se uvelebte, připravte si něco dobrého, kávu, čaj a hlavně zásoby tekutin, jdeme na to J.

Malířka Karin se stane náhodnou svědkyní brutální vraždy, ale při útěku před vrahem spadne a skončí s amnézií v nemocnici. Nepamatuje si, co se stalo, ani jak se sama jmenuje. Snaží se vybavit si zpřetrhané nitky minulosti a dát si něco dohromady. Když zjistí, že žije s bývalým přítelem Hynkem, ze kterého se stal nenapravitelný gambler, není z toho moc nadšená. Karin celou dobu bojuje se ztrátou paměti a nenaplněnou láskou.  Líbí se jí Max, se kterým, jak jí pověděl, byli už léta přátelé. Karin mezitím neustále sleduje masový vrah a přibývají další vraždy. Když se nečekaně najde také mrtvé Hynkovo tělo, začne jít do tuhého. Detektiv Reichl přemýšlí, jestli spolu všechny vraždy nějak souvisí. Policie netuší, zda má co do činění s jedním nebo více zabijáky. Vraždící maniak se však stále víc přibližuje k ženě, která viděla víc, než měla, i když si to nepamatuje…

Vzpomene si Karin, co a koho viděla? Bude v bezpečí? Jak to dopadne s její náklonností k ženatému Maxovi? Vybaví si celou svou minulost nebo jí amnézie zahalí vzpomínky už navždy? To byly otázky, které se mi při čtení honily hlavou. Měla jsem mnoho tipů, kdo by mohl být vrah, ale ani jeden nebyl správný.

„Prošel všechny místnosti, přičemž se ujistil, že tu po něm nezůstane žádná nechtěná vzpomínka. Požár je sice efektním vyvrcholením akce, ale poté, co ho založí, už nebude mít další průběh pod kontrolou. Opatrnost se vyplácí. Vrhl poslední pohled na zavražděnou. No co – naplnil se její osud, zkřivil rty. Urputná vedra předchozích dnů polevila, takže mrtvola ještě nezačala zapáchat. Ne, že by mu následky fyzického rozkladu nějak obzvlášť vadily, ale teď ho pobavil ten pocit normálnosti. (…) Ještě zbývá škrtnout sirkou, vyčkat, až se oheň rozhoří, a pak odtud nenápadně vyklouznout.“


Střídání kapitol z pohledu Karin, detektiva Reichla, i nebezpečného vraha bylo skvělé. Bylo zajímavé číst myšlenkové pochody masového zabijáka, které jsou úplně zvrácené a pro normálního člověka nepochopitelné. Stránky ubíhaly jedna po druhé a já děj hltala víc a víc. Nedalo se prostě odtrhnout, protože to napětí vám prostě nedá spát. Erotické vsuvky byly skvělé odreagování od toho vraždění a moc se mi spojení erotický thriller (nebo detektivka, chcete-li) líbí a já tleskám.

Autorka Markéta Harasimová pojala žánr skvěle a řekla bych, že se hodně vymyká jiným českým knihám. V tom dobrém slova smyslu samozřejmě J. Purpurové doteky (mimochodem, ten název mě vlastně zajímá, proč purpurové? – souvislost jsem neobjevila J) je opravdu propracovaný, kvalitní, detektivní příběh s trochou erotického jiskření, napínavých zvratů a překvapení.

Ještě váháte? Myslím, že byste se do ní měli pustit. Ale mějte oči otevřené, nechoďte sami v noci ven a dávejte pozor, jestli vás někdo nesleduje!

 

Moc děkuji spisovatelce a autorce knihy Markétě Harasimové za recenzní výtisk.

Knihu koupíte v jejím nakladatelství MAHA zde. 

 


úterý 14. listopadu 2017

Rychleji mluvit nedokážu - Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)


 
Než vám začnu povídat o Lauren Graham a jejím životě, zaposlouchejte se do toho známého songu, který zná každý milovník Gilmorek:

Where you lead I will follow you…

 


Už vám zní v uších? Výborně J

Autobiografie herečky, spisovatelky a producentky Lauren Graham vás provede celým jejím životem. Autorka vzpomíná, kde se narodila, jak vyrůstala. Podělí se o veselé historky ze svého dětství, ale také o své herecké začátky.  Jak k jejímu hraní vedla trnitá cesta, ale ona se nevzdávala. Pracovala jako servírka a snažila se přežít. Provede nás natáčením dvou seriálů, které jí přirostly k srdci. Familie a Gilmorova děvčata. Oba zanechaly v její duši nesmazatelnou stopu.  Hlavně u Gilmorek popisuje, jak jí seriál přirostl k srdci, nebo jak se jeho protagonisté stali jejími přáteli. Přiblíží nám také natáčení nových dílů – po devíti letech. Co cítila a jak si vše brala – tak nějak osobně.

Můžete se těšit, Lauren nám v knize prozradí hodně podrobností ze svého osobního života, řekne nám svoje názory na různé věci v šoubyznysu – bez skrupulí a bez přetvářky, pěkně od plic. Z vyprávění opravdu zjistíte, že Gimorky miluje a seriálem žila. Natáčela je prostě srdcem. 


„Pro všechny nadšence, všimněte si prosím, jak se během série zrychlily dialogy. Všichni začali mluvit rychleji. Postupně se z toho stal charakteristický rys celého seriálu. Je to hodně patrné, pokud se díváte na první a poslední epizodu. Já tedy dávno mluvila rychle, ale postupně se přidávali i další obyvatelé Stars Hollow. Výsledek? Naše už tak dost dlouhé scénáře ještě narostly. Také si pamatuji na konkurz, kam jsem ten rok přišla. Okamžitě mě požádali, abych mluvila normálně. Ha!“


Když jsem knihu začínala číst, byla jsem teprve na druhé stránce, a já se přistihla, že se usmívám. Vyprávění je vyloženě úsměvné a ze života. Lauren mluví tak, jak jí pusa narostla a nebere si s ničím servítky. Na třetí a čtvrté straně se už vyloženě chechtám. Ona je opravdu vtipná! Ale jak! Přesně tím stylem, jako Lorelai! Opravdu stejný styl humoru, který znáte ze seriálu. Sarkastická Lauren. Podívejme se na ní. Vyprávění mi bylo opravdu hodně blízké hlavně tím, že to bylo, jakoby to vyprávěla přímo Lorelai. (Což vlastně tak je, já vím. Ale – chápete jak to myslím, že jo? J) Prostě jedna a tatáž osoba. Ehm. Což vlastně jsou, jak víme. Každopádně mě to příjemně překvapilo.

Kniha je doplněna osobními fotografiemi a výňatky z deníku, který si autorka psala při nedávném natáčení pokračování Gilmorových děvčat. Možná jsem čekala víc povídání z natáčení, víc povídání o Alexis nebo více vtipných příhod z natáčení. Ale je mi jasné, že je to už mnoho let a člověk si nemůže pamatovat všechno. Každopádně to vyprávění z osobního života všechno vynahradilo.

Lauren nám prostě představí svůj život v kostce, včetně pár zajímavých a vtipných okamžiků, které si vás získají. Žádný fanoušek Gilmorek by neměl tuto knihu vynechat. Protože Lauren je prostě skvělá, je jako vaše kámoška, mluví přesně tak jako Lorelai, což je její „značka“. A ona opravdu rychleji mluvit nedokáže, díky bohu!  To už snad rychleji ani nejde, protože pak bychom jí nerozuměli ani slovo! J

 

Moc děkuji nakladatelství OMEGA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.