Knižní festival Ostrava 2020

Jako každý rok, tak i letos, se v Ostravě konal Knižní festival. Menší a komornější akce než je Svět knihy v Praze, ale i tak každoročně přiláká spoustu čtenářů a autorů.
Letos tomu nebylo jinak a byla jsem toho opět součástí. Letošní ročník nabídl mnoho skvělých křtů a autogramiád, hostů a nakladatelů. Celou akci v pátek zahájila Iva Janžurová, kterou jsem bohužel propásla, protože spánek po noční mě byl tedy milejší 😊
Na sobotní den jsem se těšila neskutečně. Karin Lednická křtila svou první knihu Šikmý kostel a účast na křtu a následná fronta na autogram byla obdivuhodná. Nemohla jsem v ní chybět, jak jinak. Jsem ráda, že její kniha sbírá tolik pochvalných komentářů a nadšených čtenářů, nic menšího si totiž nezaslouží!
Autogramiádu měla i česká autorka Alena Mornštajnová, která pokřtila i Šikmý kostel a vidět tyto dvě autorky na jednom pódiu byl skvělý pocit. Zároveň patří můj dík Darině Krejčí z blogu Darameganknihy, že neváhala ani vteřinu a vystála mi frontu na podpis paní Mornštajnové

Jsem rodilý Ostravák a proto bych na takové akci chybět každý rok neměla. Ale... Každoročně se potýkám s mírným zklamáním. Možná jsem příliš ovlivněna tím, že navštěvuji i Svět knihy a proto srovnávám. Ale Knižní festival v Ostravě zdaleka neláká takové množství nakladatelů a vydavatelství. Samozřejmě je to dáno i mnohem menšími prostory, ale v Ostravě je ten rozdíl opravdu velmi patrný. Své místo zde mají například Moba, Host, Albatrosmedia, Knihcentrum, ale chybí mi jich tady mnohem víc.
Chybí mi stánky se záložkami, obaly na knihy, letos chyběl i Knižní klub.
Mrzí mě, že ačkoliv je návštěvnost víc než slušná, zdaleka nedosahuje takového věhlasu jako Praha. A přitom udělat si výlet na celý víkend do Ostravy, která má tolik co nabídnout turistům, by mohlo být prima. 

Nezbývá nic jiného, než popřát dalším ročníkům hodně návštěvníků,  autorům, kteří váhají, zda přijet, ať se nerozmýšlejí a prostě přijedou. Máme tady krásně, v té naší Ostravě 😊

Pařížská švadlena

Láska a móda. Paříž a New York za druhé světové války, ale i dnes. Dvě výjimečné ženy propojené napříč časem…

Estella dospívá během začínající druhé světové války v Paříži. Když je zjevné, že město začne být okupované Němci, pošle ji maminka lodí do New Yorku. Estella se zde snaží chytit jako švadlena, jejím snem je však založit si vlastní módní značku. Během pobytu v Americe zjišťuje podrobnosti o své rodinné minulosti, která skrývá mnohá tajemství.

Fabienne je Estellina vnučka. Žije v současnosti, v Austrálii. S babičkou jsou si velmi blízké, tak za ní hodně často do New Yorku létá. Estella je nyní vážně nemocná a tak se rozhodne na smrtelné posteli vyprávět Fabienne svůj životní příběh…

„

Šla jsem do jednoho jazzového klubu. Setkala jsem se tam s jedním mužem…“

„Ublížil ti?“ Sam se zvedl, jako by se chystal ihned vyrazit do noci a toho zlosyna ztrestat.

Estella dlouze potáhla z cigarety. „Neublížil. Alespoň fyzicky ne. Ale byl tam s ženou, která vypadala úplně stejně jako já.“ Potřásla hlavou. „Ne, to není přesné. Byla jsem to já, Same. Nejde o to, že jsme si byly podobné, měly stejný účes nebo tak. Bylo to prostě, jako bych se dívala do zrcadla a viděla z něj vystupovat samu sebe.“

Třpytivá hodina

Román o vášni, smutku, lásce, ztrátě a velkém tajemství od autorky výborného bestselleru Dopisy, které nikdo nečetl, vám určitě nesmí chybět ve vaší knihovničce.

Osmiletá Alice žije se svou babičkou ve velkém rodinném sídle, kde vyrůstala její maminka Selina. Ta je s jejím tatínkem dlouhodobě na pracovních cestách po světě a Alici píše pravidelně dopisy. Píše jí o životě předtím, než se Alice narodila, jak žila, že byla součástí tzv. Zlaté mládeže, která znala jen večírky, alkohol a skandály, které se objevovaly na prvních stránkách novin. Selinin život byl nekonečný večírek, jednoho dne však potkala osudového muže, kterého nesměla milovat…

 

 

„Hrůzu okamžitě vystřídala úleva. Radost. S výkřikem seběhla dolů a skočila mu do náruče. Líbali se a smáli se a mluvili jeden přes druhého.„Přijel jsem o den dřív.“„Myslela jsem, že jsi lupič.“„Promiň. Zkoušel jsem ti zavolat z nádraží. Ale…“Vzal její tvář do dlaní a divoce ji políbil.„Klidně bych mohl být lupič. Dveře byly otevřené.“

 

 

Třpytivá hodina vás zavede do dvacátých a třicátých let minulého století. Večírky, bohatá „Zlatá mládež“ a spousta alkoholu. Román zachycuje život smetánky těchto let, kde běžné starosti obyčejných lidí jsou mimo tuto společnost. Když se ale Selina zamiluje do chudého malíře Lawrence, všechno se změní. Příběh mi hodně připomínal Velkého Gatsbyho.

 

 

 

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

 

Jak zabavit děti v zimním období

Že není počasí na procházky, nebo výlety? Je mi jasné, že děti z okna toužebně vyhlížejí sněhové vločky, ale letošní zima se prostě rozhodla stávkovat a sněhovou nadílku nám nedopřeje. Je mi líto malých dětí, někdy mám pocit, že jim sníh budeme ukazovat na starých, vybledlých fotografiích. Ale nic s tím neuděláme, přírodě prostě poručit nelze. Ale můžeme děti zabavit i doma, jen to bude chtít naši spolupráci.

Na stránkách Dobrých knih jsem vybrala pár deskových her, knížek, příruček, kterými  bychom ty naše ratolesti mohli zabavit.

Téměř 220 stran úkolů a různých činností nám nabízí publikace Pracovní sešit pro chytré děti. Je určena pro děti od tří do sedmi let a pomáhá rozvíjet motoriku rukou, bystré oko a pozorovací talent.

Pokud má Vaše dítě trochu talent na výrobu různých dekorací a vy mu trochu pomůžete, pak se podívejte na knížku Tvoření pro děti. Můžete si spolu vytvořit voňavou koupel, amulety pro štěstí, japonské prostírání a spoustu dalších věcí.

Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Představujeme - Michael Connelly

Pokud jste v posledních letech zaregistrovali televizní seriál s názvem Bosch, pak vězte, že je natočen podle knih Michaela Connellyho. A jak seriálový, tak knižní hlavní hrdina, detektiv Bosch, je nesmírně charismatický a skvělý chlapík.

Autora přivedla k lásce k psaní detektivních románů jeho matka, velká milovnice detektivek. A nemalou zásluhu na tom má i jeho otec, věčný snílek, který své děti podporoval v tom, že nic není nemožné. Ale hlavním milníkem bylo kino, respektive film, který zhlédl a který byl zásadním zlomem. Od té doby se vzdal svých i otcových nadějí, že z něj bude slavný stavař, opustil práci reportéra a stal se spisovatelem na plný úvazek. Za mne rozhodně ta nejlepší volba.

                                                              autor Michael Connelly

V roce 1992 stvořil hrdinu, který je znám po celém světě. Na svět přišel detektiv z policejního oddělení v Los Angeles, Hieronym Harry Bosch. Svérázný, trochu osamělý, ale s jiskrou v oku. Jeho první knihou s tímto policejním důstojníkem byla Černá ozvěna a kniha jej katapultovala na přední příčky pomyslné hitparády. Harry Bosch není jen výplodem autorovy fantazie, základ tkví ve spojitosti se slavným malířem stejného jména, jehož obraz autorovi visí na zdi v jeho pracovně.

Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Dvojrecenze - Velký závod a Potíže s mrkví

Nádherně ilustrované pohádkové knížky, které zaujmou vaše děti na první pohled!

Proč dvojrecenze?  Protože jsou pohádky velmi útlé a obsahují minimum textu. Každá kniha má 32 stran, na každé stránce najdete veliké barevné obrázky, k nim je zasazený kratičký text, knihu přečtete vašim nejmenším za jeden večer. Ale určitě se jim budou obě moc líbit a další večer si v nich budou listovat, prohlížet a vyprávět příběh po svém.

 

Nejdříve bych vám jednotlivé knihy ráda představila v anotacích.

 

 

Velký závod:

 

FRNK! Veverka se plnou rychlostí rozběhne podzimním listím. Rozená závodnice ale musí brzdit. Letos je Závod o zlatý žalud závodem družstev. Veverka trpí: kamarádi jsou tak nešikovní! Jen s velkým přemáháním je vezme do družstva. Zvítězí u veverky soutěživost a touha vyhrát nebo pochopí, jak důležité je mít kamarády a být týmovým hráčem?

 

 

 

 

 

 

Knihy pro malé zvědavce

Máte doma malého zvědavce, který vám neustále pokládá otázky typu proč a jak? Ukojit tuto zvědavost někdy není jednoduché. Ale já mám nápad, jak na to vyzrát, pokud váš malý nezbeda alespoň trošku umí číst.

Určitě bych začala nějakou naučnou knížkou. Nemusí to samozřejmě být hned Ottův naučný slovník (ten jsem tedy nikdy ani neviděla, natož abych ho četla). Ale taková Zvířátka – obrázková encyklopedie pro děti je krásným řešením, jak naučit děti poznávat třeba zvířátka ze statku.

A máme tady ono slavné PROČ? Perfektní odpovědi na záludné otázky, to je podtitul této encyklopedie pro děti a ano, přiznávám, ona je spíš tak trochu pro nás, když si nevíme rady, jak správně odpovědět. Proč ptáci létají? Proč padá sníh? Proč, proč, proč… už nás nepřekvapí.

Pokračování článku na stránkách Magazín Dobré knihy

4 děti, 4 knihy

Snem každého rodiče je, aby jeho děti četly. Proč? Je to jednoduché! Fakta: děti, které čtou, si rozšiřují slovní zásobu a něco se dozví. Děti, které čtou, netráví tolik hodin u počítače a nehrají střílečky. A hlavně, na děti, které čtou je tak krásný pohled! Já čtu od mala a neumím si představit, že by to kdy bylo jinak. Jsem za to vděčná své babičce i mamince, se kterou si i dnes o knížkách povídám. Mít totiž společný zájem je nádherná věc. Vybrala jsem 4 knihy pro  každou věkovou kategorii a myslím, že jsem vybrala dobře. Ale bylo to těžké, neboť knih pro děti je velká spousta a všechny se mi zdály být úžasné.

Pro malé předškoláky jsem po dlouhém váhání vybrala Hry pro rozvoj řeči pro děti od 2 let. Kniha obsahuje přes 70 her, které jsou jasně a stručně popsány, má nádherné ilustrace a budete se u ní bavit se svými dětmi i vy.

Pro malé školáčky, kteří se už trochu naučili číst, je zde krásná knížka Školní strašidlo – první čtení. A je zajímavá tím, že si ji můžou s maminkou přečíst i děti, které se do školy teprve chystají. Vtipnou a nenásilnou formou je zde popisován den ve škole, seznámení se školou.  Má krátké věty, aby se malým čtenářům dobře četla.

Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Valentýnské čtení

Co se nám vybaví pod pojmem valentýnské čtení? No přece hromada zamilovaných románů, které nás naladí na tu správnou romantickou vlnu, všechny nás rozněžní a připraví na svátek všech zamilovaných. Ač má tento den i své odpůrce, já si myslím, že je to hezký důvod udělat si příjemný večer nebo klidně celý víkend a rozjet ho na romantické vlně plné lásky a příjemných věcí. Takže si zapalte svíčky, přitulte se ke své milované či svému milovanému a pojďte se s námi inspirovat tou nejlepší „romanťárnou“ poslední doby.

Jako první tu mám pro vás novinku z nakladatelství Cosmopolis – Den, kdy jsem zahlídla lásku. Chcete plakat, smát se a bláznivě se zamilovat? Pak si určitě nenechte ujít tuto nádhernou love story. Josie Silverová píše velmi čtivě, reálně, zábavně a já se nenudila ani chviličku. Den, kdy jsem zahlídla lásku je její debut z roku 2018 a okamžitě se stal bestsellerem. Dokonce knihu pro svůj čtenářský klub vybrala i Reese Witherspoon, která o knize mimo jiné napsala: „Do téhle knihy se bláznivě zamilujete.“ A je to opravdu tak. Autorka Josie Silverová už nyní píše svůj další román a já se na něj moc těším.

 

 

 

 

A u nakladatelství Cosmopolis ještě nějakou dobu zůstaneme. Mám tu od nich ještě další tipy. Camille Loganová je dcera bohatého, velmi známého obchodníka. Všichni si myslí, že je rozmazlená, zhýčkaná penězi, ale ona je nezávislá a živí se sama nejen modelingem. Jake Sharp je zhrzený bývalý voják v Afghánistánu. Kdysi udělal jednu obrovskou chybu a ta ho neustále pronásleduje ve zlých snech. Když se mu naskytne příležitost dělat Camille bodyguarda, neváhá a dobře placenou práci vezme. Když zjistí, že Cam není taková, jak se o ní povídá, začínají se sbližovat. Jake také ukáže, že skrývá pod slupkou tvrďáka citlivou duši. Něco se mezi nimi pomalu vyvíjí, má to ale pár háčků… Zaujal vás děj? Pak si rozhodně nenechte ujít tento nový new adult román Ochránce.

 

 

 

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

 

 

 

Barák

Novinka od české autorky Alžběty Bublanové je taková sonda do duše jedné důchodkyně, která se cítí osaměle a pozoruje velmi pečlivě svět okolo sebe…

Hlavní hrdinkou je starší vdova, popisující svoje pocity, nálady a celý svůj život. Přemýšlí nad tím, že jí její devětatřicetiletá dcera dělá starosti, protože nemá žádného manžela ani přítele, natož děti. Navíc je nejspíš závislá na alkoholu. Důchodkyně sleduje život v domě, kde žije, a představuje si, co se děje za zavřenými dveřmi sousedů. Jednoho dne v domě vykradou paní o patro níž, a naše vdova přemýšlí, kdo by to mohl být. Adeptů je určitě více. Když se jedné noci probudí a zloděje vidí na vlastní oči, nechce se jí věřit, kdo to je. Ale to je teprve začátek příběhu…

„

Druhý den jsem potkala tu, co ji vykradli. Ve dveřích, když se snažila dostat dovnitř s nákupem. Myslela jsem si, že v té velké tašce má nákup, ale ona z ní vytáhla krabici. Držela ji pevně oběma rukama. „Říkala jsem si, že bych mohla… zkrátka jsem si koupila fondue. Víte, co to je? Děláte v tom sýrovou omáčku. Máte ji ráda?“

Chtěla jsem říct, že já omáčky moc nejím, ale ona mě předběhla. „Je to spíš společenská záležitost. Přijdete? Někdy večer?“

Kývla jsem a řekla, že sýrovou omáčku mám ze všech nejraději. Pomohla jsem jí s tím do výtahu.

„Pijete bílé víno?“ zeptala se mě.

„Stavím se klidně dnes,“ odpověděla jsem jí. „A přinesu láhev.“

 

Dvojrecenze - Velké překvapení pro malého tučňáka, Velké překvapení pro malého méďu

 

Tentokráte jsem se rozhodla napsat dvojrecenzi na obě pohádkové knížky dohromady. Protože jsou velmi útlé a vlastně na sebe zlehka navazují.

Anotace – Velké překvapení pro malého tučňáka

Daleko na severu, kde matka příroda po celý rok nosí bílé palčáky, žili malý méďa a maličký tučňák. Ti dva byli nerozluční ode dne, kdy se ztratili svým rodičům ve sněhové bouři a museli se schovat do vnitřku stejného ledovce. Takto začíná velké dobrodružství jednoho chytrého malého tučňáka, který se stane přítelem všech dětí!

Anotace - Velké překvapení pro malého méďu

Malý tučňák spatřil obrovského bílého ptáka s křídly, která byla tak červená z toho, jak letí na obloze a přistává na ledu. Chtěl se k němu přiblížit, ale zakopl a spadl do vody. Tam ho málem snědl lachtan, který si myslel, že tučňák je ryba. Uvěří malý méďa tomuto neuvěřitelnému příběhu? A bude pro malého tučňáka vždy tím nejlepším přítelem na světě?

Právě teď nás baví

Zajímá vás, které knihy nás prostě baví, které čteme, co nás zaujalo a co se nám nejvíce líbilo? Pak se podívejte na naše tipy toho nej, co jsme poslední dobou přečetli. Máme tu od každého žánru něco, takže si určitě vybere každý. Pojďme se na knihy podrobně podívat.

Fotografie – Debbie Rixová

 

 

 

Rodinná tajemství, spousta lásky, ale také bolesti, ztráty a jedna tajemná, stará fotografie… Rachael v roce 1956 emigruje spolu s tatínkem z Maďarska a nachází azyl v Anglii. Později je však otec, archeolog, poslán za prací na nádhernou Sardinii, do Itálie. Mladou Rachael bere s sebou. Oba jsou tu šťastní, ale bohužel zde nemohou zůstat věčně. Anglie 2017. Třiatřicetiletá Sophie se snaží s manželem už několik let o miminko, podstupují umělé oplodnění, a k tomu se v jejich vztahu začínají projevovat trhliny. Sophie ve volných chvílích vzpomíná na babičku Rachael, která před dvěma lety zemřela. Když objeví v jejím starém sekretáři společně s fotografií mladého muže i zajímavý náramek, pustí se do pátrání, které celé rodině změní život.

 

Od srdce k srdci, z ruky do ruky – kolektiv autorů

 

 

Tato kniha mě zaujala na stránkách autorky Markéty Harasimové. Protože se týká mých rodných Litoměřic. Tahle povídková kniha vznikla proto, aby pomohla klientům Centra Srdíčko, které dokonce sídlí vedle našeho paneláku. Centrum se stará o těžce postižené děti a mládež. Známí autoři jako například Michal Viewegh, Alena Mornštajnová, Kateřina Dubská, Markéta Harasimová a spousty dalších napsali různé povídky, pohádky, povídání, ale i ilustrace bez nároku na honorář. Celá částka z prodeje by měla jít Centru Srdíčko. Tahle myšlenka se mi velmi líbila a já neváhala a knihu ihned zakoupila. Obsahuje od každého žánru něco, nádherné ilustrace i poezii. Tuhle publikaci prostě musíte mít!

 

 

 

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

 

 

Hluboká modř moře

Stará, zrnitá fotografie krásné ženy v rukou umírajícího muže a příběh, který je po celá desetiletí zahalen tajemstvím.

 V příběhu ze současnosti se seznamujeme s Kateřinou, učitelkou a trochu nešťastnou mladou ženou. Když jí umírá milovaný tatínek, v rukou svírá fotografii ženy, kterou ona nikdy nepoznala. Milenka? osudová žena, kterou ztratil? Zcela určitě to není její matka, žijící momentálně v domově pro seniory, v hlavě zmatek díky Alzheimerově chorobě. A není se koho zeptat, neboť krátce po jeho smrti fotografie záhadně zmizí.
Při vyklízení otcova domu Kateřina nachází desky s mnoha akvarely a na všech je skoro to samé - záhadný dům, skoro jako zámeček, moře a nádherná krajina, kterou nepoznává. Její přítelkyně jí vnukne nápad, když zjistí, že dům by se mohl nacházet v daleké Bretani. Spolu se svým přítelem Patrickem se vydává na dalekou cestu. Tak trochu doufá, že je to opět sblíží, neboť jejich vztah má tak trochu potíže, ale hlavně proto, aby přišla na to, kdo stojí za záhadnými obrazy a kdo se skrývá pod monogramem MM.
Druhá část začíná silnou bouří na moři, která zapříčiní nešťastný pád do moře mladé Margot a její osud se začíná odvíjet zcela jinak, než její rodina plánovala. Místo bezpečí anglických břehů ji čeká Bretaňská rodina, ve které najde nejen osudovou lásku, ale pozná, kdo je její přítel a kdo se za něj jen vydává. Začíná rok 1939 a Hitler je u moci...
V Bretani Kateřina poznává okouzlujícího, ale trochu nabubřelého Ewana, majitele onoho zámečku, který ovšem vypadá zcela jinak. Jeho sláva dávno vybledla do šedých odstínů a odlupující omítka, či vyvěšené okenice mu na kráse moc nepřidá. Přesto se pouští do pátrání po předchozích majitelích a před očima se jí začíná odvíjet příběh, začínající před druhou světovou válkou. Pochopí, že její předkové nejsou jen ti z matčiny strany, praví Němci, ale že by snad i ona mohla mít v těle krev francouzské pýchy. Ale tak jednoduché to není a nebude a příběh, starý sedmdesát let je bolestný, plný strachu, zrady a bezmoci.

 Marie Lamballe je dcerou autora několika divadelních her a nejspíš po něm zdědila svůj vypravěčský talent. Známá je nejvíc svou sérií Panský dům, která sklidila mnoho spokojených ohlasů. Ale když v loňském roce vydala knihu Hortenziová zahrada, našla si cestu i k mému čtenářskému srdci. 
Hluboká modř moře je krásným příběhem, odehrávající se ve dvou časových rovinách, přičemž vyprávění z období druhé světové války je malinko poutavější, ale to už tak bývá. Přestože má kniha 560 stran, ani si nevšimnete, že jste u konce. Autorka nás udržuje pořád v bdělosti. Ldyž už si myslíte, že bylo řečeno vše, přichází s dalšími odhaleními a příběh zdaleka nekončí.
Pátrání po záhadné ženě, francouzský šarm a záhada starého domu, to vše dalo dohromady knihu, na kterou jsem ještě chvíli po dočtení musela myslet. V tomto roce by u nás měla vyjít další autorčina kniha s názvem Nová doba a anotace vypadá opět velmi slibně. Budu jen doufat, že při svém zaměstnání knihkupkyně si najde dost času, psát další a další příběh, ve kterých nás zavede do dob minulých.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Euromedia

Knihu vydalo Nakladatelství Brána

Kniha:      Hluboká modř moře

Autor:      Marie Lamballe

Vydal:      Brána

V roce:    2020

Stran:     560

Za zvířátky na farmu

Tuto nádhernou pohádkovou knížku plnou básniček, vyprávění, ale dokonce i písniček, si vaše děti zamilují na první pohled!

Anotace:

Které dítě by nemělo rádo zvířátka! Vypravte se s malými zvířátkomily na farmu Kozodoj a poznejte spolu s farmáři místní zvířecí obyvatele – od malých kuřátek přes husy, prasátka a lamy až po velké koně a kravičky.

Veselá pohádková kniha plná milých ilustrací provede děti domovem zvířátek a ukáže jim, jak život na farmě vypadá. Každá kapitola je navíc doplněna o otázky procvičující porozumění textu, básničky, písničky nebo hry. Tak hurá za první pohádkou!

„

Z vedlejší dřevěné ohrádky se ozývalo chrochtání: „Chro, chro, a co já, kdo pohladí mě?“ Děti se před plůtkem zastavily a zvědavě za něj nakukovaly. Z ohrady na ně chrochtalo prase divoké.

„Tohle je naše Mařenka,“ představil zvíře Matěj. 
„Tohle prase ale přece patří do lesa!“ divil se Pavlík.

„To máš pravdu. Jenže Mařenka se jako malé selátko ztratila mamince. Hodní lidé ji našli a přivezli k nám na farmu.“

 

 

Světla zimní noci

 

Příběh obrovského přátelství a odvahy, odehrávající se v cirkusovém prostředí během druhé světové války, si vás určitě získá od prvních řádků, tak jako mě.

Zima, rok 1944. Nou vyhnali rodiče z domova, protože otěhotněla s německým vojákem. Přinutí ji se miminka vzdát a předat ho do programu Lebensborn. Po porodu žije Noa sama na železniční zastávce, kde také pracuje. Jednoho dne zde zastaví vagon plný židovských nemluvňat, polovina z nich už mrtvých, směřující do koncentračního tábora. Noa bez rozmyšlení popadne jedno z miminek, které tam leží a dívá se na ni. Přivine dítě k tělu a utíká s ním do zasněžené noci. Skoro zmrzlou ji najdou pracovníci nedalekého cirkusu. Ujmou se jí a nabídnou útočiště – pokud se však naučí akrobacii na visuté hrazdě. Spřátelí se s Astrid, která ji zaučuje a obě o sobě zjistí, že má každá tajemství, která jsou nebezpečná pro ně i jejich okolí. Vypluje pravda na povrch?

 

 

„Odtáhla jsem dveře. „Ach!“ Můj hlas se nebezpečně rozléhal tmou, hrozil odhalením. Jsou tam děti, maličká tělíčka, příliš mnoho, než aby se dala spočítat, leží na senem pokryté podlaze vagonu, naskládaná těsně na sebe, jedno přes druhé. Většina se nehýbe a nedokážu říct, jestli jsou mrtvé, nebo spí. Uprostřed nehybnosti se úpěnlivý pláč mísí s lapáním po dechu a sténáním, jako když bečí jehňátka.“

 

 

 

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

 

 

Únorová knižní nadílka

Zima nám letos moc nepřeje. Nikdy bych si nepomyslela, že to řeknu, ale sníh mi docela chybí – jak padá za okny, jak vítr rozhání vločky všude kolem a my se spokojeně chumláme s knihou do deky. Naštěstí, na rozdíl od sněhu, nové knihy vycházejí stále. Vybrala jsem pár novinek, které stojí za přečtení.

Jako první musím zmínit knihu Fáma, která má docela masivní kampaň. Svobodná matka, hledající nový začátek v přímořském městečku, se snaží začlenit a nevědomky řekne drb, který rozvíří poklidné životy tamních obyvatel. Co všechno může znamenat pro ostatní fáma, která se nezakládá na pravdě? Kniha bývá přirovnávána k Sedmilhářkám, což nemůžu zatím posoudit, ale anotace vypadá víc než dobře.

Londýnské zákoutí, černá magie a mrtvý muž. To jsou lákadla, která nás mají přivést ke knize Posedlé dítě. Slavný manželský pár, ve kterém hlavní roli hraje ruský oligarcha a dánská hvězda reality show, kteří mezi sebou bojují o své dítě.

Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy

Až to budeš číst



Iris je třicet tři let a má rakovinu. Pomalu se smiřuje s tím, že jí doktoři dali jen pár měsíců života. S touto krutou diagnózou se vyrovnává mimo jiné také tím, že si založí blog, kde se vypisuje ze svých pocitů a svěřuje se s každodenní léčbou. Blog má docela velikou sledovanost, a tak je Iris poslední přání, aby její přítel a šéf Smith zveřejnil její texty v knize. To ale pro Smitha není vůbec lehký úkol, protože Irisina sestra s tím nesouhlasí. Smith se jí snaží, i s pomocí svého stážisty Carla, „zpracovat“. Přitom společně sdílí vzpomínky na Iris, kterou milovali a přitom se z nich stanou velmi dobří přátelé…

„

Pokud si přejete, aby vám to, že umíráte, sdělil robot, mám pro vás doporučení: Dr. Hsu z newyorské presbyteriánské nemocnice takové věci oznamuje s empatií mloka.

Nic jiného se ostatně čekat nedalo, protože dva týdny předtím mě o lézích na plicích, které ukázalo CT, informoval slovy „to nutně neznamená, že máte rakovinu“.

Vysvětlila jsem doktorovi Hsu, že říct někomu, že možná nemá rakovinu, je dobrá zpráva pouze tehdy, pokud se daná osoba domnívá, že ji má. Pro nás, kteří jsme až dosud přepokládali, že jsme zdraví, výrok správně zní: „Nemám pro vás dobrou zprávu.“

Poděkoval za upozornění. (…)

Dr. Hsu mi vysvětlil, že léze na mých plicích nejenže svědčí o rakovině, ale také znamenají, že nejspíš brzo umřu.“

 

Šikmý kostel

Jak začít psát o knize, která mě dokonale pohltila, rozesmutnila, rozveselila a při jejímž čtení jsem se i styděla. Styděla proto, že tak málo vím o svém rodném kraji, tak málo jsem si doposud všímala obyčejných věcí, jako je sůl v solničce, nespočet obuvi v mém botníku... Proč toto všechno? Záhy pochopíte, budu se snažit vám přiblížit nádheru románové kroniky Šikmý kostel, ale bez emocí se to neobejde.



Je to až k neuvěření, ale už od první stránky nás kniha vtáhne do děje a my se budeme bát ji odložit, abychom o nic nepřišli. Hned zpočátku na nás zaútočí horko, sálající z prašné cesty, kudy šly pro sůl Karwinské ženy až do daleké Wieliczky. Strastiplnou pouť absolvovaly každoročně, aby se ušetřilo. Věc, pro nás absolutně nemyslitelná. Seznamujeme se s Barborou, ženou havíře, pro kterou je letošní cesta o to krušnější, že čeká dítě, ale její nezdolná síla ji nutí jít dál. Další důležitou postavou je Julka, opomíjená sousedy, přehlížená, celkem nešťastná ve svém manželství, ale neméně silná. Tyto dvě ženy spojí přátelství, které přetrvá celá léta, i když je později osud zavede každou jinam.
Při důlním neštěstí, při kterém zahynulo přes 200 horníků, včetně Barbořina manžela a syna, musí spousta žen opustit okamžitě své domovy a s chudou rentou, kterou dostaly od majitele dolů hraběte Larische, jdou hledat své životní místo jinam. I naše hlavní hrdinka Barbora prodává svůj rodný domek a odchází do města, aby se zde usadila ve sklepním bytě a stala se z ní hostinská. 
Zatímco ona se snaží vyrovnat s novým životem, jedna část knihy se uzavírá a přichází další, ve které se nám představí nadaný a chytrý Ludwik, který má před sebou dokonalou budoucnost, coby inženýr. Ale jak už to tak bývá, člověk míní, osud mění a další důlní zával jej připraví o všechny jeho naděje a jeho sny se rozplynou v prachu uhlí.
Ve třetí části knihy se opět setkáme s Julkou, která se po odchodu od násilnického manžela protlouká světem způsobem, za který se později stydí. Ale nepotkala by Jurka, muže, se kterým se vrátí zpět do Karwiné, stejně jako Barbora se svými dospělými dcerami.
Svou historickou pouť uzavíráme po první světové válce, po které následovala krátká občanská válka, o které se příliš nemluví, ale která mě doslova přikovala k židli. Tolik neštěstí a nenávisti, kterou proti sobě najednou cítili Češi a Poláci, to se dá srovnat snad jen se situací v Sudetech po druhé světové válce. 

Co říct? Od knihy jsem čekala dobrý příběh, ale dostalo se mi mnohem víc. Dala mi možnost zavzpomínat na kus mého dětství .  Moje babička pocházela z Havířova, což je kousek od Karviné, stejně jako Ostrava, kde jsem vyrůstala já. Prázdniny u ní patřily k těm nejhezčím, jaké jsem kdy zažila a nic na to nemění fakt, že se u ní voda na koupání musela nahřívat na malých kamínkách a nohy jsme si máčely se sestrou v kameninovém lavoru. Byla to ta nejlepší babička na světě, žena havíře, která to s ním neměla rozhodně jednoduché, neboť havíři, to je zvláštní sorta lidí.
V knize Šikmý kostel je nám popisován běžný život v havířské komuně, se všemi strastmi i radostmi všedního dne. Každodenní strach žen o své muže, kteří museli sfárat, obavy, zda nepřijde zával a ony nepřijdou o střechu nad hlavou. Chlapci, kteří ve svých čtrnácti letech museli nést stejný osud, jako jejich otcové a plných dvanáct hodin denně dřít do úmoru v temných šachtách. Ale vše mělo jasně daný řád a málokdo žehral na svůj osud.
Ve škole jsem nebyla nijak zvlášť pozorný žák, ale pochybuji, že by mi unikla historická událost, jako je rozdělení Čech a Polska, kterou provázela občanská válka. Krutá, zlá a zbytečná, jako všechny boje o území. A tady jsem se opravdu zastyděla a musela jsem si o této době na internetu něco najít, protože nechápu, jak je možné, že jsem o tom neměla tušení.
Šikmý kostel je nádherná výprava do minulosti, se skvěle vykreslenými postavami. Sledujeme Barboru, jako mladou ženu plnou plánů do budoucna, ze které se ve stáří stává zahořklá a zlá stařena, plivající jedové sliny na svou dceru Barku, která se o ni stará.
Sledujeme Julku s pochybnou minulostí, Ludwika, který se musel vzdát svých snů, ale stal se z něj slušný a hodný člověk. Jakoby tito všichni byli mými blízkými přáteli a bude se mi po nich neskonale stýskat. U čtení jsem měla pocit, že jsem součástí havířské komuny, že cítím prach, který halil celé okolí Karwinských dolů a pronikal až pod kůži. A nejednou jsem utírala slzy, neboť autorka Karin Lednická mistrně vládne slovem a ví, na jakou strunu čtenáře brnknout. Šikmý kostel je její prvotina a já se před ní hluboce skláním, neboť dokázala napsat příběh, který ještě dlouho bude žít se mnu a uvnitř mě. A za to jí patří velký dík!


Kniha:      Šikmý kostel
Autor:      Karin Lednická
Vydal:      Bílá Vrána
Datum vydání:  20.2.2020