Příběh obrovského přátelství a odvahy, odehrávající se v cirkusovém prostředí během druhé světové války, si vás určitě získá od prvních řádků, tak jako mě.
Zima, rok 1944. Nou vyhnali rodiče z domova, protože otěhotněla s německým vojákem. Přinutí ji se miminka vzdát a předat ho do programu Lebensborn. Po porodu žije Noa sama na železniční zastávce, kde také pracuje. Jednoho dne zde zastaví vagon plný židovských nemluvňat, polovina z nich už mrtvých, směřující do koncentračního tábora. Noa bez rozmyšlení popadne jedno z miminek, které tam leží a dívá se na ni. Přivine dítě k tělu a utíká s ním do zasněžené noci. Skoro zmrzlou ji najdou pracovníci nedalekého cirkusu. Ujmou se jí a nabídnou útočiště – pokud se však naučí akrobacii na visuté hrazdě. Spřátelí se s Astrid, která ji zaučuje a obě o sobě zjistí, že má každá tajemství, která jsou nebezpečná pro ně i jejich okolí. Vypluje pravda na povrch?
„Odtáhla jsem dveře. „Ach!“ Můj hlas se nebezpečně rozléhal tmou, hrozil odhalením. Jsou tam děti, maličká tělíčka, příliš mnoho, než aby se dala spočítat, leží na senem pokryté podlaze vagonu, naskládaná těsně na sebe, jedno přes druhé. Většina se nehýbe a nedokážu říct, jestli jsou mrtvé, nebo spí. Uprostřed nehybnosti se úpěnlivý pláč mísí s lapáním po dechu a sténáním, jako když bečí jehňátka.“
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat