Návrat do Cornwallu

Nádherný příběh dávného tajemství, lásky, druhé světové války a obrovské zrady…

Román začíná v roce 1943, ve válečném Cornwallu. Dvě sestry, dvojčata, Adele a Amelie zde žijí s rodiči a babičkou. Tatínek už před nějakou dobu odešel do války, takže zůstaly jen ženy. Adele je ta rozumná, vážná a Amelie je ta ztřeštěná, tak trochu do větru. Obě sestry se rozhodnou přidat k armádě. Amelii přijmou jako řidičku přímo v Cornwallu a Adele jako telegrafistku, ta ale kvůli tomu musí opustit rodný kraj a nastoupit na tajnou základnu pobřežních sil. Tak trochu se těší, že bude konečně sama sebou a ne jednou z dvojčat. Válka a různé okolnosti však obě sestry tak ovlivní, a zanechají tak hluboké rány v jejich srdcích, že nejsou zahojené ani po sedmdesáti letech. Osudy sester se v současnosti protnou díky Američance Laře, která po smrti svého pradědečka přijíždí do Cornwallu, aby rozpletla tajemství života svých praprarodičů…

 

„

25. června 1944

Má nejdražší lásko,

ani nedokážu říct, jak se mi ulevilo, že jsi naživu. Denně vidím, jak přivážejí mrtvé a raněné, a modlím se, abys nebyl mezi nimi. Už jsem se bála doufat. Asi by mi žalem puklo srdce. Nechápu, jak ses mohl tak rychle stát celým mým světem, ale je to tak. Prosím Tě, dávej na sebe pozor. Jsi mé srdce, jsi můj život. Hrůzou se mi tají dech, když pomyslím na to, v jakém nebezpečí musíš v tuto chvíli být. Vím, že musím být statečná, a kvůli tobě budu.

Miluju Tě.

Navždy Tvá

A xxxxxxxx

 

Moje top kuchařka

Máte desítky kuchařek, plno receptů, a stejně vaříte stále dokola to samé? A také si týden co týden říkáte: „Ach jo, co mám zase vařit?“ Myslím, že to je problém většiny žen (ale určitě i mužů). Já, když už mi dochází nápady, začnu listovat právě těmi zmíněnými kuchařkami. Ale ruku na srdce, mám prostě své oblíbené, po kterých sahám častěji. Měla bych představit tu moji „nej“.

Kuchařek mám mraky a nejoblíbenější mám asi čtyři. Ale kdybych vám měla opravdu ukázat tu topku, pak je to Domácí řecká kuchyně. A proč právě tato?

 

Miluji Domácí řeckou kuchyni. Miluju Řecko jako takové a jeho dobroty, které vařím často i doma. Protože její základ je hlavně zelenina a čerstvé, základní suroviny. Kuchařek řeckých pokrmů mám doma více, ale tahle se mi zdá z českých vydání (mám i originály z Řecka) ta nejlepší. Je to prostě srdeční záležitost. Zde najdete všechny základní chutě Řecka na talíři. Obsahuje spousty nádherných fotografií nejen jídel, ale také z řeckých taveren a ostrovů. Jeden z autorů, George, zde v úvodu říká nádhernou větu: „Celý svět se mění, jen řecká kuchyně nikdy.“ A pokračuje druhá autorka Veronika přitakáním: „Nakonec docílí toho, že nechápu, jak jsem bez ní do padesáti let vůbec mohla žít! A jak k tomu přijdou ostatní Češi? George míní, že je nejvyšší čas napsat kuchařku. Měla jsem trochu pochybnosti, jak půjde řecké vaření dohromady s našimi možnostmi, ingrediencemi a zvyklostmi. “ Dej mi čas na rozmyšlenou,“ řekla jsem mu. “Jestli se mi podaří upéct baklavu po česku, tedy z listového těsta, a bude chutnat nejen mně, tak jo.“ Baklava byla výborná.“ No nezní to skvěle? Přiznám se, že baklavu jsem ještě z listového těsta nezkoušela, zrovna to mi bez originál filo těsta přijde nemyslitelné, ale když jsem si tento úvod nyní znovu přečetla, slibuji, že ji zkusím.

 

 

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

 

Strom duchů

Lord kancléř a dnešní uspěchaná doba? Toto je příběh nenávisti, jenž sahá hluboko do minulosti a pomalu se plíží i do doby dnešní.

Když Ruth zemře otec, uvědomí si, že toto byl poslední člen její rodiny a zůstává na světě úplně sama. Díky otcovým názorům a zlobě se nestýkali, ale přesto Ruth zůstává v jeho domě a v posledních chvílích jeho života se o něj stará. není zde však sama, dům obývá i jistý Timothy, který se po otcově smrti nazývá jeho synem a klade si nároky na jeho dědictví. Najednou musí bojovat o majetek i její zemřelé maminky, který z domu zmizel a není k nalezení.
Aby se rozptýlila, rozhodne se jít po stopách svého rodu a přijít na kloub otcově nevraživosti, s jakou se díval na předky její matky. Objevuje se jméno Thomas Erskine, ve své době uznávaný advokát a chvíli i vážený lord kancléř. Ruth netuší, že tím rozehrává běsnou partii s duchem, který ani po mnoha staletích nenašel klid a hledá cestu, jak se mstít i Thomasovým potomkům.
Spolu s příběhem Ruth sledujeme zmíněného Thomase. Jsme svědky jeho chudého dětství, kdy vyrůstal v početné rodině. Doprovázíme ho na loď, na které, i přes odpor k moři, nachází zalíbení v plavbě a stává se námořním důstojníkem. Ovšem právě zde si udělá nepřítele na život a na smrt a to doslova. Jsme vtahováni do příběhu lásky k milované Frann, sledujeme jejich krušnou a trnitou cestu za štěstím, od chudoby, až k závratnému bohatství. Staneme se účastníky na veřejné popravě a budeme jen mlčky sledovat, jak se od popraveného těla Thomasova nepřítele odděluje duch, který jej bude až do smrti pronásledovat a právě jeho pra pra pra pravnučka jej opět probudí k životu a za své tělo si vybírá Timothyho, údajného dědice a Ruthina bratra. Minulost se prolíná se současností a příběh nabírá na intenzitě a začíná boj o holý život.

Knihy Barbary Erskinové zbožňuji od raného mládí. O kvalitách jejích příběhů svědčí fakt, že nesype jeden román za druhým, ale dává si pěkně na čas. S každou novou knihou se vydáváme do jiného století a nacházíme nový příběh, který nás upoutá svou čtivostí. Autorka si velmi dává záležet na historických faktech, do kterých umně zakomponuje příběh ze současnosti a okoření ho vymyšlenými postavami a událostmi. Ale samotný děj se zakládá na historických faktech a proto je pro mě četba jejích knih tak poutavá.
Ne každému se její knihy zalíbí, ale má po celém světě tisíce nadšených čtenářů, kteří na každou její knihu čekají se zatajeným dechem.
Musím sice uznat, že Strom duchů se nezařadí mezi mé nejoblíbenější díla, už jen proto, že začátek knihy byl malinko zdlouhavý a chvíli trvalo se začíst, ale posléze jsem dostala přesně to, na co jsem u ní zvyklá. Příběh nesmírné lásky,  příběh nenávisti, která překonala staletí a příběh  odvahy s postavit něčemu neznámému, co snad ani neexistuje.

Za recenzní výtisk děkuji Euromedii.

Kniha vyšla v edici Nakladatelství Brána.

Kniha:     Strom duchů

Autor:     Barbara Erskinová

Vydal:    Euromedia

V roce:    2019

Stran:     552

Pět kroků od sebe

Cystická fibróza. Nemoc, o které se moc nemluví, ale nemocní s ní každý den svádějí odvážnou bitvu, často končící smrtí. Nahlédněte se mnou za zdi jedné nemocnice, kde se léčí Stella a Will.

Sedmnáctiletá Stella má cystickou fibrózu a momentálně je dlouhodobě zavřená v nemocnici, kde s přestávkami pobývá od malička. Aby neohrozila svou šanci na transplantaci plic, musí se chránit před infekcí. Od stejně nakažených pacientů si pak musí držet šest kroků. Minimálně.

 

Will, trpící stejnou chorobou, ale ještě v horším stádiu, na léčbu z vysoka kašle. Čeká, až mu bude (za pár dní) osmnáct a hodlá utéct z nemocnice, užívat si života, cestovat, dokud neumře.

 

Pokud se Stella k Willovi přiblíží, může dostat infekci a přijít o svou šanci na transplantaci, nebo ještě hůř, může zemřít. S Willem se však sblíží a na dálku se do sebe zamilují. Oba chtějí zkrátit vzdálenost mezi sebou na pět kroků. Co vše se může stát? Zažijí dobrodružství nebo bolest a utrpení?

 

 

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

Krejčí z Osvětimi

Osudy muže, který se narodil v Československu, přežil Osvětim, stal se krejčím amerických prezidentů a mnoha lidí amerického showbyznysu.

Autor knihy Martin Greenfield se narodil v tehdejším Československu jako Maximilian Grunfeld. V Americe se poté přejmenoval na Martina. Ale nepředbíhejme. Maximilian byl židovský chlapec, který vyrůstal s rodiči a sourozenci ve vesničce Pavlovo, když je odvezli během druhé světové války dobytčáky do Osvětimi. Přišel zde hned na začátku o celou rodinu: otce, matku, dvě sestry, malého bratříčka i prarodiče. Mengele je všechny poslal vlevo. Maxe vpravo. Po pochodu smrti byl přemístěn do Buchenwaldu a tam přečkal do osvobození. Později emigroval do Spojených států, kde si našel práci u GGG Clothing, což byla jedna z největších firem v odívání. Postupně se vypracoval tak, že podnik převzal a vede ho dodnes pod svým jménem Martin Greenfield Clothiers. Firma dosáhla takového věhlasu, že Martin obléká od samého začátku přední americké osobnosti a hvězdy, jako je například Michael Jackson, Frank Sinatra, Barack Obama, Bill Clinton či Donald Trump.

„

Vyrostl jsem v Karpatech a myslel jsem, že jsem zvyklý na krutý vítr a mrazivé noci. Mýlil jsem se. V noci jsem měl ruce i nohy zkřehlé zimou, když jsem se choulil pod tenkou pokrývkou, kterou nám Němci dali. Stávalo se, že jsme po probuzení nacházeli na pryčnách zmrzlé vězně.“

 

Venkovské sídlo - Zlaté časy

Byl její první velkou láskou, tenkrát na rodinném panství Dranitz. Pak ale museli uprchnout a vše se zdálo být navždy ztraceno…

Příběh se odehrává ve dvou časových liniích. V roce 1990, po pádu Berlínské zdi, navštíví sedmdesátiletá Franziska místo svého mládí – panství Dranitz. Je rozhodnutá zde zůstat na trvalo a dávno zchátralé sídlo opravit. Přijela však z bývalého Západního Německa a lidé v padlém Východním Německu jí mají za zlé, že jim chce vzít bývalá baronka jejich družstevní pozemky a zavřít socialistický konzum, který byl roky v bývalém Dranitzu. Všechny domy jsou v této části šedivé, omšelé a oprýskané. Na rozdíl od pokročilejšího Západu. Nejednou se někdo postará, aby Franzisce ztížil situaci, protože si myslí, že to vzdá a odjede. Ona ale dělá pravý opak. Chce zde žít i se svou vnučkou Jenny, která jí pomáhá vrátit sídlu dřívější krásu.

Další dějová linie začíná roku 1939, kde Franziska vzpomíná na časy strávené na panství s rodinou, dvěma bratry a sestrou. Poznala zde svou první velkou lásku Waltera Iversena, kterého jí vzala válka.

Když se nastěhuje na panství v roce 1990, začne si povídat s místními, kteří u nich v sídle pracovali a zůstali i po válce a zjistí, že ví mnohem víc než ona sama. Společně začnou rozplétat tajemnou minulost a to, co se vlastně v Dranitzu stalo, když musela s maminkou na příkaz sovětské okupační správy sídlo opustit.
 

„

Je tady. Ach bože! Jejich dům. Pořád tady ještě stojí. Připadal jí menší než dřív, šedivější a prostší. Víc než čtyřicet let v sobě Franziska chovala touhu po tomhle místě. Teď je u cíle. Stále tomu nemůže uvěřit – konečně je opět doma…“

 

Možná půjdu proti proudu, ale musím říct, že jsem čekala víc. Do poloviny jsem s knihou hodně bojovala, v podstatě se tam nic nedělo. Děj mi přišel zdlouhavý a nudný. Opravdu zajímavých bylo posledních sto stran, i když příběh skončil přesně tak, jak jsem si myslela.  Láska a válka mi přišla tak nějak upozaděná všem událostem roku 1990 a tomu, co se dělo okolo panství v té době, včetně oprav domu, či špatným mezilidským vztahům na vesnici. Některé popisování zde bylo zcela zbytečné.

 

 

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

 

 

Než jsme byly tvoje

„Neseme si vinu za hříchy předchozích generací? A pokud ano, uneseme tíhu toho břemene?“

 

 

Ufff. Další srdcervoucí příběh inspirovaný skutečnými událostmi, které otřásly Amerikou. Slyšeli jste už o Tennesseeském spolku pro umisťování dětí v Memphisu a jeho vůdkyni, zlodějce dětí, Georgii Tannové? Neslyšeli? Pak si musíte přečíst tuto knihu!

Příběh má dvě dějové linie. V minulosti, v roce 1939, žije dvanáctiletá Rill spokojený život se svými rodiči a čtyřmi sourozenci. Když její tatínek maminku odveze do nemocnice, zůstanou děti doma sami. U jejich dveří se objeví úředně vyhlížející muži. Všech pět dětí unesou a zavřou do sirotčince. Rill se stává součástí krutého obchodu s dětmi, kde sirotci žijí v hrůzných podmínkách, umírají, jsou zneužívané a prodávané bohatým bezdětným párům.

V přítomnosti žije Avery Staffordová, dívka z bohaté politicky angažované rodiny. Její babička je nemocná a přebývá v domově důchodců pro majetnější. Jednou se Avery ocitne v jiném domově pro důchodce, mnohem skromnějším, kde potká starou May. Začnou si povídat a Avery si všimne podivných věcí. May skrývá tajemství a zná rodinu Avery. Pomalu začne rozplétat dávnou minulost a utrpení, která přežila…

 

„

Georgia Tannová – kdysi oslavovaná jako „matka moderní adopce“, na níž se v souvislosti s reformováním adopční politiky USA obracely o radu i takové osobnosti jako Eleanor Rooseveltová – se v období 1920 – 1950 skutečně zasloužila o adopci tisíců dětí. Zároveň řídila síť, která pod jejím dohledem dopustila či zavinila smrt až pěti set dětí a nemluvňat. „Mnohé z těch dětí nebyly sirotky,“ říká Mary Sykesová, která byla v pouhých čtyřech letech spolu s nedávnou narozenou sestrou ukradena z verandy jejich domu (…).

„Dětem nedávali pořádně najíst a nedostávalo se jim lékařské péče,“ říká paní Sykesová. „Vzpomínám si, jak jsem seděla na zemi v pokoji plném dětských postýlek, natahovala ruku skrz mříže a nezmohla se na víc, než abych sestru poplácávala po paži. Byla tak slabá a dehydrovaná, že ani nemohla plakat. Nikdo jí nepomohl. Jakmile bylo jasné, že už se nezotaví, jedna z těch žen ji dala do kartonové krabice a odnesla pryč. Už nikdy jsem ji neviděla. Později jsem zaslechla, že když byly malé děti příliš nemocné nebo moc plakaly, položili je do kočárku na sluníčko a nechali je tak.“

 

Nejtemnější úsvit

 

„Klacky a kamení způsobí zranění, slova mi však neublíží.  Kecy!“

Páni. Tedy tohle mi nedělejte, takové infarktové konce uprostřed toho nejdůležitějšího. Kdy že má vyjít další díl Nejjasnější soumrak? Prosím, a doufám, že to bude co nejdříve!

Charlotte se stalo to nejhorší, co se může matce přihodit – když se na vteřinu podívala jinam, kočárek s jejím půlročním synem zmizel. Je tomu deset let a chlapec je stále pohřešovaný. Charlotte neustále trpí a snaží se svůj život přežívat. Věnuje se pouze své práci, je z ní úspěšná lékařka, ve svém oboru vyhlášená. Odmítá ale léčit děti, protože prostě nesnese být v jejich blízkosti. Její srdce je neustále roztříštěné na tisíce kousků a ji celou, jakoby pohltila temnota. Jenže pak potká Portera Reese, který má dvě děti a jeho velmi vážně nemocný syn potřebuje její pomoc. Porter s Charlotte se sblíží, ale i přes to Charlotte nedokáže malému Travisovi pomoci…

 

„

Klacky a kamení způsobí zranění, slova mi však neublíží. Kdokoli tuhle říkanku vymyslel, je nestoudný lhář. Slova jsou často tou nejostřejší zbraní ze všech a dokážou vyvolat ty nejsilnější emoce, jaké člověk může prožít.

„Jste těhotná.“

„Je to kluk.“

„Váš syn bude muset podstoupit transplantaci srdce.“

Klacky a kamení způsobí zranění, slova mi však neublíží. Lži.

Slabiky a písmena nemusí být sice hmatatelná, ale i tak vám mohou zruinovat celý život rychleji než kulka z pistole. Dvě slova. Jen to stačilo, aby mi z oblohy zmizelo mé jediné slunce. „Je pryč.“ Na deset let mě pohltila temnota. Nakonec to byla čtyři slova, která dala mému životu naději na další úsvit. „Ahoj, jsem Porter Reese.“

 

Klíč k minulosti

Červenec roku 1942. Dvě malé děti, třesoucí se strachy, tisknoucí se k sobě a maminka, která pláče. Dívenka bere chlapečka za ruku, zamyká ho do skříně a slibuje, že se pro něj vrátí...již brzy. Netuší, že se tak nikdy nestane...

Kdysi dávno se mi do rukou dostala docela útlá knížka, kterou jsem si přinesla z knihovny a nic jsem od ní neočekávala. Už po prvních stránkách jsem byla zcela pohlcena. Nyní, o mnoho let později, ta samá kniha vychází v novém obleku a já neváhala ani chvilku a začetla jsem se do ní znovu. Zaútočila na mé smysly se stejnou silou, jako kdysi.
Klíč k minulosti je neuvěřitelně smutným příběhem, který by zůstal zapomenut, nebýt rekonstrukce jednoho Pařížského bytu. A malý chlapeček by nedošel svého klidu.
V Paříži se roku 1942  stala událost, o které Pařížané, ani samotní Francouzi, neradi mluví. Stydí se. 
Roku 1942 vtrhla francouzská policie do bytů Pařížských židů a začala ve velkém zatýkat. Všechny je odvezla do prostor Vélodrome d'Hiver a za nelidských podmínek je držela o hladu, s minimem vody, než byli všichni odvezeni do Osvětimi, kde téměř všichni našli smrt.
Toto je příběh jedné rodiny, zda je smyšlený, nebo autentický, není důležité. Je dojemný a smutný a musí chytit za srdce, ať chceme nebo ne. 
Celá kniha je o minulosti, která se pevně prolíná se současností. V současné době je hlavní hrdinkou Julie, novinářka, žijící se svou rodinou v Paříži a píšící u událostech, o kterých se nemluví. Jakoby Vélodrome bylo zakázané tabu. Její muž se rozhodne zrekonstruovat starý byt a náhod a tajemství začíná přibývat. Ocitáme se v dusném, letním večeru a jsme svědky zatýkání židů. Kruté na tom je to, že to nebyli nacisté, ale francouzská policie, která se rozhodla židů zbavit.
Sára, malá holčička, ukryje svého mladšího bratra do tajné skrýše ve skříni a pevně jej tam zamkne. Se slibem, že se pro něj brzy vrátí, je odvlečena na starý stadion, odkud po týdnu s otcem a matkou putují do koncentračních táborů. Jako zázrakem se jí podaří uniknout a s klíčem v kapse se vrací pro svého bratra. Nebude již příliš pozdě? Mohl malý chlapec ve skříni strávit dlouhé týdny bez vody a o hladu a přežít?

Tatiana de Rosnay stvořila nádherný příběh, který chvílemi dohání k slzám. Události, o kterých Francouzi prostě nemluví, vytáhla na světlo a umně ho vpletla do dojemného příběhu o odvaze a lásce, o přežití a smrti.

Byla jsem v Paříži dvakrát a vím, jak jsou samotní Pařížané pyšní na svou minulost. Proto není divu, že k těmto událostem se jen neradi vrací. Samotná stadion byl zbořen v roce 1959 a dodnes se o něm mluví jako o koncentračním táboře, než židé odjeli do Osvětimi. Toto místo je stále živou připomínkou tragických událostí, francouzský prezident Jacques Chirac se v roce 1995 veřejně omluvil za tyto činy, spáchané francouzskou policií a nechal položit věnce k pietnímu místu bývalého stadionu.

Před autorkou smekám. Kniha nemá žádnou nálepku Světový bestseler, ani přehnanou reklamu a přesto se v její knize skrývá neuvěřitelný příběh, který vtáhne do děje od prvního otevření knihy.

Za recenzní výtisk patří můj dík Knižnímu Klubu.

Kniha:    Klíč k minulosti

Autor:    Tatiana de Rosnay

Vydal:    Ikar

V roce:   2007 jako první vydání

Stran:    312

Sama sebou

„Dobrý večer,“ ozvalo se mi do ucha. Vzhlédla jsem a poděšeně uskočila. Vedle mě stál Will Traynor.

 

 

Louisa Clarková je zpět! A v této knize je konečně opět sama sebou. Smířená s Willovým odchodem, cítí se jako nový člověk, zrozený v New Yorku…

Lou má novou práci přímo v centru New Yorku. Z bytu jejího zaměstnavatele vidí přímo na Central Park a ona si tu atmosféru užívá plnými doušky. Později však zjišťuje, že život ve městě, které nikdy nespí, není tak idylický, jak se může na první pohled zdát. Manželka jejího zaměstnavatele, které dělá asistentku, je záhadná, náladová a posléze zjistí, že ukrývá tajemství. Navíc její láska se Samem je podrobena zkoušce ohněm. Vydrží jejich vztah na dálku? Jak budou čelit odloučení? Jaká bude další životní etapa Louisy Clarkové?

„

Sedím v newyorský kavárně a piju newyorský kafe! Chodím po newyorských ulicích! Jako Meg Ryanová! Nebo Diane Keatonová! Já jsem fakticky v New Yorku!