Řecký ostrov IOS

Ios - ostrov zlatých písků, třpytivých kamenů a kamenných zídek. Nachází se v Egejském moři, jeho rozloha je 109 km2.

Ano, kamenné zídky a chýše všude kam se podíváš :)

 Je součástí soustroví Kyklád, sousedí například s ostrovy Santorini, Folegandros a o kus výš je třeba Mykonos, Naxos atd. Je to malý ostrůvek. Má cca 5km na šířku a 13km na délku. Najeli jsme na něm krásných 450 km. 

 Ze severu na jih vede jedna jediná silnice, která spojuje hlavní město se severní částí a jižní. 

Mylopotas ze silnice spojující sever s jihem ostrova

Na ostrově nejsou žádné malinkaté vesničky, jak to známe z jiných ostrovů. V podstatě jsou zde jen Chora (hlavní město), letovisko Mylopotas (1,5 km od Chory) a Gialos (což je přístav hned pod Chorou). U dvou větších pláží je pár baráčků (Manganari a Psathi) ale to je vše, co se obydlenosti týká. 

Ios je typický kykladský ostrov s bílými domky, kostelíky a úzkými uličkami. Ostrov je znám jako tzv."pařící" a jeden s rušnějších ostrovů (to díky hlavnímu městu). Ale podle mého to není vůbec pravda. Zažili jsme v Mylopotas jednu jedinou párty, která navíc končila okolo 23.hodiny večer a mládež se přesouvala busy do hlavního města.  Tam to večer žije, to ano. Ale nic hrozného či nesnesitelného. Mylopotas na nás bylo naopak některé dny až moc mrtvé. Vzhledem k tomu, že jsme trajektem přijeli v jedenáct v noci (jak mnozí víte z mého minulého článku, je celkem složité se na Ios dostat, pokud jste nečetli, jukněte zde) a byli jsme po celodenním cestování hladoví a žízniví, chtěli jsme se jít najíst a byl otevřený jen jeden bar, který podával už jenom salát a pití. Ale v pořádku. Když jsme pak už měli po zbytek pobytu auto, zajedete si kdykoliv do hlavního města a tam je všeho dostatek. A navíc - ty dny, kdy jsme projížděli ostrovem a nepotkali ani živáčka - to se ničemu nevyrovná. Skoro na všech plážích (mimo Gialos, Koumbara a Mylopotas) jsme byli sami nebo bylo lidí opravdu poskrovnu. Je to ráj! 

Ostrov nabízí hromadu romantických zákoutí, opuštěných, nedotčených pláží a zátok (velice obtížné se tam dostat, je dobré mít 4x4 auto - vlastní zkušenost, zažili jsme zatím nejhorší jízdu ze všech ostrovů, byla na pláž Kambaki a měli jsme opravdu smrt v očích 😀😀). Aktivní turisté zde najdou vyžití v horách na pěších stezkách, u archeologických nalezišť. 

V podstatě jediným letoviskem je Mylopotas, kde jsme také byli ubytovaní. První dva dny jsme se váleli na pláži a spřádali plány, kam všude další dny pojedeme. Do Chory je to opravdu kousek, dá se jít i pěšky. Každou půl hodinu jezdí autobus nebo pokud máte půjčené auto, je to nejjednodušší. Dlouhá a široká písčitá pláž patří k nejkvalitnějším v Evropě. 

Druhý den jsme měli na večer domluvené auto, hned jsme zajeli do Chory, kde je opravdu krásně. Ty modré kopule kostelíků na kopci, místní kluci si na náměstí při zapadajícím slunci kopali s míčem. V jednom okýnku vydávali skvělé palačinky s nutelou, v druhém byl vynikající gyros, který nesmí nikdy chybět, s plným břichem jsme šli na procházku uličkami... 

Ráno jsme se vydali směr pláž Manganari. Je to prostě "Karibik" a tahle pláž je vyloženě siga siga, neboli prostě pohoda, klídek, jen šum vln a větru. K tomu dokonalá taverna Antonis, kde jsme jedli tu nejlepší chobotnici ever! Opravdu. Jen se rozplývala na jazyku. Až nám bylo líto, že jsme se tam už jiné dny nedostali. Manganari je nejdál, až na samém jihu ostrova. Ale ta pohoda! Klidně bych tam bydlela celý týden nebo dva.

Po stráveném dni na Manganari jsme se ještě vydali na pláž Tris Ekklisies. Bohužel jsme šli špatnou cestou, kterou se tam nedalo dostat, což jsme zjistili až když jsme se vraceli a už se nám nechtělo tu štreku absolvovat znova, takže jsme si jí prohlédli jenom zezhora. 

Poté jsme jeli na Kalamos beach, která už byla hůře přístupná. Cestou dolů to ještě šlo, ale když jsme už na pláži slyšeli, že se po cestě blíží kozy, byl to trošku adrenalin. Jestli budou kozy stát v tom nejprudším kopci, který tam v jednom místě cesty je, tak se pak snad ani nerozjedeme. 

Nakonec se to dalo, jeli jsme pomalu, kozenky jsou zvyklé a uhýbají před autem. Ty co ležely podél cesty, ani nemrkly. No však to určitě znáte, prostě řecké kozy. Na Plakes beach jsme tedy odtud už pak nepokračovali, protože by mohla být cesta ještě horší. 

Další den byl náš cíl Paleokastro. Podle nás nejkrásnější místo na Iosu. Opravdu nám učarovalo, přitom tam skoro nikdo nejezdí. Adrenalinová cestička, která tam vede, je docela mazec, pokud se bojíte výšek, jako já. Ale dala jsem to a jsem na sebe hrdá.

Ano, po těchto cestičkách na kraji hor a kopců se jde na Paleokastro, až tam dozadu přes dva kopce (pohled od Paleokastra směrem k autu)

 Cesta je dobře udělaná, jen je opravdu široká jako chodníček a pak už jenom strmý sráz dolů. Bez jakéhokoliv plůtku nebo zábrany. Uvidíte na fotkách. A takhle jdete asi 10-15 minut. Ale opravdu stojí za to! Na to dám krk. Ty výhledy jsou úchvatné. Široko daleko jste sami, jen větřík, moře, hory, kostelík a vy. Dokonalost! 

Z Paleokastra jsme mířili na Psathi beach. Projeli jsme okolo, je docela dlouhá a rozdělená jakoby na dvě části. 

Tolik se nám nelíbila, tak jsme podél ní pokračovali dál šotolinou. Až jsme dorazili na takový pomyslný nejvyšší bod v okolí, kde jsme zastavili, abychom se rozhlédli. Zjistili jsme, že stojíme u malinkatého přístavu, kde mají pár loděk (2-3) místní. V Psathi je asi 5 baráčků, kde bydlí pár lidí. Rozhlédli jsme se a uviděli jí! Za kamením dlouhá písčitá pláž, z půlky schovaná pod skálou! Naše pláž! Naše soukromá pláž! Možná z dálky nebyla na fotku tak hezká, protože nad skálou se tyčil nedostavený hotel, který už jenom chátrá a nikdy se asi otevření nedočká. Ale to okolí! A široko daleko byl jenom jeden zatoulaný krocan, který nám tam občas zahudroval. No nádhera. Věděli jsme, že tohle bude naše pláž po dobu celého pobytu.

Z naší pláže jsme šli prozkoumat co je za skálou a také prozkoumat opuštěný hotel. Za skálou byly schované další dvě úžasné pláže a zátoky! Podívejte sami na fotkách. A široko daleko jenom my dva! Tohle prostě milujeme. 

Večer jsme se vydali na západ slunce na kopec nad Chorou. Je zde úžasná vyhlídka, několik malých kostelíků, modré kopule, výhled na přístav, Choru a širé okolí... No prostě nádhera.

Další den jsme měli namířeno k Homérově hrobce. Jedno z nejsevernějších míst na ostrově. Od odbočky z přístavu jsme nepotkali jediné auto a ani živáčka. 

A takhle to tam chodí často, při projíždění ostrovem prostě nepotkáte za celý den nikoho, auto, lidi, možná občas nějaké to kozí stádečko nebo tady jsme skoro denně potkávali na jednom stejném místě (ve stejný čas) dopoledne pasáčka krav se stádem, kterému velel oslík v čele. 

Bylo to vždy u kostelíka u zatáčky na Agia Theodoti pláž. 

Z Homérovi hrobky jsme se vydali na pláž Almyros, kde byl vstup zasypaný kamením a byli na ní jen racci. Poté jsme strávili odpoledne na Lorentzeně, kde jsme byli nejdříve sami, a po páté odpolední přišlo pár místních.

Na večeři jsme každý večer chodili do The Mills (Mlýny) - taverna vyhlášená a nachází se v hlavním městě u mlýnů nad barem Steps. Můžeme opravdu doporučit. Výborně vaří a ty obří porce se nedají sníst. 

Další den jsme se vydali dopoledne do Chory, abychom si ji prohlédli také za bílého dne. Večer jsme sem chodili každý den. Prošmejdili jsme uličky....

Pak jsme vyjeli nahoru k Odyseas Theatre...

Zastavili se opět u mlýnů, které mě fascinovaly...

A sjeli dolů do přístavu, chtěla jsem vidět hlavně kostelík Ag. Irini. Je bělostný, je úchvatný...

Pohled na přístav od kostelíku Ag.Irini

Prošli jsme celý přístav také ve dne, z večera jsme ho už také znali, a mířili na Gialos beach. Ta nás nijak nezaujala, takže jsme pokračovali dál na Koumbaru. 

Taky nás nijak neoslovila, takže jsem jeli dál. Zkoušeli jsme najít v centru odbočku na Valmas beach, ale navigace nás táhla přes schody, jiná ulička byla úzká jen pro pěší, takže jsme to vzdali a rozhodli se pro opuštěné Plakoto a Kambaki beach na severu. Ano, to byla ta jízda smrti! Byl to opravdu adrenalin, srdce nám tlouklo, nejdříve šotolina, ale pak se objevily kamenité srázy, skály, kopce, nahoru, dolů vše opravdu prudké, plné velkých kamenů a cesta po nich trvala asi 45minut. (Byly to jenom 2,5 km) Viděla jsem, jak měl manžel nervy v kýblu. Ještě nás napadlo, kdyby se tam objevily kozenky, tak jsme v... víte kde. 

V horách všudepřítomné bylinky, kvetoucí i zelené.

A tady už začíná ta horší cesta...

Přes hory, přes doly, kopce, kameny i skály, za kopcem se konečně objevila ona - Kambaki beach.

Ještě kousek...

Občas to vypadlo, že jedeme do prázdna, no měla jsem stažené půlky, co vám budu povídat.

Dojeli jsme dolů na Kampaki. Zjistili, že dole stojí dům. Nikdo nebyl doma. Ale kdo tam proboha může žít? Vždyť se tam nedá normálně dojet. Pláž byla veliká a prázdná...

A už jsme na ní. Nezbytné frappé na uklidnění nervů... 

A míříme zase nahoru...

Bylinky kam se podíváš...

Ano, tady jsme všude jeli. Přes kopce, hory, skály, kamení...

Ale manžel měl dost nervy z té cesty nahoru. Takže jsme chvilku poseděli. Popili nezbytné frappé, které vozíme všude s sebou a pokračovali zase zpět...

Když jsme konečně vyjeli ten sráz, skálu a kopce, rozhodli jsme zase se pro naší soukromou pláž u Psathi.

Večer jsme se šli podívat do přístavu...

Další den jsme hodlali strávit celý na naší soukromé pláži. Kde jsme opravdu ty cca 5 dní, co jsme tam celé trávili, byli vždy sami.

Předposlední den jsme strávili u bazénu...

Výhled z postele :) 

Nejkrásnější snídaně. Úžasný výhled...

A poslední den dovolené jsme se váleli na pláži v Mylopotas. Mimochodem, zde jsme byli dopoledne vždy také sami, pak se začalo trousit pár lidí. Až do čtvrté odpoledne téměř liduprázdno...

Večeře v Mylopotas patřily vždy nejznámější Psaro (rybí) taverně na ostrově  -Drakos. 

Vaří tam opravdu úžasně. Vyzkoušeli jsme hodně jídel. Samé dobroty a vždy je natřískáno. A západ slunce je tam nádherný. Ještě jsem si vzpomněla na jednu jedinečnost ostrova Ios - má svůj vlastní řecký sýr, který podávají po celém ostrově na saláty atd. Jmenuje se Xino (chino) je mazlavější a drobivější než Feta. Je to vidět na obrázcích výše. A snad všude se zde do Choriatiki (řeckého salátu) přidávají kapary. To jen jako taková perlička na závěr. 😊

Tak můj milý Iosku, jsi opravdu malebný, malinkatý, krásný a vzpomínky nám zůstanou navěky. Budu si tě pamatovat jako ostrov zlatých písků, ticha, klidu, kamenných zídek kam se podíváš, nádherné Chory na úpatí kopce a blejskavých, třpytivých kamenů všude okolo. Je to přesně tak. 

Jak už jsem psala v minulém článku zde, Ios nemá vlastní letiště.

A čekáme na trajekt...

Spojení s okolními ostrovy je zajišťováno lodní dopravou. Nejlepší spojení je ze Santorini nebo z Mykonu. 

A co nás čeká letos? V březnu Athény a na červen už sleduji letenky na Milos. Snad vyjde, toužím po něm už pár let. Pokud ne, mám v záloze Kythiru. 

Mějte se krásně, jsem moc ráda, že jste dočetli až sem. Možná to bylo dlouhé, ale tolik zážitků a krásných míst se nedá prostě vtěsnat do pár řádků. 

Takže Efcharisto poly.

Jasas, Vaše Veru