Pod řeckým měsícem

 

Napínavý příběh plný letní romantiky a dávných tajemství vás zavede na překrásný řecký ostrov Ithos, který si zamilujete.

Shauna prožívá krásné léto na jachtě, kde pracuje pro řeckého milionáře. Plují po různých místech od Monaka, po Itálii, až zakotví na řeckém ostrově Ithos. Tady se zná každý s každým, kohouti zde dávají dobrou noc a turista sem zavítá jenom výjimečně. Shauna se tu zamiluje nejen do ostrova, ale také jednoho místního muže. Tahle pohádka má ale jiný konec než bychom očekávali.

O dvacet let později je ze Shauny oceňovaná hollywoodská hvězda.  Je bohatá, má dokonalého manžela a úžasný život. Na povrch se ale dostane obrovský skandál, a ona se rozhodne vyřešit svá bolavá tajemství, chce se vrátit na místo, kde před dvaceti lety nechala své srdce. Mezi olivovými háji a tyrkysovým mořem se rozhodne postavit tváří v tvář minulosti.

 

„Shauna držela v náručí tvrdě spícího Alexe. Tolik se na Ithos těšil, ale nedokázal zůstat vzhůru dost dlouho, aby si užil okamžik, kdy loď zakotvila. Posledních pár týdnů pro něj bylo vzrušujících: Akropole a Parthenón v Řecku, turistická místa na Krétě a Rhodu. S Roxy to bylo jako za starých časů. Zbožňovaly být zase za turistky a tentokrát, jak Roxy zdůraznila, nebyly odkázané na vybírání ovoce z odpadků, ale večeřely v nejlepších restauracích a bydlely v nejlepších hotelech.“

 

Kapitoly se střídají v čase, začíná se nejdřív v přítomnosti, kde už je Shauna filmovou hvězdou a vrací se ve vzpomínkách o dvacet let později. Příběh se pak mění v různých časech, ale orientovala jsem se velmi dobře.  Vše je označené a přehledné. Na začátku každé kapitoly je datum i místo, kde se právě nacházíme.

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Srdečné pozdravy z Řecka

 

Příběh vypráví příhody jedné rodiny, která se po roce šetření, konečně vydává na vytouženou dovolenou na Rhodos. 

Příběh vypráví příhody jedné rodiny, která se po roce šetření, konečně vydává na vytouženou dovolenou na Rhodos. Každý, kdo rád cestuje s dětmi, ať už s těmi malými nebo pubertálními, se určitě v této knize najde. Román je zkrátka inspirován životem a popisuje vše, co taková obyčejná česká rodinka může (nebo by mohla) zažít.

„Jestliže mi kotel salátu přišel enormní, nebylo to ještě nic ve srovnání s porcí jehněčího kleftika, která je servírována následně. Troufám si říct, že o jedinou pečenou beraní nohu velikosti stehna rhodského kolosa, marinovanou s oreganem, česnekem, trochou skořice a pečenou s plátky brambor v alobalu, bych se s přehledem podělila s dcerami i Jakubem, a ještě by zbylo. Na Rhodu snad musí mít ovce velikosti přerostlých velbloudů, že z nich dělají takové kýty! Pokrm je ale nebesky snový a provoněné maso se doslova rozpadá, takže to do sebe natlačím celé, velbloud nevelbloud.“

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Léto na Santorini

Cestování na jachtě po mnoha řeckých ostrovech? To je vždycky výborný nápad. Zvlášť, když mnoho těch ostrovů znám osobně. Jako bych na nich byla zase znovu a procházela se tam spolu s hlavními postavami. Tenhle román je prostě letní „must have“.

Sarah se právě rozešla s přítelem a hned se rozhodne, že se zase vrátí k cestování, které kdysi tolik milovala. Zaplatí si plavbu na jachtě po řeckých ostrovech se skupinou cizích lidí. Vůbec netuší, s kým se na palubě ocitne. A náhle v ní začínají narůstat pochyby. Co když jí všichni budou nesympatičtí? Co když její spolubydlící v kajutě bude chrápat a bude to nějaký mrzout nebo ještě hůř, násoska? Když ale potká ještě před nástupem na jachtu pohledného Američana Joshe, její obavy se rázem rozplynou. S mladíkem si rozumí a cítí se s ním moc dobře. Pak se ale objeví další nápadník. Pohledný, starší, bohatý a o Sarah má obrovský zájem. Jak se mladá žena rozhodne?

 

„

Pamatujete, jak jsem říkala, že Řekové pěstují nejlepší rajčata na světě? Jakmile jsem ochutnala trochu salátu, pochopila jsem, že nejlepší rajčata v Řecku pěstuje Martika, ta její jsou nejlepší z nejlepších.

Když už jsme chlebem vytírali dna misek, vrátila se ke stolu s mísou plnou tzatziki, hromádkou horké pity, ze které ještě stoupala pára, a obrovským talířem pečeného masa. Vydávali jsme zvuky, které by se hodily spíš na farmu starého McDonalda, a za srdečného smíchu jsme došli k závěru, že je to kozí. Maso vypadalo úžasně a chutnalo ještě lépe.“

 

Moje léto v Řecku

 

Athény, Kefalonie, Korfu. Všechna tato krásná místa v Řecku poznáte v tomto skvělém letním románu od mojí oblíbené Mandy Baggot.

Becky si odjíždí odpočinout od věčné práce na ostrov Korfu, kde má hlídat luxusní vilu. Má v plánu se jen povalovat na pláži a u bazénu, nic jiného. To ale netuší, co všechno se může stát, když si sedne do letadla vedle Řeka Eliase. Nejen že má letadlo zpoždění a oni zůstanou trčet v Athénách, ale nakonec musí nouzově přistát na ostrově Kefalonie, kde stráví dva dny. Když se Becky konečně dostane na Korfu, myslí si, že už toho zvláštního Eliase nikdy neuvidí. On jí však hned druhý den zazvoní u dveří… A tím začíná zase další dobrodružství.

 

„Becky nemohla uvěřit vlastním očím. Stála před poněkud křehkým plotem obklopeným křovinami a dalšími zelenými keři a Athény se před ní rozkládaly jako pikniková deka z kostiček Lega, slunce začínalo zapadat. Polovina výhledu byla ve stínu, takže se zdálo, že vrcholky budov jsou modrošedé. Druhá část byla osvětlená, krémová a hnědá a táhla se velmi daleko a do šířky. Nikdy předtím neviděla něco tak rozlehlého.“

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Až uvidíš moře

 

Nádherná rodinná sága, založená na skutečných událostech řecké občanské války a Řeků žijících v tehdejším Československu, vezme za srdce snad každého…

Píše se rok 1948 a v Řecku začíná občanská válka. Spousty lidí se rozhodnou emigrovat. Mezi nimi také malinká Sotiria a Koula. Malé desetileté holčičky bez rodiny, bez domova. V Československu se jich ujmou, jako dalších tisíců unavených a dlouhou cestou zmožených emigrantů. Dívky zde začnou chodit do školy, naučí se mluvit česky a zžívají se s místními zvyky. Čím jsou ale starší, tím více touží znovu vidět moře a rodnou zem, o které toho samotné vědí strašně málo. Roky plynou a během života v Československu se na pozadí jejích osudů odehrává rodinná sága plná tajemství, stesku po rodné zemi, křivd a ztrát. Uvidí vůbec někdy Sotiria a Koula moře? Vrátí se do rodné země?

 

„

Proto i bolest, s níž se nyní probudila, vyhodnotila jako normální součást běžného života, i když téměř nemohla udělat krok a dost silně jí krvácela rána na koleni. Nenormální však bylo, že ačkoli byla doma, chyběla jí střecha nad hlavou. Bylo nad ní nebe. Dům se proměnil v hromadu kamení, dřeva a prachu. V původním stavu zůstal jen kamenný kout, kde se právě s bolestí pokoušela postavit. (…)

A tak se od toho dne každý večer ukládala v rohu místnosti spolu s mladší sestrou, do druhého kouta zalehl bratr a do třetího máma. Teď tady nebyl nikdo z nich. Máma, sestra a bratr před několika týdny utekli a z babičky nyní byly vidět pouze nohy. Vyčnívaly z hromady kamenů a desek. Na druhé straně té kupy trosek ležela její hlava tváří obrácená k podlaze.“

 

Ufff. Když jsem tuto knihu dočetla, po tvářích se mi kutálely slzy jako hrachy. A já tímto mohu říct, že Až uvidíš moře je pro mě rozhodně nejlepší kniha roku 2022.

Příběh lehce plyne, velmi dobře se čte a mnohým z nás dá podrobněji nahlédnout do historie, která není tolik známá, a lidé o ní vědí opravdu málo. Já mám například mezi řeckými přáteli několik známých, kteří v okolí Ostravy vyrůstali, emigrovali sem s rodiči jako malé děti, a vůbec jsem netušila, čím vším si museli projít, jak strašné to pro ně muselo být, co prožívali. Přečtěte si tuto knihu, dá vám mnohem víc, než jste očekávali. A pokud jste milovníci Řecka a řecké kultury, tak jako já, pak je pro vás tato kniha prostě povinná četba.

Tento velmi silný, emotivní příběh jedné řecké rodiny, která utekla před občanskou válkou do tehdejšího Československa, mě absolutně pohltil. Smála jsem se, plakala, hltala každou stránku. Rodinná sága popisuje více než půl století nejen života mladé Sotirie a její ztracené rodiny, ale také více než půl století ČESKÉ a ŘECKÉ HISTORIE. Knihu jsem vstřebávala hodně dlouho a po ní jsem dlouho nemohla číst žádnou jinou. Nádhera, pro mě jedna z nejlepších knih vůbec. Tleskám autorce Scarlet Wilkové, která je mimochodem, ač jsem to podle jména netušila, česká spisovatelka a novinářka. Její prvotina Až uvidíš moře je bravurní dílo a všem ho moc doporučuji.

A moc se těším na její druhý román, který má vyjít tento týden.

Moc za knihu děkuji Dobré knihy.cz

 

Láska po řecku

 Útěk na ostrov může být řešením všech problémů…

Winnie, Stella a Frankie jsou tři kamarádky a všechny právě zažívají ve svém životě krizi. Winnie se rozvedla, protože ji manžel podváděl, Stella je workoholička, která právě dostala padáka a Frankie se rozvádí, protože se s manželem odcizili. Chtějí uniknout svým problémům a tak se všechny tři vydají na dovolenou na jeden neznámý řecký ostrov, kam turisté nejezdí. Nakonec slovo dá slovo a ony se rozhodnou koupit zde nádhernou vilu a provozovat v ní penzion. Zdá se jim to jako splněný sen, ale starý dům skrývá mnohá tajemství a překvapení, která musí, díky místním tradicím, udržet.  Navíc ten pohledný soused, který bydlí vedle v olivovém háji a u nich v penzionu ubytovaná slavná rocková skupina a její sexy členové – to všechno dává ženám možnost odpoutat se od minulosti a začít nový život…

„

 Od té doby, co dorazily, se snažily bezvýhradně věnovat práci, a tak náhlé rozhodnutí odložit pracovní nástroje a vystavit tělo slunečním paprskům všechny uvítaly. Opékaly se na slunci, položené v řadě za sebou směrem k moři, klobouky jim stínily oči a ony si lakovaly nehty na nohou.“

 

Láska na Korfu

 

 

Jak to dopadne, když si slíbíte, že se už nikdy nezamilujete? Jednoho dne však odjedete s kamarádkou na dovolenou a tam se objeví svalnatý, snědý, ale také životem zlomený místní Řek?

Tess Parksová se rozhodne, že láska není nic pro ni. Ale nevydrží bez randění, neustále visí na seznamkách a každých šest týdnů si vyrazí s někým novým, to je její pravidlo. Nikdy víc než šest týdnů. Její nejlepší kamarádka má zlomené srdce, a tak Tess pozve na holčičí dovolenou na Korfu. Dají si slib, že zůstanou single a budou si spolu užívat svobody. Pak ale potká Tess charismatického majitele taverny Andrase, který potřebuje pomoci se svou panovačnou matkou. A tak se Tess s Andrasem domluví, že mu bude hrát jeho přítelkyni. Postupně se však seznamují, zažívají krásné chvilky a zjišťují, že už asi tolik nepředstírají…

 

 

 

Pokračování recenze zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

 

Moje top kuchařka

Máte desítky kuchařek, plno receptů, a stejně vaříte stále dokola to samé? A také si týden co týden říkáte: „Ach jo, co mám zase vařit?“ Myslím, že to je problém většiny žen (ale určitě i mužů). Já, když už mi dochází nápady, začnu listovat právě těmi zmíněnými kuchařkami. Ale ruku na srdce, mám prostě své oblíbené, po kterých sahám častěji. Měla bych představit tu moji „nej“.

Kuchařek mám mraky a nejoblíbenější mám asi čtyři. Ale kdybych vám měla opravdu ukázat tu topku, pak je to Domácí řecká kuchyně. A proč právě tato?

 

Miluji Domácí řeckou kuchyni. Miluju Řecko jako takové a jeho dobroty, které vařím často i doma. Protože její základ je hlavně zelenina a čerstvé, základní suroviny. Kuchařek řeckých pokrmů mám doma více, ale tahle se mi zdá z českých vydání (mám i originály z Řecka) ta nejlepší. Je to prostě srdeční záležitost. Zde najdete všechny základní chutě Řecka na talíři. Obsahuje spousty nádherných fotografií nejen jídel, ale také z řeckých taveren a ostrovů. Jeden z autorů, George, zde v úvodu říká nádhernou větu: „Celý svět se mění, jen řecká kuchyně nikdy.“ A pokračuje druhá autorka Veronika přitakáním: „Nakonec docílí toho, že nechápu, jak jsem bez ní do padesáti let vůbec mohla žít! A jak k tomu přijdou ostatní Češi? George míní, že je nejvyšší čas napsat kuchařku. Měla jsem trochu pochybnosti, jak půjde řecké vaření dohromady s našimi možnostmi, ingrediencemi a zvyklostmi. “ Dej mi čas na rozmyšlenou,“ řekla jsem mu. “Jestli se mi podaří upéct baklavu po česku, tedy z listového těsta, a bude chutnat nejen mně, tak jo.“ Baklava byla výborná.“ No nezní to skvěle? Přiznám se, že baklavu jsem ještě z listového těsta nezkoušela, zrovna to mi bez originál filo těsta přijde nemyslitelné, ale když jsem si tento úvod nyní znovu přečetla, slibuji, že ji zkusím.

 

 

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

 

 

Kythira, Kithira, Kythera... ostrov bohyně Afrodité



Diakofti



Kithira. Místo, kde se zastavil čas. Úžasný, turismem neposkvrněný, klidný ostrov, s tou pravou řeckou atmosférou.  Je plný tajemných zákoutí, prázdných nádherných pláží, liduprázdných městeček, vodopádů, pramenů, opuštěných mrtvých měst, starých ruin, hradů, mlýnů, klášterů, bunganvilií, zeleně a všude přítomných pavouků. 😁😁 Zamilovali jsme se na první pohled. Dokud se zde turismus nerozšíří, bude ostrov ráj, na který se určitě musíme vrátit. 

 Předem se chci omluvit a upozornit, že je článek obsáhlejší (ostatně jako vždy u mě), protože jsme toho prostě projeli hodně a každý kousek stojí za zmínku, takže doufám, že vydržíte. Ano, jedná se o cestopis, ale také fotoreport a o příručku pro ty, kteří se na Kithiru chystají nebo ji chtějí lépe poznat. Takže si udělejte čas, pohodlně se usaďte, udělejte si kafíčko nebo frappé a pojďte se se mnou přesunout na tenhle jedinečný ostrov...



Kapsali
 

Řecký ostrov Kythira patří k Jónským ostrovům, i když je od nich poměrně vzdálená. Leží pod Peloponésem, mezi Jónským, Egejským a Krétským mořem. Původně se ostrov jmenoval Porfys a zrodila se na něm prý bohyně Afrodita. Ale odtud ji později bůh větrů Zefyros odvál na Kypr. Než vám budu vyprávět svoje zážitky a představím různá místa tohoto nádherného ostrova (ještě jednou radši upozorňuji, připravte se na dlouhý článek), pojďme si připomenout pár údajů a dat.

Agia Pelagia

Kythirská architektura má v sobě od každého kousek - prvky Jónských ostrovů, které jsou hodně ovlivněné Itálií, prvky Kyklád a také Peloponésu. Kythera má 299m2 a 4 tisíce obyvatel. Nejvyšší bod na ostrově je Mirmingari a má 506m. Krajina na východním výběžku je pustá, pokrytá nízkou vegetací. Spíše suchá. Pokračuje náhorními plošinami, kde je letiště. Směrem na západ a sever se nachází místní lesy. Jihozápad okolo vesnice Mitata je také poměrně lesnatý.

 

Na Kithiru jsme dorazili prvního června 2018 brzy ráno. Musím poznamenat, že jsme byli první letadlo v historii České republiky, které tu přistálo a také druhé všeobecně (!) od roku 1989. Kromě malých vnitrostátních samozřejmě. Takže nás čekalo opravdu slavnostní přivítání. Uvítací brána od hasičů pro celé letadlo při přistání, těch pár zaměstnanců, co letitě má, se dalo dohromady a zatančili nám řecké tance na pásech pro kufry. Bylo připravené také pohoštění, jídlo a pití, panáky přímo v aule letiště a proslov a poděkování od starosty ostrova. Všichni si nás fotili a natáčeli, jaká to pro ně byla událost a byli šťastní. Na letišti dokonce vlála česká vlajka. Všichni místní na ostrově věděli, že přijeli Češi, tím prvním letadlem po "sto letech." Více ve videu výše. Byl to zvláštní pocit, krásný, a opět potvrdil, že řecká pohostinnost nezná mezí. Podotýkám, že všechny fotky jsou focené z mobilu, občas se mi stalo, že jsem si nevšimla, že je zamlžená čočka, takže nejsou všechny ideální, ale tu atmosféru to snad nastíní i tak dokonale. :)

Pelagia beach



Nejkrásnější posezení v atriu apartmánů Pelagia beach

Řecký ostrov IOS

Ios - ostrov zlatých písků, třpytivých kamenů a kamenných zídek. Nachází se v Egejském moři, jeho rozloha je 109 km2.

Ano, kamenné zídky a chýše všude kam se podíváš :)

 Je součástí soustroví Kyklád, sousedí například s ostrovy Santorini, Folegandros a o kus výš je třeba Mykonos, Naxos atd. Je to malý ostrůvek. Má cca 5km na šířku a 13km na délku. Najeli jsme na něm krásných 450 km. 

 Ze severu na jih vede jedna jediná silnice, která spojuje hlavní město se severní částí a jižní. 

Mylopotas ze silnice spojující sever s jihem ostrova

Na ostrově nejsou žádné malinkaté vesničky, jak to známe z jiných ostrovů. V podstatě jsou zde jen Chora (hlavní město), letovisko Mylopotas (1,5 km od Chory) a Gialos (což je přístav hned pod Chorou). U dvou větších pláží je pár baráčků (Manganari a Psathi) ale to je vše, co se obydlenosti týká. 

Ios je typický kykladský ostrov s bílými domky, kostelíky a úzkými uličkami. Ostrov je znám jako tzv."pařící" a jeden s rušnějších ostrovů (to díky hlavnímu městu). Ale podle mého to není vůbec pravda. Zažili jsme v Mylopotas jednu jedinou párty, která navíc končila okolo 23.hodiny večer a mládež se přesouvala busy do hlavního města.  Tam to večer žije, to ano. Ale nic hrozného či nesnesitelného. Mylopotas na nás bylo naopak některé dny až moc mrtvé. Vzhledem k tomu, že jsme trajektem přijeli v jedenáct v noci (jak mnozí víte z mého minulého článku, je celkem složité se na Ios dostat, pokud jste nečetli, jukněte zde) a byli jsme po celodenním cestování hladoví a žízniví, chtěli jsme se jít najíst a byl otevřený jen jeden bar, který podával už jenom salát a pití. Ale v pořádku. Když jsme pak už měli po zbytek pobytu auto, zajedete si kdykoliv do hlavního města a tam je všeho dostatek. A navíc - ty dny, kdy jsme projížděli ostrovem a nepotkali ani živáčka - to se ničemu nevyrovná. Skoro na všech plážích (mimo Gialos, Koumbara a Mylopotas) jsme byli sami nebo bylo lidí opravdu poskrovnu. Je to ráj! 

Tichá, hrdá, tajemná...Spinalonga

Spinalonga...tichá, tajemná, ukrývající stovky příběhů

Letos jsem byla opět v Řecku, jak taky jinak. Bez řeckého vzduchu jednou ročně prostě žít nemůžu, tak to je. Ale letos bylo pro mě Řecko trochu vyjímečné. Ostrov Kréta je nádherný, byla jsem tam už po druhé. Ale letos jsem se upínala k něčemu pro mě mimořádnému. Ostrov Spinalonga....Spousta knihomolů a mých přátel ví a chápou. Kniha Ostrov, od Victorie Hislop je srdeční záležitostí a je celá o ostrově malomocných s názvem Spinalonga. 

                                     Pohled na hradby leprosária z moře. Na samotný ostrůvek se dostaneme pouze lodičkou, která vyplouvá z vesničky Plaka, kde samotný příběh knihy Ostrov začíná.

Hlavní postavou románu Ostrov, jehož děj se odehrává především na krétském ostrově Spinalonga, je mladá žena Alexis Fieldingová. Tu trápí, že nezná historii matčiny větve rodiny a odmítá se smířit s tím, že to tak možná zůstane navždy. 

Rozhodne se tedy, že odcestuje na Krétu, do vesničky jménem Plaka, kde její matka vyrůstala. Tam vyhledá matčinu dávnou přítelkyni, které má předat dopis a jejím prostřednictvím se postupně seznamuje s tragickým příběhem své rodiny.

Osud Alexiny prababičky a babičky je neoddělitelně spjat s ostrovem Spinalonga, který se nachází v bezprostřední blízkosti Plaky, ostrovem, na nějž krétští obyvatelé vykazovali příbuzné, kteří onemocněli leprou.

Alexis v průběhu vyprávění staré ženy pochopí, proč matka odmítala mluvit o minulosti, a zároveň si uvědomí, že odkrytím dávných tajemství může změnit přítomnost i budoucnost..

Ten příběh je jedním z nejsmutnějších a zároveň nejkouzelnějších, jaké jsem kdy četla. Protože kniha Ostrov není k sehnání nikde, mohu prozradit malinko více.

Samozřejmě jde o zákeřnou lepru, na kterou tehdy neexistoval lék. A všechny, kteří jí onemocněli, putovali na Spinalongu, bez možnosti propuštění. Měli tam žít, bez rodiny, bez starých přátel. Eleni, matka dvou dcer, byla jednou z nich...

Musela opustit milovaného manžela a své dvě dcery, Annu a Marii. Věděla, že je již nikdy nespatří, jen s manželem se setkávala, neboť vozil na ostrov zásoby...

Anna a Marie i po jejím odchodu žijí své životy, ať již šťastné nebo ne. Přichází druhá světová válka, ale Spinalonga je v bezpečí. Lidé tam bohužel umírají, trpí, ale také nachází lásku...

Elenina dcera Maria týden před svou svatbou onemocní leprou a odjíždí na Spinalongu. Se svou matkou se již bohužel nesetká, shledání, ať již za jakýchkoliv krutých okolností, se nedožije...

Ač je to kruté a smutné, Maria na ostrově nachází své štěstí v podobě lékaře, do kterého se zamiluje. A jak to dopadne? To už neprozradím. Snad budete mít štěstí a knihu seženete...

Nejsem na romantické knihy, ale Ostrov je jiný. Je tajemný, dychtivý vám vypovědět svůj příběh.  Potřebuje vás, aby osudy těch, kteří zde žili a umírali, nebyly zapomenuty. Pro mě určitě nejsou..

Pokud jsem se příliš rozepsala, promiňte mi. Ale Spinalonga je pro mne mým osmým divem světa, mou vášní, mou láskou....A snad ji jednou navštívíte i vy. Protože ona za to opravdu stojí 😊

Vaše Jana....

A pokud máte čas, mrkněte na úryvek z filmu Ostrov. Není přeložený, ale slov není třeba...

TO NISI - OSTROV