čtvrtek 31. ledna 2019

Tiché lži


Jeden z nejlepších psychologických románů, které jsem kdy četla! Výborné, napínavé, tajemné, propletené – tleskám!

Tři ženy, každá má svá tajemství. Lisa je matka šestnáctileté Avy a má nejlepší kamarádku Marilyn. Co se týče mužů, je Lisa víc než opatrná, nikdy nemluví o své minulosti, ani o otci Avy. Marilyn tuší, že její přítelkyně zažila něco zlého. Její chování tomu napovídá. Je plachá, nechce se fotografovat, nesnáší sociální sítě. V poslední době se cítí obzvlášť nesvá, její minulost ji začíná dohánět a ona se bojí nejhoršího. Marilyn také něco skrývá, ale nechce Lise přidělávat ještě více starostí. Ava má navíc už po krk přílišné starostlivosti své matky a tak jí dává všechno sežrat. Chce žít jako všichni puberťáci okolo ní, užívat si, bavit se, ale to se její matce nelíbí. Jednoho dne se však něco stane a dozvíme se, že Ava také skrývá tajemství, které se nesmí nikdy matka dozvědět. Když se provalí Lisina minulost, musí se postavit všemu tváří v tvář, aby ochránila dceru. Musí čelit svým démonům, kteří ji děsili každou noc jejího života…

středa 30. ledna 2019

Zlomené duše



Mary Há, Mary Há, mrtvá Mary Handová, dávno v zemi pohřbená. Šálí, vábí kamarádky, nepouštěj ji dál!
 
Vynikající, poutavý, napínavý duchařský román, který vám nedá spát! Obsahuje vlastně všechno, co dělá příběh zajímavým. Dávné tajemství, starý opuštěný dům, rozplétání minulosti, vraždy a duchy. Mrazivé, čtivé, skvělé!
V roce 1950 se v internátní škole plné odložených či nechtěných děvčat setkaly v jednom pokoji čtyři dívky. Katie, Cecile, Sonia a Roberta. Staly se z nich nejlepší přítelkyně. Každá má svá tajemství, temnou rodinnou minulost a důvod, proč je sem rodiče poslali. Postupně si začnou svá tajemství svěřovat a zjistí, že jedna z nich zažila něco mnohem krutějšího než ostatní. Vypravují si, baví se a snaží se čelit místnímu duchovi. Mary Handové, která bloudí po pozemcích školy od nepaměti. Všichni o ní vědí, včetně učitelek, a proto obyvatelé internátu žijí v neustálém strachu. Tento strach se mnohonásobně zvýší, když jedna z přítelkyň pokoje 3C záhadně zmizí…
Další dějová linie je z roku 2014, talentovaná novinářka Fiona přišla před dvaceti lety na pozemku zchátralé opuštěné internátní školy o sestru. Byla krutě zavražděna a Fiona se snaží přijít na to, zda byl viník, který sedí ve vězení, opravdu ten pravý. Zároveň se chystá napsat reportáž o rekonstrukci tohoto starého internátu, ale během jeho oprav je na pozemku nalezena mrtvola. Fiona začíná rozkrývat temný příběh z minulosti, a zároveň současnosti…
 

úterý 29. ledna 2019

Jidáš

Syn, bratr, strýc...ale především neuvěřitelný tyran, násilník, vrah. Toto je smutná zpověď jeho sestry, která se rozhodla jej zničit dřív, než on zničí ji.

O únosu Heinekena, pivního magnáta, jsem se dozvěděla až z této knihy. Neměla jsem tušení ani o holandském "hrdinovi" Holleederovi, kterého země oslavovala, aniž bych tedy tušila proč. Bylo to zvíře, bezcitný vrah, který se nezastavil před ničím.
Ale pojďme se na knížku podívat blíže.
Autorkou je Astrid Holleeder, sestra nechvalně proslulélo únosce a vraha Wima. Její odvaha je neuvěřitelná, i když na můj vkus jí to trvalo až příliš dlouho, než se rozhodla postavit svému bratrovi a spoklu s policií jej dostat znovu tam, kam patřil. Za mříže a navždy.
Celý klan Holleederů byl prohnilý skrz naskrz. Otec, matka, dva synové, dvě dcery. Otec rodině vládl pevnou rukou, pro ránu nešel daleko a celá rodina trpěla pod jeho záchvaty zuřivosti, které přicházely, jak se mu hodilo. Když matka sebrala odvahu od něj odejít, bylo téměř pozdě. Hodnoty, které svým dětem předal, byly značně pokřivené a všechny do jednoho si myslely, že násilí a bití k životu patří. 
Jeho pochodeň převzal nejstarší syn Wim s větší razancí. Stal se z něj obávaný kriminálník, který velmi brzy skončil za mřížemi a jeho zločinecká kariéra vyvrcholila únosem pivního magnáta Heinekena a jeho řidiče. Spolu s nejlepším přítelem a manželem jeho sestry Sonji, Corem,  oba muže zavřeli do izolované místnosti a přivázali řetězy. Po jejich osvobození oba přátelé míří do kriminálu a již tady byl prostor pro odříznutí od bratra, který rodinu terorizoval. Nestalo se tak a jeho vzestupu nic nebrání.
Astrid nás v této pětisetstránkové knize provází celou historií jejich rodiny, od dětství až do roku 2015, kdy její míra trpělivosti přetekla a konečně se rozhodla bratra zastavit. 


Pokud se na knihu Jidáš, budeme dívat jako na thriller, budeme uneseni. Pokud jako na životopis, budeme v šoku. Já tedy rozhodně byla. Celé vyprávění je neuvěřitelně smutné a nepochopitelné. Ano, vím, že na světě existují čtvrti, ve kterých je život, zde popisovaný, celkem běžný. Ale trpět pod nadvládou otce a později bratra celý život? Snášet jeho krutosti třicet let? Ne, nezlobte se, ale toto je pro mě nemyslitelné. Rodina Willema Holleedera se jej tak bála, že neváhala zničit si vlastní rodiny, odpustit mu zavraždění manžela, týrání vlastních dětí. Proč? Jak je možné, že měl takovou moc? Jsem si vědoma, že existuje cosi jako Stockholmský syndrom, ale toto je až příliš.
Přátelé, toto byla neskutečně silná kniha. Nenechte se odradit počtem stran, těch je opravdu mnoho. Jakmile se do knihy začtete, nebudete ji chtít odložit. Je plná skvělých dialogů, které životopisu dávají na autetičnosti.
Za mě obrovský palec nahoru, bylo to skvělé čtení.





                                                     Fotografie Wilema Holleedera

Děkuji Knihám Dobrovský za recenzní výtisk.
Kniha byla vydána v edici Omega.

Kniha:     Jidáš
Autor:     Astrid Holleeder
Vydal:    Omega
V roce:   2018
Stran:    544

pondělí 28. ledna 2019

Sídlo smutku

 
Sídlo smutku není hlavně duchařský román, jak by se mohlo na první pohled zdát. To je tam vedlejší. Je to spíše příběh o vypořádání se s životem, o zármutku a výčitkách svědomí. Při čtení se ocitnete sami, v knize panuje ponurá atmosféra a bude vám ze všeho tak nějak zvláštně.
V anotaci se píše, že se jedná o strašidelný duchařský příběh opuštěného sídla. Ale ten je v tomto případě opravdu vedlejší. Po smrti své matky je jedenáctiletý Marcus poslán na malý ostrov v Jižní Karolíně, ke své samotářské pratetě, žijící na břehu moře, v plážovém domku. Teta Charlotta toho moc nenamluví a Marcus je celé dny sám. Potuluje se po pláži, až narazí na opuštěný, zchátralý dům. Jde z něj strach, ale přesto ho něčím přitahuje. Později se od tety dozví, že mu ostrované říkají Sídlo smutku, protože z něj před padesáti lety zmizel chlapec a jeho rodiče. Jejich těla se nikdy nenašla a dům je od té doby prázdný, chátrá. Marcus se neustále potuluje po okolí, snaží se o minulosti domu zjistit víc a sám vzpomíná na svůj život s maminkou. Snaží se vypořádat se svými vlastními démony…
 
Do nemocnice jsme jeli jeho pick-upem. Vše předem domluvil s vedoucím pohotovosti, který nás ve výtahu doprovodil do márnice ve sklepení. Tam přistoupil k nosítkům na kolečkách a rozepnul černý vak na mrtvoly. Ležela tam přede mnou, jako by to ani nebyla ona. O jejím stavu mě doktor varoval, ještě než jsme nastoupili do výtahu. V místě, kde nosem narazila do volantu, jí vyčnívala obnažená kost a chrupavka – naše honda ještě neměla airbagy. Otevřené oči měla vyhaslé a bez života.“
 
 
 
Pokračování recenze najdete zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 

 

čtvrtek 24. ledna 2019

Nová literární krev

V tomto článku bych vás chtěla seznámit s autory, kteří stojí teprve na počátku své kariéry. Zda bude úspěšná, či nikoli, záleží jen na čtenářích. Já jsem vybrala autory, kteří na knižní scénu vtrhli a jejich hvězda stoupá s každým prodaným výtiskem.




Právník, soudní obhájce, novinář a nově také skvělý autor Rory Dunlop jistě stojí za zmínku. Jeho prvotina Co jsme si neřekli je příběhem, nebo chcete-li, deníkem jednoho manželství. Já ke čtení přistupovala s respektem, netušila jsem, co od knihy očekávat. Odměnou za toto váhání mi bylo nádherné, místy bolestné, ironické počtení. Deník, který si píše hlavní aktér, v tomto případě manžel, z vlastního pohledu doplňuje jeho žena a výsledkem je stará, známá pravda. Každá strana má svůj líc i rub.


Další tipy na novou, literární krev, naleznete v článku na stránkách Magazínu Dobré knihy

středa 23. ledna 2019

Když jsi odešel

Jednoho rána se probudí a postel vedle ní je prázdná. No ovšem, šel si zaběhat...Jenže se nevrátí, ani večer, ani následující den, ale další dny, týdny. Ale teď stojí na prahu, po dvaceti letech a ona neví, co si myslet.

Kniha Když odešel je označována jako thriller. Dovolím si s tím nesouhlasit, i když pár thrillerových prvků by se našlo. Jde spíš o zpověď muže, který se rozhodl opustit svou rodinu, nemyslíc na následky, řídíc se pouze svými myšlenkami. Ale proč? Co jej dovedlo až sem? Co vše předcházelo jeho rozhodnutí?
Celým příběhem nás provází vyprávění z pohledu Catherine, manželky, kterou opustil znenadání manžel a Simona, muž, který odešel a neohlížel se zpět. V té rodině se stalo drama, ale čtenář hodně dlouho nemá tušení, jaké. Můžeme se pouze dohadovat, co se přihodilo, co tak změnilo celou rodinu a co vedlo Simona k odchodu a spálení mostů. 
Pojďme se podívat na oba hlavní aktéry. Simon má za sebou docela krušné dětství, provázené jeho touhou po matce, která přicházela a odcházela, aniž by se ohlížela na city malého dítěte. Myslím, že právě toto jej utvářelo a ani v dospělosti se s tím nedokázal vyrovnat. 
Catherine se jeví jako dokonalá žena, dokonalá matka, dokonalá manželka. Je upřímně v šoku, proč  by ji Simon měl opustit. Přece přečkali to zlé a vyrovnali se s tím. Nebo snad ne?
Když jsem četla její vyprávění, cítila jsem v tom jemný podtón a opravdu mě můj šestý smysl nezklamal. Nic není tak, jak by se mohlo zdát.


Autor John Marrs se nám již představil loni svou prvotinou Spřízněné duše, která na pár týdnů ovládla knižní svět. Protože to byla skvělá knížka. Se svým druhým dílem rozhodně nešlápl vedle, jen si myslím, že  malinko odbočil od žánru, který sliboval. Jeho fanoušci ale zklamaní nebudou. Měla jsem trochu problém se začíst, ale jak už to tak bývá, knížka mě i přesto táhla ke stránkám, protože jsem prostě musela vědět, co se vlastně stalo a proč. Nakonec zjistíte, že se vám to čte lehce a rychle, pokud vás začne nudit Simon, okamžitě začínáte číst Catherine a to se mi líbilo. Jakoby nám autor viděl do hlavy a předem věděl, jak se budeme při čtení cítit.
Psychologický román, tak by se spíš dala specifikovat tato kniha a to velmi povedený. Budete si myslet, že Simona máte prokouknutého a fandit Catherine. Budete mít Simona za padoucha, Catherine za domácí puťku a je na vás, komu dáte své sympatie. Ale nezapomeňte, že autor je mistr přetvářky a rád si hraje s vaší myslí.




Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru.

Kniha:    Když jsi odešel
Autor:    John Marrs
Vydal:   XYZ
V roce:  2018
Stran:   368

neděle 20. ledna 2019

Trnitá sklizeň


Novodobé otrokářství? Myslíte, že jsme se ho zbavili? Jak velmi se mýlíte. Toto je opravdový příběh, z kterého mrazí.

Když svět obletí fotografie mladé dívky, která vyskočila z okna při strašném požáru továrny v Bangladéši, spustí se tím lavina strašných odhalení a tajemství, o kterých se příliš nemluví, ale všichni se s tím setkáváme.
Novodobé otrokářství, zneužívání malých dětí pro otrockou práci. Nadnárodní společnosti a jejich vedení nezajímají lidské příběhy. Jdou jen po zisku a malých nákladech a jak je nakládáno se zaměstnanci je příliš nezajímá. Ale fotografie dívky, která raději zemřela skokem z okna, než aby shořela v pekle továrny je natolik šokující, že již nelze zavírat oči.
Vysoce postavený manager oděvní továrny Cameron je zarputilý, jdoucí přes mrtvoly, ale tento čin v něm vyburcuje kus lidského já a rozhodne se v utajení bojovat za lidské podmínky. Spojí se s novinářem Joshem, který se sepsáním příběhu snaží odčinit své vlastní pochybení a najít znovu ztracenou důvěru.
Postupně se noříme do příběhu, který bere dech a mrazí z něj. Sonia, Jashel, Alya...to jsou jen střípky skutečných životů, ale oni jsou jen vrcholkem ledovce. Ale opravdu to bude stačit, aby svět prozřel a něco s tím udělal?

Je důležité, aby se se všemi dělníky zacházelo jako s lidskými bytostmi, ne jako s kolečky stroje na výrobu zisku.


K této knize jsem přistupovala s velkým respektem. Obvykle toto téma nečtu, protože jakékoliv bezpráví na malých dětech těžce nesu. Ale když už jsem rozečetla první stránku, byla jsem vtažena do děje, ať už jsem chtěla nebo ne. Její autor Corban Addison je bojovníkem za lidská práva a moc bych si přála, aby si tuto knihu přečetli ti, kteří jsou strůjci nelidských podmínek v továrnách po celém světě, kde najímají levné pracovní síly.
Bylo dojemné sledovat právnického žraloka, jak se z něj postupně stává člověk s velkým srdcem a jednotlivé příběhy mu vrací lidskost a vede jej cestou ke svému otci. Ne jednou se i mi objevily v očích slzy, protože kniha je sepsána tak opravdově, že se mě hluboce dotýkala. 
Je smutné, že v dnešní době, kdy se svět ohání různými nesmyslnými nařízeními a příkazy, se toto bezpráví může dít. Nulová bezpečnost v továrnách v Bangladéši, Malajsii či Jordánsku jsou jen malým zlomkem toho, co se opravdu děje. 

Děkuji Fortuna Libri, že vydala tuto skvělou knihu a poskytla mi ji k recenzi.

Kniha:     Trnitá sklizeň
Autor:     Corban Addison
Vydal:     Fortuna Libri
V roce:   2018
Stran:    399

úterý 15. ledna 2019

Právě teď nás baví



Název tohoto článku je mírně zavádějící. Neboť ne nadarmo se říká „sto lidí, sto chutí“. Své o tom ví každý milovník knih, to, co se líbí jednomu, druhý nedokáže přečíst. Já osobně třeba neumím číst novodobou červenou knihovnu s nádechem erotiky. Ano, jsem zcela nepolíbená boomem knihy Padesát odstínů šedi.
Tak tedy článek „Právě teď nás baví“ bude o novinkách v knižním světě, o novinkách, které momentálně hýbou knižními vodami a o novinkách, které se chystám číst.
Jako první bychom se mohli podívat k nám, domů, na českou literární scénu. Zdenka Hamerová je autorka, která má na svém kontě nejednu úspěšnou knihu. V lednu jí vychází kniha nová, s názvem Příliš tenkej led. Osobně jsem od ní četla Klejinčino tajemství a to byla skvělá kniha. Takže tuto novou si ujít rozhodně nenechám.
Pokračování článku s nejnovějšími tipy na čtení naleznete zde.

pondělí 14. ledna 2019

KING


King. Zkažený kriminálník, král podsvětí, který nejde pro silné slovo daleko. Nebojí se zabíjet, jeho život není víc, než hromada sraček, jak by sám řekl. Síla. Zbláznil vás Elitní klub králů? Pak vězte, že černé srdce Brantleyho Kinga si vás získá po pár řádcích!

V tomto románu jsou dva hlavní hrdinové. Doe se jednoho dne probudí v popelnici, celá potřísněná krví a vůbec netuší kdo je a odkud pochází. Ze své minulosti si nepamatuje nic. Stává se z ní tulačka, bezdomovec a snaží se přežít na nebezpečné ulici. King vyrůstal odmalička sám, jeho matka se o něj nestarala a otec byl neznámý. Stal se z něj už ve dvanácti samorost ulice. Už tehdy se pohyboval na hraně zákona. Dnes je z něj kriminálník, živí se mimo jiné jako tatér. Právě ho propustili z vězení, když potká Doe, která se za něco k jídlu snaží prodat svoje tělo…

sobota 12. ledna 2019

Vyhodnocení soutěže o Arabskou milenku

 
 
A je to tady. Vyhodnocení soutěže, která měla opravdu obrovský úspěch. Soutěžilo vás opravdu hodně. Právě jsme losovaly a my už známe výherce.
 
Tamtadadááááá, výherkyní se stává:
 
Šárka Levová
 
GRATULUJEME!
 
Výherkyni jsme kontaktovaly, pokud se neozve do středy  16.1., vylosujeme jiného výherce.
 
 
Všem děkujeme za účast, nezoufejte, brzy se můžete těšit na další soutěž. :-)
 
 
Krásný víkend, Vaše Jani, Veru a autorka knihy Mirka Manáková.
 
 
 

pátek 11. ledna 2019

Zkrátka se zamilujte




„Pamatuj, že poklad nalezneš tam, kde je tvé srdce.“

                                                                Paul Coelho

 
Báječná, zábavná, plná knih, originální, veselá, romantická… prostě jedinečná. Taková je tahle tyrkysová kráska s názvem Zkrátka se zamilujte.

Jak se stát knižní vílou a sbalit kluka svých snů? To je jednoduché, vezměte osud do svých rukou jako Frankie Roseová, která má smůlu na muže. Je nadšená čtenářka, nejvíc miluje Jane Austenovou, pracuje s nejlepší kamarádkou Cat v knihkupectví a dialogy ze svých oblíbených knih používají v běžném životě. Jednoho dne se Frankie odhodlá k bláznivému činu, jak najít chlapa. Do vlaků, kterými denně jezdí, rozmístí její oblíbené knížky se svým kontaktem, aby přilákala muže se stejným vkusem na literaturu, inteligentního a sečtělého. Mužů se ozývá víc a víc. Ona díky tomu začíná psát blog, který má obrovský úspěch. Až jednoho dne narazí na kluka, který miluje young adult, což je pro Frankie podřadná literatura…

 

Můj báječný knižíšek

 


 
Co dostáváme pod stromeček? To je přece jasné, převažují hranaté dárky, které všichni milujeme.
Ráda bych vám představila svého knižíška, letos byl poměrně bohatý a já jsem moc spokojená. Po rozbalení dárků jsem se zachumlala pod deku, hodila nohy na stůl, vzala si tu hromadu k sobě, všechny ty voňavé papírové krásky očmuchala, pohladila, podrobně prohlédla a pročetla obálky. Myslím, že je to rituál mnoha knihomolů, nemám pravdu?


A jaké že to byly tedy kousky? Je jich celkem deset. Sama jsem si pod stromeček naježila Jak fotit nejen na Instagram. Už delší dobu jsem po ní pokukovala, protože když člověk fotí (nejen) knížky, po pár letech už mu dochází inspirace. Navíc se mi určitě pár rad ohledně focení a dobrých fotek hodí. Rádce pročítám postupně a myslím, že mi bude v budoucnu dobrým pomocníkem. Od kamarádky Janči jsem dostala Nechte mě odejít. Tahle kniha mi úplně unikla a já jí vůbec neznala. Musím říct, že anotace zní fakt lákavě. Navíc je příběh podle skutečných událostí. Dá nám nahlédnout do obchodu s bílým masem, kde je týrání, znásilňování a mučení na denním pořádku. Od další kamarádky, Ivči, jsem dostala knihu Poutníci, už bohužel není k sehnání, ale je jednou z jejích nejoblíbenějších, tak jsem zvědavá. A další knihy byly od manžela. Napsala jsem mu samozřejmě seznam. To u nás knihomolů jinak nejde. První bych chtěla zmínit Tři vánoční přání, což je povídková kniha z pera tří českých autorů: Markéty Harasimové, Josefa Pepsona Snětivého a Alexandra Stainfortha. Jsou to tři povídky na vánoční téma, už jsem je stihla přečíst a všechny jsou skvělé.
 
 
 
 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 

 
 

středa 9. ledna 2019

Ztracený

Nastoupil do vlaku a nikdy z něj nevystoupil.Jak se může člověk ztratit v soupravě metra? Sam Wren ano a odpověď na tuto otázku opět musí najít David Raker.


Milovníkům této knižní série snad není třeba představovat Davida Rakera, soukromého vyšetřovatele, očka, detektiva, nebo jak jej chcete nazývat. Pro mě je a vždy bude chlapík, kterého zbožňuji od první knihy, kterou jsem, s ním v hlavní roli, četla.
Mrkneme se malinko na anotaci. Sam Wren ráno odjede do práce a navždy zmizí. Zmizení je o to záhadnější, že z vlaku, do kterého nastoupil, nikdy nevystoupil. Je to vůbec možné?
David Raker je opět na prahu případu, do kterého se zakousne se svým buldočím stiskem a začíná rozplétat klubko polopravd kolem zmizelého čtyřicátníka. Je jediný, kdo si všiml, že Sam v poslední době nápadně zhubl, jeho tvář nabrala sinalou barvu a jeho roztržitost je víc než nápadná. Vydává se po jeho každodenní rutině a nachází nejedno tajemství, které ovšem nevede k jeho nalezení. Jeho věrným pomocníkem se stává Colm Healy, který se po delší pauze vrací do práce, kde jej jeho bývalí kolegové nechtějí a dávají mu to patřičně najevo. Ano, Colm má za sebou trauma, které jej poznamenalo, ale také má výborný čich na případy a jejich vyřešení. Proto spolu s Davidem tvoří skvělý tým, i když každý má pro vyřešení případu své důvody. Co má společného zmizelý Sam, organizovaný zločin a sériový vrah? 
David Raker opět šlape na pár kuřích ok v řadách policie, ale to mu nebrání Sama najít a připevnit si jeho fotografii na nástěnku jako vyřešený případ.

U knih Tima Weavera jsem už na kvalitu zvyklá a proto mě nepřekvapilo, že jsem knihu otevřela a jen s nechutí odkládala, abych se pár hodin prospala.
Opět velmi chytlavý příběh, který okamžitě vtáhne do děje, okořeněný soukromím hlavního aktéra, kde sledujeme jeho nový vztah po smrti manželky. Zde se mi navíc dostalo malého bonusu ve formě staré, zavřené stanice metra, kdy má fantazie jela na plné obrátky.
Tim Weaver prostě rozhodně umí, co dodat. Kdo ještě nečetl jeho knihy, měl by to velmi rychle napravit, neboť tento autor prostě umí.

Děkuji Mystery Press za poskytnutí recenzního e-booku.
Atutorkou fotografií, použitých v recenzi, je Kateřina Kohoutová.

Kniha:    Ztracený
Autor:    Tim Weaver
Vydal:    Mystery Press
V roce:   2018
Stran:    432

Čtecí výzva



A máme tady nový rok. A jako každoročně do něj vstupujeme s velkými plány, předsevzetími  a nadějemi, že bude lepší, než ten předešlý.
A jako správní knihomolové si obě dáváme i předsevzetí čtecí. Ale nenechte se mýlit. Nehoníme se za počtem přečtených knih, nedáváme si budíky, abychom knížku rychle dočetli, než se rozední a stihli tak naši výzvu. Stále pro nás na prvním místě zůstává láska ke čtení, ne honba za co největším počtem přečtených knih.

Veru si dává za úkol přečíst 80 knih. V roce 2018 svou výzvu překročila, tak uvidíme, jak se s tím popere letos.



A Jana se letos bude trochu držet při zdi...70 knih by letos mohla zvládnout.


Milí čtenáři. Přejeme vám v tom novém roce hlavně kvalitní čtení, které nás zavede do míst, která nikdy nenavštívíme. Které nás odvede od běžných starostí a problémů a které nám obohatí naši knihomolskou duši.
Vaše Jani a Veru.


Prokletá kaple

Pokud máte rádi knížky s hororovými prvky, kdy duchové a tajemno přebírají vládu nad pozemským světem, pak je pro vás Prokletá kaple tím pravým čtením.

Robin Stejskal, český autor, jehož knihu jsem právě dočetla, je docela milým překvapením.
Ač nejsem příliš velkým milovníkem hororových příběhů, kdy duchové a nadpřirozeno přebírají vládu nad pozemským životem, tak Prokletá kaple byla velmi čtivá.
Celý příběh začíná odvážnou koupí staré hospody kdesi na malé vesnici Medovice, která má za sebou velmi tajemnou minulost. Od samého počátku kdosi novému hospodskému  Raráškovi hází klacky pod nohy. Ať už jsou to propíchnuté gumy, nebo nelibá vůně, vycházející ze sklepení, nebo záhadný soused Půta, poklidně pokuřující, sledujíc každý krok nového nájemníka.
Nenávist místních obyvatel je něco zarážející a hosté vcházejí do hospody jen velmi opatrně. Místní partička tří přátel, kteří se stávají nesmělými štamgasty, se snaží hospodskému naznačit, jakou má hospoda za sebou temnou minulost, ale on je odhodlán vytrvat. Přesto mu spousta věcí vrtá hlavou a vydává se po stopách bývalého nájemníka Matyáše Kerského, který si nyní odpykává trest za otravu jídlem, které podával místním. Cestu mu několikrát zkříží tajemný chlapec, či mladá žena, smutně vyhlížejíc z oken staré, zavřené školy. Tajemství a záhad neustále přibývá a je jen otázkou času, kdy kletba staré kaple zasadí svůj poslední, konečný úder.
V knize najdeme několik časových rovin, které se nám snaží osvětlit celý příběh. Mladá učitelka zavřené školy a její zápisky do deníku, z kterých docela mrazí. Šílený školník, jenž slýchal hlasy dětí, které školu dávno opustily. Kerský, hospodský, který nedokázal vzdorovat a stálo ho to všechny síly. A kdo je tajemný Půta, pod jehož pronikavým pohledem se skrývá něco zlověstného? Jakou historii má škola, nyní zavřená, ale opředená spoustou záhad? A jak je možné, že v celé vesnici není jediné dítě? Příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí.

Robin Stejskal nám předkládá hororový příběh, u kterého nám dává velký prostor pro naši fantazii. Ač zní všechno až příliš neuvěřitelně, já sama jsem si dokázala představit všechny ty děti s bledými tvářemi, učitelku, která postupně přicházela o rozum, školníka, kterého boj s duchy mrtvých dětí stál život.
Mírně naivní příběh ale rozhodně dokáže upoutat naši pozornost, pokud přehlédneme pár maličkostí v úpravě textu, které oku příliš nelahodí, ale dají se odpustit.
Není to Stephen King, ale domácké prostředí, česká jména postav, několik časových linií, které já osobně velmi vítám...za mě ano. Neříkám, že jsem od teď milovnicí hororů a nadpřirozena. Ale kniha Robina Stejskala vůbec není ztrátou času.

Děkuji samotnému autorovi za poskytnutí recenzního výtisku.

Kniha:    Prokletá kaple
Autor:    Robin Stejskal
Vydal:    Talent Pro ART
V roce:   2018
Stran:     232

úterý 8. ledna 2019

NEJ ROKU 2018 podle Veru




Máme tu nový rok a já jsem se opět rozhodla bilancovat a zamyslet se nad tím loňským. Z knižního hlediska samozřejmě.  2018 byl pro naší rodinu celkově špatný a smolný. Ve všech směrech. Nebylo týdne, kdy by se nestala nějaká jobovka nebo nám někdo či něco nehodilo klacky pod nohy. Zkrátka se nám lepila smůla na paty pořád. Takže doufám, že rok 2019 bude lepší a určitě bude dobrý! Pokud se ale zamyslím nad tou knižní stránkou, tak ta byla skvělá. Když jsem vybírala ty nejlepší knihy roku, nedokázala jsem vybrat pouze tři jako vloni. Protože těch skvělých kousků bylo mnohem víc.  Vyberu to nejlepší například z kategorií letní kniha, nejlepší obálky, největší překvapení či největší zklamání a spousty dalších. Přidala jsem novou kategorii nejlepší vánoční kniha. V roce 2018 jsem přečetla 89 knih. Probrala jsem se všemi a vybrala 29 těch nej, které mi opravdu utkvěly nejvíce v hlavě, něco mi daly nebo se mi prostě nejvíc líbily. Jsou to:

Zima/jaro 2018


Ginny Napořád
Knihkupkyně
Vězeň času
Slzy prodaných dívek
Hana
Hodnej kluk
S každou padající hvězdou
Písařka ze Sieny
Stříbrná labuť





Kdybych si dnes měla koupit jen jednu knihu, byla by to...

 
 
No, jaká by to asi byla? To je pro knihomola zapeklitý úkol, kandidátů by bylo minimálně deset. Ale rozhodla jsem se dát na intuici a doporučit tu, která mě napadla jako první. Hvězda nad arabským peklem od Moniky Wurm.

Možná mě budete pokládat za Moničina fanatického propagátora, protože ji chválím, kudy chodím, ale ruku na srdce, když se vám něčí díla líbí a navíc ho máte rádi jako člověka, neměli byste to stejně? Určitě ano. A já vám za tuto knihu ručím. Vezme vás za srdce a otevře oči, za to dám ruku do ohně. Ne nadarmo je na Slovensku Monika Wurm jednou z nejprodávanějších autorek.
 
Hvězda nad arabským peklem je ale trošku jiná než její ostatní knihy. Je krutá, plná bolesti a utrpení. Ukazuje realitu a její surovost bez příkras a růžových obláčků. Popisuje vše tak, jak se to bohužel děje. Pokud se nebojíte, pojďte se mnou nahlédnout pod pokličku arabského pekla. O čem příběh je, to si každý přečte v anotaci, ale jak popsat vlastní pocity ze čtení? První slova, co mě napadají, jsou asi bolest, smutek a prozření. Věděla jsem, co se děje ve válkou a praktiky Islámského státu zmítané Sýrii, ale před přečtením knihy jsem tušila slabou polovinu všech hrůz, které jsou v dnešním civilizovaném světě v této části zeměkoule, bohužel, na denním pořádku.
 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 

pondělí 7. ledna 2019

Chlapec, který přežil pochod smrti


 
Zápisky podávané zvláštní formou, které si psal Pavel Taussig těsně po osvobození z koncentračních táborů v Osvětimi, Mauthausenu, Melku a Gunskirchenu.





Pavlovi bylo jedenáct let, když se ocitl v Osvětimi. Jeho rodinu rozdělili a on později putoval ještě do koncentračního tábora Mauthausen, Melk a Gunskirchen. Přežil tzv. pochod smrti a své zápisky si začal psát ihned po osvobození, v nemocnici, dokud měl vše v čerstvé paměti. Trávil zde ještě nějakou dobu, než se zotavil. Sepsal všechno od života před válkou, zatčení, až po osvobození. Postupně pak Pavel doplnil text o poznámky, jaký byl jeho život po válce, jak probíhal např. Vítězný únor v roce 1948 a jak jeho život pokračoval dál.

 


Dál jsem nezaznamenal, jak mne v Osvětimi jistý lékař – esesák vybral na lékařské pokusy. Očkoval děti různými bakteriemi a jedovatými látkami, aby zjistil jejich účinky. V našem baráku omylem vybral o jedno dítě víc a to poslední poslal zpět. To jsem byl já. Ani jedno z těch dětí „pokusy“ nepřežilo. Všechny zemřely.

 

Ještě to nebalím, vzkazuje babička



„Ne me quitte pas.“ (Neopouštěj mě.)

 

Humorný román o útěku z domova důchodců a nekončící chuti žít potěší podle mého každého čtenáře. Pojďte se se mnou dozvědět víc…

Evie už před nějakou dobou ovdověla, pod nátlakem syna a jeho panovačné manželky prodá dům a odstěhuje se do domova důchodců. Myslela si, že tam najde přátele, zábavu a veselou společnost, ale záhy zjišťuje, jak moc se mýlila. Toto zařízení je pro ni bezduchou čekárnou na smrt. Po několikaměsíčním sezení v křesle si prostě řekne, že ještě umírat nehodlá a nechce takhle žít. Uteče z domova, aniž by někomu něco řekla a vydá se vstříc životu. Navštíví různá místa, až se nakonec ocitne ve Francii, kde cestuje v nově koupeném obytném voze. Poznává nové přátelé, objevuje nová města a dokonalá místa k novému životu. Mezitím ji doma hledá její jediný syn, který se svou ženou prochází manželskou krizí. Pomocí SMS zpráv se snaží Evie vystopovat, nakonec se vydají s manželkou do Francie, rozhodnutí maminku najít a přivézt ji zpátky domů, do Irska…

 

čtvrtek 3. ledna 2019

Lískový les






Pokud milujete Sirotčinec slečny Peregrinové, Alenku v říši divů či Harryho Pottera, pak se se mnou určitě musíte podívat do Lískového lesa. A dávejte pozor, abyste se neztratili, raději si sypejte drobečky, ať najdete cestu zpět!

Sedmnáctiletá Alice žije se svou matkou tak trochu kočovný život. Neustále se jim lepí smůla na paty a ony se stěhují z místa na místo. Jakoby někomu unikaly? Když se na pár měsíců konečně usadí v New Yorku, dostanou zprávu, že Aliciina babička, spisovatelka tajemných pohádek, zemřela na svém pozemku, který se jmenuje Lískový les. Alice ji však viděla naposledy, když byla hodně malinká, matka o ní nechtěla nikdy ani mluvit. Jednoho dne je Aliciina maminka za záhadných okolností unesena. Když Alice s pomocí kamaráda Finche zjistí, že jí uneslo cosi tajemného, nadpřirozeného a mohlo by být ze světa babiččiných pohádek, rozhodne se jet do Lískového lesa, aby přišla všemu na kloub. Jediný vzkaz, který jí matka však nechala, byl: „Drž se od Lískového lesa co nejdál.“ Proč? Co skrývá toto tajemné místo?