pátek 30. března 2018

Sestry až za hrob



Teď už jsi svobodná, Avo. Veškerá rozhodnutí, která odteď učiníš, budou patřit jen a jen tobě. A jsme na konci....
Dvě sestry, dva osudy, jeden příběh...





Toto není obyčejný příběh. Tato kniha je zpovědí sesterské lásky, závislosti jedné na druhé, ač snaha o to, vymanit se z tohoto bludného kruhu, byla.
Ava a Zelda, nebo Zelda a Ava. Jména začínající na první a poslední písmeno abecedy, dvojčata, která bez sebe neumí žít. Ale každá je úplně jiná.
Už od mala to neměly jednoduché. Otec po letech od rodiny odešel a zůstaly na staré, neprosperující vinici pouze s matkou alkoholičkou, u které se brzy začne projevovat demence. Zelda je smířená, Ava přetrhává veškerá pouta a odchází žít do Francie, daleko od smutného, tmavého domu, kde alkohol hraje prim. 
Ale Zelda umírá a je načase se vrátit. Má to jen jeden háček. Ava si rozhodně nemyslí, že je její sestra mrtvá. Je přesvědčena, že jde pouze o j´další z jejich her, na jejímž konci vyskočí a zakřičí "Překvapení, já žiju, to jsem tě nechytala"....
Ava se po návratu domů musí vyrovnat s neutěšeným stavem své matky, naprosto propadlé alkoholu, odpustit svému otci, zjistit, co se sestře stalo a kde se skrývá. Nebo je snad opravdu mrtvá a tohle má být konec?
Musí projít pozpátku Zeldin život, od doby, kdy odjela, aby pochopila, odpustila a sama nalezla svůj vnitřní klid. Napomáhají jí v tom Zeldiny zprávy, které Ava dostává, které ji udržují v jistotě, že její sestra žije a tohle je jen jedna z jejích her. 



Podle mého názoru je kniha zcela mylně zařazena mezi thrillery. Thriller to rozhodně není, není to ani detektivka, ale oddechové čtení taky ne. Já sama jsem byla trochu smutná, když jsem knížku četla, protože je v ní tak moc bolesti, tolik nevyřčeného.
Boj Avy za to, aby se vymanila z prostředí, které ji stahuje ke dnu, je předem prohraný. Zelda, která zůstala sama s matkou, která počítá minuty do doby, kdy se bude moct napít, se se vším vyrovnává po svém a její rebelství dotáhne až k dokonalosti.
Všechny tři ženy mají stejný problém - všechny holdujou alkoholu, ať už v jakémkoliv množství. V knize je taky spousta starých křivd, které se derou na povrch a žádají o odpuštění. Musíme začít od samého začátku, abychom pochopili závěr knihy. Trochu jsem doufala, že to bude klasický happy end, ale ten se prostě nekonal.
Sestry až za hrob může být i váš příběh, váš život.





Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru

Kniha:     Sestry až za hrob
Autor:     Caite Dolan Lechová
Vydal:     Host
V roce:   2017
Stran:    360

čtvrtek 29. března 2018

Jaro v Athénách





Jak mnozí z vás víte, před 14dny jsme se vrátili z Athén. Tohle krásné město jsme navštívili už podruhé a určitě ne naposledy. Čekalo nás nabitých pět dní s přáteli, plných teplého počasí, moře, sluníčka, barevných květin, zeleně, pomerančů, citronů, mandarinek,  památek, místních přátel, dobrého jídla a hromady nachozených kilometrů. Když jsme přistáli na letišti v Athénách, řekla jsem si: "Ach, jsem doma 💓." Kdo to nezná, nepochopí. Ale já se tam tak prostě cítím. Jako první jsme se hrnuli ke kanceláři půjčovny aut, kde jsme měli už předem zamluvené auto. Nasedli jsme a jeli jako první k moři. Rozhodovali jsme se kam, nakonec zvítězila nejbližší Glyfáda. Což je část Athén, kde je několik městských pláží, cesty jsou lemované palmami, je zde také rybí trh a menší přístav. 






Byli jsme unavení z cesty, ale moře nás tak nabilo energií, to se nedá popsat. Síla moře je prostě fascinující, nezaměnitelná. Stavili jsme se nakoupit pár drobností k snídani a frčeli směr centrum, ubytovat se. Našla jsem krásný soukromý byt k pronajmutí, takže jsme byli mezi místními, přímo v centru, 300m pod Akropolí. Domů jsme dorazili až večer, za tmy, cesta se trošku protáhla, všude byly kolony, uzávěrky - v centru byla stávka. Ale ráno pak stálo za to. Probudil nás tento krásný výhled na pomerančovníkovou alej a ta vůně, když kvetou! Nádhera. Trošku mi připomíná jasmín. A voní to v celé ulici... V Athénách jsou pomerančů, mandarinek a citronů plné stromy celoročně. Je to prostě krása a my se nemohli vynadívat.


Po snídani vedla naše první cesta přímo na Akropoli. Šli jsme po promenádě Dionisiou Ariopagitou a pak mířili na vrcholek. Počasí bylo překrásné (okolo 23stupňů), šli jsme v tričku a bylo nám po výstupu opravdu vedro 😁. Nahoře je to prostě pohádka, nebyli jsme tu poprvé, ale tohle místo okouzlí vždycky. Navíc bylo příjemnější počasí než parno v létě a bylo tu tak málo lidí, v sezoně tu bývá opravdu narváno, že to bylo o to kouzelnější. Nejdřív jsme prošli  okolo divadla Heroda Attika. Výhled na Athény z každého místa Akropole je prostě úchvatný.

středa 28. března 2018

S každou padající hvězdou



„Sny jsou to jediný, co nám vláda nemůže sebrat.“
                                                                         Sungdžu Lee


No tak tohle byla vážně síla. A co je nejhorší? Že je vše pravda a krutá realita každého dne života v Severní Koreji…

S každou padající hvězdou je autobiografie severokorejského chlapce jménem Sungdžu, který žil do deseti let v Pchongjangu, uctíval Kim Ir-sena, jak ho k tomu vedli ve škole, byl poslušný, chtěl se stát vojákem a bránit svou vlast před krutými Američany. Jednoho dne je ale jeho otec, voják, zbavený funkce a poslaný s celou rodinou na venkov. Dostanou přidělený starý dům bez elektřiny, vody, topení a malý Sungdžu zjišťuje, že asi život v Severní Koreji nebude tak pohádkový, jak si představoval. Přijde o rodiče, ocitne se na ulici a musí se postarat sám o sebe. Aby přežil, vytvořil s několika dětmi gang, naučil se krást, prát se, žebrat a schovávat se před policií. Autor barvitě popisuje svůj drsný příběh a ukazuje nám, jaké to je, když si musí vystačit jen se skupinkou „bratrů“ z ulice, jsou často všichni nemocní, hladoví, prožívají neustálý strach, že je sebere (něco jako) místní policie, která hledá právě děti ulice kodžebi a zavírá je do pracovních táborů, kde všichni pomalu umírají… Tyto vzpomínky ukazují čtenáři odlišnou kulturu, kde hromady věcí, co my považujeme za samozřejmé, vůbec neexistují…

„To si děláš srandu, ne?“ řekl Čulho a vyfukoval do vzduchu kroužky dýmu. A už se nesmál.
Ne, nedělám,“ řekl jsem tiše.
„Děcka pohřbíváme pod kopcem každej den. Nepotrvá dlouho a nebude tam už vůbec místo. Můj brácha byl jenom jeden z asi tak čtyřiceti, který jsi za poslední měsíc zmeškal.“


Tato autobiografie je opravdu velice silný příběh chlapce, kterému se podařilo uniknout ze Severní Koreje. Jako bych četla o době před sto lety, období první či druhé světové války a ne o roce 1997 a později. Je to tak neskutečné, až z toho mrazí. Protože to je realita. Přítomnost a realita Severní Koreje. 

Pokud se chcete něco dozvědět o tamním životě, tak si rozhodně přečtěte tuto knihu! Dozvíte se, jak zde lidé běžně umírají hlady, nemají peníze, jídlo, léky, střechu nad hlavou, menším městům vládnou dětské gangy, které přepadávají, kradou, aby měly co jíst, jak všude jezdí hlídky a sbírají lidi, kteří se objeví mimo město nebo mimo povolený čas. Také sbírají děti a tyto gangy. Zavírají je prý do pracovních táborů, které jsou vlastně koncentrační tábory a jsou zde stejné podmínky jako v období holocaustu…

Mrazivý, bolestný, hrůzu nahánějící… takový je příběh Sungdžu Lee, kterému se podařilo ze Severní Koreje uniknout. Tento statečný chlapec nikdy neztrácel víru a naději. A to ho zachránilo. Důležité je věřit v lepší zítřky a ono se to splní. Tak to i říkávala Sungdžuho maminka. Přečtěte si tento příběh, svět by ho měl znát!

Moc děkuji KNIHCENTRUM.CZ za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde. 


pondělí 26. března 2018

Bohyně osudu ze Salonu d´Amour


Seznamte se s Angelikou, bohyní osudu, která už sedm let vlastní zavedené kadeřnictví, ale snaží se dodat vašemu životu víc, než jen pěkný účes. Co by mohla udělat pro váš život? Nechte se překvapit…

Angelika je žena ve středních letech a nedávno jí zemřel manžel. Vlastně to není tak nedávno, už to bude pár let. Ale ona říká, že se nikdy do žádného jiného muže nezamiluje. Proto se také soustředí na zákazníky ve svém kadeřnictví. Snaží se dát všechny nezadané dohromady. Ale musí nejdřív pro každého najít toho pravého, nebo tu pravou. Pro všechny ostatní sama nevidí, že možná do jejího života přichází láska a tajný ctitel. Je to vůbec možné? Ale to ještě není všechno. Na scéně se objevuje také podvodník a kriminálník, který převrátí celé městečko, kde se všichni znají, naruby… Kdo zabil místního bezdomovce? Kdo okradl Angeliky přátele o dům? Může to být jedna a tatáž osoba?


„Oskar mi pořád nalejval a pouštěl ploužáky a pak už začal bejt vlezlej, tak jsem se zvednul a začal se svlíkat. Měla´s vidět jeho výraz, když jsem odhodil podprsenku a ukázal svý chlupatý prsa. „Pojď na mou chlupatou hruď a uslyšíš zpívat vši“ začal jsem zpívat svůdným hlasem jako hvězdná Zarah Leander,“ Ricky imituje její způsob mrkání těžkými řasami s neuvěřitelnou přesností.

čtvrtek 22. března 2018

Jepice


Viděli na vlastní oči muže, kterého zaplavila tak nesmírná vlna úlevy z toho, že jeho utrpení v tomhle pekle na zemi je u konce, že jim na místě padl mrtvý k nohám.....Tisíce se jich mačkaly v prostorách určených tak nanejvýš pro pár stovek vězňů...



Seznamte se s Charlie Priestem, bývalým detektivem, který přešel na druhou stranu, na stranu práva, bývalými kolegy tak odsuzovaným činem. 
Zrovna teď sedí připoutaný k židli a po bytě mu pobíhá falešný policista a cosi hledá. Hledá jakýsi flash disk s daty, který ovšem Priest nemá a nemá nejmenší tušení, o co tady jde.
Z pout se vymaní a útočníkovi uniká, ale toto byl jen začátek. Zanedlouho se v jeho kanceláři objeví vlivný podnikatel Ellinder s dcerou Jessicou s žádostí o pomoc. Jeho syn byl nalezen brutálně zavražděn, ale u sebe měl právníkovu vizitku. Při pohledu na fotografii Priestovi tuhne krev v žilách, neboť v mladíkovi poznává onoho útočníka, díky němuž má nyní popálené a rozbolavělé obě zápěstí. O co tady jde? Práci odmítá, ale klidu mu dopřáno není. Má ještě jednu návštěvu a tím je detektiv inspektor McEwen, kterého zná ještě z doby svého působení v policejních řadách. O nic nežádá, jen o odpověď, jak moc se zná se zavražděným Ellinderem.
Navzdory všemu se Priest musí pustit do složitého rozplétání příběhu, který má začátek v hluboké minulosti. V příběhu, který začal krátce po konci druhé světové války.
Charlie Priest, sám bojující se svou nemocí, kdy jeho mozek odmítá spolupracovat a jeho vědomí si s ním krutě pohrává, se musí ponořit do krutostí páchaných na Židech a bojovat se svou bývalou ženou Dee, se kterou se nerozešel právě v dobrém. Musí se sám vyrovnávat se svým osobním životem a jeho návštěvy v Detenčním ústavu, kde je uvězněn jeho bratr, mu na klidu rozhodně nepřidá.
Jeho společníky na této cestě mu je mladá Georgia, nevinná, trochu naivní kolegyně z jeho londýnské kanceláře a neproniknutelný Okoro.
Kam až bude muset zajít a co všechno ho to bude stát při cestě za pravdou? A kdo ještě bude muset zemřít?



Bývalý právník James Hazel dobře udělal, když se rozhodl pověsit své zaměstnání na hřebík a věnovat se psaní. Rozhodně moc dobře ví, o co jde a jeho fantazie se zdá bezbřehá.
Jeho první kniha Jepice je dokonalou ukázkou thrilleru, u kterého budete muset vypnout okolní zvuky a ponořit se do čtení, aby vám něco neuniklo.
Celý příběh je protkán krátkými kapitolami z minulosti, z doby, kdy americká armáda osvobodila nešťastně známý koncentrační tábor Buchenwald. Seznámíte se s americkým vyšetřovatelem Ruckem a budete svědky jakéhosi výslechu nacistického "lékaře" Schneidera a budete trochu znechuceni, stejně jako já. Znechuceni příběhem, který už byl stokrát napsán, pokaždé z jiného úhlu, ale který je stejně zvrácený.
A pokud si myslíte, že název knihy Jepice je jen nevinnou slovní hříčkou, nemůžete se víc mýlit.




Děkuji Nakladatelství Domino za recenzní výtisk

Kniha:     Jepice
Autor:     James Hazel
Vydal:     Domino
V roce:    2018
Stran:     464




středa 21. března 2018

Neplakej




Pět dnů, tři lidé, jeden příběh. Jak dobře znáte vy svého spolubydlícího?







Ester, trochu tichá, poctivá, nenápadná, zmizí. Ne cestou v autobuse, ne z nočního klubu, ale ze své postele, v naprostém tichu noci.To si alespoň myslí její spolubydlící Quinn, když po její přítelkyni v jejím pokoji není ani stopa. Když se ale Ester opravdu neukáže, začíná si o ni dělat vážné starosti. Ovšem policejní operátorku to nijak nevzruší, dívky v tomhle věku přece sem tam zmizí a zase se objeví, po prohýřené noci. Ale Quinn ví, že Ester taková není a nezbývá jí nic jiného, než začít pátrat sama. A překvapeně zjišťuje, že o své kamarádce neví vlastně skoro nic.
Pak zde máme i Alexe, trochu nešťastného mladého muže, který se vzdal studií a zůstává v domě se svým otcem, závislým na alkoholu. Pracuje v kavárně a jeho dny jsou všechny stejné. Až do onoho osudného okamžiku, kdy vidí u okna sedět dívku s obarvenými vlasy, která ho naprosto fascinuje. Nezná její jméno, vidí jen krásnou tvář a dívku, která mu vstoupí do života, si pojmenuje Perla. 
Každý z těchto dvou hlavních protagonistů má svůj vlastní příběh, své životy, své myšlenky. A vy jen musíte rozplést celé klubko, aby jste věděli víc.

Musím říct, že čtení této knihy mi dalo trochu zabrat. Musela jsem se doslova prokousat první polovinou, která byla malinko nezáživná, trochu problém bylo pro mě minimum přímé řeči, málo dialogů  a já pořád čekala, když už to konečně přijde. A přišlo, pomaleji, ale ano. Druhá polovina knihy už nabírá rychlý spád a vy knihu jen tak neodložíte. Tvoříte si vlastní závěry, myslíte si, že už víte  a autorka si s vámi parádně hraje. Najednou zjistíte, jak moc jste se mýlili a v tom je kouzlo Neplakej.
Mary Kubica vydává tuto knihu jako své třetí dílo. Čtenáři thrillerů určitě znají i knihy Andílek nebo Hodná holka, prot ví, že autorka rozhodně psát umí.
A rozhodně vítám, že letos je v plánu vydání její další knihy s názvem Lži dokud můžeš, jejíž anotace vypadá víc než lákavě.
Pokud máte trochu trpělivosti, začtěte se do knihy Neplakej a vydržte do chvíle, kdy děj začne nabírat na obrátkách. Nic není napsáno jen náhodou a každé slovo má svůj smysl.


Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Omega
Knihu zakoupíte i v Knihy Dobrovský

středa 14. března 2018

Vařila jsem pro Picassa






Vařila jsem pro Picassa je rodinná sága, která nám ukáže, že pravá hodnota nespočívá v tom, co vlastníte, ale v tom, kdo jste.

Román se střídá a prolíná ve dvou časových liniích. Provence, jaro 1936. Sedmnáctiletá Ondine pracuje v rodinné restauraci a pomáhá zde mamince se vším. Jednoho dne jim přibude nový stálý zákazník, kterému má Ondine nosit jídlo domů a občas mu tam i uvařit. Slavný Pablo Picasso, vystupující pod falešným jménem. Přijel si do přímořského městečka odpočinout a načerpat síly. Ondine díky němu začíná chápat smysl života, co vlastně chce, jaké má schopnosti a touhy. Setkání s Picassem ovlivní celý její život i přesto, že si časem jdou každý svou cestou…
New York, současnost. Úspěšná hollywoodská maskérka Celine přijíždí na návštěvu za svou matkou a ta jí vypráví o babičce Ondine. Prý vařila kdysi pro Picassa. Nakonec se Celine vypraví na jih Francie. Objevuje zde pravdu nejen o sobě, ale o celé své rodině…

„Ucítila jeho teplý dech, když se k ní naklonil, rozepnul si pásek na hodinkách, připnul jí ho na pravé zápěstí, které zůstalo tam, kde bylo, a bránilo místo mezi jejíma nohama. Utáhl řemínek, sáhl po její bosé levé noze a pevně ji přitiskl víc k podlaze. Ustupoval krůček po krůčku a kriticky hodnotil výsledek. Potom se beze slova vrátil za stojan a zdvihl štětec. Nevěřila svým uším, když znovu zaslechla jeho rychlé rázné vlhké tahy na plátně.
Opravdu se to stalo! Pomyslela si užasle. Ze všech lidí na světě maluje velký Picasso zrovna mě!“

Vařila jsem pro Picassa je úžasně čtivý román plný dějových zvratů, rodinných tajemství, lásky, umění, skvělého francouzského jídla, složitých rodinných vztahů… tím vším si mě příběh získal. Neustále se něco děje, životní osudy hlavních postav jsou dech beroucí a já si je moc užívala. Musím zmínit také obálku. Ta je prostě skvostná! Získala si mě na první pohled. Už díky ní jsem věděla, že si knihu musím přečíst.

úterý 13. března 2018

Útěk




Pokud nemáte naději, ztrácíte víru, zvolíte to jediné, co vám zbývá. Utíkáte. Ale ono vás to dostihne, ať jste kdekoliv...






Jo Blackmoreová je neurotická agorafobička, která má za sebou trauma, které na ní zanechalo následky. Jo Blackmoreová se snaží se svými děsy vyrovnat a být dobrou mámou a manželkou. Jo Blackmoreová ale musí utéct, aby ochránila to, co je jí nejbližší.
Naše hlavní hrdinka Jo to nemá v životě zrovna jednoduché. Po prodělaném traumatu se u ní projevují úzkostné stavy, které se snaží zvládat pomocí léků, ale ani ty ji občas neuchrání před jejími panickými záchvaty. Snaží se co nejlépe pečovat o svou malou dceru Elisu, ale její  onemocnění ji velmi omezuje. Proto, když k ní do auta nastoupí naprosto cizí žena s radou, aby si co nejlépe hlídala svou dceru a podá jí její rukavičku, začne panikařit. Ještě netuší, že to je teprve začátek hrůz, které na ni čekají. Manžel Max jí příliš nevěří, ale začínají se kolem nich dít věci, díky kterým Jo skončí v policejní cele a je třeba začít jednat.
Proti Jo se najednou obrátí všichni. Návštěva sociální pracovnice skončí katastrofou, když najde celý dům vzhůru nohama, Max jí nevěří a odstěhuje se do hotelu, učitelky ve školce, kam vodí Elisu, ji mají za blázna. 
Poslední ranou její křehké psychice je žádost o svěření do péče její dcery, kterou Max podal a Jo nezbývá nic jiného, než sbalit to nejnutnější a utéct. Ale kam? Její vlastní kořeny jsou v Irsku, odkud před mnoha lety s matkou odjela a kde zůstává stále mnoho nezodpovězených otázek. Není konečně na čase, vrátit se domů a s malou Elis začít znovu?
Tak jednoduché to ovšem není. Ani v Irsku nenachází klid, její manžel je jí v patách, v novinách se objevuje její fotografie, s policejní výzvou a tajemství, obestírající její odjezd, když byla ještě dítě, vyplouvá na povrch. 
Konečně chápe, proč její matka o minulosti nemluví, proč jakákoliv zmínka o otci je zaražena hned v zárodku. Přichází čas na rozhřešení, na léčbu starých ran. A je nejvyšší čas, postavit se manželovi i tajemné ženě, která jí zničila život, čelem a přestat utíkat. 

Útěk je nejnovější knihou oblíbené C.L.Taylor a čtenáři jejích předchozích knih už ví, na co se můžou těšit. Stejně jako její předchozí díla, je i toto plné dějových zvratů. Když už jednou začnete číst, děj nabírá na obrátkách a graduje až do samotného konce. Žádné čtení pro dámičky ke kávě, připravte se na to, že si neodpočinete, dokud nedojdete do konce.
Hlavní hrdinka mi tedy trochu lezla na nervy, její neuróza mě mírně štvala, její neschopnost se se vším vyrovnat mě rozčilovala. Ale nakonec se z ní vyklubala velmi silná ženská, která se konečně začala prát za spravedlnost. 
Po jejím útěku do Irska autorka najednou do příběhu zařadí ženu, která s celým příběhem nemá zdánlivě nic společného, ale velmi brzy pochopíte proč. Útěk je vlastně psychothrillerem, složeným ze dvou, zcela odlišných, příběhů, které spolu vůbec nesouvisejí. Toto dělá knihu trošku jinou, než byla třeba autorčina Nehoda nebo Lež. Ale na atraktivnosti jí to vůbec neubírá. Co dodat? Pokud máte chuť na příběh, u kterého si zapřemýšlíte, sáhněte po Útěku. Jsem si jistá, že stejně jako já, si vsadíte na špatného viníka a budete velmi překvapeni, kdo za vším stojí. 



Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino.

Kniha:    Útěk
Autor:     C.L.Taylor
Vydal:     Domino
V roce:    2018
Stran:     368


pondělí 12. března 2018

Umírající detektiv




Ač v důchodu, ležící na nemocničním lůžku, rozhodne se vyřešit dávno promlčený zločin. 
Nebude ho to nakonec stát víc, než kolik unese?




Muž, co vidí za roh...tak je přezdíván stárnoucí detektiv Lars Martin Johansson. Špičkový detektiv, jehož poklidný podzim života přeruší upoutání na lůžko. Onemocnění srdce, které ho paralyzuje a po kterém mu ochrne pravá ruka, ho rozhodí a jeho vlastní citové výlevy jej samotného překvapují. Jindy trpělivý a klidný muž je nevrlý a když jej lékařka požádá o pomoc, v první chvíli rezolutně odmítá. Ale policejní instinkty jsou přece jen silnější.
Před mnoha lety přišla ke zpovědi žena, která tvrdí, že zná vraha malé dívenky. Ale zpovědník je po smrti a lékařce nedává nevyřešený zločin spát.
Johansson se spojí s bývalým kolegou Jarnebringem, aby mu spis vyhledal. Pátrání je o to složitější, že jde o malé děvčátko, znásilněné, zavražděné, pachatel neznámý. 
Bývalý detektiv, ač sám indisponován, se do případu pouští, aby malá Yasmine nalezla klid. 
Ale dvacet pět let starý případ vyřešit nebude vůbec jednoduché. Ve spise nachází spoustu přešlapů, slepých uliček, snaží se dopátrat, jak vedl vyšetřování detektiv Hermansson a proč jako hlavního podezřelého vedl Yasminina otce.
Ale nemocné srdce starého detektiva číhá na svou příležitost. Podaří se případ dovézt do konce ve zdraví, nebo ho to bude stát to nejcennější, co má?

Skandinávský autor Persson nám předkládá další ze svých detektivních románů a ani zde nezapře své kriminalistické zkušenosti.
Umírající detektiv je velmi klidná, pohodová detektivka, ve které není sice nouze o jisté drama, ale poklidně plynoucí ze stránek. Žádné divoké honičky, jen starý příběh zcela zbytečné vraždy malého dítěte. 
Hlavní hrdina je takový milý stařík, který je svým okolím považován za legendu a na mě působil sympaticky a mile, až mi bylo líto, když jsem dočetla do konce. 
Příběh je lehce uvěřitelný, bez nepříjemných překvapení a čte se velmi snadno. Překvapením je nalezení pachatele, tam mi trochu běhal mráz po zádech, když jsem se dočetla, kdo  a proč dívku zabil. 
A kdo nemá moc rád krváky a klasické thrillery, při kterých tuhne krev v žilách, je tato knížka pro něj to pravé. 

Děkuji Nakladatelství Moba za recenzní výtisk.

Kniha:     Umírající detektiv
Autor:     Leif G.W.Persson
Vydal:    Moravská Bastei MOBA
V roce:   2018
Stran:    472

čtvrtek 8. března 2018

Macbeth


Krev bude vykoupena krví.  


Tak zní podtitulek zbrusu nové knihy světoznámého Jo Nesba. Autor tentokrát opustil svého hlavního hrdinu, všemi čtenáři milovaného Harryho Holea, aby vdechl život novému, jménem Macbeth.
Nenechte se zmást jménem.  Podobnost se Shakespearem je čistě náhodná. Shodná jsou pouze jména, náš policista Macbeth by se mohl stát sympatickým vyšetřovatelem, ovšem pouze za předpokladu, kdyby jeho duši nesžíralo tolik běsů. Má za sebou drogovou závislost, je výbušný, nekompromisní, tvrdý. Na své okolí i na sebe.

Kolik toho smím říct z děje knihy a neprozradit mnoho, toť otázka. Mohu jen nastínit, jen naznačit, o co v samotném příběhu jde. O moc, drogy, drogovou mafii a kruté zabíjení všech, kteří jsou nepohodlnými. Jde o drogovou razii, která se doopravdy zvrhne v děsivé krveprolití a náš nový hrdina se pustí do boje. Jeho zástupce Banquo je mrtvý a Macbeth přísahá pomstu, stůj co stůj. Taky jde trochu o politiku a samotná hlavní postava musí bojovat i proti tvrdšímu nepříteli – proti samotným kolegům. Víc opravdu prozradit nemůžu, musíte se do knihy začíst sami.

Pokračování recenze najdete zde.

úterý 6. března 2018

Knihkupkyně


Úžasný příběh o hledání vlastní identity, který vás nenechá jen tak odtrhnout. Budete číst dál a dál a nebudete chtít přestat…

Dva životní příběhy. Jedna žena. Co je sen a co skutečnost? Který život je ten pravý? Píše se rok 1962. Osmatřicetiletá Kitty Millerová je smířená se svým netradičním životem. Žije pouze se svou kočkou, vlastní s kamarádkou téměř krachující knihkupectví a poslední známost měla před mnoha lety. Každý večer, když se vrací z práce domů a ulehá sama v posteli, se jí zdají sny. Zvláštní sny, které jsou jako živé. Vlastně je to takový příběh na pokračování, kde má rodinu, děti, dokonalý život a říká si Katharyn.
Katharyn žije v roce 1963, je vdaná za okouzlujícího, dokonalého Larse. Bydlí v úžasném domě, mají služebnou a nádherné děti, které nade všechno milují. Katharyn má všechno, po čem vždycky Kitty toužila. Jenže Katharyn existuje pouze tehdy, když Kitty spí…

Zpočátku si Kitty svoje sny užívá. Ale s každou další nocí se snový život stává skutečnějším. Zjišťuje v něm věci, které v realitě opravdu existují. Jsou její sny předpovědí budoucnosti? Nebo jsou něco jako paralelní realita? Hranice mezi oběma světy se začnou stírat a Kitty najednou neví, kde je pravda a co je jenom sen…



pátek 2. března 2018

Co zbylo z mojí sestry



Má za sebou hrůzy, jaké si lze jen těžko představit. Ale přesto se vrací domů, aby přestála zkoušku nejtěžší a není jisté, zda z ní vyvázne bez dalších šrámů na duši...





Kate je válečná reportérka a její dny jsou naplněny hrůzami války. Na každou novinářskou misi s sebou vláčí tíživé vzpomínky na kruté dětství. Na tyranského otce, na mrtvého bratříčka, na sestru, ze které alkohol udělal jejího nepřítele. Na maminku, která nemá ráda ostré světlo v domě, peče báječné dorty, ale je mrtvá. Zemřela, aniž by se stihly rozloučit a Kate se vrací domů, aby jí alespoň položila na hroby kytici kosatců. Zatím netuší, že má před sebou dny a týdny naplněné úzkostí a bude se muset vyrovnat nejen se vzpomínkami, ale i s nepřítelem, který je blíž, než si myslí.
Hned po příjezdu se musí vyrovnat se sestrou, jejíž nejlepší přítel je alkohol a udělal z ní pouhou trosku, která o pomoc nestojí. Staré, nezhojené šrámy nejsou zas tak staré, jak by se mohlo zdát a ovlivňují jejich vztah i v dospělosti. 
Kate se své noční můry snaží zahnat prášky, ale přesto vidí věci, které se zdají tak skutečné. Co dělá malý chlapec v maminčině záhonu růží? A nová sousedka, zahalená v hidžábu, co tají? Nebo snad jde jenom o halucinace, o výplod její fantazie pod vlivem léků? 
Paul, manžel její sestry, se jí snaží pomoci s pozůstalostí po matce a celkem logicky dochází ke sblížení, jakoby dvě zbloudilé duše hledaly útěchu jedna u druhé. Pod tíhou okolností se Kate vrací do Sýrie, do míst, které jí vzaly veškeré iluze o šťastném světě, ale bude se muset vrátit ještě jednou a jednou provždy uzavřít smutnou kapitolu svého života.

"Odpočívej v pokoji" zašeptám. A s hlubokým povzdechem vysypu její popel do vody. Jak je možné, že z nás dvou jsem přežila právě já?

Víte, co je na této knize nejlepší? Na nic si nehraje. Autorka nám předkládá neuvěřitelnou sondu do lidské duše, zmítané utrpením, krušným dětstvím a přesto plné obrovské odvahy se všemu postavit čelem.
Knížku jsem začala číst a už po prvních větách jsem byla ztracená, vtáhnutá do světa ubohé Kate, do jejího boje se vzpomínkami na dětství a bylo mi jí tak líto. Chvílemi jsem si říkala, holka, tak ty už ty prášky fakt neber, to co vidíš, není skutečné. A měla jsem zlost na její sestru a na to, jak je slabá a jak strašně se lituje. Paradoxně se ke konci role obrátily a já jsem jen nevěřícně otáčela stránky a musela dojít až na konec, abych vydechla. 
Ano, je to možná klišé a otřepaná fráze, ale Co zbylo z mojí sestry je prostě dokonalá. Ve všech směrech. Hlavní postavy jsou uvěřitelné, samotný děj krutý, nelítostný a bez kudrlinek a zbytečných odboček.  Někdy ke konci si řeknete: tak tohle je všechno? Takhle to má skončit? A závěr, páni, tak ten je prostě mistrovský. Je to přesně jedna z těch knih, která s vámi i po dočtení chvíli zůstane a to je přesně to, co v knížkách hledám. Budeš mi chybět, Kate....

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino

Autor:        Nualla Elwood
Vydal:        Domino
V roce:       2018
Stran:        376

čtvrtek 1. března 2018

Únorové přírůstky u Veru



Máme tu první březen a já vám přeji krásný a úspěšný nový měsíc. V Řecku se vždy prvního v novém měsíci přeje Kalo mina (dobrý měsíc). Takže Kalo mina všem a jdeme na přírůstky. V únoru jsem měla svátek, využila jsem toho opravdu naplno. Objednala jsem si nějaké kousky za skvělé ceny u Dobrých knih. Samozřejmě všechny ze svého seznamu "must read." No nechte to tam - Hanin kufřík za 150,- Kniha vzpomínek za 117,- V zemi Minotaura 196,- Z lásky k vám za 199,- a další. Opravdu skvělé ceny a ještě k tomu dárečky v podobě 4 nákupních poukázek. Mám tenhle obchod opravdu nejradši, bez ohledu na to, že s nimi už dlouho spolupracujeme, má prostě nejlepší ceny. Další knihy jsem koupila starší v bazárku na Databázi knih. Jen pro zajímavost: Rok v Římě za 40,- Večeře v ráji za 40,- Záblesk světla 70,- atd. Tak už se pojďme na všechny podívat...



Vyschly nám slzy

Řečtí uprchlíci v Československu

Na přelomu 40. a 50. let minulého století přišlo z Řecka do Československa přibližně dvanáct tisíc běženců stižených občanskou válkou. Mysleli si tehdy, že se jedná pouze o přechodný pobyt. Záhy se ale dočasné útočiště proměnilo v druhý domov. Bohatě ilustrovaná kniha týmu juniorních ba
datelů vedeného předními českými odborníky v oblasti dějin Řecka, Kateřinou Královou a Konstantinosem Tsivosem, analyzuje osobní výpovědi pěti desítek pamětníků tří generací. Tato vůbec první kolektivní monografie na dané téma je svým pojetím a analýzou průkopnická. V historickém úvodu a dvanácti tematických studiích se zabývá jejich postoji k okupaci či občanské válce. Na základě rozhovorů poutavě přibližuje cestu do emigrace a osudy dětí, ale také proces integrace či snahu o zachování vlastní identity. Kniha se pohybuje nejen na poli historie, ale reflektuje rovněž, jak vnímá jednotlivec sebe sama, jakou roli přisuzuje sobě a svému okolí v dějinném procesu a jak své prožitky zasazuje do širšího společenského kontextu.




Rok v Římě

„Vy se ale máte,“ říkali všichni přátelé, když se rodině Ulrichových splnilo dávné přání. Bella Italia! Dolce vita! Strávit celý rok ve Věčném městě, to je splněný sen. Jenže život v Římě přináší nejedno překvapení. Místo paláce čeká rodinu obyčejný dům s tuctem bytů, kde neteče teplá voda, nejde proud a všude leží souvislá vrstva prachu. A před sebou mají rok plný typického italského chaosu, ale také dobrosrdečnosti, ochoty pomoci, dobré nálady a nenapodobitelné italské schopnosti užívat si života plnými doušky.

Vyprávění německého novináře Stefana Ulricha o jeho pobytu v Římě zaujme množstvím postřehů, které s laskavým humorem popisují a komentují běžný život v hlavním městě Itálie.