Démonologové

Máte rádi horory, duchařiny a také jste hltali film V zajetí démonů či Annabelle? Pak určitě znáte manžele Warrenovy a jejich skutečné zážitky s duchy a démony. Tuhle knihu, která je jejich biografií, prostě musíte číst…

Démonologové nám ukážou skutečný život Eda a Lorraine Warrenových, lovců duchů, kteří se těmito jevy zabývali celý život. Skutečné výpravy do hrůzyplných domů, k posedlým lidem a do míst, kam byste se báli vydat i ve dne. Neříkejte, že nevěříte na duchy, tahle kniha vás totiž přesvědčí, že opravdu existují a vy se budete modlit, aby vás nikdy nevyhledali.

„Přímo ze zdi proudil zcela nevysvětlitelně pramen vody a zaplavoval sklepní prostory! Najednou všechna světla sama od sebe zhasla a za okamžik se z přízemí začaly ozývat rány. Terry a Pete běželi ihned nahoru, aby zjistili, odkud se údery ozývají. Jakmile se ale přiblížili k domnělému epicentru hluku, údery se začaly ozývat na úplně jiném místě. Když se ozvaly ze střechy, znělo to, jako kdyby skupina tesařů mlátila plnou silou kladivy do střechy. Celý dům se začal otřásat a obrazy opět padaly ze stěn.“

Tahle kniha je prostě „must have“ každého milovníka hororů, záhad a tajemna. Manželé Warrenovi jsou zkrátka ikona. Dozvěděla jsem se o nich před mnoha lety, když byl film V zajetí démonů novinka a na konci filmu byly skutečné fotografie a zmínka, že je film podle skutečných událostí. Ihned jsem lovila informace na internetu a nevěřila svým očím. Všechno je skutečné, dokonce i panenka Annabelle.

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Prokletí Schwartzovy vily

Strašidelný starý dům, dávné tajemství, nedaleký hřbitov, nalezené dopisy, zjevující se duchové… Svět živých a mrtvých se střetává a nenechá vás spát!

Mladí manželé Nora a Leonard čekají miminko a žijí u rodičů. Chtěli by vlastní bydlení, ale nemají dostatek finančních prostředků. Jednoho dne se však naskytne příležitost koupit levný byt ve staré secesní vile, na samotě za městem, u hřbitova. Má to však více háčků, proč je nemovitost tak levná. Jedním z nich je například to, že se ve městě odjakživa povídá, že v tomto domě straší, stalo se tam mnoho hrůzných věcí. Mladí manželé však povídačkám nevěří a po nabídce skočí. Starý byt se snaží zútulnit jak mohou. Minulost domu je však příliš temná a i Noru s Leem dostihne. Začínají se dít zvláštní věci, oba vídají dospělé i děti ve sto let starém oblečení, někteří ho mají i zabahněné či zakrvácené. Nora se pustí do pátrání po minulosti domu, aby odhalila, co se zde vlastně kdysi stalo…

„

Dobrý Bože!

Ochraňuj mě před ním. Ochraňuj mě před nimi! Připadám si tu jako svázaná. Slyším je všude kolem sebe. Bojím se. Bojím se otevřít oči, když slyším jejich hlasy, a děsí mě představa, že ublíží mému dítěti. Tolik jsem si ho přála a tolik jsem se radovala, když jsi dopustil, aby se stal ten zázrak početí. Cítím jeho pohyby ve svém těle a připadám si jako panna Maria. Ona ten zázrak zažila. Věděla, co to je cítit své milované dítě uvnitř sebe. Cítit, jak se hýbe, jak pluje uprostřed toho záhadného prostoru, věděla, kdy mu tluče srdíčko. I já to vím. Vnímám ten zázrak života, a zároveň se ho děsím. Proč tohle dopouštíš? Proč jsou tady? Aby mi ublížili? Co jsem udělala, že musím být trestána jejich hlasy. Vždyť nejde jen o mě, jde především o mé dítě…“

 

Duch domu Ashburnů

„ŽÁDNÁ ZRCADLA.“

 

 

Na obálce knihy se píše, že ji nemáme číst, pokud žijeme poblíž hustého, temného lesa, pokud je venku větrno a hlavně ji máme číst pouze za denního světla. Co myslíte? Jdu prostě proti pravidlům. Knihu jsem právě dočetla, je půlnoc, za okny řádí největší vichřice tohoto roku, až nám hází s domem, stromy se hrozivě zmítají ze strany na stranu. Lepší čas jsem si ke čtení této výborné duchařiny vybrat vážně nemohla! J

Adrienne zdědí starý dům na kopci, sídlo rodiny Ashburnů, po své tetě Edith, kterou nikdy nepoznala. Ve vesnici se o domě povídá mnoho historek, prastará budova skrývá děsivou minulost a odjakživa se ví, že zde straší. Edith dovnitř nikdy nepouštěla cizí lidi a na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Když se do sídla Ashburnů nastěhuje Adrienne, a prozkoumává tajemná zákoutí, nachází podivné zprávy vyryté do stěn, objevuje starý hrob skrytý v lese, narůstá v ní neklid. Postupně začíná věřit povídačkám, které o domě kolují. Sídlo má skutečně temnou minulost a ožívá zde něco nadpřirozeného. Dávní obyvatelé domu totiž nikdy nespí!

„

Éééééééédííííííííííth…“

Ta slova byla jako mrtvé větve, narážející jedna do druhé. Pach rozkladu byl neuvěřitelně silný. Klika se neotočila, když ráno odcházela, zamkla za sebou dveře. (…) Ucítila dotyk těch prstů. Ucukla, ale prsty ji nesevřely. Cítila je na kůži nohou. Přejížděly po ní a dloubaly ji do svalů, jak se po ní snažila vyškrábat výš. Mrtvé tělo na ní spočívalo, pach byl neúnosný. Jejího ucha se dotkly rty. Chladné, vlhké a hnijící. „Lííííííítůůůůůj Éééééééédíííííííííííth,“ zašeptala mrtvá žena.

 

Dámy a pánové, tak tohle byla duchařina podle mého gusta. Konečně, po dlouhé době, myslím od knihy Zimní lidé, je tu příběh, který se točí pouze kolem duchů. Žádné vyšetřování vraždy, žádný jiný děj okolo, bez vedlejší linie či zápletky. Pouze starý dům a duch kráčející poblíž. Prostě prvoplánově duchařina jako vyšitá! Výborné, děsivé, čtivě napsané a já vám mohu směle oznámit, že miluju Darcy Coates. Okamžitě potřebuji její další knihu Tajemství sídla Craven Manor, kterou nakladatelství Fobos právě připravuje. Nemůžu se dočkat, sem s ní!