Zbrklík a pekelné Vánoce

 

Další báječná dobrodružství čertíka Zbrklíka a jeho pekelné rodiny zkrátka musíte mít!

Zbrklíkovi a čertidlu Tadeášovi přibyla do party další lumpice, Zbrklíkova malá sestřička, čertice Treperenda. Spolu tvoří pekelnou trojku, a na další neplechy se nemusí dlouho čekat. Jednoho dne otevřou bránu a do pekla se zatoulá dopis Ježíškovi. Tajemný dopis od jednoho pozemského kluka, ve kterém si přeje něco pod stromeček. Jakmile čertí parta zjistí, co to znamená, také zatouží slavit Vánoce. Ale nikdo v pekle vlastně netuší, jak se takové Vánoce slaví. Navíc, do pekla přece nechodí Ježíšek, to je jasná věc. Jak tedy udělat přípravu, výzdobu a jak to vymyslet s dárky? Tady teprve začíná to pravé, kouzelné vánoční dobrodružství.

 

„

Vtom přiskotačily dvě malé čertice Treperenda a Madla, každá si stoupla z jedné strany Lucifera. Jako na povel ho zatahaly za plášť a sborově zaprosily: „My bychom chtěly taky Vánoce, jako je má ten kluk z dopisu.“ A upřely svá očka na vládce pekel. Lucifer jen vykulil oči údivem, ale čertice se nedaly a pokračovaly: „Prosíííííím.“(…)

Letos tak budou v pekle historicky první pekelné Vánoce!

 

 

Emička a její přátelé

 

Další příběhy včeličky Emičky a jejích přátel jsou tu!

Včelička Emička je pilná včelka. S kým se během létání z květu na květ asi potkává? S jakými zvířátky se seznámila a co se od nich dozvěděla?

 

„

Jetel? Jetelíček? Tak to já poletím s tebou,“ nadchla se Emička a vznesla se. Evžen ji okamžitě následoval. Při letu si začali oba vesele prozpěvovat:

„Jetelíčku, jeteli, stali jsme se přáteli.

Usedneme na tvůj květ, sladký z tebe bude med!“

Sotva dozpívali, ocitli se na louce plné jetelových květů. Oba usedli a pustili se do díla. Evžen si stále ještě pobrukoval. Nektaru bylo plno! A jakého! Panečku, to byla pochoutka.

 

I když jste třeba nečetli předešlou knihu Příhody včeličky Emičky, klidně si tento díl můžete přečíst samostatně, na předešlou nijak pevně nenavazuje. V tomto díle už je Emička veliká a zažívá spousty dobrodružství, když létá z květiny na květinku a potkává při tom ve světě mnoho nových přátel a kamarádů. Seznámí se například s čmeláčkem Evženem, motýlem Vavřincem nebo mšicí Agátou.

Pohádka je zábavná a velmi poučná, dokonce i dospělí se v ní mohou dozvědět něco nového. A co je důležité pro malé neposedy? Na konci každé kapitolky najdete říkanku a k ní pohybové činnosti, které je po čtení zabaví a ještě dlouho si budou rýmovat například básničku:

Čmelák v trávě bručí,

že mu v břiše kručí.

Na jetel se posadil,

tvářičky si osladil.

Na jeteli sosá,

nektar z květu mlsá.

„Je ho tady dost a dost,

Mlsám, mlsám pro radost!“

 

 

Moc děkuji za recenzní výtisk autorce knihy, Lence Jakešové.

Tuto krásnou pohádkovou knížku koupíte zde.

Desetkrát a dost

 

Scarlett Wilková tak trošku jinak. Desetkrát a dost je román plný humoru, sarkasmu, lásky k Řecku a cestování.

Majitelka seznamky Tamara, pečovatelka Briana a novinářka Markéta. Co mají asi tyto ženy, které už dávno překročily padesátku, společné? Všechny zkoušejí štěstí na seznamce a hledají muže, když však jednoho sympatického konečně najdou, nastává zklamání. Tento muž po desáté schůzce zmizí neznámo kam a nedává o sobě vědět. S tímto podvodníkem randily všechny tři ženy a díky němu se jejich cesty střetnou, dámy se seznámí a dohodnou se, že musí přijít na kloub té záhadě s mužem, co chodí přesně na deset schůzek. Rozhodnou se ho vypátrat. Během dobrodružství však zjišťují, že spolu mají Tamara, Briana a Markéta mnoho společného. Záhadný muž v nich, aniž by to tušil, probudil nejen lásku k Řecku, ale přinesl jim také obrovské přátelství, které je spojilo dohromady.

 

„Souběžně se mu zjevovala Ivana, kterak stojí v Parze na břehu pláže Piso Krioneri lemované skálami a spoustou zeleně a s otráveným výrazem říká: „Tady jako budeme celý den?“ Představoval si, jak by se tam Briana, Tamara a Markéta s jásotem vrhly do moře. Představoval si dokonce, jak do něj běží všechny tři najednou, drží se přitom za ruce, zatímco on sedí na lehátku a mává jim. To byly holky, ty se uměly radovat i z cukrové vaty. A jak zářily, když každé z nich slíbil, že s ní pojede na Naxos.“

Pokračování článku čtěte zde, v Magazínu Dobrých knih.