Zapomenuté dívky z Paříže

 

Velmi emotivní příběh z období druhé světové války, inspirovaný skutečnými událostmi…

Nacházíme se v New Yorku, je po válce, píše se rok 1946, a mladá žena Grace právě prochází parkem. Pod lavičkou uprostřed Manhattanu nachází opuštěný kufr. Ze zvědavosti nahlédne dovnitř a objeví pár fotografií mladých žen. Později zjistí, že kufr patřil Eleanor Triggové, šéfce tajných agentek z Oddělení zvláštních operací v Londýně. Tyto ženy byly za války tajně poslány do okupované Francie, aby jako radistky pomohly v odboji. Většina z nich se bohužel nikdy nevrátila domů. Grace se snaží zjistit víc a dozvídá se, že tyto ženy musel někdo zradit. Kdo to byl a proč to udělal? Co se vlastně tenkrát stalo?

 

„

Museli být v regionu Ile-de-France, odhadla podle mírně zvlněných kopců a trasy, kterou včera večer absolvoval Lysander, někde na severozápadě od Paříže, hluboko v srdci nacisty okupovaného území. Minuli statek, kde mladá žena věšela na dvoře prádlo na šňůru. Marie se zmocnil strach. Až dosud byla schovaná ve tmě. Teď byli každému na očích. Určitě ji něco prozradí. Ale žena se jen usmála…“

 

Údolí

 Martin Servaz, ač toho času suspendovaný, se vrací. Pátrá po bývalé přítelkyni, ztracené v samé vesnici ve středu Pyrenejí. Tajemný klášter plný mnichů, vesnice odříznutá od světa a brutální vrah, zanechávajíc po sobě znetvořená těla.

Bernard Minier nám v letošním roce představuje již šestý díl ze série s Martinem Servazem. Svérázný detektiv, ale s hlavou a srdcem na pravém místě. Momentálně suspendovaný, stará se o svého nemocného syna, začíná nový, křehký vztah. Když ho ale v noci probudí telefonát jeho bývalé přítelkyně Marianne, zoufale volající o pomoc, neváhá ani vteřinu. Vydává se do malé, zapadlé vesnice v samém srdci Pyrenejí. Temné lesy, starý klášter, který obývají mnichové, skrývající nejedno tajemství a sesuv půdy, který odřízne vesnici od světa.  I přesto zde dochází k rituálním vraždám a po Marianne není ani stopy.

Martin Servaz je českým čtenářům již velmi dobře znám a jeho případy sklízí jeden čtenářský úspěch za druhým. V každém díle jsou nastíněny útržky z knih předešlých, proto si můžeme o hlavním hrdinovi udělat obrázek ucelený. Je o něm známo, že se příliš často dostává do křížku s nadřízenými, do svých případů dává vše a nejednou se ocitá v nebezpečí. Jeho soukromý život je jako houpačka, nahoru, dolů a ze všeho vychází silnější. Na lidskosti mu přidává jeho láska k synovi, jeho nejisté kroky coby otce. Do tohoto příběhu se o menší pauze vrací jeho kolegyně, kapitánka Zieglerová a dostane trochu víc prostoru.

Celou recenzi najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Trio detektivek na jarní prázdniny

 Ač to tak moc nevypadá, opravdu nastal čas jarních prázdnin. Pokud jste si naplánovali dovolenou právě na jarní prázdniny, je třeba se pořádně knižně vybavit. Vybrala jsem proto pro milovníky detektivek a thrillerů tři tituly, které podle mne opravdu stojí za přečtení.

Bernarda Miniera asi není třeba příliš dlouze představovat. Jeho knihy jsou známy po celém světě a své příznivce má i mezi českými čtenáři. Právě v těchto dnech vychází jeho nová kniha s názvem Údolí. Vesnice odloučená od světa, tajemný les a řada hrůzných vražd. Náš známý kriminalista Martin Servaz, toho času suspendován, má před sebou opět další případ, který mu nedá spát. Navíc Dobré knihy teď nabízí tuto skvělou knihu se slevou.

Pokračování na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Pohlednice bez podpisu

 

Jaké tajemství ukrývají staré pohlednice od neznámého odesílatele?

Cara je mladá svobodná žena a stará se o svého otce, trpícího Alzheimerovou chorobou. Jeho stav je horší a horší, poslední dobou o sobě už starý pán ani neví. A tak se Cara rozhodne najmout pečovatelku, aby jí pomohla. Jednoho dne narazí na půdě jejich domku na schované staré krabice, v nichž jsou ukryté pohlednice. Začíná číst texty a hlavou jí běhají zmatené myšlenky. Její život byl nejspíš plný lží a nemocný tatínek jí nedokáže její otázky zodpovědět. Cara začíná pátrat po dávno ztracených příbuzných a snaží se přijít věcem na kloub. Odhalených lží je však více a více a ona začíná být zoufalá. Má vůbec mladá žena šanci dozvědět se pravdu o své minulosti?

 

„

Nic dalšího tu není – jen stovky pohlednic, neroztříděných, naházených na sebe bez ladu a skladu. Přehrabuju se v nich, zkouším najít nejstarší. Nenajdu nic odeslaného před březnem 1987. Maminka zemřela ten rok v únoru.

To nedává žádný smysl. Vezmu bednu a usadím se s ní na zaprášenou podlahu v přední místnosti, kde je přece jenom víc místa. To, proč jsem sem původně šla, je prozatím zapomenuto. Přebírám pohledy. Rovnám je do hromádek podle roků, abych je pak mohla chronologicky seřadit. Byly odesílány mezi březnem 1987 a červencem 2002. Především z Anglie, nejčastěji z Londýna. Pár z nich přišlo z turistických destinací – z Paříže, Amsterdamu, jedna dokonce z Moskvy…“

 

Utajená tvář tisíce a jedné noci

Myslela si, že svou matku dobře znala. Vždyť celý její život žila jedna pro druhou. Ale nález svatební fotografie, s exotickým místem v pozadí, její přesvědčení rozmetal. Je na čase vydat se po stopách tajemství její matky, až do daleké Dubaje.

Když Esther najde v pozůstalosti své maminky krásnou, ornamenty zdobenou krabičku, její překvapení nezná mezí. Ukrývá v sobě starou, svatební fotografii mladého páru, oblečených ve svatebních, exotických šatech. Její matka se na fotografii šťastně usmívá a Esther nemá nejmenší tušení, kdo je ženich po jejím boku. A jak se vůbec mohlo stát, že její matka je jako nevěsta v arabské zemi. Rozhodne se vydat do Dubaje, městu tisíce světel, aby vypátrala tajemství, o kterém neměla nejmenší tušení. Její cesta je ale od počátku provázena více otázkami, než odpověďmi a za chvíli má dojem, že ji někdo sleduje na každém kroku. Objeví starý dům, ve kterém její matka žila se svým manželem, který ji zlomil srdce. Odkrývá tajemství matčiny služebné a její lásky a záhy je jasné, že stále, i po letech, se zde najdou lidé, kteří pečlivě střeží tajemství, které mělo zůstat zapomenuto.

Pokračování recenze si můžete přečíst na stránkách Magazínu Dobré knihy.