úterý 21. května 2019

Otec musí zemřít

Italský bestseler, který je těžký nejen svou vahou, ale i obsahem. Nevěříte....?

Ještě nikdy jsem nečetla nic italského, to musím zmínit hned na začátku. Ke knize jsem přistupovala trochu s respektem, neboť počet stran, je jich 530, mě malinko odradil hned na začátku, přestože mám tlusté knížky ráda. A pak už jen následovala spanilá jízda italskými ulicemi, lesy, zákoutími a já byla ztracená. Chvílemi až doslova.
Otec musí zemřít má trochu zavádějící název. Nejde o otce v pravém smyslu slova, ale o zločince, který chce, aby mu unesený chlapec tak říkal. Tím malým chlapcem se kdysi stal devítiletý Dante, kterému se po letech ze zajetí podaří uprchnout. Ovšem, věznění na něm zanechá vážné důsledky. A přestože má hlavu na správném místě a mozek mu jede na sto procent, trauma z dětství se na něm projevuje těžkou klaustrofobií a nedůvěrou ve své okolí. Jeho bystrý mozek bývá využíván při profilování malých dětí, zda byly zneužity a podobně. V tom je opravdu výborný. A proto se není co divit, že je přivolán k vyšetřování uneseného chlapce, jehož matka byla nalezena na mýtině s useknutou hlavou. Jako tzv parťáka dostane Colombu. Ženu, policistku, zbavenou své funkce pro její momentální indispozici. Má za sebou trauma, pro ni přezdívané Katastrofa, ze kterého se jen těžko vzpamatovává a její nevole k okolnímu světu je velmi podobná tomu, co prožívá Dante. 
Oba se s velkým zdráháním pouští do pátrání po malém chlapci a hned na počátku naráží na velkou podobnost s Dantovým starým únosem. Ve hře je stará, dřevěná píšťalka a Danteho pracně budovaná slupka lhostejnosti dostává první trhliny. Zdá se, že Otec je zpět a připraven zničit život dalšímu chlapci, další rodině. 

Otec musí zemřít se v Itálii vyhoupnul na první příčky tohoto žánru a já plně rozumím tomu proč. Nenechte se odradit počtem stran, od prvních slov, od prvních stránek jste okamžitě vtaženi do krutého, lstivého, zvráceného děje, až na konci vydechnete se slovy - páni! Pravda, byly chvilky, kdy jsem se mírně ztrácela v postavách, neboť zpočátku jsou v knize jakési vsuvky, které zdánlivě nedávají smysl. Ale jsou důležité, jen je zapotřebí to překonat a trochu se soustředit.
Hlavní postavy jsou ztvárněny dokonale. Colomba se svou prořízlou pusou, která pro vulgarismus rozhodně nejde daleko a proto moc příznivců nemá. Dante je jako ustrašený kluk, který se svým trumatem bojuje ze všech sil.
Samotný děj má ten správný náboj, spád, který od dobrého thrilleru očekávám. 
Přestože kniha neměla a nemá žádnou masivní reklamu, malou, stříbrnou nálepku by si za mě jistě zasloužila.  

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru.

Kniha:     Otec musí zemřít
Autor:     Sandrine Dazieri
Vydal:    Nakladatelství Plus
V roce:   2019
Stran:    536

pátek 17. května 2019

Pod rozpáleným sluncem


Spletité příběhy tří žen z horké Afriky, plné emocí, bolestí a ztrát…

Tento příběh, odehrávající se převážně v Keni, popisuje život Masajky Simi, americké antropoložky Leony a těhotné, úzkostlivé Jane.

Leona žije přímo v masajské vesnici poblíž Naroku. Neplánovaně otěhotní a porodí přímo ve vesnici, za pomoci Masajek, zdravou holčičku. K dceři však nic necítí a chce se jí vzdát. Poprosí svojí nejlepší přítelkyni Simi, která je neplodná, zda by její dceru nevychovávala. Žena souhlasí, holčičku pojmenuje Adia, adoptuje jí, aby to v komunitě bylo oficiální, a ona tím přestane být podřadnou neplodnou ženou, ale matkou. Což je u Masajů pro ženu to nejdůležitější poslání.

Těhotná Jane je ženou diplomata, který neustále cestuje. Jednou je poslán služebně do Libérie, a později po narození dcery Grace, do Keni. Grace se stane nejlepší kamarádkou Adii a spolu se dívky jednoho dne vydají hledat neznámého Adiina otce...


Místo toho Simi spatřila, jak Leona táhne její dítě – její dítě – z chýše, kde probíhala obřízka. Obličej Leony, většinou bez výrazu, byl temný jako mraky, jako nejtemnější období dešťů. Oči měla skelné – oči prokletých žen – a pohled, který upírala na Adiu, byl jako plameny. Její angličtina byla v tu chvíli příliš rychlá, drsná a zlostná na to, aby jí Simi dobře rozuměla. Ale její záměr byl zřejmý. Chtěla Adiu odvézt pryč.
Simi instinktivně, stejně jako jiné matky, chytla Adiu za ruku a táhla ji zpátky od propasti. Adia ji volala jménem „Yeyo! Mami!“ a natahovala k ní ruku.

 

Venkovské sídlo - Zlaté časy




Byl její první velkou láskou, tenkrát na rodinném panství Dranitz. Pak ale museli uprchnout a vše se zdálo být navždy ztraceno…

Příběh se odehrává ve dvou časových liniích. V roce 1990, po pádu Berlínské zdi, navštíví sedmdesátiletá Franziska místo svého mládí – panství Dranitz. Je rozhodnutá zde zůstat na trvalo a dávno zchátralé sídlo opravit. Přijela však z bývalého Západního Německa a lidé v padlém Východním Německu jí mají za zlé, že jim chce vzít bývalá baronka jejich družstevní pozemky a zavřít socialistický konzum, který byl roky v bývalém Dranitzu. Všechny domy jsou v této části šedivé, omšelé a oprýskané. Na rozdíl od pokročilejšího Západu. Nejednou se někdo postará, aby Franzisce ztížil situaci, protože si myslí, že to vzdá a odjede. Ona ale dělá pravý opak. Chce zde žít i se svou vnučkou Jenny, která jí pomáhá vrátit sídlu dřívější krásu.
Další dějová linie začíná roku 1939, kde Franziska vzpomíná na časy strávené na panství s rodinou, dvěma bratry a sestrou. Poznala zde svou první velkou lásku Waltera Iversena, kterého jí vzala válka.
Když se nastěhuje na panství v roce 1990, začne si povídat s místními, kteří u nich v sídle pracovali a zůstali i po válce a zjistí, že ví mnohem víc než ona sama. Společně začnou rozplétat tajemnou minulost a to, co se vlastně v Dranitzu stalo, když musela s maminkou na příkaz sovětské okupační správy sídlo opustit.
 
Je tady. Ach bože! Jejich dům. Pořád tady ještě stojí. Připadal jí menší než dřív, šedivější a prostší. Víc než čtyřicet let v sobě Franziska chovala touhu po tomhle místě. Teď je u cíle. Stále tomu nemůže uvěřit – konečně je opět doma…“
 
Možná půjdu proti proudu, ale musím říct, že jsem čekala víc. Do poloviny jsem s knihou hodně bojovala, v podstatě se tam nic nedělo. Děj mi přišel zdlouhavý a nudný. Opravdu zajímavých bylo posledních sto stran, i když příběh skončil přesně tak, jak jsem si myslela.  Láska a válka mi přišla tak nějak upozaděná všem událostem roku 1990 a tomu, co se dělo okolo panství v té době, včetně oprav domu, či špatným mezilidským vztahům na vesnici. Některé popisování zde bylo zcela zbytečné.
 
 
Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 

čtvrtek 16. května 2019

Májové knižní radosti

V knižním světě se na nás i v květnu budou hrnout novinky, na které čekáme. Jsem milovníkem thrillerů, ale našla jsem i jiné žánry, o kterých vím, že mají své fanoušky. O víkendu má být opět krásně, tak oprašte zahradní lehátko a nechte se inspirovat mými květnovými knižními tipy. Jdeme na to!



Hned na začátku května vyšla novinka Stefana Ahnhema s názvem Osmnáct pod nulou. Jeho předchozí knihy jako je Oběť bez tváře, nebo Devátý hrob naháněly při čtení husí kůži. Autor si na nic nehraje, děj nepostrádá akčnost a rychlý spád, proto myslím, že ani jeho nová kniha nebude výjimkou.



Další tipy na skvělé knihy najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy




středa 15. května 2019

Malé sladké lži

Lež, která otřásla láskyplným vztahem dcery a otce. Lež, která ovlivňuje životy i po letech.

Maryanne Doyleová zmizela, když Cat byla ještě malou holčičkou, bylo jí sotva osm let. Cat dívku znala, byla oblíbená, muži se po ní otáčeli a její otec nebyl vyjímkou. Nejednou ho viděla s dívkou mluvit, vášnivě se hádat. Ale teď je mrtvá a její otec tvrdí, že ji neznal.
Tato lež doprovází Cat až do dospělosti, kdy ji poznáváme. Setkáváme se s ní jako s mladou ženou, pracující na policejní stanici jako detektiv Cat Kinsellová. Zarputilá, s buldočí povahou, ale jak už dnes módním trendem, nesoucí si v sobě staré jizvy z dětství. 
Když je přivolána k vraždě mladé ženy, její kontrolka se rozsvítí. Zavražděná byla nalezena kousek od bydliště jejího otce a až nápadně se zločin podobá čemusi, co jí do dnes straší ve snech. Ačkoliv policie podezřívá manžela zavražděné, shodných znaků se zmizením a vraždou Maryanne je čím dál víc a Cat se potýká se svými starými démony.
Lze najít ještě cestu ke svému otci a napravit to, co svou lží zničil? A je Cat schopna uvěřit, nebo ji budou dál trápit pochyby? Hrozí, že tímto zločinem se vše, co pro ni znamená tolik, bude zničeno a její pracně nabytý klid se zhroutí.

Narazila jsem na pár názorů, že autorka má stejný styl jako Robert Bryndza. Já osobně to moc ráda nemám, každý autor je svůj a každý je něčím vyjímečný. Jedinou podobnost, kterou jsem v knize našla, je to, že hlavní hrdinka je žena, má štiplavý smysl pro humor a je rozhodně svá. Nepodléhá konvencím, jde si za svým, tak jak ona uzná za vhodné, ale zde podobnost končí.
Malé sladké lži nemůžu označit za naprostou pecku, z které bych oněměla a nedokázala na ni přestat myslet. Jde ale o knihu, u které se nudit nebudete. Zápletka je novinkou, na kterou jsem jinde nenarazila a to je rozhodně osvěžující. Žádná známá klišé, žádné tanečky okolo hlavních postav, jde se rovnou k věci. Všechny hlavní postavy, kterými se to v příběhu jen hemží, jsou lehce uvěřitelné, z masa a kostí a jejich sarkastický humor je příjemný. 
Malé sladké lži jsou prvním dílem ze série a jsem velmi zvědavá, zda si autorka mou pozornost udrží i při čtení dalších knih. Uvidíme, potenciál má velký.

Děkuji Nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk.

Kniha:     Malé sladké lži
Autor:     Caz Frearová
Vydal:    Cosmopolis
V roce:   2019
Stran:    432


úterý 14. května 2019

P. S. Nesnáším tě





„P. S. Nesnáším tě. A tentokrát to myslím vážně.“



Maritza je servírka v kavárně, jednou obsluhuje totálně arogantního a nesnesitelného Isaiaha. Shodou náhod se potkají znovu tentýž den, když mu nabourá auto. Isaiah je naštvaný a opět celkem nepříjemný, ale nějak se to stane a je další den s Maritzou na koncertě jedné skupiny. Později se Maritza dozví, že je Isaiah voják v Afghánistánu a za týden odjíždí na další misi. Co se mezi nimi může stát během těchto sedmi dní? Jejich životy se otočí vzhůru nohama, ale stále se nesnáší. I přesto si, když Isaiah odjede, píší dopisy. Dokáže vzdálenost něco změnit?
 


D


   rahý Isaiahu,

Před osmi měsíci jsi byl jen voják, který měl být nasazen v boji, a já jen servírka, která ti přinesla palačinku zadarmo a doufala, že si nevšimneš, jak moc jsi mě zaujal. Ale ty sis všiml. Než jsi odjel, strávili jsme spolu týden, který obrátil naše životy vzhůru nohama, rozloučili jsme se osmý den a na poslední chvíli si vyměnili adresy.

Všechny dopisy od tebe mám schované, tvá slova se rychle stala mou vírou. Před pár měsíci ses ale odmlčel, a po tom všem jsi měl včera tu drzost nakráčet do kavárny a předstírat, že jsi mě nikdy v životě neviděl. (…)

Servírka Maritza

P. S. Nesnáším tě. A tentokrát… to myslím vážně.

 


pondělí 13. května 2019

Dívky z Roanoke




Na sídle Roanoke žádná dívka nezůstane dlouho. Buď uteče - nebo zemře!

Lane je patnáct a její matka právě spáchala sebevraždu. Žily společně samotné v New Yorku a zbytek rodiny Lane nikdy nepoznala. Po matčině smrti se jí ujme dědeček Yates s babičkou Lillian a vezmou jí k nim, na farmu Roanoke, kde vychovávají také její sestřenici Allegru. Lane poznává svou rodinu, kterou dosud neviděla a zároveň zjišťuje její děsivou, tajemnou minulost, a to, jak to na farmě chodí. Všechny dívky Roanoke z minulosti i  přítomnosti spojuje hrůzné tajemství, o kterém se nesmí mluvit. Když ho poznají, utečou – nebo zemřou.

 



A kde jsou všechny teď?“ zeptala jsem se.
Allegřin prst se přesunul. Začala nahoře a ukázala na Jane. „Jane odešla. Sophia a Penelope zemřely. Moje máma taky zmizela.“ Na chvíli se odmlčela, lehce přejížděla prstem po tváři mé matky. „A tvá máma je taky mrtvá. Emmeline umřela už jako miminko. A tady jsem já.“
„Co myslíš tím, ´odešla´?“
„Jane zmizela záhy poté, co se narodila Penelope. Pravděpodobně utekla, jako má matka. Bylo mi jen pár týdnů, když se odsud máma vypařila.“

 

pátek 10. května 2019

Svět knihy - pozvánka


Již tradičně je před námi svátek všech knižních nadšenců, Svět knihy Praha. Brány pražského výstaviště se nám otevřely dnes, tj. 9.5. a celý víkend zůstanou otevřeny pro všechny milovníky knih. Ani letos nebudeme ochuzeni o velmi bohatý program. A zde je malá ukázka toho, na co se já osobně těším nejvíc, neboť 11. května budu u toho také.
Hned první den měla besedu v jednom z křídel výstaviště dětská autorka Petra Braunová. Její knihy plné milých příběhů doprovází naše nejmenší do říše snů. Pro děti zde byla i přednáška, jak se tvoří komiks a kdybych nebyla v práci, vzala bych tam určitě svou dceru. V pátek pokračujeme ve spanilé jízdě. Báru Nesvadbovou netřeba moc představovat. Spolu s Pavlínou Saudkovou nám představí svůj nový magazín. Znáte Tada Wiliamse, autora sci-fi knih? Zajděte si na jeho besedu a nechte si podepsat knihu.
Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy

Nevěřte tomu

Deset let starý zločin – vražda – a žena, žádající o zrušení trestu. Je nevinná, nebo je vše jinak a jen si hraje s našimi myšlenkami, lačnící po svobodě?


Grace Seboldová byla mladou dívkou, když byla zatčena a odsouzena za vraždu svého přítele. Nadějná studentka medicíny dodnes tvrdí, že je nevinná a že za zločinem stojí někdo jiný. Všechny její pokusy o znovuotevření případu jsou zamítnuty a její poslední nadějí je její dávná přítelkyně a spolužačka Sidney. Obrací se na ni s žádostí, zda by o ní nenatočila dokument do televize a  nepomohla jí přijít na stopu pravého viníka – a tím ji zprostit odsouzení. Opravdu je Grace nevinná, jak tvrdí? Ovšemže to tak jednoduché není. Ale musíme se ponořit dost hluboko do minulosti, abychom si poskládali střípky celé události.
Grace na mě ihned po prvních stránkách působila nesympaticky a nevěřila jsem jí ani slovo. S přítelem Julianem byli hosty na svatbě jejího bývalého přítele, už to ve mně vyvolávalo nedůvěru. Pláž Sugar Beach vnukla Julianovi nápad požádat Grace o ruku a netrpělivě ji na jednom z vysokých kopců čekal s prstýnkem a šampaňským. Místo toho dostává prudkou ránu do zátylku a řítí se do moře.
Pokračování recenze si můžete přečíst na stránkách Magazínu Dobré knihy.

čtvrtek 9. května 2019

Léto v Itálii



Báječný, oddechový, letní román, z kterého sálá ta skvělá atmosféra slunného italského venkova.

Sofii po dlouhé nemoci zemře otec, starala se o něj mnoho let a ona zjišťuje, že jí mládí téměř uteklo mezi prsty. Tatínek jí na smrtelné posteli zadal úkoly, které si přál, aby splnila:

1.       Nesmutni.

2.      Dělej všechno, co mladé ženy dělávají.

3.      Navštiv Montelibertá.

4.      Polož květiny na hrob prarodičů.

5.      V Montelibertá pij Orvieto classico.

6.      Buď šťastná.

Sofie si tedy uvědomí, že je čas začít žít vlastní život, a zároveň plnit sliby. Odjede do starobylého městečka v Umbrii, odkud pochází otcova italská rodina a Sofie ji nikdy neviděla. Rozhodne se přijít na kloub rodinným tajemstvím, jež otec skrýval. Najde si práci servírky, seznámí se s mladičkou Amy, která utekla z domova v Německu a potká záhadného Leviho… Co všechno se Sofii přihodí? Podaří se jí splnit všechna otcova přání?

středa 8. května 2019

Evoluce - Město přeživších




Evoluce je nevyhnutelná. Evoluce se před nikým nezastaví. Ani před námi!

Lucie a Jem, spolu se skupinou dalších studentů, cestují do Spojených států na výměnný pobyt. Letadlo proletí jakousi bouří a musí nouzově přistát na letišti v Denveru. Když vystoupí a vidí opuštěný terminál, zarostlou přistávací dráhu, obrovské praskliny v zemi a asfaltu, nikde ani živáčka, všem to dojde. Svět, který dosud znali, už přestal existovat. Něco se stalo a nejspíš to bylo už dávno. Vyjdou prozkoumat okolí a zjišťují, že si město bere zpátky příroda. Potkávají různá zvířata, která na ně útočí jako na vetřelce. Co se tady vlastně stalo? Byla civilizace úplně zničena? Stali se z nich jediní přeživší ve ztraceném světě? Mají vůbec nějakou šanci na přežití?

Silnice byla zatarasena. Před dlouhou dobou se tu zřejmě zřítil most a jeho trosky pokrývaly vozovku na metr vysoko. Betonové bloky, ležící na dálnici z jedné strany na druhou, představovaly nepřekonatelnou překážku. Mezi nimi rostly stromy, křoví a na metr vysoká tráva. Na pravé straně bylo plno neproniknutelných močálů, vlevo to vypadalo trochu sjízdněji, ale bylo nemožné se tam dostat.“

Fenomén Minecraft



Minecraft. Každý z nás už určitě o této počítačové hře alespoň jednou slyšel. Pokud máte děti, tak o ní jistě slyšíte od rána do večera. Co nejen naší omladinu k této hře, která jakoby se vrátila grafikou o desítky let zpátky, táhne? Proč se z Minecraftu stal takový fenomén? Možná právě proto, že jde na první pohled o jednoduchou strategickou hru, ale zdání klame. Ve skutečnosti jde o hru velmi složitou, kde se hráči v mnoha případech spoléhají na návody. To zejména z důvodu, že hodně herních prvků v Minecraftu není zřejmých. Existuje celá řada oblastí, ve kterých se běžný hráč bez návodů zcela ztratí.

Jde zde především o výrobu věcí (crafting), farmaření, redstonové obvody a vstup do jiných dimenzí. K dalším návodům patří příkazy a příkazové bloky, které se využívají v různých dobrodružných mapách nebo na serverech. Minecraft má 5 herních módů. Při vytváření nového herního světa (mapy) si hráč volí herní mód z nabídky. Vybrat lze pouze jeden z těchto tří: survival (přežití), hardcore (hra s jedním životem) a creative (tvořivá hra). Zbylé dva módy (adventure – dobrodružná hra a spectator- divák) je nutné nastavit jiným způsobem, jako např. pomocí konzole multiplayerové hry.

Dokonce jsem četla v některých knihách, že Minecraft pomáhá autistům, díky hře se učí komunikovat s okolím a zároveň si osvojují některé zvyky z běžného života. Hra je pro ně poučná, zároveň zábavná a důležitá. Chcete si něco o tomto fenoménu přečíst? Ať už tipy na hraní, různé módy, průvodce Minecraftem či tipy pro rodiče dětí hrající tuto hru? Pojďte se s námi inspirovat výběrem toho nejlepšího o Minecraftu.

Začínáte tuto hru teprve hrát a potřebujete poradit jak přežít v tomhle tajemném světě? Pak si určitě pořiďte Minecraft – Začínáme hrát, najdete v ní vše potřebné. Další skvělý rádce je Minecraft – Staň se mistrem. Najdete zde praktické tipy a triky, jak rychle a efektivně hru začít, ale také jak si pomocí správných strategií a postupů tuto geniální hru dokonale užít.


   



Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 

pondělí 6. května 2019

Naivní manželka

Oběť justičního omylu, zlovůle policie, nebo chladnokrevný vrah? 

Amy Lloyd nám předkládá příběh plný polopravd, touhy po lásce, odpuštění, vraždě mladých dívek a nekončících překvapení.
Začněme od začátku. Dennis je usvědčený vrah, čekající na trest smrti ve floridské věznici. Sam je plachá, naivní dívka, toužící po lásce, někomu patřit, někoho milovat.
Dennis má spousty příznivců, diskutujících na fórech, jak už to u odsouzených vrahů bývá. Tisíce lidí, věřící v jeho nevinu, se snaží zrušit jeho trest smrti a jednou z nich se stává i Sam,  lačnící po troše porozumění. No prosím, proti gustu...vybrala si příběh mladíka, který je odsouzen za několikanásobnou vraždu mladých dívek, jejichž těla se nikdy nenašla. Začne si s Dennisem dopisovat a brzy se do sebe zamilují. Sam opouští vše, co doposud znala a odjíždí na Floridu, kde se setkává s Carrie, reportérkou, točící o Dennisovi dokument.
První setkání s milovaným Dennisem probíhá rozpačitě, ale záhy oba zjišťují, že bez sebe nechtějí být a ve vězení se vezmou. 
Pro nedostatek důkazů a díky dobrým právníkům je Dennis opravdu propuštěn a zproštěn obvinění a začínají se Sam nový život, ovšem ve městě, ve kterém Dennis vyrůstal a byl vzat do vazby. Do elého příběhu vstupuje dávná kamarádka z dětství Lindsay a kolem Sam se začíná stavět hradba lží, přes kterou se musí dostat, aby pochopila pravdu. Najednou si není příliš jistá manželovou nevinou, ale nedokáže přijít na to, proč se chová tak podivně a co ho vlastně s Lindsay spojuje. Začíná hra na kočku a na myš, lži se vrství jedna na druhou, do hry vstupuje i Howard, syn policejního náčelníka a vše začíná dávat smysl.
Opravdu je její muž pouze obětním beránkem, nebo s vraždami dívek má společného víc, než doposud řekl....?


Naivní manželka je thrillerem, který by klidně mohl být o polovinu tenčí a přesto by to stačilo. Děj vůbec není špatný, ba naopak, nepostrádá nic, co u dobré knihy čekám. Ale je příšerně zdlouhavý, zbytečné tanečky, zbytečné věty, zbytečnosti, které v knize vůbec být nemusely a nechyběly by mi.
Přesto zavřu jedno oko a musím uznat, že to bylo docela čtivé. trochu toho napětí jsem zde našla, staré tajemství, obestírající život hlavního protagonisty, to vše dalo dohromady příjemné čtení.
Hlavní roli zde má Sam, zakřiknutá, se sebevědomím na nule, která mi zpočátku lezla na nervy svou ufňukaností a naivitou. Ne, určitě bych si nikdy nechtěla vzít odsouzeného vraha, i kdybych stokrát pochybovala o jeho vině. Ale Sam tak moc toužila se trochu zviditelnit, být pro jednou středem pozornosti, tak moc toužila po lásce, že tomu obětovala vše, navzdory rodině, která ji od toho zrazovala.
Na závěr se z ní vyklubala docela vypočítavá, chladnokrevná žena, bránící svůj život, své sny, ale můj dojem na ni to příliš nezměnilo.
Naivní manželka se rozhodně nemlže řadit mezi špičku mezi thrillery, ale nelituji, že jsem si ji přečetla. A milovníkům záhad a nevyřešených vražd ji mohu jen doporučit.


Za recenzní výtisk děkuji Knihám Dobrovský.
Kniha vyšla v edici Omega.

Kniha:     Naivní manželka
Autor:     Amy Lloyd
Vydal:    Omega
V roce:    2019
Stran:     392

sobota 4. května 2019

Svatba naoko



Další bláznivá romantická komedie z pera mojí oblíbené Jo Watson. Chcete si odpočinout a pořádně se zasmát? Pak si určitě musíte přečíst tuto knihu.

Anne jednou přijde z práce domů dřív a nachytá svého přítele s jeho kolegyní v posteli. V jejich společné posteli, navíc v den, kdy očekávala zásnubní prstýnek. Díky tomu nepříjemnému zážitku přijde dokonce i o práci, její život se zhroutí jako domeček z karet. Snaží se sebrat a jít dál, najde si pronájem, práci, která jí vůbec nevyhovuje a utápí se po večerech v sebelítosti a žalu. Když jí kamarádka Lilly pozve na dovolenou na Mauricius, nemůže odmítnout. Touží přijít na jiné myšlenky a užívat si tropického ráje. Ale co náhoda nechce, ve stejném hotelu se objeví i její ex se svou novou přítelkyní. Annie v zoufalství napadne hrát divadélko a předstírat také vztah s novým partnerem. Chris je sympatický scénárista, který je právě po ruce a pomůže Ann sehrát dokonalou komedii. Tady se vše začíná zamotávat, protože Chris ani Annie vlastně netuší, co je pravda a co lež…



Ne, Annie. Povznes se. Buď nad věcí.“
Zavrtěla jsem hlavou. Ne. Nebyla jsem nad věcí. Kdepak, dnes se nad nic nepovznesu a nenastavím druhou tvář.
„Och bože, já se na to nemůžu koukat.“ Jane se honem odvrátila. Vzala jsem kartáček a přejela jím dokola uvnitř záchodové mísy a pro jistotu ho ještě namočila do vody v hajzlu. Pak jsem ho vrátila do kelímku, kde ten hnusný krám od rána vyrašil.
Trošku mě rozveselila odporná představa, že Tess skolí vražedné bakterie E. Coli, ale dlouho mi ta úleva nevydržela.



 
Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 
 

pátek 3. května 2019

Atlas štěstí




33 mezinárodních návodů, jak dosáhnout štěstí. Tato kniha nás zavede do mnoha zemí světa, od Austrálie přes Bhútán, Irsko, Finsko, Turecko, Sýrii až po Japonsko, a odhalí nám tajemství štěstí z celého světa, která nám změní život.


Anotace:

Bojíte se blížícího se pracovního pohovoru? Vezměte si příklad z Islanďanů a jejich konceptu þetta reddast, neochvějného přesvědčení, že všechno nakonec dopadne dobře.
Bloudíte životem a nevíte kudy kam? Vyzkoušejte čínský stav radosti sing-fu, který dá vašemu životu smysl.
Máte práce nad hlavu? Italové vám přiblíží ryzí umění dolce far niente neboli sladké nicnedělání.
Jste zahlceni prací a odstřiženi od přírody? Švédové na to mají lék – stačí najít smultronställe, tedy „záhon lesních jahod“, dokonalý únik od okolního světa.

Hurá do přírody!




A je to tady. Konečně jaro, na které se většina z nás těšila od začátku zimy. Květiny začínají ukazovat barevné kvítky, stromy pučí, tráva se zelená, sluníčko svítí a je to tak nějak cítit všechno ve vzduchu. Ta nádhera, která nás po dlouhé zimě dobíjí, my vystavujeme paprskům každý kousek volné kůže, abychom načerpali co nejvíce vitamínu D. S jarem také začíná období výletování do přírody, za krásami naší republiky. K tomu byste měli mít po ruce kvalitní mapy. Ať už turistické či cyklistické nebo automapy. Že ještě netušíte kam se vydat a toužíte po inspiraci? Pak se pojďte podívat na naše tipy na průvodce a výlety či různé fotografické publikace podrobněji.


Začneme něčím neobvyklým. Co se takhle podívat na zvláštní kameny? Výlety za balvany a viklany nám ukážou různá místa České republiky, kde najdete krásné a zajímavé kameny a balvany. V knize najdete GPS souřadnice, mapky a přístup k daným kamenům. Byli jste se už někdy podívat u řeky Sázavy? Že nebyli? Pak byste to měli rychle napravit, Výlety podél Sázavy je turisticko-obrázková publikace s tipy na všechny možné výlety v okolí této řeky. Ať už s dětmi, tak i individuální toulky, pro milovníky historie, přírodních úkazů nebo také pro vášnivé fotografy. Od řeky Sázavy vás vezmeme do Polabí. Cestopis Labské vyhlídky nás provede po 51 vyhlídkových místech na řece Labe. V knize najdete popis o přístupu ke každé vyhlídce, turistické mapy, souřadnice míst a také popis různých zajímavostí v jejich okolí.
 
 
      
 
 
Už jste navštívili České Švýcarsko? Pokud ne, tak to určitě napravte, protože tahle část naší vlasti je prostě nádherná. Byla jsem zde několikrát a určitě se tam chci brzy vrátit. Jukněte na publikaci Českosaské Švýcarsko všemi smysly, najdete zde tipy na výlety například k Pravčické bráně, Jetřichovským skalám, spousty výletních tras, a kniha dokonce obsahuje soubor vstupenek a slevových poukázek platných do roku 2020. Tato romantická divoká oblast pískovcových skal je prostě nádherná a je zde neustále co objevovat. Ze severu se pojďme podívat na jih. Šumava je průvodce, který se zabývá tamější přírodou, historií i památkami. Kniha dokonce odhaluje, jaká tajemství tato část republiky ukrývá a ukazuje nám zaniklá místa a vesnice, která byla ještě nedávno veřejnosti nepřístupná.
 
 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 

úterý 30. dubna 2019

Krása a jed oleandru




Dum spiro spero. Dum spero amo. Dum amo vivo. – Cicero

 (Dokud žiju, doufám. Dokud doufám, miluji. Dokud miluji, žiju.)


 

Rodinná sága o lásce, válce, bolesti, tajemstvích a jednom nalezeném deníku, si vás určitě získá od prvních řádků, tak jako mně.

Román se odehrává ve dvou časových liniích. V roce 1938 žije Sofie, dcera bohatého hamburského obchodníka s kávou. Je zamilovaná do syna kuchařky, mladého Hannesse. Jejich lásku jim však rodiče zakazují, nesmějí se milovat, je to pro ně nepřípustné. Později však zjistí, že to není jen kvůli společenskému postavení, ale také kvůli temnému tajemství, které jejich rodina skrývá. V Německu začíná válka, ani ta jejich velké lásce bohužel nepřeje. Sofie zažívá těžké období plné bolestí a ztrát.

V roce 2016 nachází téměř osmdesátiletá Johanna na půdě své zemřelé maminky kufr s dětským oblečením, medailon s fotografií a usušenými květy oleandru. Najde zde také dopisy a ručně psaný deník, který začíná v roce 1936 a končí v roce 1943. Johanna oslovuje svojí mladou přítelkyni Jule, majitelku kavárny v Hamburku, a spolu si kladou otázky: Kdo je Sofie Terhovenová? Jak se vzaly její věci na půdě Johanniny maminky? Jaký byl Sofiin a Hannesse společný osud?

 

pondělí 29. dubna 2019

Kythira, Kithira, Kythera... ostrov bohyně Afrodité



Diakofti


Kithira. Místo, kde se zastavil čas. Úžasný, turismem neposkvrněný, klidný ostrov, s tou pravou řeckou atmosférou.  Je plný tajemných zákoutí, prázdných nádherných pláží, liduprázdných městeček, vodopádů, pramenů, opuštěných mrtvých měst, starých ruin, hradů, mlýnů, klášterů, bunganvilií, zeleně a všude přítomných pavouků. 😁😁 Zamilovali jsme se na první pohled. Dokud se zde turismus nerozšíří, bude ostrov ráj, na který se určitě musíme vrátit. 

 Předem se chci omluvit a upozornit, že je článek obsáhlejší (ostatně jako vždy u mě), protože jsme toho prostě projeli hodně a každý kousek stojí za zmínku, takže doufám, že vydržíte. Ano, jedná se o cestopis, ale také fotoreport a o příručku pro ty, kteří se na Kithiru chystají nebo ji chtějí lépe poznat. Takže si udělejte čas, pohodlně se usaďte, udělejte si kafíčko nebo frappé a pojďte se se mnou přesunout na tenhle jedinečný ostrov...



Kapsali
 

Řecký ostrov Kythira patří k Jónským ostrovům, i když je od nich poměrně vzdálená. Leží pod Peloponésem, mezi Jónským, Egejským a Krétským mořem. Původně se ostrov jmenoval Porfys a zrodila se na něm prý bohyně Afrodita. Ale odtud ji později bůh větrů Zefyros odvál na Kypr. Než vám budu vyprávět svoje zážitky a představím různá místa tohoto nádherného ostrova (ještě jednou radši upozorňuji, připravte se na dlouhý článek), pojďme si připomenout pár údajů a dat.

Agia Pelagia


Kythirská architektura má v sobě od každého kousek - prvky Jónských ostrovů, které jsou hodně ovlivněné Itálií, prvky Kyklád a také Peloponésu. Kythera má 299m2 a 4 tisíce obyvatel. Nejvyšší bod na ostrově je Mirmingari a má 506m. Krajina na východním výběžku je pustá, pokrytá nízkou vegetací. Spíše suchá. Pokračuje náhorními plošinami, kde je letiště. Směrem na západ a sever se nachází místní lesy. Jihozápad okolo vesnice Mitata je také poměrně lesnatý.


 


Na Kithiru jsme dorazili prvního června 2018 brzy ráno. Musím poznamenat, že jsme byli první letadlo v historii České republiky, které tu přistálo a také druhé všeobecně (!) od roku 1989. Kromě malých vnitrostátních samozřejmě. Takže nás čekalo opravdu slavnostní přivítání. Uvítací brána od hasičů pro celé letadlo při přistání, těch pár zaměstnanců, co letitě má, se dalo dohromady a zatančili nám řecké tance na pásech pro kufry. Bylo připravené také pohoštění, jídlo a pití, panáky přímo v aule letiště a proslov a poděkování od starosty ostrova. Všichni si nás fotili a natáčeli, jaká to pro ně byla událost a byli šťastní. Na letišti dokonce vlála česká vlajka. Všichni místní na ostrově věděli, že přijeli Češi, tím prvním letadlem po "sto letech." Více ve videu výše. Byl to zvláštní pocit, krásný, a opět potvrdil, že řecká pohostinnost nezná mezí. Podotýkám, že všechny fotky jsou focené z mobilu, občas se mi stalo, že jsem si nevšimla, že je zamlžená čočka, takže nejsou všechny ideální, ale tu atmosféru to snad nastíní i tak dokonale. :)


Pelagia beach



Nejkrásnější posezení v atriu apartmánů Pelagia beach