Jedno italské léto

 

Italské Positano, životem zničená Katy, které právě zemřela matka, dny plné slunce, jeden sympaticky gentleman. Až doteď by se příběh mohl zdát jako klišé, ale nenechme se zmást. Na ulici totiž Katy potkává vlastní maminku. Jak je to vůbec možné?

Katy zemřela maminka a navíc si vůbec není jistá, jestli chce dále žít se svým manželem a zůstat v nudném vztahu plném stereotypu. A tak se sama vydá na cestu, kterou s matkou plánovala hodně dlouho. Na italské pobřeží Amalfi, do městečka Positano. Její maminka o tomto místě básnila snad celý život, stále od ní slyšela, jak zde byla nejšťastnější, jak je to zde krásné a úchvatné. A tak tu je i Katy. Sama se svými myšlenkami. V hotelu, ve kterém měla bydlet s ní. Potkává zde opáleného sexy Adama a ona cítí, že se zase vrací k životu. Místní život si zamiluje během pár hodin, miluje italské jídlo, výhledy z útesů, celé Positano. Po boku Adama, který ji zde doprovází, se cítí konečně svobodná a svá. Po pár dnech ale zahlédne na ulici svou matku Carol. Třicetiletou, opálenou, spokojenou. Katy nechápe, co se děje, ale běží k ní, že se seznámí. Zažívají spolu nádherné chvíle a Katy je šťastná, že má svou maminku zase zpět. Jak je to možné? Co se to vlastně stalo? Proč se Carol vrátila za svou dcerou?

 

„Do Bella Baru dorazíme chvíli po deváté. Jízda dolů z restaurace La Tagliata jako by trvala třetinu času, který byl potřeba na cestu tam nahoru – tak moc jsme byly přecpané a ovíněné. Během jízdy dolů k moři celý autobus zpíval „To je Amore“.

Podnik je malý, naproti přes ulici, kde, pokud se nepletu, jsme si s Adamem dali víno… bylo to dneska? Připadá mi to jako před měsícem.

Carol mě chytí za ruku a vede mě k baru, kde právě Remo živě diskutuje s barmanem. Se smíchem do sebe lijí jasně oranžový koktejl.

„Sí, sí, certo,“ říká Remo. Gestikuluje na barmana a pak se otočí, aby nás pozdravil. „Buanasera, Carol, Katy.“

 

Včera v noci jsem dočetla tuhle krásku a tak nějak jsem si slastně oddechla: "Ach, to bylo tak krásně letní a milé." Román se mi velmi dobře četl, nádherné popisky italského Positana mě tak uchvátily, že jsem si místo musela hned „gůglit“. A světe div se, ono to všechno opravdu existuje! Jedná se o velmi oblíbené letovisko.

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

 

Útěk na venkov

 

Překvapí nová Julie Caplin? Za mě tedy rozhodně, protože je tento samostatný román úplně jiný, než ostatní…

Ella odjíždí z milovaného Londýna na venkov, hlídat dům své kmotry Magdy, kde si chce odpočinout a přijít na jiné myšlenky. Odešla totiž od přítele a chce přemýšlet, co se životem. Magda jí však neřekla předem, že má fenku Tess, o kterou se bude muset také postarat. Ella psa nikdy neměla a vůbec netuší, co si má počít. Navíc potkává veterináře Devona, který na ni působí jako obrovský mrzout a místní lidé se jí také moc nezamlouvají. Jak tu má proboha vydržet, než se Magda vrátí? Proč jí všichni starousedlíci lezou do soukromí a nenechají ji odpočinout? A co má vlastně za lubem ten protivný veterinář?

„

 

Ten hloupý pes už ležel na rohožce a čekal na ní, a jakmile se po cestě dobelhala až k němu, vyskočil na nohy. Dnešní procházka byla naprostá katastrofa. Hned mezi dveřmi ze sebe s námahou stáhla špinavé džíny a začala si prohlížet zraněnou nohu. Na koleni měla fialovou modřinu s menším červeným středem.

 

Příběh mladé Elly (a nejen proto, že se moje dcera jmenuje stejně J ) se mi moc líbil, ale musím říct, že byl na mě místy hodně zdlouhavý. Kvůli tomu hodnotím tento román jako nejslabší ze všech autorčiných knih. Ostatní knihy byly svižné, bavila jsem se na každé stránce. Tady jsem se občas přistihla, že se nudím. Ale někomu může vlastně zase dlouhé popisování okolí a vztahů se všemi ve vesnici přijít zajímavé a dokonalé. Sto lidí, sto chutí. Příběh a zápletka samotná mě moc bavila.

Pokud hledáte knihu, u které si odpočinete od vlastních starostí a každodenních strastí, toužíte po pozitivním, trochu vtipném a milém čtení, pak si určitě pořiďte Útěk na venkov. Julie Caplin je výborná, o tom žádná, jen pro mě mohla mít kniha klidně zhruba o padesát stran méně. Málem bych zapomněla upozornit na knižní obálky od Kateřiny Brabcové, ty prostě miluju všechny, ani tato není výjimkou, je prostě nádherná, no podívejte se sami…

 

Moc děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

Liška Šiška v cukrárně

 

Liška Šiška nás opět vezme s sebou za dobrodružstvím, které bude tentokráte hodně sladké. Proč? No protože s ní navštívíme cukrárnu a možná budeme péct také dort.

 

Pohádka se odehrává na Den Dětí. Adélka jde s maminkou, tatínkem a liškou Šiškou do cukrárny na pohár, poté je v plánu pouť a zábavný den na náměstí. Rodinka spěchá, aby stihli pestrý program, a paní cukrářka zamyká obchod. Ale kdo to zůstal sedět v křesílku? Adélka zapomněla v cukrárně její milovanou, plyšovou lišku Šišku. Ta si musí poradit se vším, co tajná zákoutí tohoto místa skrývají. Kdo asi peče dorty? Jak se dělá pohár nebo kafíčko? Může liška ochutnat horkou čokoládu? A kdo jí pomůže ten nepořádek okolo uklidit? Liška Šiška si v cukrárně určitě najde nové kamarády…

 

Veselá, báječná, zábavná, poučná, plná dortíků, čokolád a obživlých hraček. Taková je tato pohádková knížka. A víte, z čeho mám největší radost? Díky této knize, začala naše Elli konečně poslouchat a chce předčítat. Lišku Šišku jsme museli přečíst celou pětkrát dokola, jak se jí líbila. A to zkrátka mluví za vše.

Knížka je krásně ilustrovaná, kapitolky jsou krátké, děj je pro děti zajímavý a chytlavý. Celá naše rodina si pohádku moc užila a nejspíš se k ní budeme vracet stále dokola. „Maminko, přečti ještě Lišku Šišku,“ slyším teď každý den a radost z toho máme obě dvě.

 

Moc děkuji nakladatelství BAMBOOK za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

Láska přes hranice světů

 

Dva zamilovaní co spolu nemohou být. A proč vlastně netvoří láskyplný pár? Protože je jeden z nich mrtvý už pět let. Ale i přesto se snaží dostat ke své milé co nejblíže. Pojďte se se mnou podívat za hranice světů, kde mrtví chodí po zemi a pozorují nás úplně všude…

Ryder zemřel před pěti lety, ale neposlechl světlo, které ho volalo na druhou stranu. Toulá se ulicemi, spolu s dalšími „zaběhlými“ duchy a pozoruje cvrkot. Sleduje živé a baví se klidně i tím, že je zlehka straší. Už je to nějakou dobu, co potkal Maggie a na první pohled se do ní bezmezně zamiloval. Jednoho dne Maggie málem srazí auto, Ryder nepřemýšlí, a aby ji zachránil, skočí do těla chlapce, který je poblíž. Neznámé tělo je ale Maggiin spolužák, idol všech holek ve škole, nafoukaný, sebestředný Charlie. Jak má Ryder dívce vysvětlit, že to není přímo Charlie, kdo ji zachránil a že ji už dlouho miluje?

 

„

Nevinně zvedne ruce a v očích má prosbu:“Nevyděs se. Prosím tě, nevyděs se,“ žadoní. „Pamatuješ si na ten večer, když tě Charlie zachránil před přejetím? Víš, to nebyl Charlie, to jsem byl já, Ryder. Šel jsem s tebou na návštěvu k babičce a potom jsem tě vyprovázel domů. Viděl jsem, jak se blíží ta dodávka, a věděl jsem, že musím něco udělat, tak jsem skočil do Charlieho těla a srazil tě stranou.“

 

Jan Vavřík a jeho P(p)ošahaný svět

 

Dnes jsem měla prima den. Můj přítel, spisovatel, blogger, skvělý a zásadový člověk Jan Vavřík pořádal autorské čtení své nejnovější knížky Pošahaný svět.

Kdo mě zná, ví, že jeho tvorbu podporuji již dlouhá léta a toto pozvání byla pro mě velká čest. Komu by se taky nelíbilo, když mě před obecenstvem několikrát oslovil a dokonce zmínil i blog Knihy na cestách 😊

Každopádně, kdo má rád jeho bystrý a neotřelý humor, prodchnutý velkou dávkou sebeironie, pak soubor povídek Pošahaný svět je pro něj ideálním čtením. Humorné, zábavné, ale taky k zamyšlení a chytnutí se za nos povídky,  které dával dohromady 14 měsíců stojí za to. 

Jan Vavřík je nesmírně skromný člověk a již jsem to o něm zmínila několikrát.  Na nic si nehraje, má za každou cenu svůj vlastní názor a když říká, že má rád víc zvířata než lidi, ví o čem mluví. Jeho vysvětlení je prosté. "My máme tisíce sledujících na Facebooku a Instagramu, zvířata mají jen nás....."

Autor několika knih, namátkou Případ Kláry P. nebo Kolotoč strachu  rozhodně na vavřínech neusíná. S velkou radostí slíbil další vydání skvělé knihy Návrat z pekla, tentokrát s chybějícími kapitolami z vydání prvního. 

Samozřejmě nebude chybět ani další díl Pošahaného světa a já se již teď těším na jeho příběhy o milovaných slepicích, jeho neúspěšných pokusech o to stát se kutilem, či jeho zážitky z pošty.

Jestli máte v plánu nenásilné a oddechové čtení pro parné letní dny, Pošahaný svět koupíte u všech dobrých knihkupců.

Kdo nebyl na jeho autorském čtení, ten zaváhal. Nejen že to bylo uvolněné odpoledne plné upřímného smíchu, ale konalo se i v krásném prostředí zámecké kavárny Caffe Sala Terrena v Bruntále, jehož majitelkou je velmi sympatická dáma, která svou kavárnu opravdu miluje a neodradilo ji ani otevření v těžké době covidové.

Děkuji příteli a rozhodně piště dál!

Mimochodem, věnování mé dceři vepsané do knihy jí vykouzlilo úsměv, který ji vydržel celou cestu domů 😊

Náruč plná letního čtení

 

Jaké je to správné letní čtení? Pro každého asi něco jiného. Pro mě je to čtení s tématikou moře, lásky, cestování, dobrého jídla a nejlépe všeho dohromady. Podívala jsem se za vás, co by se nám mohlo letos hodit do kufru k moři nebo klidně jako dobré čtení na lehátku pod jabloní…

 

Jedno italské léto

Nezapomenutelné italské léto, dávné matčino tajemství a dobrodružství, která zažívá hlavní hrdinka na pobřeží Amalfi. Tahle kniha mě zaujala už podle názvu a já ji zkrátka musím přečíst.

Léto mezi řádky

Letní román z pera české autorky Aleny Štraubové má od začátku velmi dobré recenze a je všude vidět. Romantika z prostředí Španělska, kam Denis s kamarádkou odjíždí pracovat jako animátor, je plná vtipných situací, lásky, sebeuvědomění, ale také slunce a rozjasněných tváří. Při čtení se budete usmívat a cítit se tak nějak hezky. Tenhle LGBT příběh si musíte přečíst.

Kde jsi, když nejsi

Tadááá, vyšla nová kniha Radky Třeštíkové! Román o rozchodu, plný rozporuplných emocí, který si nesmíte nechat ujít. A kdy jindy ho přečíst, než pod slunečníkem, že?

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Když přišlo zlo

Zlo číhá všude kolem. Alespoň to máma s tátou říkají. A najednou je tak blízko, že se již nedá uniknout....
 

Hluboké severní lesy nejsou příliš bezpečné pro nikoho. A přesto zde žije rodina, ukrytá před všemi zraky a zdá se, že jim nic nechybí. Dny dětí, Juno a jejího bratra probíhají v poklidném tempu a nepřijde jim na jejich způsobu života nic zvláštního. Od mala jim je vštěpováno, že kolem nich číhá nebezpečné zlo, před kterým je potřeba je ochránit a zabezpečit tajemným úkrytem. Rybaří, hrají hry, žijí v dokonalé harmonii. Až na den strýčka Olleho se jejich křehké světy hroutí a nebezpečí je najednou blíž než čekali.

Malá Juno je zvědavá dívka a ví, že svět za řekou by jí měl zůstat zapovězený. Ale dětská zvědavost je silnější a když se seznámí s neznámým chlapcem, její ostražitost povolí. Bublina bezpečí nabývá trhliny a Juno začíná chápat, že nic není tak, jak jí bylo od mala vštěpováno a ví, že musí sebe i svého bratra za každou cenu zachránit. Ale před kým a čím?

Když přišlo zlo je napínavý thriller od první stránky a německý autor Ivar Leon Menger stupňujícím napětím rozhodně nešetří. Možná jste již někdy podobnou knihu s tímto tématem četli, není to nic nového, ale zde je to okořeněno vyprávěním dospívající dívky a mistrným mrazením v zádech, které nám vyvolává.

Ponurá krajina, podivní rodiče, kteří se bojí i vlastního stínu a dvě děti, které si jen chtějí hrát. Děti, které se neptají, neboť věří dvěma nejdůležitějším lidem ve svém životě.

Není lehké knihu přiblížit, aniž bych mnohé prozradila. Musíte si ji prostě sami přečíst a dáte mi za pravdu, že má opravdu velký potenciál.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:       Když přišlo zlo

Autor:        Ivar Leon Menger

Vydal:        Metafora

V roce:      2023

Stran:       272

Černý dort

Stará tajemství, která se rozpínají po celých desetiletích. Sblíží nebo rozdělí?

Byron a Benny, sourozenci, kteří se setkávají po smrti své matky před těžkým rozhodnutím. Zanechala jim vzkaz, který je nutí spolu opět začít komunikovat a jít po stopách matčiných tajemství. Ocitáme se na prahu dvou časových linek, které se jemně prolínají a otevírají mnohá témata, která jsou velmi choulostivá a dotýkají se nás všech. Sledujeme černošskou komunitu v době, kdy byla diskriminována a kdy se recept na černý dort předával z generace na generaci. Černý dort jako symbol smíření rodinných hádek, oslav a jako symbol svobodné vůle. 

Celý příběh začíná v roce 1965 na pobřeží západoindického ostrova a je poznamenán velkou tragédií. Postupně odkrýváme život mladé Eleanor a sledujeme její životní cestu, plnou překážek, ale i výher. Byron a Benny musí společně tuto cestu ujít se svou mrtvou matkou a na konci je snad čeká pochopení sebe sama a smíření.

Bolest, ztráta, nepochopení a neúcta k druhému. Ale také radost, síla a láska. To jsou hlavní body tohoto románu, který se mi dostal do rukou. Je neobvyklý už tím, že pojednává o černošské komunitě, která čelila a bohužel i nyní čelí velkému rasismu a nejednou se jim dělo velké bezpráví.

Pojednává o snaze matky usmířit své děti a opět stmelit svou rodinu, až tady nebude a zda se jí to podaří svým vzkazem a následnou cestou svých děti musíte posoudit sami.

Černý dort si získává srdce mnoha čtenářů po celém světě a je osvěžující svým tématem, i když zdaleka není jednoduché. Ale kniha je čtivá a hlavní protagonisté si vás získají svým velkým srdcem a smyslem pro spravedlnost a sílu bojovat o svá práva.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Metafora.

Kniha:     Černý dort

Autor:     Charmaine Wilkerson

Vydal:     Metafora

V roce:   2023

Stran:    320

 

Řecké štěstí

 

„Život je pohádka, stačí se dívat kolem sebe.“

 

Žít v Řecku? To je sen snad každého milovníka této krásné země. Katka tento sen žije a sepsala nám o něm knihu. Tohle je zkrátka štěstí. Řecké štěstí.

Kateřina Panou žije už déle než pětadvacet let v Řecku, v horském kraji Epirus. Provdala se tam, přestěhovala, založila rodinu. A do této země se zkrátka zamilovala. Rozhodla se psát o svém životě, o místních zvycích, tradicích, historii, ale také třeba o úskalích místního života.

 

„

Řecko má mnoho tváří. V Epiru nenajdete tu klasickou modro-bílou krásu, o které sní většina turistů. Epirus je drsný, tajemný kraj, který ovšem umí překvapit nádherou a nečekanými místy, třeba jako je tohle. Vítejte na jednom z nejzáhadnějších míst Epiru.“

 

Ty chladné oči

 

Scarlett Wilková opět zahraje na vaše emoce a zasáhne vás na tom správném místě. Krutý, bolestný, emočně vypjatý a napínavý… Další autorčin román je jako ten první, a přesto úplně jiný.

Neonila je obyčejná ruská žena, má manžela a malou dcerku. Když Smolensko začínají okupovat Němci, začíná se bát. Manžela Němci zajmou a ona zůstane se Světlankou sama. Začne pomáhat jako zdravotní sestra v německé nemocnici. Setká se zde s mladým Čechem Emilem, sloužícím za wehrmacht. Neonila toho zažije během války spousty a po ní se opět setkává s Emilem. Když založí rodinu, život plyne a oni stále žijí se stigmaty kolaborace a strachem z toho, co na to řekne okolí. V Čechách vládne silný komunistický režim a Neonila se opět snaží pouze přizpůsobit, a tak se aktivně zapojuje do činností a vedení strany. Ale stále to není někomu dobré. Její dcera ji odsuzuje za to, co dělá, manžel také, přitom vše činí jenom pro ně. Bude někdy žít beze strachu a pochopí jí někdy její blízcí?

 

 

„

Den poté začali na dveře modrého domečku bouchat němečtí vojáci. Když jim Leonida otevřela, vtrhli dovnitř a vytáhli Ivana ven. Byl jen v košili a kalhotách. Na nohou měl válenky, protože si je právě nazul a chystal se vyjít ven. Jeden voják ho praštil pažbou pušky do zátylku tak silně, že upadl. Pak ho další dva chytili za ruce a odvlekli k autu. Když ho házeli na korbu, vypadalo to, jako by tam letěl hadrový panák.“

 

Historie naší republiky, o níž se moc nemluví, rodinná tajemství, křivdy z minulosti. Toto vše obsahují oba autorčiny romány, a přesto jsou zcela jiné. Rodinná sága Ty chladné oči popisuje v podstatě celý život rusky Neonily. Začíná, když je mladé Nilušce asi šestnáct let, před druhou světovou válkou, a pokračuje dlouhé desítky a desítky let, až do její smrti. Neonila prožívá nejen druhou světovou válku, ale také nástup komunismu v Československu, ruskou okupaci, Sametovou revoluci a spousty dalšího. Její duši poznamená každá éra, ze kterých se pak pro ni stávají těžké životní etapy. Nikdy neměla lehký život a v každém období se prostě snaží jen přežít.

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Právě teď nás baví

 

Máme tu další díl naší pravidelně nepravidelné rubriky tipů, které nás právě teď baví. Co jsme poslední dobou přečetli a moc nás to zaujalo? Co nás chytlo, a nemohli jsme se odtrhnout? Chcete to vědět? Pak si určitě přečtěte, co nás právě teď baví…

 

Řecké štěstí

Kateřina Panou je Češka, žijící pětadvacet let v Řecku. Její blog, který mimochodem už dlouho sleduji, získal v roce 2022 cenu Magnesia Litera za blog roku. Kateřina se během covidové karantény rozhodla, že svoje zápisky a zážitky ještě více vyšperkuje a vydá knihu. A udělala moc dobře. Těšila se na ní celá komunita milovníků Řecka. A já myslím, že určitě potěší každého. Dozvíte se v ní mnoho zajímavostí ze života v této krásné zemi, najdete zde i spoustu receptů, ale také fotografií.

 

Ty chladné oči

Rodinná sága Ty chladné oči popisuje v podstatě celý život rusky Neonily. Začíná, když je mladé Nilušce asi šestnáct let, před druhou světovou válkou, a pokračuje dlouhé desítky a desítky let, až do její smrti. Neonila prožívá nejen druhou světovou válku, ale také nástup komunismu v Československu, ruskou okupaci, Sametovou revoluci a spousty dalšího. První autorčinu knihu Až uvidíš moře, jsem označila jako nejlepší roku 2022, a tak nějak jsem už tušila, že pro mě bude Scarlett Wilková oblíbenou autorkou. S touto knihou ji opravdu řadím mezi tři své nejoblíbenější spisovatelky.

 

Kulíšek a Bobísek na cestě po Česku

Nyní bych ráda zmínila knížku pro děti, která nás za poslední dobu nejvíce zaujala. Kouzelný skřítek Kulíšek se vydává se svým bráškou Bobískem a vlaštovkou Vendulkou na výlet. Chtějí poznat celou Českou republiku - zemi, ve které žijí. A tak nasednou Vendulce na záda a letí za dobrodružstvím. V každém kraji poznávají různé pohádkové bytosti, které jsou pro něj typické, prozkoumávají hrady, zámky, ale také rybníky či jeskyně. Seznamují se s vodníky, divoženkami, čerty a dalšími strašidýlky. Spolu si pak vypráví, co se v daném kraji děje a co se tam třeba i kdysi stalo. Poznávání si skřítci moc užívají, ale také už se skoro po roce cestování velmi těší domů, do postýlek. Zkrátka boží cestovací kniha pro děti.

 

Útěk na venkov

Julie Caplin. Musím něco dodávat? Tahle autorka je tolik oblíbená a nyní už tolik známá, že snad ani nemusím. Její knihy jsou takové čtivé pohlazení na duši a jsou zkrátka nádherné. Určitě je obdivovaná právem. Její novinka Útěk na venkov je prostě jasná volba. A nejen proto, že hlavní hrdinka se jmenuje stejně jako moje dcera. J

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Rozmarýnová zátoka

 Opuštěný dům a příběh starého mládence, který miloval jednu ženu celý svůj život. Má právo tento příběh být vyprávěn, nebo tím vyjdou najevo tajemství, která měla zůstat raději skryta?

Melanie léto co léto jezdila se svou babičkou do Rozmarýnové zátoky a denně procházely kolem starého, opuštěného domu. Její babička snila, že si jej jednou koupí a otevře jej jako penzion. Nikdy k tomu nedošlo, ale po její smrti odkázala Melanie nemalou částku s podmínkou, že dům koupí a promění jej v její dávný sen. Mladá žena se rozhodne po hlavě skočit do neznáma a dům koupí. Co na tom, že je starý, z kohoutku teče rezavá voda a veranda se zcela rozpadá. Je jí jasné, že si na sebe vzala velké břímě a nepomáhá k tomu ani nechuť místního řemeslníka jí s čímkoliv pomoct. Ale stačila jedna sázka, pár drinků a zamlklý, nerudný všeuměl Josh svolí s opravami, než odcestuje ze zátoky pryč.

Melanie pod podlahou najde plechovou krabičku plnou neodeslaných dopisů ženě, kterou původní majitel z celého srdce miloval, ale příběh, který se jí odvíjí před očima nemá šťastný konec. Navíc je jasné, že ten starý muž před světem skrýval jedno velké tajemství, které může ovlivnit další osudy několika lidí v zátoce a dokonce i osud samotného Joshe a Melanie. Melanie poznává skrytou stránku své babičky a přichází na kloub jednomu milostnému životu, který zároveň ovlivní i milostný život její.

Rozmarýnová zátoka je čistě milostný příběh, jako vystřižený z červené knihovny, který si ke mě našel cestu v ten správný čas. Přestože nejsem moc stavěná na tento typ knih, příběh mi učaroval od první stránky a já žila starými dopisy a tajemstvím, které málem zůstalo zapomenuto.

Samozřejmě zde najdeme stará klišé, nešťastná žena, svalnatý muž, který se odmítá vázat a nakonec lásku jako trám. Ale taky je to příběh nenaplněné lásky v těžkých dobách, příběh jednoho ztraceného dopisu a nikdy nevyřčených slov. 

Pokud máte chuť na něco ne příliš komplikovaného, jemného a laskavého, pak určitě sáhněte po Rozmarýnové zátoce, jistě si příběh užijete stejně jako já.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis.

Kniha:       Rozmarýnová zátoka

Autor:        Jenny Haleová

Vydal:        Cosmopolis

V roce:       2023

Stran:        312

Kulíšek a Bobísek na cestě po Česku

 

Tuhle boží cestovací knížku pro děti, by měl mít v knihovničce snad každý. Pohádka spojená s poznáváním naší krásné země je opravdu velmi originální nápad.

Kouzelný skřítek Kulíšek se vydává se svým bráškou Bobískem a vlaštovkou Vendulkou na výlet. Chtějí poznat celou Českou republiku - zemi, ve které žijí. A tak nasednou Vendulce na záda a letí za dobrodružstvím. V každém kraji poznávají různé pohádkové bytosti, které jsou pro něj typické, prozkoumávají hrady, zámky, ale také rybníky či jeskyně. Seznamují se s vodníky, divoženkami, čerty a dalšími strašidýlky. Spolu si pak vypráví, co se v daném kraji děje a co se tam třeba i kdysi stalo. Poznávání si skřítci moc užívají, ale také už se skoro po roce cestování velmi těší domů, do postýlek…

 

„

Kdo mi tu létá nad mými horami?“ ozvalo se silným hromovým hlasem, až se vlaštovka Vendulka tak lekla, že zapomněla mávat křídly.

„Padááme“ znělo trojhlasně nad Obřím dolem.

Fúúúú… odkudsi se přihnal pravý krkonošský vítr, popadl naše tři cestovatele a bezpečně je snesl na zem.

„Děkujeme ti větře zdejších hor, ale jak jsi věděl, že máme namále?“ zajímalo Kulíška.

„Létám si pěkně po vrcholcích hor, když vtom mě zavolá sám pán Krkonoš, (…)

 

 

Moje jarní must have aneb jaké knihy bych si chtěla koupit

 

Možná by bylo jednodušší napsat, jaké knihy bych si nechtěla koupit. Určitě to všichni známe, že? Těch co bychom chtěli je tolik a navíc každý měsíc vychází nové a nové kousky, které přibývají do našeho seznamu must have. Tak bych vám chtěla alespoň ukázat ty, které mě poslední dobou zaujaly nejvíce…

 

Žena s modrou hvězdou

Od Pam Jennof jsem četla dvě knihy a ani tuto nesmím určitě vynechat. Její styl psaní je velmi čtivý, všechny její knihy jsou z období druhé světové války a zakládají se na skutečných událostech. Věřím, že Žena s modrou hvězdou bude stejně dobrá jako například Světla zimní noci, která mi vzala kdysi dech a musela jsem o ní hodně dlouho přemýšlet.

 

Princ Harry - Náhradník

Kdo by se nechtěl podívat do zákulisí slavné královské rodiny a zjistit, co vlastně skrývají? Já určitě ano, životopis prince Harryho mě hodně láká a jsem na něj moc zvědavá.

 

Vinice v Provence

Tahle kniha mě velmi zaujala podle anotace. Provence, dědictví staré vinice po dědečkovi a dopis, který své vnučce zanechal. Přestěhuje se Ava do Francie a nechá za sebou krachující manželství? Kde bude konečně štastná?

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Zbrklík a čertidlo

 

Hurá! Pokračování čerta Zbrklíka je tu! Pojďte se se mnou podívat do pekla, kde zlobí nejen náš známý čertík Zbrklík, ale také čertidlo Tadeáš. 

Malý Tadeáš je syn čerta Kruciána a víly Eli. Má zelené vlásky po mamince a rohy po tatínkovi. Je to malý neposeda a vyvádí samé lumpárny. Rodiče si s ním neví rady, tak poprosí samotného Lucifera, aby jim s čertidlem pomohl. Vládce pekel povolá čertíka Zbrklíka, aby se podíval zase do světa lidí a na Tadeáše dohlédl. Jak to ale dopadne, když se tihle dva lumpové spojí? No přece dobrodružství plné neplech, kouzel a srandiček…

„

Čert Zbrklík byl ve světě lidí sotva týden a už stihl pochopit, jak to ten Krucián myslel, když mluvil o čertidlu. Než se sluníčko ráno vyhouplo na nebe, čertidlo už proběhlo celý les i přilehlé vesnice. Tu sebralo cestou maliny, jinde zase houby. Zato čert Zbrklík, zvyklý na pomalé pekelné tempo, malému čertidlu vůbec nestačil.

„Tak vstávej už přece!“ hulákal Tadeáš jako pominutý a poskakoval lehkými vílími krůčky kolem Zbrklíkovy postele.