pondělí 20. srpna 2018

Knihy o mateřství, miminku a rodině



Víte, že je v srpnu největší porodnost z celého roku? Nevíte? No, dá se lehce spočítat, že početí vychází na začátek zimy, takže tomu vše nasvědčuje. Noci bývají dlouhé a chladné, každý si radši zaleze pod peřinu… Jak je to dál, už každý tušíme. Ale co pak? Malé je na cestě a vy potřebujete odpovědi na své otázky? Chcete se tak trochu vzdělávat na toto téma, protože toho vlastně o dětech moc nevíte? Nebo se vám naopak cesta za vytouženým miminkem nedaří? Potřebujete psychickou podporu? A vy, kterým se zadařilo, chtěli byste se připravit na porod? Co vše koupit předem? Jak být silní a brát vše s nadhledem? Nebo prostě potřebujete pár zkušených rad ohledně dětí či výchovy a tápete kde vše zjistit nebo kterou knihu vybrat?

 To je spousta otázek, které se všem rodičům honí hlavou, ale náš výběr vám na ně pomůže najít odpovědi. To vám zaručujeme. Vybrali jsme ty nejlepší knihy o mateřství, rodičovství a dětech, které jsou momentálně in a patří mezi ty nejkvalitnější v nabídce…

 


Jako první mám tip pro ty, kterým se cesta za vytouženým miminkem už dlouho nedaří. Tato kniha bude užitečná jak párům trpícím infertilitou, tak odborníkům, kteří jim problém pomáhají řešit. Nikdo netuší, jak se cítíte, pokud jste si tím sami neprošli. Kniha poskytuje vyčerpávající a hlavně velmi osobní pohled na mentální, emocionální a somatické problémy spojené s nenaplňujícím se rodičovstvím. Cesta za dítětem je popsána téměř chronologicky, od zjištění potíží až po těhotenství či bezdětnost, navíc velmi věrohodně z obou perspektiv, ženské i mužské. Odborný pohled je doplněn množstvím přesvědčivých výpovědí těch, kdo cestu za dítětem prošli sami.

 


Taťána Hanáková, Magdalena Chvílová Weberová, Pavla Volná

Tuto knihu by měla mít každá nastávající maminka. Její výhodou je, že je od českých autorů, tudíž z našeho prostředí a představí vám opravdu jen to, co je možné tady u nás v Čechách. Obsahuje mnoho fotografií a informací o početí, průběhu těhotenství až po porod, kojení, péči o novorozence, výživu a vše až do jednoho roku dítěte.
 
 
 
Pokračování článku čtěte zde na webu Dobrých knih.
 

 

úterý 14. srpna 2018

Exorcismus mé nejlepší kamarádky


Skvělé, skvělé, skvělé! Opět zase něco nového, jiného, zajímavého, co vás chytne a nepustí. Tedy pokud máte rádi horory a exorcismus, tak jako já…
Abby a Gretchen jsou nerozlučné kamarádky už od dětství. Nyní jsou na střední škole, zažívají různá dobrodružství, párty a řeší hlavně kluky. Až do oné osudné noci rok před maturitou, kdy se Gretchen stalo něco podivného a ona se ztratila v lese. Dvě kamarádky jí společně s Abby hledají celou noc a mají strach, že se Gretchen něco stalo. Ta se až k ránu najednou objeví, ale něco se s ní děje. Nejen, že je otřesená, poškrábaná, ale Abby tuší, že s ní je něco v nepořádku. Něco se jí té noci přihodilo a Gretchen už není tou dívkou, kterou byla dřív. Navíc se v okolí začínají dít divné věci a všechny s Gretchen tak nějak souvisí…

Pak si rozepnula levý rukáv a vyhrnula ho k lokti. Přes předloktí se jí táhly tři dlouhé a hluboké vertikální rány – od lokte až k zápěstí. Abby už slyšela, že přesně takhle si má člověk podřezat zápěstí, pokud se chce zabít, pěkně shora dolů, ne ze strany na stranu.
Chytila Gretchen za ruku, její kůže byla ledově chladná. Abby si její ruku převracela v dlani, zvedla ji a koukla na ni zdálky, a pak se podívala zblízka. Ale nebyly to řezné rány, byly to škrábance. Tlusté šupiny černých strupů obklopené žlutavými modřinami. Něco se jí hrubě zarylo přímo do masa a škráblo ji.

 
 
Příběh začíná v roce 1982, kdy se Gretchen s Abby seznámily a od té doby byly nerozlučné. Pokračuje do roku 1988, užívají si života teenagerů a myslí si, že jim svět leží u nohou. Ale pak se stane něco, co jim změní jejich životy a poznamená je navždy. 1988 je rok, kdy Gretchen posedl ďábel…
 
Jako první bych chtěla vyzdvihnout skvělé grafické zpracování knihy. Když otevřete na první stranu, můžete vidět ročenku roku 1989 (viz foto), vzkazy spolužáků pro Gretchen, fotografie, články z té doby a mnoho zajímavostí. Působí to reálně, uvěřitelně a každopádně je to výborný nápad.
Exorcismus mé nejlepší kamarádky je úžasný příběh neobyčejně silného, opravdového přátelství, je to román o temných silách, obětavosti, plný nadpřirozena, exorcismu. Kniha je psaná čtivě, s určitou lehkostí, děj je opravdu uvěřitelný, stáhne vás a nepustí. Uvidíte všechny ty hrůzy, které se dívkám děly, budete se bát a budete mít husí kůži…  Také jsem chtěla spolu s Abby Gretchen pomoci, ale zároveň je určitě každý čtenář zvědavý, co děsivého a strašného se jim ještě může stát.
Toto přátelské pouto mezi dívkami je však tak silné, že ho nepřetrhne ani sám démon… Začtěte se, a uvidíte sami…
Moc děkuji nakladatelství JOTA za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
 
 

 

pondělí 13. srpna 2018

Čtení na chatu, pod jabloní...



Co si představíme pod pojmem čtení na chatu?  Co si s sebou zabalit? Že kromě deky, opalovacího krému, ručníku i tašku plnou knih, to už víme dávno! Ale jakých? No jasně, měly by to být žánry rozmanité! Ať už je to letní pohodovka, román pro ženy nebo krvák, měla by vás kniha určitě bavit, vtáhnout do děje, a nepustit. I když budou okolo vaší houpací sítě poletovat mouchy, zpívat ptáci nebo po vás bude kdokoli z rodiny pořád něco chtít. Ponořte se do světa fantazie, jiných dimenzí, jiného života, protože jak řekl Oscar Wilde: „Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“
Takže si natáhněte deku pod jabloň, nasaďte sluneční brýle, do mističky nandejte nějakou dobrotu, udělejte si frappé nebo nějaký letní drink a pojďte s námi relaxovat s krásnou knihou. Připravili jsme pro vás skvělý výběr toho nejlepšího.

 


Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla! A opravdu mě mrzí, že je tak málo vidět.  Absolutně odzbrojující román o autistické dívce, která si se světem nerozumí, ale přesto se o to snaží celým svým srdcem. Ginny je třináct let a bydlí se svými adoptivními rodiči. K snídani musí mít přesně devět kuliček hroznového vína a sklenici lidského mléka z ledničky. Všechno co řeknete, chápe doslova, miluje čísla, pravidla a seznamy. Její priorita je utéct zpátky ke své rodné mámě a postarat se o panenku, kterou tam zapomněla. Tento román, který je vyprávěný z pohledu autistické holčičky, je prostě úžasně jiný. Dává nám nahlédnout do duše a mozku (jak by řekla Ginny) třináctileté autistické dívky. Ukáže nám, jak tito lidé vnímají svět. Jaký používají styl vyjadřování, že si také chtějí projít krásným životem, i když jim okolí často nerozumí. A oni to mnohokrát neumějí vysvětlit, neumějí se obhájit. Ale umí se to naučit. Když jim vše v klidu vysvětlíme a budeme se snažit jejich svět pochopit…

 
 

 Jednosměrná jízdenka - Opravdový příběh - Katy Yaksha

Autobiografický román o cestě nejen za znovu nalezením ztraceného já, odehrávající se v úchvatném Římě a na malém ostrůvku Ischia na jihu Itálie. Jednosměrná jízdenka je inspirativní knihou pro rozvoj osobnosti. Je plná motivačních citátů, které jsou zahrnuté do děje. Do každodenních událostí, které se Katy při jejím cestování a pobytu na Ischii staly. Z příběhu sálá klid, pohoda, pocit uvědomění si sebe sama a užívání právě tohoto okamžiku. Katy je v Římě (či na Ischii) a to je přesně ta událost proč se cítit skvostně, ne? Moc se mi líbilo popisování myšlenek a třeba pozastavení se nad tím, že vlastně ROMA (Řím) je pozpátku AMOR – což zní zcela ultraromanticky, nemyslíte?




Pokračování článku čtěte zde na webu Dobrých knih.
 
 
 
 
 

čtvrtek 9. srpna 2018

Došel nám čas



„Co je v téhle době cennější než strava a pití?“
„Myslíte, že je to tak vážné?“ „Lidé umírají hlady. Takhle to nemělo být.“ „Paní Davisová, myslíte, že tohle je konec světa?“ odvážila jsem se zeptat. „Jednou nám musel dojít čas. Chovali jsme se k naší planetě tak strašně špatně…“

Blackout. Rabování, násilí. Zvládne se lidská rasa poprat s novými životními podmínkami? Tenhle postapokalyptický román nebudete chtít dát z ruky, tak jako já!

Mariana je obyčejná teenegerka, žije v Chicagu se svojí maminkou a čtyřmi sourozenci. Je zamilovaná a právě prožívá krásné období s přítelem Davidem. Co jí chybí? Maminka jela odvézt dvě z trojčat k dědečkovi na prázdniny. Jednou v noci, když hlídá zbylé dva sourozence, stiskne vypínač a nefunguje. Nejde světlo, toustovač, mikrovlnka, nic. Mobil je bez signálu a z kohoutku neteče voda. Jak je to možné? Co se vlastně stalo? Když výpadek trvá několik dní, její maminka se nevrací od dědečka z Nebrasky a venku se začínají dít divné věci, a už není bezpečné se na ulici zdržovat, musí Mariana vymyslet, co dál. Začíná rabování domů, vraždění sousedů a ona musí rychle jednat. Kam se svými mladšími sourozenci uchýlit? Potraviny mizí, zásoby se tenčí, nemocní lidé umírají… Jediné řešení, které jí napadne, je jet za dědečkem na farmu v Nebrasce, kde by měla být i maminka. Je to ale skoro 700 mil. Jak zvládat s dětmi, bez auta, tak dalekou a nebezpečnou cestu? Přežijí život ohrožující výpravu všichni ze skupiny? Mají vůbec šanci proti zabijáckým gangům, které všude číhají? Co je čeká na dědečkově farmě? Je to vůbec bezpečné místo k žití?


Věděla jsem, že když nás odhalí, je s námi konec. Odprásknou nás na místě. „To bouchlo vedle u Davisových,“ pozoroval Adam dění z okna. „Ježíši kriste, ježíši kriste,“ Adam skoro vykřikl, ale včas sám sobě zacpal ústa.
(…) Vyhlédla jsem na tu běsnící válku tam venku. Na ulici ležel pan Davis hlavou dolů, náš oblíbený soused, který nám v létě potajmu podstrkoval zmrzlinu. Pan Davis měl ruce zkřivené v nepřirozeném úhlu a z hlavy mu vytékala krev. Vedle něj klečela na zemi jeho žena jen v květovaném županu a i na tu dálku jsem viděla, jak se jí žalem zdvihala ramena. Neslyšela jsem ani jedno její slovo, byl tam příliš velký hluk. Přesně takhle jsem si vždycky představovala válečnou zónu. Takhle to určitě začalo i v Sýrii a přesně takhle nacisté odváděli Židy do koncentračních táborů. Judaistické příběhy jsme znali velmi dobře (…). Vždyť naše babička byla čistokrevná Židovka.

 
Musím říct, že postapokalyptické filmy mám moc ráda, ale knihu na toto téma jsem ještě nečetla. Došel nám čas je můj první postapokalyptický román a já jsem opravdu nadšená. Vše co se dělo jsem viděla živě před očima. Rabování, kruté násilí, přepadávání gangů, znásilňování a bezohledné vraždy – to vše je opravdu silné kafe. Během jedné vteřiny se lidem změní celý svět. Z pohodlného života, plného mobilů, sociálních sítí a všech vymožeností moderní společnosti se stává holý boj o přežití. Jídlo a pití je to nejdůležitější a lidé jsou schopni se kvůli němu zabíjet za bílého dne.
A co je děsivé? Epilog! Zde se vysvětluje, že se něco takového může  klidně stát. Hodně jsem nad tím přemýšlela a je to opravdu reálné, kruté a nutí nás to myslet nad vším, co se na světě děje...

U čtení si budete hryzat rty, budete nadšení, nebudete se moci odtrhnout, tak jako já. Marianin příběh je drsný, bolestný, ale je také o tom, jak se dokážeme přizpůsobit a žít i bez všech vymožeností, užívat si pouze darů přírody a vážit si více vztahů, blízkých, rodiny. Kniha si mě absolutně získala, řekla bych, že je to zase úplně jiný level od jiných českých knih, a už se určitě těším na nový román z pera autorky Barbory Walterové Benešové, který se prý chystá. Došel nám čas se čte jedním dechem a já bych knize moc přála filmové zpracování. Byl by to bezpochyby trhák!

 

Moc děkuji za recenzní výtisk autorce knihy Báře Walterové Benešové.

Kniha vyšla u nakladatelství BRÁNA.

Knihu koupíte zde.
 
 
 

středa 8. srpna 2018

Den ženského orgasmu – tipy na knihy plné erotiky a sexu




Šťastný mezinárodní den ženského orgasmu! Milé dámy, vyřiďte velké díky za tento den do Brazílie, neboť to je to místo, kde byl 8. srpna zaveden a slaví se jako jedno z největších životních potěšení. Ve státech, kde se slaví (Brazílie, Španělsko, Mexiko, Norsko aj.) ženy tento svátek milují více než MDŽ, tak proč si ho nepřipomenout i u nás? A co vás napadne jako první ve spojení ženského orgasmu a knih? No přece erotická literatura, nemám pravdu? Vybrala jsem pro vás něco ostřejšího, ale také pár lehkých erotických románů, které vás rozvášní a budou vám při čtení určitě hořet (nejen) tváře.
Takže si udělejte pohodlí, zalezte si pod peřinu, jestli si budete číst sama nebo předčítat partnerovi, to už nechám na vás. Jak se říká, proti gustu… Záleží, co si z těchto knih odnesete, třeba vás v nich něco inspiruje a ten den ženského orgasmu oslavíte se vším všudy! J

 

 
Šéf - Vi Keelandová

Právě jsem tuto knihu dočetla a musím říct, že jsem dostala mnohem víc, než jsem očekávala. Myslela jsem, že to bude příběh bezduchého sexu, flirtů a zábavy, ale ono tomu tak není. Kniha má i děj, hloubku a odhalí bolest, kterou skrývá dávná minulost. Opravdu jsem si čtení moc užila. Šéf je zábavná, milá, vzrušující a skvěle napsaná kniha. Super, přesně takovou oddechovku jsem potřebovala. Teď ještě něco málo k ději. Když Reese poprvé potkala Chase Parkera, neudělala zrovna dobrý dojem. Volala právě své kamarádce a prosila, aby ji vysvobodila z příšerného rande. Chase v tu chvíli stál za ní a všechno slyšel. Přistoupil k ní, dal jí kázání a řekl Reese, že je pěkná mrcha. Když jde Reese o měsíc později na pohovor, kde uspěje, ještě vůbec netuší, že jejím novým šéfem je sexy Chase…

 
Pokračování článku čtěte zde na webu Dobrých knih.



 

úterý 7. srpna 2018

Vězeň času


„Lidé, které miluješ, nikdy neumřou.“

 

Vězeň času je báječná kniha, která vás zahřeje u srdce, bude vás bavit a užijete si skvělou jízdu napříč staletími…

Tom Hazard vypadá jako obyčejný jedenačtyřicetiletý muž, ve skutečnosti je mu však 439 let. Narodil se 3. března 1581. Na vlastní kůži už prožil nespočet životů. Byl osobně u mnoha událostí naší historie – hrál divadlo se Shakespearem, zúčastnil se zaoceánských výprav s kapitánem Cookem, zažil první i druhou světovou válku… Vždy po osmi letech mění svou identitu, aby bezpečně přežil bez prozrazení. Ale nyní se ho minulost pokouší dohonit a on se musí rozhodnout, jestli chce žít konečně současností…

 


„Neruším?“ Byl to sám Shakespeare. Zůstal stát, otevřel ústřici a pak opatrně, aby si nezašpinil prošívaný taft kostýmu, vysrkl měkkýše. Zatímco si pochutnával na ústřici, zkoumavě pozoroval Christophera.  „Ne,“ odpověděl Christopher. „Jistě že ne.“ „Inu, věřím, že se snažíte, aby se tu mladý Tom cítil jako doma.“
„Ale jistě, mladý Tom se tu má skvěle.“ Shakespeare zahodil lasturu na podlahu. Krátce se usmál. „Dobře.“ Ukázal na mne. „Musíme tě přestěhovat dopředu, o lavici blíž. Aby byla loutna slyšet.“

Úžasný příběh plný historie, dávných časů, ale také přítomnosti, lásky, sebeuvědomění, života a smíření se s vlastním osudem…

Matt Haig píše opravdu skvěle a já si určitě posvítím na jeho další knihy. Anotace znějí báječně a jistě budou stejně čtivé a zajímavé jako Vězeň času. Kapitoly se střídají v různých časech, kde Tom žil. Vzpomíná na svoje dětství, dospívání, co vše zažil, popisuje život se svou osudovou láskou, minulost se zde prolíná se současností, vše tak utíká a čte se prostě jedním dechem. Více bohužel přiblížit nemohu, abych neprozradila příliš z děje. Ale pokud vás alespoň trochu tohle téma zaujalo, určitě si román musíte přečíst. Skrývá mnohem víc, než lze popsat. Tahle fantastická jízda časem napříč staletími, kde spolu s Tomem potkáte různé osobnosti naší historie, si vás prostě musí získat. Mě naprosto uchvátila a zaujala od první stránky…

 

Moc děkuji nakladatelství METAFORA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.
 

 

pondělí 6. srpna 2018

Tatér z Osvětimi


„Kdo zachrání jednoho, zachrání celý svět.“

 

Tatér z Osvětimi je skutečný příběh dvou obyčejných lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni nejen svobody, ale i své důstojnosti, svých jmen, své identity…
Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, je slovenský žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Když se Lale stal na tomto strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly, využil svou relativní volnost k tomu, že pomáhal druhým.  Vyměňoval peníze a šperky ze známé části tábora – Kanada, z majetku zavražděných židů. Měnil vše za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho smrt. Díky němu přežilo mnoho mužů a žen. V Laleových vzpomínkách má své místo však také láska. Zamiloval se na první pohled, když vyděšenou Gitu tetoval. V příběhu popisuje, jak se milovali, jak se snažili využít každé chvilky, a jak se samozřejmě báli dát svou lásku najevo…

Laleův a Leonův všední život se řídil podle příjezdu transportů z celé Evropy. A když se jaro přehouplo do léta, přijížděly neustále.
Toho dne u jejich stolu stál dlouhý zástup vězeňkyň. Opodál probíhala selekce. Měli tolik práce, že jí nevěnovali pozornost. Před očima se jim objevila paže a papírek s číslem a dali se do díla. Znovu a znovu. Tyto vězenkyně byly nezvykle tiché, možná cítily ve vzduchu zlo. Najednou Lale zaslechl pískání. Byla to povědomá melodie, možná z nějaké opery. Pískání sílilo a Lale se podíval, odkud přichází. Blížil se k nim muž v bílém plášti. Lale sklonil hlavu a snažil se udržet rytmus práce. Nedívat se do obličeje. Vzal papírek, udělal číslo. Tak jako už tisíckrát předtím. Pískání přestalo. Lékař stál u Lalea. Byl silně cítit dezinfekcí. Naklonil se, zkontroloval Laleovu práci a uchopil tetovanou paži. Asi byl spokojený, protože se vzdálil… (…) Lale se podíval na Leona. Byl bílý jako křída.

Tento román podle skutečného příběhu vám vezme dech. O holocaustu existuje nespočet knih, ale každá je prostě jedinečná. Tatér z Osvětimi je také unikát. Ukazuje, že vedle násilí, zla a brutality, lze vykvést i pravá, nesobecká láska.
 
 
 
Pokračování recenze čtěte zde na webu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 

sobota 4. srpna 2018

Údolí mrtvých



David Raker a jeden z jeho prvních případů. David Raker, stále se vyrovnávající se smrtí své ženy. David Raker, vyhrávající nad dalším bezprávím. David Raker a další skvělý příběh.





Musíme se odprostit od toho, že knihy Tima Weavera čteme vlastně pozpátku, od jeho nejnovější knihy po ty první. Potom si užijeme příběh, který se nám zaryje pod kůži a nenechá nás spát. Přesně to totiž autor s námi dokonale umí. 
Údolí mrtvých patří, dle mého, k jeho nejlépe napsaným knihám. Příběh, který nám autor předložil tentokrát, je opět postaven na pátrání po zmizelém. Tentokrát jde o mladou dívku, jejíž zmizení policie dávno přestalo zajímat. Mladá Megan měla spoustu tajemství, za kterými se skrývají všechny odpovědi a je na Davidovi, aby se po jejich stopách vydal. Pátrání ho zavede až do tajemného lesa, kterému místní přezdívají Údolí mrtvých a k masovému vrahovi, který je ale víc než sto let mrtvý. Právě zde pohřbíval své oběti, které ale nikdy nalezeny nebyly a vše nasvědčuje tomu, že za zmizením Megan by mohl stát jeho příznivce.
Kolik toho má pachatel na svědomí? A opravdu se odpověď skrývá v lese, který nahání hrůzu i samotnému Davidovi? Navíc se zdá, že pátrání po Megan uvízlo na mrtvém bodě ještě z jiného důvodu a indicie směřují do samotných policejních řad.
Opět Davidovi půjde o život. Setkává se s Colmem Haleym, známém z jeho dalších knih, který sám v sobě nosí trauma, se kterým se ještě nenaučil žít. Jak moc si ti dva dokážou pomoci, se musíte dočíst sami. A věřte mi, bude to jízda.


Já jsem si tentokrát opravdu přišla na své. Bez skrupulí, bez zbytečné omáčky a kudrlinek, přímo na věc. 
Tim Weaver dokázal ve své knize skloubit akční scény, drama, napětí spolu s jemností osobního života hlavního hrdiny. Ten se stále musí potýkat se steskem po své ženě, i když naproti přes ulici je žena, která by mu v zapomnění dokázala pomoci. 
Údolí mrtvých řadím mezi jeho nejlepší díla, protože jsem se nenudila ani stránku. Tajemný les mě uchvátil, neboť se považuji za mírně zvráceného člověka, který vyhledává ponuré místa a libuje si v nich. Takže tady jsem si opravdu přišla na své. Musíte posoudit sami, zda se i vám Údolí mrtvých dostane pod kůži.

Děkuji Mystery Press za poskytnutí recenzního e-booku.
Autorkou fotografií je Kateřina Kohoutová

Kniha:    Údolí mrtvých
Autor:     Tim Weaver
Vydal:    Mystery Press
V roce:   2018
Stran:   496

čtvrtek 2. srpna 2018

Báječné knihy na pláž



Že vůbec netušíte, jaké čtení si s sebou přibalit do kufru na dovolenou? Nebo vás letos moře minulo a chcete si o něm alespoň přečíst a naladit se na tu správnou letní vlnu? Tak to určitě čtete správně, já jsem totiž na takovéhle knihy odborník.

Když se řekne knihy na pláž, vybaví se mi oddechové romány, které se odehrávají nejlépe u moře, nebo se v nich cestuje, či zde hrdinové prožívají letní lásky. Souhlasíte? Já tyhle žánry miluju, ať už je to cestopis, román pro ženy, young adult nebo společenský román. Ráda čtu cokoliv na toto téma a s radostí se prostřednictvím knih podívám nejen na místa, kde už jsem byla a u kterých vzpomínám a sním, ale také na nová místa, do států kde jsem nebyla. Ráda je poznávám a objevuji. Ať už prostřednictvím knih nebo ve skutečnosti. Pokud je to příběh odehrávající se v Řecku, to mi udělá opravdu největší radost. Ale určitě si také ráda přečtu o Itálii, Francii a jakékoliv jiné zemi.  Teď už se pojďme podívat, jaké krásky, ze kterých léto sálá na dálku, jsem pro vás vybrala…

 


To by bylo, aby můj výběr nezačínal nějakou knihou z Řecka, konkrétně z ostrova Korfu. Tento román je letní pohodovka plná šílených zvratů, bláznivých nápadů a řecky mluvících svalnatých krasavců. Bude vás bavit a nenechá vás se ani odtrhnout. Ellen si přijela na ostrov Korfu vyčistit hlavu a zahojit zlomené srdce. Přišla totiž o všechno. O práci, peníze i přítele. Hotel Blue Vue je veliký komplex, který nezahrnuje jen all inclusive, ale také denní i noční program, který vedou zruční animátoři. Svalnatí a opálení animátoři. Zkušení svůdníci a přitažliví muži. Jeden z nich se jmenuje Jani a je plný záhad a tajností. Jenže Ellen také ukrývá jedno velké tajemství, které jí může zničit celý život.
 
 
Pokračování článku čtěte zde na webu Dobrých knih.
 
 
 

 

čtvrtek 26. července 2018

Kuchařka pro teenagery




Už jste o této kuchařce slyšeli? Že ne? Pak to ale musíte rychle napravit, protože, ač teenager nejsem už dávno, tak mě nadchla. Je plná jednoduchých, rychlých receptů, vhodných přesně pro nás, kdo celý den tráví v práci a večer přemýšlejí, co honem rychlého k večeři. Většina receptů je zdravých, chutných, rychlých a je zde dokonce část věnovaná jídlům na cesty, do práce, atp.
Jak jste si již určitě zvykli, musím si z každé kuchařky alespoň něco ihned vyzkoušet, než napíšu recenzi. Tentokráte jsem se rozhodla pro kuskus se zeleninou, který jsem zabalila sobě i manželovi do práce a ovesnou kaši ke snídani. Kuskus se zeleninou byl v těchto vedrech opravdu dobrá volba. Příprava večer nezabere tolik času, ráno nandáte vše do přenosné krabičky a v práci dáte do ledničky. V půl jedné pak vyndáte a můžete rovnou konzumovat. Lehké, svěží, letní – výborné!
 
 
 
Ovesnou kaši známe asi všichni, ale ne každé ráno je na ni čas. Takže jsem vybrala den, kdy jsem měla volno, přidala hromadu ovoce a kokos a moc jsme si pochutnali.
Brzy se chystáme určitě na banánové lívance, cizrnový salát, zeleninovou pomazánku, sypaný koláč či citronový sirup s mátou…
Kuchařka je rozdělená na sedm částí. Ty jsou: Do krabičky, Víkendová snídaně, Nedělní oběd, Vegetariánská večeře, Piknik v parku, Narozeninová párty, Vánoční čas. Najdete zde tedy recepty na různé saláty, pomazánky, pak sladké koláče mnoha druhů, jednohubky, pití, zmrzliny, až po vánoční cukroví.
Kuchařka je opravdu rozmanitá, skvěle zpracovaná, obsahuje mnoho rad a tipů. Já vše velice chválím a těším se na další dobroty, které zkusím…
 
Moc děkuji nakladatelství SMART PRESS za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
 
 
 
 
 

Příběhy skutečné odvahy


Pravdivé příběhy o přežití, bolesti, nezlomné vůli a hrdinství…

 

V této knize slavný Bear Grylls vypráví mnoho osudů o lidské odvaze z naší minulosti. Každá kapitola popisuje životní příběh jednoho z mužů či žen, kteří přežili svou smrt. Každý z nich měl neuvěřitelnou kuráž, chuť žít a nevzdávat se. 25 příběhů neskutečné odvahy, některé z nich možná známe, některé ne. Ale určitě se v knize dozvíte něco nového, s více podrobnostmi, o kterých jste netušili. Autor zde líčí strhující životy dobrodruhů, průzkumníků, vojáků a špionů, kteří se odmítli vzdát i v těch nejzoufalejších situacích. Tyto příběhy Beara Gryllse inspirují celý život. U některých vám bude úzko, u dalších vám naskočí husí kůže, možná vám bude i špatně z toho všeho, co se lidem může stát. Ale jedno je důležité, tito lidé měli obrovskou odvahu a kuráž a nevzdávali se do poslední chvilky života…

 

Utrpení dělníků na barmské železnici si jen stěží dovedeme představit. Sebevraždy byly na denním pořádku. Šílení muži se vrhali po hlavě do latrín, aby už ty úděsné podmínky nemuseli déle snášet. (…) Vězni byli držení na pokraji smrti hladem. K jídlu dostávali jen pár hrstek smrduté rýžové kaše, v níž se hemžily vši a další havěť. Na takové denní dietě ztratili průměrně půlku tělesné váhy. A ty nemoci! Potenciálně smrtelné choroby jako beri-beri, malárie, horečka dengue a úplavice postihly téměř každého. Urquhartovi se utvořily odpudivé mokvající vředy na nohou. Jediná léčba spočívala v tom, že zašel na ještě odpudivější latrínu a tam si našel červy, kteří lezli po kádích s teplými průjmovými výkaly. Hrst jich nabral a přiložil je ke hnijící noze. Červi se okamžitě pustili do vyžírání vředů.

 


Možná znáte skutečný příběh Nandy Parrady, který byl i zfilmovaný. Je to jeden z mála lidí, kteří přežili strašnou leteckou havárii vysoko v zamrzlých Andách. Vyvázl živý jen díky tomu, že dokázal jíst maso svých mrtvých spolucestujících. Další je například příběh amerického pilota Louise Zamperiniho, který po zřícení svého bombardéru přežíval 47 dní na moři, poté padl polomrtvý do zajetí Japonců a několik let snášel příšerná muka v jejich nejbrutálnějších zajateckých táborech.

Tyto příběhy nezdolné odvahy a vůle by měl znát každý a opravdu by si je měl i každý přečíst. Proto, že se v nich dozvíte i něco málo z našich dějin, ale také proto, že se zde popisuje, co se lidem může stát a jak obrovskou mají sílu odolat bolesti a smrti.

 Z George Williamse visely dlouhé cáry kůže. Kapitán viděl, že vespod už se utvořila nová kůže pokrytá rudými boláky. Když ho za pár dní spatřil znovu, zbývala z něj troska. (…) Rýpali otrokům do bolavé kůže a smáli se jejich utrpení. Kromě toho je samozřejmě udržovali na pokraji smrti hladem a žízní. Kdykoli si Riley všiml, že nějaký velbloud močí, běžel k němu a přidržel pod proudem sepnuté ruce. Velbloudí moč chutnala odporně, byla však aspoň čerstvá a mokrá.

Místy jsem dokonce předčítala mému „nečtecímu“ manželovi, jak moc byly příběhy zajímavé. Občas mi běhal mráz po zádech, obličej se mi křivil bolestí a vše jsem prožívala společně s těmito hrdiny. Hrdiny, kteří si zaslouží být jmenováni, a svět by o nich měl vědět více! Opravdu, klobouk dolů před jejich silnou povahou a nezdolnou vůlí žít, já už bych byla dávno mrtvá… Nevěříte? Přečtěte si tuto knihu je tak moc děsivá a zároveň po přečtení máte chuť vzdát hold a zatleskat těmto hrdinům, kteří se nebáli podívat smrti do očí…

 

Moc děkuji za recenzní výtisk nakladatelství JOTA.

Knihu koupíte zde.
 

 

úterý 24. července 2018

Sestra smrt



Je libo českou detektivku, kterou všichni nazývají severskou? Jste zvědaví, jak se tedy český autor přiblížil severským autorům a zda se mu to, dle mého mínění, povedlo? 

Nejdříve se mrkneme na zoubek samotnému příběhu, který v sobě skrývá obrovský potenciál. Hlavní vyšetřovatel rumburské kriminálky, Václav Rákos, je bystrý, inteligentní a, jak bývá v poslední době zvykem, také mírně traumatizovaný chlapík. Budiž k dobru autorovu, že jej nepodal jako super hrdinu, ale jako muže, který má i své špatné vlastnosti a chyby.
Dostane se k podezřelému úmrtí pacientky, nápadně podobnému úmrtím, za které již byla odsouzena zdravotní sestra.
Příběh se začíná zamotávat ve chvíli, kdy je nalezeno tělo válečného zločince z Jugoslávie, který by, podle všech dostupných informací, měl být již deset let po smrti. A nejen příběh, i já sama jsem se v knize trochu zamotala. Autor do knihy zakomponoval tolik věcí, tolik postav, že jsem se několikrát musela vracet o pár stránek, abych se ujistila, jestli jsem něco nepřehlédla. Vztahy mezi sourozenci, jejichž matka byla za vraždy pacientů odsouzena, únos, STB, vraždy z minulosti...je toho opravdu hodně, do čeho se autor pustil. 


Jediné, co nechávám absolutně bez výtek, je prostředí, ve kterém se příběh odehrává. To je opravdu severské prostředí jako vyšité. Šluknovský výběžek, jako nejsevernější místo naší republiky, přímo vybízí k mordu a honu na zločince. 
Co ovšem nemůžu opomenout, je ten zmatek. Je toho prostě na jednu knihu až moc, všechno dohromady. Nemůžu říct, že bych se nudila, to zdaleka ne, to vám téma ani nedovolí. Jen jsem se opravdu hodně musela soustředit, abych se v tom vyznala. Budu se muset poohlédnou po autorových dalších knihách, abych jeho styl psaní lépe pochopila. A zařadila si jej tak do kolonky oblíbených, neboť má obrovský potenciál, jen jsem z tohoto díla mírně v rozpacích. Musíte posoudit sami, za přečtení kniha určitě stojí, názor na ni si ale musíte udělat sami.

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru

Kniha:   Sestra smrt
Autor:    Daniel Petr
Vydal:    HOST
V roce:   2018
Stran:    344



pondělí 23. července 2018

Dopisy, které nikdo nečetl


Jak mám vůbec začít? Jak popsat tu obrovskou bolest, kterou museli Dan se Stellou celý život nést? Možná takhle – druhou polovinu knihy jsem probrečela, tak moc je kniha silná. Tak moc mě chytla za srdce… Ostatně, už podle názvu jsem věděla, že to bude silné čtení a můj šálek čaje.

Kapitoly se střídají ve dvou časových liniích. V roce 1943, období druhé světové války, se do sebe zamilují dva mladí lidé. Nešťastně vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Neustále si píší dopisy a snaží se pro sebe ukrást pár chvilek, které jsou v tomto těžkém období války moc vzácné. Dan se vždy po pár hodinách, nebo společném víkendu, vrací na dlouhou dobu bojovat. Ale pokaždé Stelle slibuje, že se pro ni vrátí. Jednoho dne ale přestane psát…

O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky opět dopis. Poslední. Jeden z mnoha, které odeslal, ale nikdy mu na ně Stella neodpověděla… Toto poslední psaní nachází Jess. Když si přečte všechny Danovi dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a pomůže mu najít jeho ztracenou lásku…

 

                                                                                                        28. července 1943

Miláčku,

   promiň, tenhle dopis bude krátký. Je pozdě a zítra mám znovu službu jako náhradní pilot, i když mi připadá, že jsme se právě vrátili z dnešní mise. Byla to ta nejdelší a nejhorší, jakou jsem zažil. Naším cílem byl xxxxxx, a když jsme se tam dostali, zjistili jsme, že chlapci z Královského letectva tam dorazili před námi. Celé město bylo v plamenech. Dokonce i ve výšce tři tisíce metrů jsme cítili ten žár. Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx. Sledovali jsme, jak se po obou našich stranách katapultují posádky. Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx mám nejspíš štěstí, že jsem tady. Pořád na tebe myslím, i když mi to nepřináší stejný klid jako obvykle, protože vím, že on je s Tebou. Doufám, že se k Tobě chová slušně. Vůbec netuší, jaké má štěstí.

Miluji Tě. Dávej na sebe pozor. Kvůli mně.

D x

 

Já jsem z knihy úplně paf. Po všech těch letních oddechovkách, tohle bylo opravdu silné a srdce rvoucí čtení. Příběh je napůl vyprávěný běžným stylem a napůl se skládá z dopisů (viz úryvek výše), které si Dan se Stellou psali. To se mi moc líbilo. Má to určité kouzlo a dýchá na vás ze stránek ta doba. To těžké období druhé světové války. Nálety zničený Londýn, rozbořený kostel a v něm Dan… Uffff. Tak silná a opravdová láska, tolik smutku a bolesti. Zmínila jsem opravdovou lásku? J Pouto trvající až do smrti! A mně neustále tekly slzy… 

Musím zmínit také povedenou obálku, která nelze přehlédnout. Román je prostě dokonalý jak zvenku tak uvnitř. Je dokonalý ve všech směrech! A to nikdy tolik superlativy neplýtvám. Opravdu. Já to prostě tušila, ještě než kniha vyšla.  Ten závěr a ten epilog! Epilogy jsou pro mě v knihách většinou dechberoucí. A tenhle teda opravdu byl! Úplně mě rozsekal samozřejmě. Ale to už si musíte přečíst sami. Já vám mohu zaručit, že se od knihy neodtrhnete, dokud nebudete na konci. Protože příběh je prostě nejen perfektně propracovaný do sebemenšího detailu, ale také nádherný, kouzelný a srdce rvoucí.

No, a jen o knize píšu, mám chuť si ji snad přečíst znovu. J Tak moc byla překrásná! Dopisy, které nikdo nečetl se stávají mojí další TOP knihou a já si ji řadím do své TOP pětky J. Škoda, že u nás od autorky Iony Grey nevyšlo více knih. Snad to nakladatelství brzy napraví.
 
Moc děkuji Dobrým knihám za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.