„Když tě pronásledují stíny, může tě zachránit jen objetí.“
Olivie si žije ve svém světě. Má nejlepšího kamaráda, bratra
a jinak se s nikým nevídá a s nikým skoro nemluví. Miluje knihy,
které jsou pro ni bezpečným útočištěm před zlým světem. V minulosti totiž
zažila trauma, které jí ničí život už mnoho let. I když navštěvovala
psychologa, stejně má zlé noční můry a straní se společnosti. Její starší bratr
Dan ji od smrti rodičů chrání a opatruje a ona vlastně nic víc nepotřebuje.
Když k nim ale začne čím dál častěji docházet Dana kamarád z práce, Alex,
něco se u ní změní. On ji však neustále popichuje, zlobí a má hloupé narážky,
tak si na něj Olivie udělá vlastní názor: Alex je frajírek co se snaží mít
neustále navrch. Ale možná to není tak úplně pravda. Možná také cosi skrývá a v minulosti
zažil… Když se Liv jednoho dne ocitne uprostřed nebezpečného vyšetřování a její
noční můry se vrací, tak zjišťuje, že oporou jí nemusí být jen bratr, ale také
někdo, kdo ji může naučit znovu věřit v lepší život…
|
„ |
Dobře,“
zašeptala, „určitě sis všiml, že mám problém s důvěrou. A s fyzickým kontaktem.“
Pouze jsem přikývl. „Nemám zkušenosti se vztahy, nejsem zvyklá na držení za
ruku nebo něco podobného. Vlastně ani nevím, jak se mám chovat. Po jedné
zkušenosti… dost nepříjemné zkušenosti… jsem se rozhodla, že s muži nechci
mít nic společného,“ upřela na mě své velké oči a zachvěl se jí spodní ret. „Mám
z nich strach,“ zašeptala.
Pod
stolem jsem zatínal pěsti. Viděl jsem, že mi neříká všechno a pečlivě volí
každé slovo, aby neprozradila cokoliv navíc.
„Ty
noční můry? Souvisejí s tou špatnou zkušeností?“


.jpg)































