pátek 19. dubna 2019

Dům




Co kdyby se váš dům stal místem dokonalé vraždy?

 
 

Jack a Sydney se nastěhují do jejich nového vysněného domu. Během soužití se však začnou dít divné věci. Na půdě najdou mrtvou kočku a krabici holčičích věcí nadepsanou jménem. Ale původní majitel žádná zvířata ani děti neměl. Později v noci slýchávají podivné zvuky a vrzat podlahu. Jack začíná nad vším dumat, čím dál víc si připadá, že je paranoidní. Mezitím se Sydney seznámí s Elsie, mladou dívkou ze sousedního domu. Obě mají něco společného. Krutou rodinnou minulost a řady tajemství. Později je Elsiin otec zavražděn přímo u dveří domu Jacka a Syd. Pomalu se začínají rozplétat záhady a děsivá tajemství, která celý dům skrývá…



Syd?“
Bez odpovědi. Zkusil jsem do ní zlehka šťouchnout a v té chvíli jsem to zaslechl zase. Zvuk, který mě předtím probudil. Bylo to jakési šoupnutí nebo sklouznutí, něco na ten způsob – spíš posunutí podrážky než třeba cvaknutí trubky topení.
Posadil jsem se v posteli. Mrkl jsem vedle na Syd, jestli s ní ten zvuk něco udělal, ale ani se nepohnula.

 


Jako první bych chtěla zmínit, že kniha je podávána jako duchařina. Ale podle mého to není absolutně pravda. Škoda, těšila jsem se na ni, protože duchařiny miluju. Dům je prostě psychologický román, kde se rozebírá hlavně život Jacka a Syd, včetně jejich dětství. Traumatického dětství plného děsivých hrůz. Rozhodně jsem se při čtení nebála, ani mi děj nedrásal nervy, jak se píše na obálce.


Dům je tedy podle mého psychologický román s kriminální zápletkou. Čtení mě bavilo, příběh se zhruba v polovině rozjel a nutil mě číst dál a dál. Je dobře napsaný. Zezačátku docela zvláštním stylem, kde postavy píší dopisy, ale jakoby mluví k nám a vzájemně v nich reagují i na sebe. Jen jsem prostě čekala nějaké ty duchy. Chytrá, přesvědčivá zápletka je dokonale promyšlená, o tom žádná. Román výborně završí. Možná tomu trošku chyběl nějaký šmrnc a moment překvapení, ale to zase nahradí to, jak je příběh dokonale zamotaný a promyšlený do posledního detailu. Pokud máte rádi psychologické romány, pak by vás Dům mohl vlákat do svých dveří, protože skrývá hodně tajemství a bolestí z minulosti.

 

Děkuji nakladatelství JOTA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.
 
 

 

středa 17. dubna 2019

Já už budu hodná

Přistěhovat se do nového města, je samo o sobě traumatizující. Ale přistěhovat se a lidé kolem vás začnou umírat, z toho už kouká pěkně nabitý příběh, ve kterém o drama a psycho, nouze nebude.

Od psychologického thriller Já už budu hodná, jsem příliš neočekávala. Nu dobrá, vyšinutá majitelka bytu, starý dům, co můžu v knize najít nového? Ale ouha, po pár přečtených stránkách mi bylo jasné, že tady půjde o něco navíc. Nebála jsem se číst při lampičce, to se mi nestává nikdy, ale nepříjemné pocity jsem tedy měla.
Začneme od začátku. V hlavní roli se nám představí mladá Jull, která si najde podnájem u příjemné a mile vystupující herečky Gréty. Mě osobně byla neympatická od prvních řádků. Panovačná, příliš familiérní, sebevědomá. Ale co už, proti gustu...
Jull se zabydluje a seznamuje se i s ostatními obyvateli domu. a blízkého okolí. Nerudný a tajemný zelinář, měnící své nálady rychlostí světla, malá holčička, tedy, příliš tichá, ale je to přece jen dítě. Sousedka, která chodí věšet prádlo na půdu. Ach ano, ta půda, na tu nezapomínejme.
Jull je šťastná a začíná nový život, ovšem, netrvá to dlouho a pochopí, že tady je něco špatně. Kolem ní začínají umírat lidé, v přítomnosti své spolubydlící cítí mrazení, její úzkostné stavy ji dohánějí k šílenství. Něco je tady hodně špatně, ale co?

Clara Weiss, německá autorka, dokázala zcela nemožné. A to přijít s něčím novým, neotřelým, co upoutá a neskončí to jen u anotace, která skvěle navnadí.
Opravdu si dokáže udržet čtenáře od prvních stránek a ten se dokonale nechá vtáhnout do zmatu, beznaděje, kterou cítí hlavní hrdinka.
Mě osobně nesedla ani jedna postava. Gréta, u té jsem měla jasno hned, ale Jull, to je jiná káva. U té se mé sympatie měnily každou chvíli. I když jsem dokázala pochopit, proč jedná a chová se tak, jak se chovala.
Málokdy si u čtení thrilleru tak moc nejsem jistá, jak to skončí. Zde jsem byla na konci doslova šokována. Mistrovský závěr mistrovsky napsané knihy.
V knize najdete krátké kapitoly, které jsou příjemnější, než rozvláčné a zdlouhavé kapitoly o ničem.
Tajemství, které obestírá postavu jménem Charlotte, jsem zprvu nechápala, ale vše mělo ten správný smysl. Musím zde také vyzdvihnout krátké úseky, které načínají každou kapitolu a jedná se útržky z dětství. Otázka je, čí ty vzpomínky jsou. Vše se dozvíte v dramatickém vyústění, u kterého opravdu nebudete dýchat.

Za recenzní výtisk děkuji Knihám Dobrovský.
Kniha vyšla v edici Omega.

Autor:     Clara Weiss
Vydal:     Omega
V roce:    2019
Stran:     368

úterý 16. dubna 2019

Magnesia Litera 2019


7. 4. byly, jako každoročně, udělovány ceny Magnesia Litera 2019. Tato cena je udělována českým autorům v různých kategoriích již od roku 2002 a o tom, kdo v jaké kategorii cenu získá, rozhoduje Sdružení Litera. Ovšem nechybí zde ani ocenění z řad čtenářů, což dává šanci běžným smrtelníkům nominovat svého oblíbeného autora.
Ani letos tomu nebylo jinak, pojďme se seznámit s vítězi v jednotlivých kategoriích.
V kategorii Kniha roku byla oceněna autorka Radka Denemarková za svou knihu Hodiny z olova, která vyšla v nakladatelství Host. Sedmisetstránková kniha vychází z jejích častých pobytů v Číně. Osudy několika rodin odlišného vyznání či postavení, které se rozhodnou v Číně najít své já. Zajímavostí je, že samotná autorka má další pobyt v Číně zakázaný a ani Česká republika jí nedoporučuje do této země vycestovat. Odpověď na otázku „proč“ bychom se mohli dočíst na stránkách její oceněné knihy.
Další oceněné autory najdete v článku na stránkách Magazínu Dobré knihy

pondělí 15. dubna 2019

Než jsme byly tvoje




„Neseme si vinu za hříchy předchozích generací? A pokud ano, uneseme tíhu toho břemene?“

 
 

Ufff. Další srdcervoucí příběh inspirovaný skutečnými událostmi, které otřásly Amerikou. Slyšeli jste už o Tennesseeském spolku pro umisťování dětí v Memphisu a jeho vůdkyni, zlodějce dětí, Georgii Tannové? Neslyšeli? Pak si musíte přečíst tuto knihu!

Příběh má dvě dějové linie. V minulosti, v roce 1939, žije dvanáctiletá Rill spokojený život se svými rodiči a čtyřmi sourozenci. Když její tatínek maminku odveze do nemocnice, zůstanou děti doma sami. U jejich dveří se objeví úředně vyhlížející muži. Všech pět dětí unesou a zavřou do sirotčince. Rill se stává součástí krutého obchodu s dětmi, kde sirotci žijí v hrůzných podmínkách, umírají, jsou zneužívané a prodávané bohatým bezdětným párům.

V přítomnosti žije Avery Staffordová, dívka z bohaté politicky angažované rodiny. Její babička je nemocná a přebývá v domově důchodců pro majetnější. Jednou se Avery ocitne v jiném domově pro důchodce, mnohem skromnějším, kde potká starou May. Začnou si povídat a Avery si všimne podivných věcí. May skrývá tajemství a zná rodinu Avery. Pomalu začne rozplétat dávnou minulost a utrpení, která přežila…

 


Georgia Tannová – kdysi oslavovaná jako „matka moderní adopce“, na níž se v souvislosti s reformováním adopční politiky USA obracely o radu i takové osobnosti jako Eleanor Rooseveltová – se v období 1920 – 1950 skutečně zasloužila o adopci tisíců dětí. Zároveň řídila síť, která pod jejím dohledem dopustila či zavinila smrt až pěti set dětí a nemluvňat. „Mnohé z těch dětí nebyly sirotky,“ říká Mary Sykesová, která byla v pouhých čtyřech letech spolu s nedávnou narozenou sestrou ukradena z verandy jejich domu (…).

„Dětem nedávali pořádně najíst a nedostávalo se jim lékařské péče,“ říká paní Sykesová. „Vzpomínám si, jak jsem seděla na zemi v pokoji plném dětských postýlek, natahovala ruku skrz mříže a nezmohla se na víc, než abych sestru poplácávala po paži. Byla tak slabá a dehydrovaná, že ani nemohla plakat. Nikdo jí nepomohl. Jakmile bylo jasné, že už se nezotaví, jedna z těch žen ji dala do kartonové krabice a odnesla pryč. Už nikdy jsem ji neviděla. Později jsem zaslechla, že když byly malé děti příliš nemocné nebo moc plakaly, položili je do kočárku na sluníčko a nechali je tak.“

 

neděle 14. dubna 2019

Smrtící tajnosti

Vánoce, svátky klidu, rodinných setkání a pohody. Ne však pro mladou tanečnici, nalezenou na prahu jejího domu. Pro tu Vánoční svátky znamenaly krutou a bolestivou smrt....

Představovat vám Roberta Bryndzu, autora detektivek, asi nejspíš není třeba. Ale nyní přichází s šestým dílem série, v hlavní roli s inspektorkou Erikou Fosterovou a ani tento díl se nevymyká předchozím kvalitám.
Nejdříve se podíváme, o čem tento díl je. Samozřejmě má hlavní slovo už notoricky známá vyšetřovatelka, kterou já osobně příliš nemusím. Plná démonů, nadřízené má mírně na háku, postupy se příliš neřídí...ale to není ten hlavní problém. Nesedí mi jako člověk, i když tím riskuji, že mě fanoušci Roberta Bryndzy ukamenují. Ale psala jsem to u jeho předchozích knih, musím i nyní. Erika má hlavu na správném místě, ale za kamarádku na kafe bych ji nechtěla.
Tak tedy, mrtvá tanečnice na Štědrý den. Zavražděna mužem v plynové masce. A to tedy zavražděna opravdu bestiálním způsobem, pokud se podle Bryndzových knih začnou točit filmy, no, připravme se na pořádné krváky.
Jak už to tak bývá, tento případ není ojedinělý a Erika brzy nachází další případy, kdy útočník byl v černém s plynovou maskou. Víc prozrazovat nebudu. Naznačím, že ve hře jsou výpravy do minulosti a tajemství. Víc se dočtete sami.
Budiž ke cti autorovi, že nám přiblížil povolání s názvem burleska, neboť já jsem neměla o ničem takovém ani tušení. Také se víc věnuje jednotlivým postavám, jako je Kate Mossová, superintendatka Melanie Hudsonové a naopak je mírně zatlačen do pozadí Marsh.


Já to mám s Bryndzou zvláštní. Nejsem jeho skalní fanynka, ale každou jeho novou knihu musím přečíst. Co dodat. Jeho thrillery jsou fascinující. Dokonale všemu věřím, jde vždy přímo na věc a nedělá kolem ničeho zbytečné tanečky. S hlavní hrdinkou prostě mám problém a vždy ho asi mít budu, ale zvykla jsem si, že ji prostě nemám ráda. 
Imponuje mi nedostatek jakékoliv formy romantismu, ideály dávno vzaly za své a hlavní hrdinové se tak můžou věnovat tomu, co je důležité a tím je pátrat po pachatelích. Snad se mi to zdá, ale Bryndza je šperkuje téměř k dokonalosti, díl od dílu jsou vrahové a zločinci zvrácenější.
Už v předchozích dílech jsem přestala hádat, kdo je pachatel a vždy mě rozuzlení překvapí.
Tolik k nejnovějšímu bestseleru Roberta Bryndzy, britskému mágovi pera, který střídavě žije na Slovensku a Británii. Prostě a jasně, Smrtící tajnosti jsou opět dokonalým příběhem a vy si jej určitě užijete, pokud jste autorovi propadli již v předchozích dílech.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis

Kniha:    Smrtící tajnosti
Autor:    Robert Bryndza
Vydal:    Cosmopolis
V roce:   2019
Stran:    384

středa 10. dubna 2019

Obchodník s hudbou


„Někoho nemusíte vidět dvacet let a pořád ho budete milovat.“

 
 

Upřímný příběh o lásce, naději a především o hudbě.

Píše se rok 1988. Frank má obchod s hudbou, v němž prodává pouze a bez výjimky jen desky, elpíčka či vinyl, chcete-li. Je samotář, žije jen svým obchodem, hudbou a občas rozmlouvá s lidmi, kteří vlastní prodejny ve stejné ulici. Jednoho dne mu však do života nečekaně vstoupí Ilse a on se zamiluje na první pohled. Má jejich láska vůbec šanci na úspěch? Zůstane Frank do smrti starým mládencem?

„Obchod jako voda zalévalo měsíční světlo. Frank seděl u gramofonu a myslel na jednoho zákazníka, kterému kdysi pomohl. Malého chlapečka.
Chodíval do obchodu každou středu. Na všechny desky nedosáhl, a tak jednou Franka poprosil, jestli nemá dřevěnou bedýnku nebo něco podobného, na co by si mohl stoupnout. Měl v sobě takovou vážnou upřímnost. Plavé vlásky, skoro až bílé. Oči tak modré, že se do vás zavrtávaly jako nebozezy. Mohlo mu být tak sedm nebo osm let.

 

pondělí 8. dubna 2019

Kdybych si dnes měla vybrat jen jednu knihu


Jako každý milovník knih, i já mám samozřejmě neuvěřitelně dlouhý seznam knih, které trpělivě čekají na koupi. Ale jedna by nejspíš asi vyhrála nad ostatními. Ne proto, že by byla vysloveně tak báječná, ale protože jsem na ni prostě zvědavá.
Nedávno do kin vstoupil snímek s názvem Skleněný pokoj. Jde o film inspirovaný rodinou žijící ve slavné Brněnské vile Tugendhat. Dům, který ve své době sklízel jak sympatie a údiv, tak opovržení a zatracení. Dům, ve kterém žil manželský pár křesťan a židovka. Dům, který milovali a kterého se mladá rodina musela vzdát. Fascinující historie samotného domu i jejich majitelů mě láká do kina, ale nejdřív si prostě musím přečíst knihu se stejnojmenným názvem.
Pokračování najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy.

pátek 5. dubna 2019

REMADE



Remade  je skvělý, děsivý postapokalyptický thriller (nebo sci-fi, chcete-li), výborně napsaný, vy budete hltat každou stránku a knihu přečtete jedním dechem!

Zákeřný virus se šíří světem… Leon se s maminkou a jeho mladší sestrou Grace přestěhoval z New Yorku do Londýna. Leon ve škole moc nezapadá, rozvod rodičů nese hůř než sestra. Trpí neustálými bolestmi hlavy a migrénou. Najednou se začnou šířit zprávy o neznámém viru, na který umírají tisíce lidí v Africe. Během týdne virus zasáhne i Londýn a spolu s ním celý svět. Leon s rodinou se rozhodnou utéct z města na venkov, kde snad bude bezpečněji. Během cesty jsou svědky toho, jak vir lidi zabíjí z minuty na minutu. Muži, ženy i děti se před jejich očima přeměňují na tekutinu, zůstává po nich jen oblečení a kosti. Může lidská rasa přežít? Jak zabránit šíření viru? Mají vůbec šanci na normální život?

 


Leon zíral na plexisklo. Naráželo, mlátilo a bušilo do něj tolik různých rukou.  Mužské a ženské. Nápor prstenů, náramků, zlatých hodinek a nalakovaných nehtů. Plexisklo bylo čím dál zamlženější, zamazané spirálami potu z rukou (…).
„Ach můj bože…“ zavrtěl vousatý muž hlavou. „Ti chudáci…“ (…)
Ten sbor naříkajících, plačících a křičících… Kdyby existovalo peklo, znělo by takhle. Určitě. Zamlženým plexisklem mohl Leon vidět hrubé obrysy rukou. Zdálo se, že teď jsou šmouhy zabarvené. Růžová, jako nějaký levný hotelový sprchový gel (…). Leon se otočil zpátky a zahlédl to, o čem věděl, že ho bude pronásledovat až do konce života, jakkoliv bude dlouhý. Obličeje. Jeden nad druhým… přitisknuté k té malinké mezeře, od podlahy až téměř po strop. Mužské a ženské, mladé a staré, bílé, hnědé, černé… všechny se stejně zeširoka otevřenými ústy… vyceněnými zuby a krvácejícími dásněmi. A oči, ze kterých vytékaly růžově zbarvené slzy.

čtvrtek 4. dubna 2019

Dětské zoubky

Nevinná holčička, nebo ďábel v sukních? Proč malá Hanna nemluví? A proč usiluje o živote své matky....?

Harmonický vztah mladých manželů je korunován narozením dcery Hanny.
Vše se zdá být zcela normální, až do chvíle, kdy je na čase, aby Hanna začala mluvit. V sedmi letech ze sebe pouze vydává zvuky, ale žádná slova nevychází. Není třeba se příliš znepokojovat, pokud se zaměříme pouze na stránku řeči. Tady jde totiž o víc. Hanna nejen, že nemluví, je zlá, vydává skřeky a dělá naschvály. Ovšem pouze v době, kdy není doma otec, pro kterého je středobodem vesmíru. Suzette je ze své dcery nešťastná a právem, neboť je hlavním terčem dceřiny nenávisti. Od maličkostí, jako je hysterická scéna v obchodě, až po zlostné výbuchy, namířené přímo proti ní. Suzettin společenský život bere za své, neboť s Hannou nevydrží ani žádná chůva na hlídání. Neusnadňuje jí to ani její nemoc, kdy trpí bolestmi a Hanna toho zdařile využívá.
Schyluje se k tragédii, k šokujícímu konci jedné rodiny a je jen na Suzette, zda dokáže otevřít manželovi oči.

Musím s čistým svědomím říct, že něco tak odporného jsem už dlouho nečetla. Nejsem typ čtenáře, který by se u knihy lekal, nebo byl znechucený, ale toto byla i na mě silná káva. Nemyslím tím, že by byla odporná ta kniha, rozhodně ne, byla neuvěřitelně dobrá. Ale takový příběh vymyslet a dostat na papír, chce hodně odvahy. Malá Hanna je snad to nejodpornější dítě, jaké jsem kdy poznala. Už po prvních stránkách jsem si k ní vypěstovala takovou nenávist, že jsem nevěřila, že bych toho byla schopná. 
Otec Alex byl zase tak zahleděný do své princezny, tak slepý, že své ženě nevěřil až do poslední chvíle.
Autorka dokázala napsat příběh, který vás prostě musí posadit na židli. A je jako závan čerstvého vzduchu, to se musí nechat. Protože v hlavní roli sedmiletý tyran, to se jen tak nevidí.
Kniha je vyprávěna z pohledu Hanny a Suzette a oba tyto pohledy byly hodně čtivé, nepostrádaly logiku, ani mi v nich nic nechybělo. 
Čekala jsem thriller a dostala jsem temný, krutý, psychologický román, který mě zcela pohltil. Na prvotinu opravdu výborné.

Za recenzní výtisk děkuji Knihám Dobrovský.
Kniha vyšla v edici Omega.

Kniha:    Dětské zoubky
Autor:    Zoje Stage
Vydal:   Omega
V roce:  2019
Stran:   360

středa 3. dubna 2019

Dívky ve vodě

Mrtvé tělo mladé dívky je pouze začátek. Brzy se nalezne další mrtvá, mladá dívka, a bude pouze na ženské dvojici vyšetřovatelek přijít na to, kdo za hrůznými vraždami stojí.

Kniha Dívky ve vodě nás na první pohled zaujme obálkou, která láká své čtenáře ke čtení. Hned na ten druhý dostaneme příběh, který už byl mnohokrát napsán a není v něm nic nového, co už bychom v jiných detektivkách nečetli. Přesto je kniha dost dobrá a jsem zvědavá, s čím autorka přijde v dalším díle s touto dvojicí policistek.
Vyšetřovatelky Alex a Chloe. Každá je jiná a přesto jim to spolu ladí dokonale. Chloe během vyšetřování narazí na tajemství okolo smrti jejího bratra a velmi záhy se dostává do velkého nebezpečí, neboť kdosi se ji snaží umlčet. Vše se točí kolem terapeutické skupiny, ve které byly obě zavražděné členkami a začíná jít o čas, než vrah udeří znovu.
Pokračování recenze najdete zde.

úterý 2. dubna 2019

Čarodějnice Bordelína



Tuto krásně zpracovanou pohádku o malé čarodějnici, s nádhernými ilustracemi, si vaše děti zamilují na první pohled a určitě se budou chtít do lesa Bambručáku neustále vracet… J

Les Bambručák je poklidný les, kde žijí všechna zvířátka společně, pomáhají si a mají se navzájem rádi. Když se sem ale přistěhuje čarodějnice Bordelína, je to hotové pozdvižení. Ona je totiž pořádná uličnice! Má ráda nepořádek, nerada se myje, vyvádí neustále samé lumpárny a zvířátkům naschvály. Celý les zašpiní papírky a odpadky, obarví vodu v rybníčku, se svým bratrem Puchonosodorem zasmradí vzduch celého lesa a dělá spousty dalších nepravostí. Na každého ale jednou dojde a špatnosti se mu musí vrátit zpátky, že?
 



A mám tě, chi chi chi,“ ozvalo se z větví vysokého smrku.
Křup, hop, loup a stvoření bylo fuč. Bordelína ještě stihla zahlédnout chlupatý rezavý ocásek.
„Ty jedna malá chlupatice rezavá, drzá veveřice! Jen počkej!“ hrozila čarodějnice prstem tím směrem, kudy veverka utekla.

 

pondělí 1. dubna 2019

Jmenuju se Martin


Nejlepší cesty mýho života


 

Anotace:

Sledujete všechny ty lidi na sociálních sítích a říkáte si, jak to dělají, že jsou pořád na cestách? Tak já vám to prozradím a poradím vám tipy a triky, jak procestovat celý svět! Povyprávím vám o všech svých dobrodružstvích, od úplných cestovatelských začátků až po ty nejsilnější zážitky. Cesty stopem, potápění se žraloky i africké safari. Prozradím detaily ze svých cest, které jsem nikdy nesdílel, a ukážu vám, že cestovat nebylo nikdy jednodušší!

 


Obě atrakce ve mně mimochodem vyvolaly víc adrenalinu než skok padákem. Obávám se, že čtenáři téhle knížky si budou myslet, že je skok padákem těžká nuda.
Konečně jsem pochopil, proč většina Američanů navštěvuje Disneyland i několikrát ročně a proč se mu říká nejšťastnější místo na světě. Naplnila mě příjemná nostalgie z dob, kdy jsem se ještě tolik nestresoval penězi nebo prací a jednou mou starostí bylo, jestli už mám ve hře, kterou s kamarády hraju na počítači, další úroveň.“

 


 
Ač děj knihy popisuji v recenzích vždy vlastními slovy, tady mi to nějak nešlo přes pusu. Proč? Protože mám ke knize tolik výhrad a ani ta anotace přesně nesedí. Autor mě dost štval svými názory. Tohle má být známý youtuber, vzor pro děti? Chtělo by to sestoupit z obláčku, trošku zmenšit ego, nebrat všechno jako samozřejmost a přidat více pokory!

Začnu tím nejhorším, čím si to Martin u mě pokazil na plné čáře. A to bylo to, že několikrát v knize zmínil, když vloží na Instagram fotky, že ho těší závist lidí. On ty děti, jeho fanoušky, vlastně učí, že je v pořádku tohle cítit? To jako vážně??? Jak už jsem zmínila, několikrát zde řeší, že jeho bezva fotky z různých míst mu lidi na Instagramu závidí a že to mu dělá vlastně tu největší radost. To si z nás dělá srandu? Řekla bych, že je to výsměch. Místo aby napsal, že ho těší zájem lidí, že se rád podělí o zážitky, protože z nich má sám radost nebo nějak podobně. Když už si to o té závisti myslí, tak si to měl ale opravdu nechat pro sebe!  Posuďte sami, věta v textu ze strany 181:


Skoro bych zapomněl zmínit jednu z největších výhod létání první třídou nebo businessem: můžete si tam udělat ultra cool fotky na Instagram, které vám pak všichni budou závidět. Kam se hrabe super jídlo, tohle za ty peníze teprve stojí!“

 

čtvrtek 28. března 2019

Holčička, kterou tam nechali


„S bolestí a zoufalstvím vkládáme toto dítě do rukou Božích, s nadějí a vírou, že bude zachráněná.“

 

Tato rodinná sága začínající během druhé světové války, inspirovaná skutečnými událostmi a příběhem rodiny samotné autorky, si vás získá od první stránky…

Jedné mrazivé noci, v lednu 1941, se na schodech bytového domu v Bukurešti potuluje tříletá židovská holčička. Dívka je umístěna do sirotčince, kde ji adoptuje bohatý manželský pár. Pojmenují ji Natalia, vroucně ji milují a chrání před válkou, která zuří všude okolo.

V roce 1948 nastupuje v Rumunsku komunistická diktatura, která není o nic lepší než druhá světová válka. Rodinu stíhá jedna rána za druhou, připraví je o veškerý majetek, nemají co jíst, Nataliini rodiče jsou označeni za nepřátelé režimu a jsou pronásledováni. Jednou najde Natalia na půdě dopis, který napsala její biologická matka. Kdo vlastně první rodiče jsou? Proč ji opustili? Kdy konečně odhalí svou vlastní minulost?

 

středa 27. března 2019

Knihy, se kterými se ve světě neztratíte

Na fotografii Kythira (článek o ostrově už se chystá).
 
 
Že ještě netušíte, kam se letos vydáte? Za sebe můžu říct, že dříve už bych měla jasno. Letos je to sice všechno jinak, ale běžně letní dovolenou řeším v lednu nebo únoru. Ať už jedeme na vlastní pěst nebo s cestovkou, ceny letenek jsou na first minute nejvýhodnější.


Loňský rok jsme zahájili březnem v Athénách, protože nám už zima přišla strašně dlouhá, a v Řecku už touto dobou panují teploty okolo dvaceti stupňů. Také vás láká jeho nádherné hlavní město, kde na vás dýchá historie na každém kroku? Pak si k pobytu určitě pořiďte kvalitní průvodce, se kterými vás o pár řádků níže seznámím. Pak vybírám léto u moře, klasika. Ale nikdy nesedíme celých čtrnáct dní na pláži jako pecky. Každý stát nebo ostrov, který navštívím, chci poznat co nejlépe a potřebuji projet každý jeho kout nebo alespoň to nejzajímavější. Proto si předem sestavuji itinerář, pročítám průvodce, mapy a sbírám informace. Na podzim to pak bývá pobyt někde v Čechách a opět prohlédnutí nejzajímavějších míst v okolí. Ale teď už pojďme na moje tipy na dovolenou.
 
 
Kythira - Agia Pelagia
 
 
Chcete pro začátek jen na pár dní navštívit nějaké hlavní město? Poznat jeho historii, památky, tamní život a jídlo? Pak doporučuji bydlet v samém centru dění, na webu se dají najít výborná ubytování takřka za hubičku. Určitě je ale důležité si vše předem nastudovat v přiložených průvodcích a mapách. A které místo by to tedy mohlo být? Co třeba Řím, věčné město? Všechny památky jsou zde v podstatě pohromadě a centrum se dá krásně projít pěšky. Můžete se toulat po Andělském mostě, přejít do Vatikánu, navštívit muzeum, možnosti jsou zde nepřeberné. Pokud jste už v Římě byli, co takhle již zmiňované Athény? Tohle město se prostě nikdy neomrzí a je zde stále co objevovat. Uzoučké uličky, krásná zákoutí a nad tím vším se hrdě tyčí nádherná Akropolis, jako by dohlížela na celé město. Všechny památky jsou zde pohromadě a vy stihnete vše projít a prozkoumat. Nakoupit si na trzích, navštívit nádherný městský park a spousty dalších míst. Jestli chcete Řecko poznat blíže, jukněte na publikaci Poznáváme Řecko, kde najdete shrnutí a informace o této překrásné zemi. Pokud byste raději za velkou louži, máme tu kvalitně zpracovaného průvodce New York do kapsy, kde najdete rady místních a ty nejdůležitější zajímavosti, které rozhodně nesmíte vynechat. Město, které nikdy nespí, je na vás příliš daleko? Co takhle zpátky do Itálie, podívat se do Benátek? Dá se tam zajet i autem, vždyť je tohle nádherné město s vodními kanály od nás jen asi 900 km. I do Paříže se dá zajet autem, už je to o kousíček dál, ale určitě stojí za to ji vidět. Vždyť je to město zamilovaných a lásky. Jako poslední z tipů na města mám pro vás Barcelonu. Proč? Protože je prostě úchvatná, nádherné stavby Antoni Gaudího vám vezmou dech. Nejznámější Sagrada Familia je prostě úžasná, na bulváru La Rambla to žije a kousek od něj se nachází největší mořské akvárium v Evropě.
 
 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 
 
Athény - Acropolis

 

úterý 26. března 2019

Tajemství živých

Dvě ženy, každá s sebou vláčí temné břemeno smutku a starých tajemství. Jedna stojí na straně zákona a druhá má za sebou v minulosti něco, co by se neměl nikdo dozvědět...

Mladá Abigail má ve svém životě vše. Je maminkou malinké Izzy, manžel je milující a vše se zdá zalité sluncem. Až do chvíle, kdy malou Izzy někdo unese a Abigail musí bojovat proti temným tajemstvím, které zanechala za sebou v minulosti. Kdosi ale stojí proti ní a hrozí ji zničit. Ji, i její nově nabyté štěstí v podobě šťastné rodiny.
Vyšetřování únosu se ujímá policistka Robyn, která se do služby vrací po téměř roční pauze, kdy se vzpamatovávala ze smrti svého milovaného snoubence. Pomáhala svému bratranci v detektivní agentuře, kde jí byl přidělen případ zmizelého učitele hudby. Který ovšem před svou ženou a celým světem skrýval temnou stránku svého já. Co se s ním stalo? Byl snad unesen, nebo se stal obětí svého koníčku, který je opravdu na hraně zákona?
A co mají tyto dvě záležitosti společné? Únos dítěte a hudební mág? Otázek je víc než dost a najít odpovědi nebude snadné, jde o čas a každá minuta se počítá.

Tajemství živých je celkem kvalitní detektivní román. Nemůžu říct, že jde o thriller, neboť těch jsem přečetla víc než dost a tady něco malinko chybí. Nejde o samotný příběh, ten je kvalitně propracovaný a dotažený do nejmenších podrobností. Jde spíš o to, že některé pasáže jsou na můj vkus malinko zdlouhavé a chvílemi jsem se přistihla, že netrpělivě otáčím stránky, kdy už se bude dít něco zajímavého. 
Autorka bohužel nepřišla s ničím závratným a novým. Opět hlavní hrdinka, která má za sebou trauma, ze kterého se musí nejdříve dostat a k tomu mu pomůže jen velký případ.
Tato kniha je prvním dílem z nové série Robyn Carterové a pevně věřím, že díl od dílu bude lepší, neboť velký potenciál na stránkách určitě je.
Posuďte sami, zda se Carol Wyerová mlže řadit mezi mistry thrilleru.


pondělí 25. března 2019

Den, kdy se to stalo

Představte si, že se proberete v nemocnici a nepamatujete si vůbec nic. Vaše dcera je mrtvá a manžel zmizel. Zdá se vám to jako noční můra? Věřte, může být ještě hůř...

Maggie, hlavní hrdinka nové knihy Nualy Elwood, se probere po krátkém kómatu v nemocnici a jak se tam ocitla a co mu předcházelo, vůbec netuší. Jen mladá policistka ji suše seznámí s nehodou, při které zemřela její dcera Elspeth. Ten, od kterého by potřebovala znát odpovědi, její manžel Sean, ale zmizel. Mohlo by se zdát, že se mu něco stalo, ale není tomu tak, prostě ji opustil, bez jediného slova rozloučení. Maggie se probrala a zažívá tu nejhorší noční můru. Musí se vyrovnat se smrtí milované dcery, za kterou cítí vinu, dům, který s manželem koupili, už není její, manžel, který by jí měl stát po boku není k nalezení. Snaží se najít odpovědi v deníku, který jí Sean psal v době, kdy spala v nemocniční posteli, ale ani tam se jich nedočká. Její věci jsou uschovány kdesi ve skladu a tam také nachází báseň, kterou pro ni její dcera napsala. Nebo...že by to všechno bylo docela jinak?
Kdo je tajemná Freya, která má přístup k jejím věcem? Kde se její manžel a proč od ní odešel, když jej potřebovala nejvíc. A jak souvisí její tajemství, ukryté desítky let, se současností a její mrtvou dcerou? Otázek stále přibývá a noví přátelé nejsou tím, kým se zdají být. 

Snažila jsem se myslet na hezké věci:
Zvířata a ptáci
Topinka s máslem
Sladký čaj
Měkká vlna
Brouzdání v moři
Maminčin obličej
Maminčin hlas
Maminka

Už první autorčina knížka Co zbylo z mojí sestry, vyšvihlo autorku v mém žebříčku oblíbenosti, na velmi vysokou pozici.
A u této knihy tomu rozhodně nebylo jinak. Od prvních stránek jsem byla pohlcena příběhem, který neuvěřitelně lehce ubíhal a nabíral na rychlosti, až do samého šokujícího konce. Moc často se mi nestává, abych byla tak překvapena celým rozuzlením, autorce se to ovšem povedlo opravdu mistrovsky.
Skvěle napsaný příběh má v sobě jakési tajemno. Jednotlivé kapitoly jsou protkány dopisy, které píše mladá dívka, zavřená v ústavu a já opravdu netušila, o koho by mohlo jít. Sledujeme ji jak vyrůstá, jak prahne po své matce, aby ji v posledním dopise zavrhla. A pak nic, konec, žádné psaní, žádný dopis.
Ale těsně to souvisí s hlavní hrdinkou Maggie. Konec je opravdu mistrný a dechberoucí, alespoň dle mého. Drama zde dosahuje absolutního vrcholu. 
Opravdu malinko zklamání pro mě bylo možná staré tajemství, s tím si autorka mohla trochu víc pohrát, zas tak  jsem šokovaná nebyl, na to, jak nás celou dobu napínala. Ale ani tohle malé zaváhání neubralo na potěšení ze skvělé knihy.


Recenze pro Nakladatelství Domino, kterému děkuji za skvělý čtenářský zážitek.

pátek 22. března 2019

Olivie se snaží




Vtipný, hořkosladký a nesmírně upřímný román o tom, co čekat, když nejste v očekávání.


Olivie s Felixem se snaží o dítě dva roky a stále se jim nedaří. Přestěhovali se na předměstí, Felix odmítl lákavou pracovní nabídku v Los Angeles a všechno podřizují tomu nenarozenému, ba zatím ani nepočatému miminku. Svůj sexuální život plánují na minuty, všechno berou zodpovědně, ale stále se nedaří. Samozřejmě všem přátelům a známým okolo se děti rodí, jak na běžícím pásu. Některé stihly porodit dokonce už dvakrát. V jejich vztahu to díky neúspěchům začíná skřípat, přitažlivost už není, co bývala, vášeň vyprchala. Když ale k Olivii do práce nastoupí nový, pohledný šéf, balancuje Liv na příliš tenkém ledě. Může ztratit všechno, na čem jí kdy záleželo…

 

Radost Onkoláčkům




Martinka se synem. Při předání na dětské onkologii s polovinou věcí, které se vybrali.
Nejspíše jste už u nás na blogu zaznamenali fotky ze sbírky pro dětičky onkologicky nemocných. Konkrétně pro nemocnici v Praze Motole. S nápadem přišla moje kamarádka Martina, tuto myšlenku měla v hlavě už rok, ale neměla odvahu ji realizovat. Až její skvělé kamarádky jí tu odvahu dodaly.

Marti celou akci organizovala, zaštiťovala, domlouvala. Sama se na tomto oddělení v Motole léčila a stále tam pravidelně dojíždí. Proto si všimla, že si tam malé dětičky, které se tam léčí a leží tam mnohé týdny nebo měsíce, nemají s čím hrát ani se čím zabavit. Takže přišla s nápadem, na tuto sbírku pro Onkoláčky, která se rozšířila rychlostí blesku nejen po našich rodných Litoměřicích, ale také, díky facebooku, za hranice našeho okresu. Sbíralo se zhruba měsíc a půl, a to převážně pastelky, omalovánky, knížky... Cokoliv, co malé děti zabaví, dá se dezinfikovat a hlavně - udělá jim radost.

Mně se zrodil v hlavě plán, že neoslovím pouze přátele a známé, ale také nakladatelství, moje srdcové nakladatelství, které vydává i knížky pro děti. Protože za ty roky spolupráce je Hedvika Mojžíšová, ředitelka nakladatelství Fortuna Libri, moje kamarádka, tak jsem jí rovnou napsala, jak se věci mají, nastínila jí celou akci a ona okamžitě souhlasila. Měla jsem obrovskou radost, protože za 14 dní jsem už doma měla balík s velikým štosem pohádkových omalovánek, kde jsou omalovánky doplněné příběhy a také plno pohádkových knížek. Všechno je zde na fotce: