čtvrtek 14. února 2019

Než přišla bouře


Všude kolem jen širé moře…

 


Tento skutečný příběh o lásce a boji o přežití vám zlomí srdce a vezme dech!
Tami Oldhamová a její snoubenec Richard jsou mladí, zamilovaní a užívají si života. Snaží si plnit sny, touží obeplout na své lodi celý svět. Jednoho dne dostanou nabídku odvézt jednu jachtu z Tahiti do Ameriky. Richardovu loď Mayalunga nechají v přístavu na Tahiti a nalodí se na Hazanu, která má být na měsíc jejich domovem. Nikoho z nich by však nenapadlo, že se za dva týdny ocitnou uprostřed jednoho z nejhorších hurikánů v dějinách. Bojují s větrem, deštěm a vlnami o velikosti mrakodrapů. Richard se připoutá k lodi, aby mohl kormidlovat a Tami pošle do podpalubí. Ta se probere o několik hodin později. Vše je podivně tiché a klidné. V lodi je všude nepořádek a plno vody. Ale Richard nikde…

Další dlouhý den. Pokoušela jsem se číst pomuchlaný thriller, který jsem našla ve skříňce, a přitom žužlala studené fazole z plechovky. Na drobné písmo v knize jsem se nedokázala moc dlouho soustředit. Oči se mi brzy zamžily a rozbolela mě hlava. V polospánku, zatímco jsem se snažila v bezvětrném dni udržet kurz, jsem jako ve snu zahlédla loď, velikou loď, kouř se jí valil z komína a za ní se táhla zpěněná brázda. „Zpěněná brázda!“ vytrhlo mě to z omámení. Loď? „Loď!“ zaječela jsem. Vytáhla jsem z nepromokavého obalu signální pistoli, kterou jsem měla uloženou v kokpitu.
Prásk! Rána mě polekala. Světlice vylétla vysoko do nebe, až její jas soupeřil se sluncem.
Prásk! Vystřelila jsem druhou světlici.
Upřeně jsem pozorovala loď. Nic. Ani neupravila kurz.
Prásk! Vyletěla třetí světlice.
Loď se zmenšovala.

úterý 12. února 2019

Hříšnice

Jeden běžný, letní den u vody. Dítě si hraje opodál, voda je osvěžující, nebe bez mráčku. A pak, z ničeho nic, ruka vystřelí a zabodne se do krku...

Hlavní postavou je Cora, maminka malého syna a manželka muže, který až příliš podléhá své rodině. 
Je nešťastná, snadno zranitelná, s myšlenkami na sebevraždu se každé ráno budí i usíná.
Upřímně, já mít za tchýni takovou, jako měla ona, prchám. Nelze se jí divit, že chce z manželství utéct a jedinou cestu, která jí přijde schůdná, je její smrt.
Začalo to celkem nevinně. Svatba, dítě, pravidelný páteční sex s manželem. Ale Cora je neurotická a nevyrovnaná, nedostává se jí tolik pozornosti, kolik by si přála. A velkou překážkou jejímu štěstí je manželova matka, která drží otěže rodiny pevně v rukách.
Když se Cora jednou rozhodne, jde si za tím. Slunečný den u jezera se jí zdá být tím správným pro její smrt. Ale cosi se stane. Cora se zvedá z deky a ubodá zcela nevinného, mladého muže. A důvod? Zdá se, že žádný neexistuje. Ale chyba lávky, důvod spí v její zmučené mysli, důvod, proč se z ní stane vražedkyně, musíme hledat hluboko v její minulosti. Musíme se vrátit do krutého dětství a přijít na to, co ji utvářelo a proč to skončilo vraždou. A v uších nám stále zní melodie...melodie, která byla celým spouštěčem věcí příštích.


Tentokrát anotace opravdu nelhala. Jde o klasický psychothriller se vším všudy. Ať už jde o samotnou hlavní hrdinku, nebo zločin, ke kterému došlo, nebo ke vzpomínkám, které ji k tomu vedly. Dávno zasutým vzpomínkám.
Celá kniha je temná a ponurá a dotkne se vašich myšlenek. Donutí vás přemýšlet a povede vás krůček po krůčku až ke kořeni celého příběhu. Neboť nic není tak jednoduché a vše má svůj důvod.
Na motivy knihy vznikl i seriál, který jsem ještě neměla tu čest shlédnout, ale asi to brzy udělám. Alespoň pro srovnání a zda i herec dokáže tak sugestivně působit na sledující.
Neboť tak, jak jsem zpočátku Coru nesnášela pro její jednoduchost a přecitlivělost, ke konci mi jí bylo jen velmi líto. A ačkoliv je v knize postav k přemýšlení víc, Cora mi na dlouho dobu utkvěla v myšlenkách a jen tak nezmizí.
Jednotlivé kapitoly jsou střídány útržky vzpomínek a ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka ocitá ve vězení, se vracíme do času jejího dospívání a hledáme důvody proč. Čtení to není jednoduché, chvílemi mi bylo opravdu úzko. A když mi vše zapadlo do těch správných kolejí, pochopila jsem.
Hříšnice je krutou sondou do minulosti, která nás utváří. A jedno je jisté, vzpomínky, ať už dávno zasuté v útrobách našeho vědomí, nebo srdce, se jednou přihlásí o své slovo.



Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Dobrovský.
Kniha vyšla v edici Omega.

Kniha:    Hříšnice
Autor:    Petra Hammesfahr
Vydal:   Omega
V roce:  2019
Stran:   464

pátek 8. února 2019

Kavárna v Kodani





Nádherný, vtipný, laskavý příběh plný cestování, pohody a hlavně dánského hygge. Zachumlejte se pod deku, dejte si hrnek kávy nebo čaje a „zhyggujte“ se se mnou na tu správnou vlnu…

Kate pracuje v jedné z nejlepší PR agentur v Londýně. Je úspěšná, krásná a ráda by dostala konečně povýšení. Ona totiž žije hlavně prací. Když získá nového klienta z Dánska, prodejce dánských bytových doplňků, dostane šanci, že by se jí její sen o povýšení mohl splnit. Má za úkol absolvovat cestu do Kodaně, čehož se docela obává. Má zde novinářům představit život ve stylu hygge, který Dánové, jako nejšťastnější národ na světě, žijí.  Musí kočírovat skupinku novinářů, každý z nich má své mouchy a na každém rohu na ně čeká nějaká nástraha. Cesta do krásné Kodaně nakonec však všem změní život. Poznají dánský způsob života a tím i sami sebe. Jak výlet do Kodaně dopadne? Jaké trapasy je čekají?

středa 6. února 2019

Mlčenlivé ženy


Dvě ženy, dva bratři, jedna rodina. Na první pohled šťastná manželství, ovšem na ten druhý…
Když Maggie vstupuje do manželství s Nicem, ví, že bude mít před sebou těžký boj. Jeho první žena zemřela a vypadá to, že v očích její nevlastní dcery Francescy i tchýně ji nemůže nahradit, i kdyby se snažila sebevíc.
Po malých krůčcích si buduje cestičku k Francesce, která se dosud se smrtí matky nesmířila. A když najde na půdě drahou šperkovnici, patřící Caitlin, je postavena před tajemství, o kterém neví, zda ho má vyzradit. Byly v ní ukryty milostné vzkazy, které evidentně nepsal Nico, ale Caitlinin milenec. Má s tím vyjít na světlo a zničit tak památku Nicovy zesnulé ženy, nebo si nechat objev pro sebe a užírat se tím?
Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy

úterý 5. února 2019

V únoru se těším na...


Leden se nám přehoupl do krátkého února a naši vydavatelé mají stále plné ruce práce. Letošní rok začal sprškou samých skvělých knih, a tak můj osobní seznam knih roste kosmickou rychlostí. Ani v únoru tomu nebude jinak. Opět se na nás povalí jedna novinka za druhou. Zde jsem pro vás vybrala pár tipů ke čtení.
Na prvním místě musí být nová kniha Bernarda Miniera Sestry. Jeho knihy patří v mém žebříčku na nejvyšší post, a proto tuto knížku prostě musím mít. A vám doporučuji to samé, kupte si ji, je to kvalitní čtení.
Pokračování článku naleznete na stránkách Magazínu Dobré knihy.

neděle 3. února 2019

Noční směna

Nový Connelly bez miláčka Harryho? Nuže, proč ne, zkusila jsem a....

Když se na knižním trhu objevil zcela nový Connelly, mé knihomolské srdce zajásalo. Ale po zjištění, že se pustil do nové série, vyměnil hlavního hrdinu za ženu, srdce mi opět trochu pokleslo. Jsem neuvěřitelná konzerva a nerada si zvykám na nové věci. Navíc Harry Bosch je moje knižní láska, můj hrdina na bílém koni a proto jsem se novinky trochu bála. Nicméně budiž, knihu jsem otevřela, začala číst a.... A ono je to dobré! Ba co víc, je to výborné. A už mě nebaví ta stará, otřepaná klišé, kdy se píše, že kniha byla čtivá, chytla od první stránky. Jenže ono tomu tak tentokrát opravdu bylo.
Michael Connelly se pustil do riskantního plánu a stvořil zcela novou knižní postavu. A navíc ženu. Ze zkušenosti vím, že hlavní hrdinky mívají nějaký osobní problém. Ať už to je závislost na prášcích, nebo alkoholu, negativní vztah k mužům, jako důsledek trauma z dětství, nevyřízené vztahy v rodině. V případě Renée Ballardové tomu ovšem tak není. Je to naprosto obyčejná policistka, která pracuje čistě na nočních směnách a jejím kolegou je otrlý, starý mazák, který si jede jen po své lajně. Neobměkčí jej ani nález krutě zbitého těla transexuála, ani hromadná střelba v jednom z barů. V Renée ještě nějaká ta lidskost zbyla a zastřelenou servírku nemůže dostat z hlavy. Navzdory příkazům vedení a neznalosti, jak vést náročné vyšetřování. Navzdory tomu, že to přímo ohrozí její kariéru u policie.

Spisovatel Michael Connelly to roztočil naprosto famózně. Nejen, že se nezalekl fanouškovského odporu a odpoutal se od hrdiny, který ho dostal na vrchol. Ještě navíc dokázal, že umí stvořit hlavní aktérku sympatickou a lidskou. Nevadilo mi vůbec nic, překvapivě. Je cílevědomá a nevzdává se, ani když ji vedení přesune na noční směnu za její dřívější prohřešek, jako je nemístná kritika nadřízených. Je ještě člověk se srdcem na pravém místě a jde po pachateli střelby v klubu, i když jsou všichni proti ní a odrazují ji od pátrání. Jde po něm, i když je naprosto jasné, že je to krutý psychopat, který se neštítí ničeho.
Connelly není žádná rychlokvaška, vždy si s další knihou dává pěkně na čas, šperkuje a vymazluje a nakonec z toho vždy vzejde pecka, která nás jen utvrdí v tom, že je to mistr psaného slova.
A kdo ví, třeba se dočkáme někdy i seriálu, stejně jako jsme se ho dočkali u Bosche. A já si rozhodně ráda přečtu další díl, v hlavní roli s novou hrdinkou Renée. Jen bych se přimlouvala, aby na Bosche úplně nezapomínal, byla by to škoda.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství DOMINO.

Kniha:    Noční směna
Autor:    Michael Connelly
Vydal:    Domino
V roce:  2019
Stran:   368

sobota 2. února 2019

Elena

Je těsně po válce. Lidé se vracejí do svých prázdných domovů, k těm, kteří ještě zbyli. Snaží se zapomenout a začít znovu. Ale zlo, probuzené v hrůzách války, ještě nespí...

Když se mi nedávno dostala do ruky tato útlá knížka, slibující mysteriozní příběh dvou žen na pozadí konce druhé světové války, přistupovala jsem k ní s mírnou obavou. Nemá nálepku Světový bestseler, neměla ani žádnou mediální reklamu. Její počet stran je až směšně malý. Ale obsah, ten je kvalitou velký. K mému překvapení jsem knížku otevřela a zavřela až po dočtení poslední stránky. A bylo mi líto, že je konec.
Její autor Jiří Pešaut na těch necelých dvou stovkách stran rozehrál těžko uvěřitelný příběh, který mě ale rozhodně bavil.
O čem příběh je? Mladá Elena se zamiluje do lékaře z hor, jménem Alfréd a následuje ho do jeho bydliště, alespoň po dobu její dovolené. Ihned po příjezdu ji černá kočka nasměruje k tajemným sešitům, psaným dívkou jménem Erika. Jde o jakýsi deník, ale zvláštní je, že je v něm popsáno vše, co se teprve stane a to přímo Eleně. Zde má skepse dosáhla vrcholu, neboť to je přesně to, co v knihách nemám ráda. Cosi, co je vlastně nemožné. Ale autor dokázal udržet mou pozornost a jsem tomu ráda. 
Sledujeme příběh statečné Eriky, židovky, která Alfréda milovala v dobách nejtěžších. Jsme svědky Alfrédovy zrady, které se na Eričinu žádost dopustil a svědomí jej krutě týrá i dnes. 
Staneme se účastníky boje za spravedlnost, kdy jakýsi Konrád usiluje o všechny psané sešity, neboť v nich je zaznamenáno všechno jeho zlo. Až dojdeme ke smutnému konci a za to patří autorovi můj dík. Neboť konečně někdo, kdo měl odvahu ukončit knihu bez happy endu. Ten se totiž nekonal a já jsem jen nevěřícně otáčela stránky a říkala si to snad ne! 
Ale ano, krátký příběh Alfréda, Eriky a Eleny šťastný konec nemá. Nebo přece jen by se tam trochu štěstí našlo....?
Netvrdím, že se kniha stane mou srdeční záležitostí a možná je snad místy i mírně naivní a neskutečná. Ale četla jsem již mnoho horších, které jsem do konce nedočetla a proto mě trochu překvapilo, že já, člověk netrpělivý a nevěřící, knížku opravdu přelouskala během pár hodin.
V této knížce najdete vše. Mírnou dávku napětí, zlo války a holocaustu, osamění jedné nevinné židovky a její odvahu, i lásku. Lásku, která na pozadí těchto okolností neměla šanci.
Jiří Pešaut je autorem i dalších knih, mimo jiné i povídkové sbírky Povídky jemné i tajemné. Na Databázi knih ovšem popis k anotaci zcela chybí, což je myslím škoda.
Pokud máte rádi mírné nadpřirozeno, tajemno, mystično a nechcete se lopotit s bichlí, kterou si s sebou do autobusu cestou do práce, tahat nechcete, sáhněte po tomto dílku.
Jen dejte pozor, ať nepřejedete svou zastávku.


Děkuji autoru, panu Jiřímu Pešautovi, za zaslání své knihy. 
Bylo mi ctí.

čtvrtek 31. ledna 2019

Tiché lži


Jeden z nejlepších psychologických románů, které jsem kdy četla! Výborné, napínavé, tajemné, propletené – tleskám!

Tři ženy, každá má svá tajemství. Lisa je matka šestnáctileté Avy a má nejlepší kamarádku Marilyn. Co se týče mužů, je Lisa víc než opatrná, nikdy nemluví o své minulosti, ani o otci Avy. Marilyn tuší, že její přítelkyně zažila něco zlého. Její chování tomu napovídá. Je plachá, nechce se fotografovat, nesnáší sociální sítě. V poslední době se cítí obzvlášť nesvá, její minulost ji začíná dohánět a ona se bojí nejhoršího. Marilyn také něco skrývá, ale nechce Lise přidělávat ještě více starostí. Ava má navíc už po krk přílišné starostlivosti své matky a tak jí dává všechno sežrat. Chce žít jako všichni puberťáci okolo ní, užívat si, bavit se, ale to se její matce nelíbí. Jednoho dne se však něco stane a dozvíme se, že Ava také skrývá tajemství, které se nesmí nikdy matka dozvědět. Když se provalí Lisina minulost, musí se postavit všemu tváří v tvář, aby ochránila dceru. Musí čelit svým démonům, kteří ji děsili každou noc jejího života…

středa 30. ledna 2019

Zlomené duše



Mary Há, Mary Há, mrtvá Mary Handová, dávno v zemi pohřbená. Šálí, vábí kamarádky, nepouštěj ji dál!
 
Vynikající, poutavý, napínavý duchařský román, který vám nedá spát! Obsahuje vlastně všechno, co dělá příběh zajímavým. Dávné tajemství, starý opuštěný dům, rozplétání minulosti, vraždy a duchy. Mrazivé, čtivé, skvělé!
V roce 1950 se v internátní škole plné odložených či nechtěných děvčat setkaly v jednom pokoji čtyři dívky. Katie, Cecile, Sonia a Roberta. Staly se z nich nejlepší přítelkyně. Každá má svá tajemství, temnou rodinnou minulost a důvod, proč je sem rodiče poslali. Postupně si začnou svá tajemství svěřovat a zjistí, že jedna z nich zažila něco mnohem krutějšího než ostatní. Vypravují si, baví se a snaží se čelit místnímu duchovi. Mary Handové, která bloudí po pozemcích školy od nepaměti. Všichni o ní vědí, včetně učitelek, a proto obyvatelé internátu žijí v neustálém strachu. Tento strach se mnohonásobně zvýší, když jedna z přítelkyň pokoje 3C záhadně zmizí…
Další dějová linie je z roku 2014, talentovaná novinářka Fiona přišla před dvaceti lety na pozemku zchátralé opuštěné internátní školy o sestru. Byla krutě zavražděna a Fiona se snaží přijít na to, zda byl viník, který sedí ve vězení, opravdu ten pravý. Zároveň se chystá napsat reportáž o rekonstrukci tohoto starého internátu, ale během jeho oprav je na pozemku nalezena mrtvola. Fiona začíná rozkrývat temný příběh z minulosti, a zároveň současnosti…
 

úterý 29. ledna 2019

Jidáš

Syn, bratr, strýc...ale především neuvěřitelný tyran, násilník, vrah. Toto je smutná zpověď jeho sestry, která se rozhodla jej zničit dřív, než on zničí ji.

O únosu Heinekena, pivního magnáta, jsem se dozvěděla až z této knihy. Neměla jsem tušení ani o holandském "hrdinovi" Holleederovi, kterého země oslavovala, aniž bych tedy tušila proč. Bylo to zvíře, bezcitný vrah, který se nezastavil před ničím.
Ale pojďme se na knížku podívat blíže.
Autorkou je Astrid Holleeder, sestra nechvalně proslulélo únosce a vraha Wima. Její odvaha je neuvěřitelná, i když na můj vkus jí to trvalo až příliš dlouho, než se rozhodla postavit svému bratrovi a spoklu s policií jej dostat znovu tam, kam patřil. Za mříže a navždy.
Celý klan Holleederů byl prohnilý skrz naskrz. Otec, matka, dva synové, dvě dcery. Otec rodině vládl pevnou rukou, pro ránu nešel daleko a celá rodina trpěla pod jeho záchvaty zuřivosti, které přicházely, jak se mu hodilo. Když matka sebrala odvahu od něj odejít, bylo téměř pozdě. Hodnoty, které svým dětem předal, byly značně pokřivené a všechny do jednoho si myslely, že násilí a bití k životu patří. 
Jeho pochodeň převzal nejstarší syn Wim s větší razancí. Stal se z něj obávaný kriminálník, který velmi brzy skončil za mřížemi a jeho zločinecká kariéra vyvrcholila únosem pivního magnáta Heinekena a jeho řidiče. Spolu s nejlepším přítelem a manželem jeho sestry Sonji, Corem,  oba muže zavřeli do izolované místnosti a přivázali řetězy. Po jejich osvobození oba přátelé míří do kriminálu a již tady byl prostor pro odříznutí od bratra, který rodinu terorizoval. Nestalo se tak a jeho vzestupu nic nebrání.
Astrid nás v této pětisetstránkové knize provází celou historií jejich rodiny, od dětství až do roku 2015, kdy její míra trpělivosti přetekla a konečně se rozhodla bratra zastavit. 


Pokud se na knihu Jidáš, budeme dívat jako na thriller, budeme uneseni. Pokud jako na životopis, budeme v šoku. Já tedy rozhodně byla. Celé vyprávění je neuvěřitelně smutné a nepochopitelné. Ano, vím, že na světě existují čtvrti, ve kterých je život, zde popisovaný, celkem běžný. Ale trpět pod nadvládou otce a později bratra celý život? Snášet jeho krutosti třicet let? Ne, nezlobte se, ale toto je pro mě nemyslitelné. Rodina Willema Holleedera se jej tak bála, že neváhala zničit si vlastní rodiny, odpustit mu zavraždění manžela, týrání vlastních dětí. Proč? Jak je možné, že měl takovou moc? Jsem si vědoma, že existuje cosi jako Stockholmský syndrom, ale toto je až příliš.
Přátelé, toto byla neskutečně silná kniha. Nenechte se odradit počtem stran, těch je opravdu mnoho. Jakmile se do knihy začtete, nebudete ji chtít odložit. Je plná skvělých dialogů, které životopisu dávají na autetičnosti.
Za mě obrovský palec nahoru, bylo to skvělé čtení.





                                                     Fotografie Wilema Holleedera

Děkuji Knihám Dobrovský za recenzní výtisk.
Kniha byla vydána v edici Omega.

Kniha:     Jidáš
Autor:     Astrid Holleeder
Vydal:    Omega
V roce:   2018
Stran:    544

pondělí 28. ledna 2019

Sídlo smutku

 
Sídlo smutku není hlavně duchařský román, jak by se mohlo na první pohled zdát. To je tam vedlejší. Je to spíše příběh o vypořádání se s životem, o zármutku a výčitkách svědomí. Při čtení se ocitnete sami, v knize panuje ponurá atmosféra a bude vám ze všeho tak nějak zvláštně.
V anotaci se píše, že se jedná o strašidelný duchařský příběh opuštěného sídla. Ale ten je v tomto případě opravdu vedlejší. Po smrti své matky je jedenáctiletý Marcus poslán na malý ostrov v Jižní Karolíně, ke své samotářské pratetě, žijící na břehu moře, v plážovém domku. Teta Charlotta toho moc nenamluví a Marcus je celé dny sám. Potuluje se po pláži, až narazí na opuštěný, zchátralý dům. Jde z něj strach, ale přesto ho něčím přitahuje. Později se od tety dozví, že mu ostrované říkají Sídlo smutku, protože z něj před padesáti lety zmizel chlapec a jeho rodiče. Jejich těla se nikdy nenašla a dům je od té doby prázdný, chátrá. Marcus se neustále potuluje po okolí, snaží se o minulosti domu zjistit víc a sám vzpomíná na svůj život s maminkou. Snaží se vypořádat se svými vlastními démony…
 
Do nemocnice jsme jeli jeho pick-upem. Vše předem domluvil s vedoucím pohotovosti, který nás ve výtahu doprovodil do márnice ve sklepení. Tam přistoupil k nosítkům na kolečkách a rozepnul černý vak na mrtvoly. Ležela tam přede mnou, jako by to ani nebyla ona. O jejím stavu mě doktor varoval, ještě než jsme nastoupili do výtahu. V místě, kde nosem narazila do volantu, jí vyčnívala obnažená kost a chrupavka – naše honda ještě neměla airbagy. Otevřené oči měla vyhaslé a bez života.“
 
 
 
Pokračování recenze najdete zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 

 

čtvrtek 24. ledna 2019

Nová literární krev

V tomto článku bych vás chtěla seznámit s autory, kteří stojí teprve na počátku své kariéry. Zda bude úspěšná, či nikoli, záleží jen na čtenářích. Já jsem vybrala autory, kteří na knižní scénu vtrhli a jejich hvězda stoupá s každým prodaným výtiskem.




Právník, soudní obhájce, novinář a nově také skvělý autor Rory Dunlop jistě stojí za zmínku. Jeho prvotina Co jsme si neřekli je příběhem, nebo chcete-li, deníkem jednoho manželství. Já ke čtení přistupovala s respektem, netušila jsem, co od knihy očekávat. Odměnou za toto váhání mi bylo nádherné, místy bolestné, ironické počtení. Deník, který si píše hlavní aktér, v tomto případě manžel, z vlastního pohledu doplňuje jeho žena a výsledkem je stará, známá pravda. Každá strana má svůj líc i rub.


Další tipy na novou, literární krev, naleznete v článku na stránkách Magazínu Dobré knihy

středa 23. ledna 2019

Když jsi odešel

Jednoho rána se probudí a postel vedle ní je prázdná. No ovšem, šel si zaběhat...Jenže se nevrátí, ani večer, ani následující den, ale další dny, týdny. Ale teď stojí na prahu, po dvaceti letech a ona neví, co si myslet.

Kniha Když odešel je označována jako thriller. Dovolím si s tím nesouhlasit, i když pár thrillerových prvků by se našlo. Jde spíš o zpověď muže, který se rozhodl opustit svou rodinu, nemyslíc na následky, řídíc se pouze svými myšlenkami. Ale proč? Co jej dovedlo až sem? Co vše předcházelo jeho rozhodnutí?
Celým příběhem nás provází vyprávění z pohledu Catherine, manželky, kterou opustil znenadání manžel a Simona, muž, který odešel a neohlížel se zpět. V té rodině se stalo drama, ale čtenář hodně dlouho nemá tušení, jaké. Můžeme se pouze dohadovat, co se přihodilo, co tak změnilo celou rodinu a co vedlo Simona k odchodu a spálení mostů. 
Pojďme se podívat na oba hlavní aktéry. Simon má za sebou docela krušné dětství, provázené jeho touhou po matce, která přicházela a odcházela, aniž by se ohlížela na city malého dítěte. Myslím, že právě toto jej utvářelo a ani v dospělosti se s tím nedokázal vyrovnat. 
Catherine se jeví jako dokonalá žena, dokonalá matka, dokonalá manželka. Je upřímně v šoku, proč  by ji Simon měl opustit. Přece přečkali to zlé a vyrovnali se s tím. Nebo snad ne?
Když jsem četla její vyprávění, cítila jsem v tom jemný podtón a opravdu mě můj šestý smysl nezklamal. Nic není tak, jak by se mohlo zdát.


Autor John Marrs se nám již představil loni svou prvotinou Spřízněné duše, která na pár týdnů ovládla knižní svět. Protože to byla skvělá knížka. Se svým druhým dílem rozhodně nešlápl vedle, jen si myslím, že  malinko odbočil od žánru, který sliboval. Jeho fanoušci ale zklamaní nebudou. Měla jsem trochu problém se začíst, ale jak už to tak bývá, knížka mě i přesto táhla ke stránkám, protože jsem prostě musela vědět, co se vlastně stalo a proč. Nakonec zjistíte, že se vám to čte lehce a rychle, pokud vás začne nudit Simon, okamžitě začínáte číst Catherine a to se mi líbilo. Jakoby nám autor viděl do hlavy a předem věděl, jak se budeme při čtení cítit.
Psychologický román, tak by se spíš dala specifikovat tato kniha a to velmi povedený. Budete si myslet, že Simona máte prokouknutého a fandit Catherine. Budete mít Simona za padoucha, Catherine za domácí puťku a je na vás, komu dáte své sympatie. Ale nezapomeňte, že autor je mistr přetvářky a rád si hraje s vaší myslí.




Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru.

Kniha:    Když jsi odešel
Autor:    John Marrs
Vydal:   XYZ
V roce:  2018
Stran:   368

neděle 20. ledna 2019

Trnitá sklizeň


Novodobé otrokářství? Myslíte, že jsme se ho zbavili? Jak velmi se mýlíte. Toto je opravdový příběh, z kterého mrazí.

Když svět obletí fotografie mladé dívky, která vyskočila z okna při strašném požáru továrny v Bangladéši, spustí se tím lavina strašných odhalení a tajemství, o kterých se příliš nemluví, ale všichni se s tím setkáváme.
Novodobé otrokářství, zneužívání malých dětí pro otrockou práci. Nadnárodní společnosti a jejich vedení nezajímají lidské příběhy. Jdou jen po zisku a malých nákladech a jak je nakládáno se zaměstnanci je příliš nezajímá. Ale fotografie dívky, která raději zemřela skokem z okna, než aby shořela v pekle továrny je natolik šokující, že již nelze zavírat oči.
Vysoce postavený manager oděvní továrny Cameron je zarputilý, jdoucí přes mrtvoly, ale tento čin v něm vyburcuje kus lidského já a rozhodne se v utajení bojovat za lidské podmínky. Spojí se s novinářem Joshem, který se sepsáním příběhu snaží odčinit své vlastní pochybení a najít znovu ztracenou důvěru.
Postupně se noříme do příběhu, který bere dech a mrazí z něj. Sonia, Jashel, Alya...to jsou jen střípky skutečných životů, ale oni jsou jen vrcholkem ledovce. Ale opravdu to bude stačit, aby svět prozřel a něco s tím udělal?

Je důležité, aby se se všemi dělníky zacházelo jako s lidskými bytostmi, ne jako s kolečky stroje na výrobu zisku.


K této knize jsem přistupovala s velkým respektem. Obvykle toto téma nečtu, protože jakékoliv bezpráví na malých dětech těžce nesu. Ale když už jsem rozečetla první stránku, byla jsem vtažena do děje, ať už jsem chtěla nebo ne. Její autor Corban Addison je bojovníkem za lidská práva a moc bych si přála, aby si tuto knihu přečetli ti, kteří jsou strůjci nelidských podmínek v továrnách po celém světě, kde najímají levné pracovní síly.
Bylo dojemné sledovat právnického žraloka, jak se z něj postupně stává člověk s velkým srdcem a jednotlivé příběhy mu vrací lidskost a vede jej cestou ke svému otci. Ne jednou se i mi objevily v očích slzy, protože kniha je sepsána tak opravdově, že se mě hluboce dotýkala. 
Je smutné, že v dnešní době, kdy se svět ohání různými nesmyslnými nařízeními a příkazy, se toto bezpráví může dít. Nulová bezpečnost v továrnách v Bangladéši, Malajsii či Jordánsku jsou jen malým zlomkem toho, co se opravdu děje. 

Děkuji Fortuna Libri, že vydala tuto skvělou knihu a poskytla mi ji k recenzi.

Kniha:     Trnitá sklizeň
Autor:     Corban Addison
Vydal:     Fortuna Libri
V roce:   2018
Stran:    399

úterý 15. ledna 2019

Právě teď nás baví



Název tohoto článku je mírně zavádějící. Neboť ne nadarmo se říká „sto lidí, sto chutí“. Své o tom ví každý milovník knih, to, co se líbí jednomu, druhý nedokáže přečíst. Já osobně třeba neumím číst novodobou červenou knihovnu s nádechem erotiky. Ano, jsem zcela nepolíbená boomem knihy Padesát odstínů šedi.
Tak tedy článek „Právě teď nás baví“ bude o novinkách v knižním světě, o novinkách, které momentálně hýbou knižními vodami a o novinkách, které se chystám číst.
Jako první bychom se mohli podívat k nám, domů, na českou literární scénu. Zdenka Hamerová je autorka, která má na svém kontě nejednu úspěšnou knihu. V lednu jí vychází kniha nová, s názvem Příliš tenkej led. Osobně jsem od ní četla Klejinčino tajemství a to byla skvělá kniha. Takže tuto novou si ujít rozhodně nenechám.
Pokračování článku s nejnovějšími tipy na čtení naleznete zde.

pondělí 14. ledna 2019

KING


King. Zkažený kriminálník, král podsvětí, který nejde pro silné slovo daleko. Nebojí se zabíjet, jeho život není víc, než hromada sraček, jak by sám řekl. Síla. Zbláznil vás Elitní klub králů? Pak vězte, že černé srdce Brantleyho Kinga si vás získá po pár řádcích!

V tomto románu jsou dva hlavní hrdinové. Doe se jednoho dne probudí v popelnici, celá potřísněná krví a vůbec netuší kdo je a odkud pochází. Ze své minulosti si nepamatuje nic. Stává se z ní tulačka, bezdomovec a snaží se přežít na nebezpečné ulici. King vyrůstal odmalička sám, jeho matka se o něj nestarala a otec byl neznámý. Stal se z něj už ve dvanácti samorost ulice. Už tehdy se pohyboval na hraně zákona. Dnes je z něj kriminálník, živí se mimo jiné jako tatér. Právě ho propustili z vězení, když potká Doe, která se za něco k jídlu snaží prodat svoje tělo…

sobota 12. ledna 2019

Vyhodnocení soutěže o Arabskou milenku

 
 
A je to tady. Vyhodnocení soutěže, která měla opravdu obrovský úspěch. Soutěžilo vás opravdu hodně. Právě jsme losovaly a my už známe výherce.
 
Tamtadadááááá, výherkyní se stává:
 
Šárka Levová
 
GRATULUJEME!
 
Výherkyni jsme kontaktovaly, pokud se neozve do středy  16.1., vylosujeme jiného výherce.
 
 
Všem děkujeme za účast, nezoufejte, brzy se můžete těšit na další soutěž. :-)
 
 
Krásný víkend, Vaše Jani, Veru a autorka knihy Mirka Manáková.
 
 
 

pátek 11. ledna 2019

Zkrátka se zamilujte




„Pamatuj, že poklad nalezneš tam, kde je tvé srdce.“

                                                                Paul Coelho

 
Báječná, zábavná, plná knih, originální, veselá, romantická… prostě jedinečná. Taková je tahle tyrkysová kráska s názvem Zkrátka se zamilujte.

Jak se stát knižní vílou a sbalit kluka svých snů? To je jednoduché, vezměte osud do svých rukou jako Frankie Roseová, která má smůlu na muže. Je nadšená čtenářka, nejvíc miluje Jane Austenovou, pracuje s nejlepší kamarádkou Cat v knihkupectví a dialogy ze svých oblíbených knih používají v běžném životě. Jednoho dne se Frankie odhodlá k bláznivému činu, jak najít chlapa. Do vlaků, kterými denně jezdí, rozmístí její oblíbené knížky se svým kontaktem, aby přilákala muže se stejným vkusem na literaturu, inteligentního a sečtělého. Mužů se ozývá víc a víc. Ona díky tomu začíná psát blog, který má obrovský úspěch. Až jednoho dne narazí na kluka, který miluje young adult, což je pro Frankie podřadná literatura…

 

Můj báječný knižíšek

 


 
Co dostáváme pod stromeček? To je přece jasné, převažují hranaté dárky, které všichni milujeme.
Ráda bych vám představila svého knižíška, letos byl poměrně bohatý a já jsem moc spokojená. Po rozbalení dárků jsem se zachumlala pod deku, hodila nohy na stůl, vzala si tu hromadu k sobě, všechny ty voňavé papírové krásky očmuchala, pohladila, podrobně prohlédla a pročetla obálky. Myslím, že je to rituál mnoha knihomolů, nemám pravdu?


A jaké že to byly tedy kousky? Je jich celkem deset. Sama jsem si pod stromeček naježila Jak fotit nejen na Instagram. Už delší dobu jsem po ní pokukovala, protože když člověk fotí (nejen) knížky, po pár letech už mu dochází inspirace. Navíc se mi určitě pár rad ohledně focení a dobrých fotek hodí. Rádce pročítám postupně a myslím, že mi bude v budoucnu dobrým pomocníkem. Od kamarádky Janči jsem dostala Nechte mě odejít. Tahle kniha mi úplně unikla a já jí vůbec neznala. Musím říct, že anotace zní fakt lákavě. Navíc je příběh podle skutečných událostí. Dá nám nahlédnout do obchodu s bílým masem, kde je týrání, znásilňování a mučení na denním pořádku. Od další kamarádky, Ivči, jsem dostala knihu Poutníci, už bohužel není k sehnání, ale je jednou z jejích nejoblíbenějších, tak jsem zvědavá. A další knihy byly od manžela. Napsala jsem mu samozřejmě seznam. To u nás knihomolů jinak nejde. První bych chtěla zmínit Tři vánoční přání, což je povídková kniha z pera tří českých autorů: Markéty Harasimové, Josefa Pepsona Snětivého a Alexandra Stainfortha. Jsou to tři povídky na vánoční téma, už jsem je stihla přečíst a všechny jsou skvělé.
 
 
 
 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 

 
 

středa 9. ledna 2019

Ztracený

Nastoupil do vlaku a nikdy z něj nevystoupil.Jak se může člověk ztratit v soupravě metra? Sam Wren ano a odpověď na tuto otázku opět musí najít David Raker.


Milovníkům této knižní série snad není třeba představovat Davida Rakera, soukromého vyšetřovatele, očka, detektiva, nebo jak jej chcete nazývat. Pro mě je a vždy bude chlapík, kterého zbožňuji od první knihy, kterou jsem, s ním v hlavní roli, četla.
Mrkneme se malinko na anotaci. Sam Wren ráno odjede do práce a navždy zmizí. Zmizení je o to záhadnější, že z vlaku, do kterého nastoupil, nikdy nevystoupil. Je to vůbec možné?
David Raker je opět na prahu případu, do kterého se zakousne se svým buldočím stiskem a začíná rozplétat klubko polopravd kolem zmizelého čtyřicátníka. Je jediný, kdo si všiml, že Sam v poslední době nápadně zhubl, jeho tvář nabrala sinalou barvu a jeho roztržitost je víc než nápadná. Vydává se po jeho každodenní rutině a nachází nejedno tajemství, které ovšem nevede k jeho nalezení. Jeho věrným pomocníkem se stává Colm Healy, který se po delší pauze vrací do práce, kde jej jeho bývalí kolegové nechtějí a dávají mu to patřičně najevo. Ano, Colm má za sebou trauma, které jej poznamenalo, ale také má výborný čich na případy a jejich vyřešení. Proto spolu s Davidem tvoří skvělý tým, i když každý má pro vyřešení případu své důvody. Co má společného zmizelý Sam, organizovaný zločin a sériový vrah? 
David Raker opět šlape na pár kuřích ok v řadách policie, ale to mu nebrání Sama najít a připevnit si jeho fotografii na nástěnku jako vyřešený případ.

U knih Tima Weavera jsem už na kvalitu zvyklá a proto mě nepřekvapilo, že jsem knihu otevřela a jen s nechutí odkládala, abych se pár hodin prospala.
Opět velmi chytlavý příběh, který okamžitě vtáhne do děje, okořeněný soukromím hlavního aktéra, kde sledujeme jeho nový vztah po smrti manželky. Zde se mi navíc dostalo malého bonusu ve formě staré, zavřené stanice metra, kdy má fantazie jela na plné obrátky.
Tim Weaver prostě rozhodně umí, co dodat. Kdo ještě nečetl jeho knihy, měl by to velmi rychle napravit, neboť tento autor prostě umí.

Děkuji Mystery Press za poskytnutí recenzního e-booku.
Atutorkou fotografií, použitých v recenzi, je Kateřina Kohoutová.

Kniha:    Ztracený
Autor:    Tim Weaver
Vydal:    Mystery Press
V roce:   2018
Stran:    432