neděle 20. října 2019

NOS4A2 (Vánoční říše)


„Toužíš poznat místo, kde jsou Vánoce každý den? Vydej se do země snů! Nastup a pojeď se mnou. Jsem prý únosce a vrah malých dětí, ale tomu nevěř.“

 

Victoria už jako malá zjistila, že umí zvláštní věci. Když si vezme kolo, dokáže projíždět mostem, který byl už před mnoha lety zbourán. Most ji zavede na místa, kam si sama přeje nebo jí dokáže najít odpovědi na její otázky. Jednoho dne však zkříží cestu Charliemu Manxovi, ďábelskému padouchovi, který ve svém starém černém autě s poznávací značkou NOS4A2 unáší děti. Odváží je do své Vánoční říše, kde jim slibuje Vánoce každý den. Ale z této země není návratu. Vicky mu však jako malá unikla a nestárnoucí Manx si to moc dobře pamatuje… Zachrání Victoria ztracené duše dětí a dostane konečně zlého Manxe


Pomozte mi prosím“!“
„Kde jste?“ zeptal se někdo dětským hlasem.
„Já nevím, nevím! Zabloudila jsem!“
„Už tam máme naše auto. Je v garáži. Sedněte si na zadní sedadlo a náš řidič vás odveze do Vánoční říše.“ Člověk na druhé straně linky se zahihňal. „Až tam budete, už se o vás postaráme. Pověsíme vaše oční bulvy na náš vánoční stromeček.“
Vicky zavěsila.
Za ní něco zakřupalo, prudce se otočila a viděla, že chlapec udeřil hlavou do okna. Po skle se rozběhla pavučina prasklin. Klukovi se očividně nic nestalo. (…) Dítě zaklonilo hlavu, pak jí prudce škublo kupředu a jeho hlava s dalším tvrdým křupnutím narazila do skla. Na zem spadly střepy. Kluk se smál. (…) Dítě sáhlo do rozbitého okénka a začalo hmatat po západce. Skleněné střepy ho škrábaly do zápěstí, olupovaly mu kůži, z ruky tekla černá krev. Zdálo se, že mu to vůbec nevadí.

sobota 19. října 2019

Knihy nabité smíchem




Měli jste špatný den a potřebujete rozesmát? Nebo se prostě chcete odreagovat a přečíst si něco vtipného, nenáročného, co vás pohladí po duši a zlepší náladu? Co takhle knihy plné humoru, vtipných hlášek, u kterých se můžete smát z plna hrdla nebo minimálně pro sebe usmívat „pod fousy“? Pak čtete správně. Mám tu pár zaručených tipů pro muže i pro ženy, některé „profláklé“, ale i ty méně známé, které mi vykouzlily úsměv na tváři…

Nejdřív bych ráda začala známou českou klasikou, Patrikem Hartlem. Jeho nejnovější kniha je Nejlepší víkend, ale můžete klidně zkusit také nějakou jeho starší tvorbu, jako je například Malý pražský erotikon. Patrik Hartl je známý český režisér a autor úspěšných divadelních komedií. Je proslulý svým specifickým humorem a smíchem.


 
Dále tu mám knihy Pavly Smetanové, žijící na řeckém ostrově Korfu. Autorka píše o svém životě, zážitcích ze života s Řeky, o jejich zvyklostech a jiných pohledech na věc, které jsou často pro nás velmi vtipné. Příběhy z olivového ostrova je jejím prvním vyprávěním v tomto stylu a po jeho úspěchu napsala volné pokračování Pod cypřišem se sklenkou ouza. U těchto knih jsem se opravdu velmi nasmála a ráda se k nim vracím. Jsou to milá, vtipná pohlazení na duši.

 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 

 

pátek 18. října 2019

Moje knižní srdcovka



Když jsem přemýšlela nad tím, jaká kniha je moje srdcovka, naskočilo mi jich asi pět. Ale čtyři z toho se už bohužel neprodávají a nedají se běžně sehnat, což je obrovská škoda. Takže zbyla jediná, novější. Srdcovka, která mě zasáhla na první přečtení a hodně často na ni myslím. Dopisy, které nikdo nečetl. Velmi silný příběh z druhé světové války, z části psaný formou dopisů. A teď už si pojďme tuhle silnou knihu přiblížit.


Jak mám vůbec začít? Jak popsat tu obrovskou bolest, kterou museli Dan se Stellou celý život nést? Možná takhle – druhou polovinu knihy jsem probrečela, tak moc je kniha silná. Tak moc mě chytla za srdce… Ostatně, už podle názvu jsem věděla, že to bude působivé čtení a můj šálek čaje.
 
Kapitoly se střídají ve dvou časových liniích. V roce 1943, období druhé světové války, se do sebe zamilují dva mladí lidé. Nešťastně vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Neustále si píší dopisy a snaží se pro sebe ukrást pár chvilek, které jsou v tomto těžkém období války moc vzácné. Dan se vždy po pár hodinách nebo společném víkendu vrací na dlouhou dobu bojovat. Ale pokaždé Stelle slibuje, že se pro ni vrátí. Jednoho dne ale přestane psát…
 
O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky opět dopis. Poslední. Jeden z mnoha, které odeslal, ale nikdy mu na ně Stella neodpověděla… Toto poslední psaní nachází Jess. Když si přečte všechny Danovy dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a pomůže mu najít jeho ztracenou lásku.

 
Jeden z dopisů:
 
 
28. července 1943
 
Miláčku,
promiň, tenhle dopis bude krátký. Je pozdě a zítra mám znovu službu jako náhradní pilot, i když mi připadá, že jsme se právě vrátili z dnešní mise. Byla to ta nejdelší a nejhorší, jakou jsem zažil. Naším cílem byl xxxxxx, a když jsme se tam dostali, zjistili jsme, že chlapci z Královského letectva tam dorazili před námi. Celé město bylo v plamenech. Dokonce i ve výšce tři tisíce metrů jsme cítili ten žár. Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx. Sledovali jsme, jak se po obou našich stranách katapultují posádky. Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx mám nejspíš štěstí, že jsem tady. Pořád na tebe myslím, i když mi to nepřináší stejný klid jako obvykle, protože vím, že on je s Tebou. Doufám, že se k Tobě chová slušně. Vůbec netuší, jaké má štěstí.
 
Miluji Tě. Dávej na sebe pozor. Kvůli mně.
 
D x
 
 
 
 Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 

úterý 15. října 2019

Láska po řecku



 Útěk na ostrov může být řešením všech problémů…

Winnie, Stella a Frankie jsou tři kamarádky a všechny právě zažívají ve svém životě krizi. Winnie se rozvedla, protože ji manžel podváděl, Stella je workoholička, která právě dostala padáka a Frankie se rozvádí, protože se s manželem odcizili. Chtějí uniknout svým problémům a tak se všechny tři vydají na dovolenou na jeden neznámý řecký ostrov, kam turisté nejezdí. Nakonec slovo dá slovo a ony se rozhodnou koupit zde nádhernou vilu a provozovat v ní penzion. Zdá se jim to jako splněný sen, ale starý dům skrývá mnohá tajemství a překvapení, která musí, díky místním tradicím, udržet.  Navíc ten pohledný soused, který bydlí vedle v olivovém háji a u nich v penzionu ubytovaná slavná rocková skupina a její sexy členové – to všechno dává ženám možnost odpoutat se od minulosti a začít nový život…

 Od té doby, co dorazily, se snažily bezvýhradně věnovat práci, a tak náhlé rozhodnutí odložit pracovní nástroje a vystavit tělo slunečním paprskům všechny uvítaly. Opékaly se na slunci, položené v řadě za sebou směrem k moři, klobouky jim stínily oči a ony si lakovaly nehty na nohou.“

 

pondělí 14. října 2019

Láska na Korfu



 
 
Jak to dopadne, když si slíbíte, že se už nikdy nezamilujete? Jednoho dne však odjedete s kamarádkou na dovolenou a tam se objeví svalnatý, snědý, ale také životem zlomený místní Řek?

Tess Parksová se rozhodne, že láska není nic pro ni. Ale nevydrží bez randění, neustále visí na seznamkách a každých šest týdnů si vyrazí s někým novým, to je její pravidlo. Nikdy víc než šest týdnů. Její nejlepší kamarádka má zlomené srdce, a tak Tess pozve na holčičí dovolenou na Korfu. Dají si slib, že zůstanou single a budou si spolu užívat svobody. Pak ale potká Tess charismatického majitele taverny Andrase, který potřebuje pomoci se svou panovačnou matkou. A tak se Tess s Andrasem domluví, že mu bude hrát jeho přítelkyni. Postupně se však seznamují, zažívají krásné chvilky a zjišťují, že už asi tolik nepředstírají…
 
 
 
Pokračování recenze zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 

pátek 11. října 2019

Smrtící bílá

Cormoran Strike je zpět a v plné síle. Spolu se svou parťačkou Robin se pouští do pátrání po mrtvém chlapci, jehož smrt ohlásil schizofrenní člověk. Je to pravda, nebo jen výplod fantazie jednoho nemocného muže?

V poslední knize Roberta Galbraitha Volání kukačky šlo detektivovi a jeho asistence doslova o život. Oba za svou píli, kterou věnovali pátrání po mrtvé ženě, málem zaplatili životem. Na základě zkušenosti vyhodil Cormoran Robin  z práce a vrhl se do víru popíjení, sebelítosti a lízání si ran.
Ale nyní se Cormoran vrací zpět do víru vyšetřování – a Smrtící bílá je příběhem vysokých mocností, to v prvé řadě. Když do kanceláře vtrhne schizofrenní mladík a tvrdí, že před lety viděl vraždu dítěte, Cormoran by to raději měl nechat být. Ale to rozhodně není v jeho povaze, kolotoč pátrání, které sahá do vysokých politických míst, se rozjíždí na plné obrátky. Zdá se, že detektiv má před sebou dva případy, které něco spojuje, jen najít co. Vrací se i jeho věrná asistentka Robin, která v minulém dílu málem přišla o život, ale ani to jí nevzalo nadšení a radost z práce s tímto nerudným soukromým očkem.
Sérii s Cormoranem Strikem vydává autor Robert Galbraith, ale není tajemstvím, že je to pouze pseudonym Joanne Rowling, která si tímto trochu odpočívá od psaní příběhů Harryho Pottera. A musím uznat, že volba to byla skvělá, neboť všechny díly jsou napsány nesmírně poutavě a mají miliony nadšených čtenářů po celém světě.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

čtvrtek 10. října 2019

Poslední velký den




Život bychom měli brát jako dar, protože nikdy nevíme, kolik času na něj vlastně máme…

Ava Greenová se v den svých 28. narozenin dozví, že se jí opět vrátila rakovina. Tentokráte v nevyléčitelné formě. Lékaři jí dávají maximálně rok. Ava se rozhodne nemarnit drahocenný čas v nemocnici, hodlá žít a užívat si krás světa. Také si chce splnit dětský sen – vdát se a mít svůj velký svatební den. I přesto, že je single, chce svatbu, šaty, make-up, a všechno to krásné okolo toho. Touží tento den prostě pojmout jako její rozlučku se životem, takový pohřeb, kterého se zúčastní.  Během příprav však zjistí, že láska může přijít kdykoliv, klidně i pár měsíců před jistou smrtí…

 


Přestala jsem poslouchat před pár minutami, ve chvíli, kdy doktor vyřkl těch pět slov, která jsem zoufale nechtěla nikdy neslyšet.
Je mi to moc líto.
Dívám se, jak se jeho rty pohybují, a do uší mi pronikne několik dalších slov, i když mi připadá, jako kdybych byla pod vodou nebo ho poslouchala zevnitř vysavače.
Sekundární.
Kost.
Nevyléčitelné.
Omezené možnosti.“

 

Na svou první velrybu nikdy nezapomeneš

 

Jedinečná publikace, na kterou prostě nezapomenete, určitě se k ní budete často vracet a prohlížet ty úžasné fotografie…


Ralf Kiefner pozoroval velryby na mnoha cestách v nejrůznějších koutech naší planety. Učinil překvapivé objevy a nejednou s těmito fascinujícími mořskými savci zažil dojemné okamžiky. V knize najdete mnoho informací o chování, potravě a rozmnožování velryb, ale také delfínů.
 


Plavali přímo k nám. Z vody v dlouhých a širokých řadách neustále vyskakovali další a další delfíni. Náš člun se ocitl v obležení delfíního superhejna, které mělo odhadem přes pět tisíc členů!“

 

středa 9. října 2019

TI NEPOHŘBENÍ


Ocitáme se v roce 1617. Nečekejte nagelované novodobé upíry, lásku a romantiku. V Nepohřbených vás čeká pouze temnota, zlo, spousta krve a zrození upírů v Čechách…

V roce 1640 se ve finském městečku Rauma usídlí rodina mladého Samuela. Po pár dnech se však začnou ztrácet děti, zmizí i jeho milenka a přítel. Hned na to celé město pohltí plameny. Samuel se probouzí z agónie v jakési cele, potrhaný, zakrvácený a trpí neskutečnou bolestí. Co se mu stalo? Kde je jeho Katia? A co jeho rodiče a mladší bratr Adam? Když přichází odpovědi na jeho otázky, zjišťuje, že je možná neměl chtít ani znát. Začíná dlouhá cesta plná temnoty, bolesti, krve a zlých upírů, kteří ho sledují na každém kroku…


Kde to jsem? Přemýšlel, zatímco škubal rukama, aby uvolnil provazy. Proč mě sem odvlekli? Co jsou zač? Co se to děje ve městě? Měl bych být tam, vždyť nám shoří dům! A kde je Adam? K čertu, vždyť já ho musím najít! Ale jak se odsud mám dostat?“

 

úterý 8. října 2019

Tiché zlo

Je hluchý, ale o to víc si pamatuje tváře. A to se mu může zachránit život...

Caleb Zelic je hluchý, ale skvěle odezírá ze rtů. Když mu dorazí sms od jeho starého přítele, na nic nečeká a jede k němu domů. Pozdě, jeho nejlepší přítel z dětství je brutálně zavražděn a jedinou stopou je jméno Scott, které na něj křičí z přítelovy sms.
V pátrání po pachateli tohoto hrůzného činu, je mu nápomocna bývalá policistka Frankie, která bojuje se svou závislostí na alkoholu a která je rozhodně svá. Nemůže být nesourodější dvojice, to se musí uznat. 
Caleb svého handicapu využívá ve svůj prospěch, skvěle odezírá ze rtů, ovšem jen v případě, že není příliš rozrušený, což v tomto případě není příliš zdařilé.
Vychází najevo, že jeho přítel Gary měl v životě pár tajemství a policie tvrdí, že jako policista nehrál vždy čistou hru. Kdo je onen tajemný Scott, o kterém jeho přítel psal a kterého se tak bál? Je oním brutálním vrahem, který je vždy o krok napřed? A co s tím vším může mít společného Calebův bratr Anton, který býval závislý na drogách? A proč se vyšetřování ujímá policista, který nepatří do oddělení vražd? Příliš mnoho otázek, ale málo odpovědí. A je jen na Calebovi a Frankie, přijít všemu na kloub.


Nakladatelství Cosmopolis vydalo thriller s neobvyklým hlavním aktérem a to dodává knize na zajímavosti. Nestává se často, aby vyšetřující detektiv byl neslyšící a byl mi sympatický od první stránky. Příběh začíná velmi akčně a ihned jsme vtaženi do děje. Kniha je docela útlá, má 232 stran a milovník thrillerů ji zhltne jako jednohubku. O to víc jsem nadšená, i když dávám přednost tlustším knihám.
Musím se zmínit k obálce, neboť ta je jednoznačně neobvyklá. Na první pohled odpuzuje, ale na ten druhý, když se na dokonale vypracovanou fotografii tváře zadíváte, přeběhne vám mráz po zádech. 
Autorka Emma Viskicová s touto kniho rozhodně nešlápla vedle. Ihned po vydání s ní vyhrála v Net  Kelly Award cenu v kategorii debutový román a velkým překvapením se stalo, když v Davitt Award kniha získala další tři ocenění.
Tiché zlo je prvním dílem ze série Caleb Zelic a nebude na škodu, když se mrknu na zoubek i dalším dílům, které u nás snad brzy vyjdou.


Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis.

Kniha:    Tiché zlo
Autor:     Emma Viskic
Vydal:    Cosmopolis
V roce:   2019
Stran:    232

pondělí 7. října 2019

Němý svědek

Emma má tajemství, které v ní hlodá už několik let. Emma je matkou a manželkou, ale nemůže se hnout z místa, neboť hrozí, že její čin vyjde najevo. Emma zavraždila svého přítele a je na čase vyjít s pravdou ven.

Irská autorka Caroline Mitchellová se nám vůbec po prvé představuje s psychologickým románem, který od prvních řádků stojí za naši pozornost.
Emma, coby nadaná studentka, má v soukromí spoustu problémů. Matka od nich odešla a ona zůstala se sestrou, která se brzy postavila na vlastní nohy, a otcem, který se postupně uzavírá sám do sebe. Když na její školu nastoupí nový učitel Luke, který jí věnuje až příliš pozornosti, chytá se toho jako tonoucí stébla a začne nezdravý vztah, ve kterém není vítěze. Pedagog Luke ji zahrnuje přílišnou otevřeností, něžnostmi, které vyústí až po milostné okouzlení, ze kterého ovšem brzy začne couvat. A pak přijde osudný den, kdy Emma Luka zabije a zakope na zahradě. O pár let později je Emma manželkou Alexe a matkou malého chlapce, majitelkou úspěšného obchodu, ovšem stále bojující se svými zažívacími problémy. Střídají se u ní stavy přejídání, následného zvracení, a když Alex navrhne, že by dům prodali a přestěhovali se do města, Emma ví, že nastal čas vyjít s pravdou ven a Alexovi vše vypovědět. Ovšem Luke se znenadání objevuje na scéně a vše se začíná zamotávat. Přece ho zavraždila a zakopala, nebo ne?
Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

pátek 4. října 2019

Madony z Leningradu


 


Velice lidský román o válečných hrůzách z období leningradské blokády, hladomoru, smrti, Alzheimeru, stáří a odcházení…

Marině je osmdesát dva let, zapomíná tváře svých blízkých, bloudí ve vlastním domě. Nedokáže udržet v hlavě nové informace, ale všechno, co se stalo v hluboké minulosti, před šedesáti lety, je pro ni jako dnes. A tak vzpomíná na chvíle, kdy žila v Leningradu a ukrývala vzácná umělecká díla z národního muzea, když se schovávali před bombovými nálety ve sklepě, trpěli obrovským hladem a smrt byla na každém kroku…


Svatá Marie, matko Boží,“ vydechne chraptivě. „Smiluj se nad námi.“ Z hadrů se zvedne ruka podobající se pařátu a pokusí se chytit Marinu za kabát. Marina vyděšeně ucukne. Když se k ní pařát znovu natáhne, uhodí do něj tak prudce, že spadne do sněhu a zůstane tam nehybně ležet. Marině kolem tváře víří sníh a zaplavuje ji panika. Má pocit, že jí srdce vyskočí z prsou, není schopná uvažovat, nemůže zformovat jedinou myšlenku, až na to, že ten přízrak ji chce stáhnout k sobě. Lidé se zhroutí a umřou tam, kde upadli. To nesmí dopustit. Nesmí umřít tady na ulici. Musí se vrátit do muzea.
Potom uvidí dvě hluboko zapadlé oči, které na ni hledí z vlněného šátku ovázaného kolem obličeje. Tiše ji prosí. Marina ví, že tu ženu nedokáže zvednout. Nemá sílu vytáhnout ji na nohy, natož ji přimět k chůzi.

 

čtvrtek 3. října 2019

Říjnové knižní lahůdky

Léto nám definitivně vzalo za své a vlády se chopil podzim. Zatím je k nám velice mírný a za okny máme krásné babí léto, které ještě láká k procházkám. Ale není na škodu zásobit se novými, právě vycházejícími knihami.




Jako první bych zmínila thriller Má sestra je sériový vrah. Dvě sestry, z toho jedna je tak trochu šílená. Když zazvoní telefon, jedna ze sester ví, co to znamená. Bělidlo, gumové rukavice, pevné nervy a silný žaludek. Neboť její sestra opět někoho zabila.


Trochu se teď naladíme na citovou strunu a sáhneme po skvělé Kate Morton a jejímu nejnovějšímu románu Hodinářova dcera. Léto roku 1862, temné vody Temže a příběh, který o stopadesát let později stále zasahuje do životů lidí.


Pokračování najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy.

středa 2. října 2019

Kdo je Robert Galbraith?

Harry Potter, škola čar a kouzel v Bradavicích a příběhy, které lámaly rekordy v prodeji. Snad neexistuje na světě člověk, který by tuto knihu a později i seriál, neznal. Já osobně jsem Harrym naprosto nepolíbená a snad bych si příběhy malého chlapce, který okouzlil svět, měla přečíst. Ale stále nenadešel jeho čas a dávám přednost detektivkám, které autorka Joanne Rowlingová vydává pod pseudonymem Robert Galbraith. Snad aby se na chvíli vymanila ze šílenství kolem Harryho Pottera, rozhodla se napsat detektivní román v hlavní roli s bručounem a svérázným soukromým očkem Cormoranem Strikem. A trefa to byla rovnou do černého, neboť co vzejde z pera autorky, okamžitě získává miliony nadšených čtenářů.

Kdo je vlastně spisovatelka, která dětskou knihou pobláznila jak děti, tak dospělé? Momentálně patří, díky svým knihám, k jedné z nejbohatších žen světa, ale ne vždy tomu tak bylo. Po nevydařeném manželství s portugalským reportérem, ze kterého jí zůstala dcera, se přestěhovala zpět do Edinburgu, kde to rozhodně neměla jednoduché. Neměla práci, její existence závisela na sociálních dávkách, ale v hlavě se jí už rodil nápad na postavu Harryho Pottera, kterého stvořila doslova na koleni, cestou vlakem. Koluje fáma, že román psala po kavárnách, aby se vyhnula svému nevytopenému bytu, ale to sama autorka popřela.
Již první díl Harry Potter a Kámen mudrců způsobil neuvěřitelné šílenství a hvězda jménem Rowling vyletěla do oblak. Následovalo dalších šest dílů, k tomu přidejme i pár doplňkových knih jako jsou Fantastická zvířata a kde je najít a další, ale vše má svůj čas. Rowlingová si potřebovala od světa fantazie odpočinout a vydala se na dráhu zločinu. Ne ve skutečnosti, ale ve své knize, nazvané Prázdné místo. Děj knihy zasadila do malého městečka, ve kterém sama vyrůstala a točí se kolem sousedských vztahů.
Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy.

úterý 1. října 2019

Láska po italsku




Sandy právě pochovala svou maminku, a ta měla na smrtelné posteli poslední přání: doručit dopis, který napsala neznámé ženě. Sandy netuší, kdo ta žena je. Na obálce je pouze její jméno, bez adresy. Ví pouze, že záhadná Anna kdysi žila v Neapoli v Itálii.


A tak se Sandy vydává po stopách dopisu, objevuje krásy letní Itálie, toulá se uličkami Říma, navštíví Koloseum, Fontanu di Trevi, objevuje tajemnou Neapol, Pompeje a spousty dalších míst. Navazuje nová přátelství a objevuje také lásku. Během cesty rozplétá rodinné tajemství, které jí pomůže najít nový smysl života.
 
 
„Konečně našly obrovskou barokní fontánu, dominující malé piazze. Kolem okraje kašny se strkaly stovky lidí, pořizovaly si selfie a házely přes rameno do vody drobné mince úplně stejně, jako to udělala před mnoha lety i Sandyina matka.
„Hodíme taky?“, navrhla Lia. Říká se, že když to člověk udělá, zase se do Říma vrátí.“ 
 
 
 
Pokračování čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 

pondělí 30. září 2019

Prokletí Schwartzovy vily


Strašidelný starý dům, dávné tajemství, nedaleký hřbitov, nalezené dopisy, zjevující se duchové… Svět živých a mrtvých se střetává a nenechá vás spát!

Mladí manželé Nora a Leonard čekají miminko a žijí u rodičů. Chtěli by vlastní bydlení, ale nemají dostatek finančních prostředků. Jednoho dne se však naskytne příležitost koupit levný byt ve staré secesní vile, na samotě za městem, u hřbitova. Má to však více háčků, proč je nemovitost tak levná. Jedním z nich je například to, že se ve městě odjakživa povídá, že v tomto domě straší, stalo se tam mnoho hrůzných věcí. Mladí manželé však povídačkám nevěří a po nabídce skočí. Starý byt se snaží zútulnit jak mohou. Minulost domu je však příliš temná a i Noru s Leem dostihne. Začínají se dít zvláštní věci, oba vídají dospělé i děti ve sto let starém oblečení, někteří ho mají i zabahněné či zakrvácené. Nora se pustí do pátrání po minulosti domu, aby odhalila, co se zde vlastně kdysi stalo…

Dobrý Bože!
Ochraňuj mě před ním. Ochraňuj mě před nimi! Připadám si tu jako svázaná. Slyším je všude kolem sebe. Bojím se. Bojím se otevřít oči, když slyším jejich hlasy, a děsí mě představa, že ublíží mému dítěti. Tolik jsem si ho přála a tolik jsem se radovala, když jsi dopustil, aby se stal ten zázrak početí. Cítím jeho pohyby ve svém těle a připadám si jako panna Maria. Ona ten zázrak zažila. Věděla, co to je cítit své milované dítě uvnitř sebe. Cítit, jak se hýbe, jak pluje uprostřed toho záhadného prostoru, věděla, kdy mu tluče srdíčko. I já to vím. Vnímám ten zázrak života, a zároveň se ho děsím. Proč tohle dopouštíš? Proč jsou tady? Aby mi ublížili? Co jsem udělala, že musím být trestána jejich hlasy. Vždyť nejde jen o mě, jde především o mé dítě…“

 

pátek 27. září 2019

Matčina hra

Emily miluje Adama. Adam miluje Emily. Jak prosté. Ale je tady někdo, kdo lásce nepřeje a snaží se překazit svatbu stůj co stůj. A ten někdo je Adamova matka....nebo to bylo úplně jinak?

Hned na začátek musím podotknout, že jsem fascinovaná. Z knihy, od které jsem neočekávala zhola nic, jen prostě čtení na večer, jsem dostala to, po čem mé čtenářské srdce bažilo už dlouho. A to je skvělý zážitek a stránky, od kterých jsem se jen těžko odtrhávala. 
Když se Emily seznámí s Adamem, nehledá partnera, natož budoucího manžela, ale stane se. Za nedlouho tvoří pár a je na čase, seznámit se s rodiči. U Emily je to jednoduché, ale s Adamovou matkou je trochu potíž. Už od prvního setkání je jasné, že v ní Emily nenajde spojenkyni, ani milující druhou matku. Adamova matka je plně závislá na svém synovi a Emily jen tiš trpí. Přece jen, znají se tak krátce, jak vážné to mezi nimi může být?
Ovšem osud si přeje něco jiného a velmi brzy se začíná plánovat svatba. A začínají vylézat první kostlivci ze skříní. Adamova bývala přítelkyně, která zemřela krutou náhodou je jen jedním z nich.
Na odkrytí karet dochází na rozlučce, které se účastní všechny Emiliny přítelkyně, bohužel i její bývalá tchýně, která na ni pozve Emilinu kamarádku. Ovšem bývalou kamarádku, se kterou má Emily nevyřízené účty a začíná jít do tuhého, Adamova matka nepokrytě přiznává, že svatbě zabrání stůj co stůj a Emily tuší, že přesvědčit Adama, že jeho matka je šílená, nebude nic jednoduchého.
Adamova matka neváhá sáhnout po jakékoli psychické zbrani, aby svatbě zabránila a Adama dostala od Emily co nejdál. Neštítí se absolutně ničeho a od nevinných narážek přechází do přímého útoku a svatba se odkládá.
Ale Emily má jeden trumf v rukávu, kterým Adama k sobě připoutá. Čeká jeho dítě, které se narodí navzdory nenávisti jeho matky.
Myslíte si, že je to všechno tak jednoznačné? Opravdu si myslíte, že by autorka vymyslela tak plytký příběh, nad kterým budou plesat miliony nadšených čtenářů?

Jsem absolutně nadšená! To píšu bez uzardění a stojím si za tím. Ano, myslela jsem si, že znám celou pravdu příběhu, vím, kdo je tady padouch a kdo oběť. Jak krutě mě autorka Sandie Jonesová vyvedla z omylu.
Od prvních stránek mi byl hlavní protagonista Adam nesympatický. Přišel mi nabubřelý, panovačný a samolibý a to se mi závěrem jen potvrdilo. Na druhé straně tady máme Emily, která se ho držela zuby nehty, i přes to, jaký byl maminčin mazánek a jak moc podléhal matčiným vrtochům.
Do hry vstoupil i Adamův bratr James a tomu jsem fandila, i když mu Emily ve své zaslepenosti nedala žádnou šanci.
Stánky ubíhaly zběsilým tempem a já jsem nedostala ani sebemenší prostor pro nudu. Naopak, autorka mě udržela naprosto čilou a hltající každé její slovo.
Závěr snad byl malinko přitažený za vlasy, ale no a co? Je to fikce a to nesmírně zdařilá a překvapivá, přesně taková, jakou u psychothrillerů očekávám.
Takže za mě velký palec nahoru a pevně doufám, že se dočkáme i dalších knih této spisovatelky, neboť český čtenář by neměl být ochuzen o další skvělý příběh.

Děkuji Nakladatelství Grada za recenzní výtisk.

Kniha:     Matčina hra
Autor:     Sandie Jonesová
Vydal:    Grada
V roce:   2019
Stran:    352

Babičky a dědečkové nejsou k zahození

Když jsem byla malá a onemocněla jsem, na hlídání mě dostala babička. Ještě dnes si živě vybavuji, jak babička voněla po mentolových bonbonech a krémem na ruce. Celé dny trávila u okna s pletením v ruce a já ji fascinovaně pozorovala, co dokáže. Babička byla studnice vzpomínek. Prošla si válkou, jako sudetská Němka měla spoustu příběhů, ale na hodně věcí jsem se jí nezeptala. A dnes toho trpce lituji.


Teď jsem i já babička, i když mladá a nemám tolik příběhů, které bych mohla svému tříletému vnukovi vyprávět. Ale něco se přece jen najde, a miluji ten jeho pohled, když mi sedne na klín a zašeptá: Babičko, a proč…Babičky a dědečkové jsou důležitými členy rodiny – a nebudou tady pro nás věčně. Užívejme si proto vzájemných chvilek a snažme se být s nimi co nejvíce.
Blíží se podzim, sychravé a deštivé počasí bude svádět k pobytu doma.  Čas jako dělaný na skvělou společenskou hru Babičko, dědečku… jak to tenkrát bylo? Spousta karet s retro obrázky, rodinná vyprávění, při kterých se spojí všechny věkové kategorie.
Pokračování článku s tipy pro prarodiče najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy

čtvrtek 26. září 2019

Esence Asli


 
Asli je fenka, její páníček si říká Kouzelník. Potulují se spolu po Egyptě, přes poušť. Kouzelník má obrovskou žízeň, a tak když dorazí do přístavu, prodá Asli námořníkům. Jejich cesty se rozdělí. Asli je na lodi do Indie, kde má chytat krysy, ona je však pejsek vegetarián a zabíjet zvířata se jí příčí, protože ani nejí maso. Kouzelník později zpytuje svědomí a lituje, že se Asli takhle ošklivě zbavil. Snaží se jí najít, a tak také vypluje do Indie. Když loď s Asli dorazí na pevninu, fenka se odpojí od námořníků a toulá se sama uličkami plnými odpadků. Potká mnoho dalších psů a lidí, někteří jsou hodní, někteří zlí. Oba zažívají různá dobrodružství. Kouzelník se po cestách jednoho dne dostane do meditačního centra, kde objeví jednu ženu…

Zprvu jí bylo proti srsti zabíjet lodní hlodavce. Asli zvířata nejedla, ani mrtvá, ani živá. V tomto se od ostatních psů lišila. Ale jen kvůli krysám tu Asli byla a jen za jejich lov měla dostávat najíst. Musela zatnout zuby a proměnit se v hladovou kočku. I když doopravdy netušila, zda to její srdce schvaluje. Ta, kterou lovila, navíc ráda hryzala pro plavbu životně důležité věci, a to opravdu nebylo ani trochu bezpečné.“
 

 

středa 25. září 2019

Účetní z Osvětimi




Oskaru Gröningovi bylo 21 let, když jako příslušník SS nastoupil do koncentračního tábora Osvětim. Měl zde vést záznamy o zabavených cennostech vězňů, včetně peněz. Denně přepočítával hromady bankovek, které, jak věděl, byly ukradené uvězněným Židům. Věděl o vraždění a o všech hrůzách, které se v koncentračním táboře děly, ale sám se vždy ospravedlňoval tím, že je přece pouhý účetní, na zabíjení se nepodílí. Až v jeho 94 letech – za sedmdesát let po konci války, ho německý soud odsoudil.

Autor knihy Reiner Engelmann protíná Oskarův životní příběh různými myšlenkami ohledně soudních protokolů, na základě různých rozhovorů a přibližuje také jeho soudní proces.


 Když proběhla selekce a nově příchozí vězni odešli, stál Oskar Gröning na rampě už jen s jedním rottenführerem a najednou uslyšeli dětský pláč. Gröning se rozhlédl a zjistil, že tam leží nemluvně zabalené do deky. Nejspíš ho tam matka nechala úmyslně v naději, že se o ně někdo postará. Dítěti mohlo být pár měsíců. Matka jistě tušila, že dlouho nepřežije, ale pokusila se ho zachránit, napadlo Oskara Gröninga.
Jen co mu to blesklo hlavou, sklonil se rottenführer k dítěti, popadl ho za nohy, rozmáchl se a udeřil mu hlavičkou o nárazník náklaďáku připraveného k odvozu zavazadel. (…) Dotyčný se jen zašklebil a hodil mrtvé tělíčko na náklaďák.