Celoživotní příběh velmi silné ženy, která dokázala ovládnout bouři, ale ne vlastní osud…
Na jednom řeckém ostrově vyrůstá dívka, které říkají Kri-kri,
jako té horské koze, žijící na Krétě. Protože i ona je divoká, nespoutaná a
s kozami v horách vyrůstá odmalinka. Její život plný svobody a
mořského vánku však zničí druhá světová válka. Ostrov obsadí Němci a místní
jsou zničení. Její dětství končí, navíc nečekaně otěhotní. Povídá se, že ženy
v jejich rodu měly vždy jen jednu dceru, ale ona porodí v šestnácti
letech trojčátka. Nacisti jsou na ostrově čím dál více agresivní, střílí ty,
kdo se jim nelíbí a berou jim všechno, co mají. Nastává hladomor a ostrované se
nemají jak bránit. Osud Kri-kri a jejích dětí se proplétá s historií
ostrova, který i po válce bojuje o přežití. Později se popisuje nástup turismu,
jak se začínají stavět hotely, zabírat půda, která sloužila k obživě a jak
všechno ovlivňuje nejen Kri-kri, ale všechny místní.
„Kri-kri
proto s údivem pozorovala Spyridulu, jak každý večer dlaní smetala ze
stolečku drobečky a shromažďovala je v plechovém hrnečku. Už v něm
měla asi tři centimetry drobků.
„Když
takhle sbíráš drobky týden, už se pak s nimi dá něco dělat. Až jich bude
ještě víc, přidám k nim vodu. A kápnu tam trochu medu, jestli nějaký
najdu,“ řekla a dodala: „Irini má recept na fazolovou polévku bez fazolí, musím
se jí zeptat, jak se dělá.“
Němci
a Italové sice odtáhli, ale na ostrově začal hladomor. Mrtvý byl pekař, všichni
tři mlynáři, většina chlapů, kteří uměli lovit ryby. Zásoby byly vydrancované
vojáky, kdo něco měl, dávno jim to musel odevzdat.“
Scarlett Wilková opět nezklamala. Ukázala nám, že zkrátka umí výborně psát a že tak dokonale vtáhne do děje, že jsem si lámala hlavu nad tím, o jakém ostrově tedy píše. Zkoumala mapy a přemýšlela, kde tedy ta Kri-kri žije. Protože ona je skutečná, velmi v to věřím, v knize je to totiž mockrát naznačeno.
Jsem moc ráda, že se autorka
vrátila k tématu Řecka, je to pro mě zkrátka srdcovka a dozvědět se něco
nejen o druhé světové válce na ostrovech, ale hlavně o nástupu turismu a pohled
z druhé strany, je velmi přínosný. Vlastně mě nikdy nenapadlo, že
prodávání půdy, a zastavění pozemků, mohlo být tak citlivé téma. Ale souzním,
proto jsme vždycky jezdili na ty méně turistické ostrovy, ubytovaní
v soukromí. Úplně vidím oči té staré babičky, která nám chystala každé
ráno snídani. Za nimi se mohl klidně skrývat podobný příběh, jako vyprávěla
autorce Kri-kri.
Text na první stránce knihy ve vás vzbudí ještě větší napětí
a zvědavost a čtení knihy určitě dodává ještě větší hloubku. Píše se tu:
„Nesnažte se z náznaků vypátrat, o který ostrov jde. Nedávejte si slova,
věty a kapitoly do souvislosti s tím, co se dá najít na mapách a
v cestopisech. Nedělejte to. Může to být nebezpečné…“
Pokračování recenze čtěte zde, v Magazínu Dobrých knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat