Naděje je to, co nám dává víru v lepší zítřky. A ty vždycky musí přijít, protože pro rodinu uděláte i nemožné, seberete se z opravdového dna a jedete dál. I toto je ve zkratce román Síla naděje od mojí oblíbené autorky Barbory Walterové Benešové.
Gábina je žena, která není
spokojená ve svém klidném manželství, a tak opouští muže i s malým synem a
zkouší, jaké to je, být single. Velmi brzy však pozná nového přítele, jemuž
později neřekne jinak než dárce. Ten jí udělá ze života peklo a ona se dlouho odhodlává
od něj zmizet jednou provždy.
Ondřej. Muž, který si dosud
myslel, že žije ve šťastném manželství. Dokud nepřijde domů o něco dřív a
nepřekvapí doma ženu s jiným mužem v posteli. Na povrch nakonec
vyplují i její dřívější nevěry a Ondra se chce rozvést. Stěhuje se pryč a u
manželky nechává jejich dvě děti. Čtyřměsíční Julinku a čtyřletého Davídka.
Kdyby jen tušil, jak se jejich život bude ubírat dál, možná by nikdy neodešel.
Děti byly několik let týrané a on moc dlouho bojoval, aby je mohl dostat k sobě
do péče.
Gábina a Ondra se poté, co si
prošli oba peklem, seznámí a zamilují. Jsou si navzájem oporou, ale co oba
zažili, to se nikdy nezapomíná…
„ |
Seď, kurva, nebo ti zase rozbiju držku. Už mě fakt začínáš srát“,
hrozil vztekle ukazováčkem. „Prosím, nesahej na mou dceru“, žalem se jí zvedal
hrudník a cítila hleny, jak si je rozmazává po obličeji jako malé dítě.
„Buď v klidu, na to si počkám, až jí bude alespoň patnáct.
Přefiknu jí jako první, už se nemůžu dočkat“, vysmíval se Zrzce do obličeje.