Právě teď nás baví

 

Sledujete pravidelně naše články o tom, co nás právě baví číst? Pak se pohodlně usaďte, připravte si něco dobrého a pojďte se s námi opět inspirovat pár knihami, které nás během léta zaujaly nejvíce. Ať už toužíte po zombie postapokalyptické knize, pohádce nebo nějaké erotice, určitě si z těchto tipů vyberete.

 

Všemi dary obdarovaná je velmi dobře zpracovaná postapo. Kdo má rád zombie, určitě neváhejte. Melanie je desetiletá, velmi inteligentní dívenka. Žije na vojenské základně, kde se pod přísným dohledem seržanta Parkse vzdělává. Miluje svou učitelku, slečnu Justinovou, staré řecké báje a všechny informace o světě venku, včetně toho jaký byl před apokalypsou. Zbytek země totiž ovládají hladovci, živí mrtví, kteří žerou lidské maso. Melanii začíná být divné, proč vždy děti vozí na výuku připoutané na vozících, později však zjistí, že je to potřeba. V blízkosti lidí dostává i Melanie chuť na jejich maso. Co to znamená? Na to musí časem přijít sama. Základna je později napadena hladovci a Melanii, společně se slečnou Justinovou, seržantem Parksem, doktorkou Caldwellovou a ještě jedním vojínem, se podaří utéct. Ocitnou se v ohrožení, bez plotů a zdí…

Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.

Puls

Zombie postapo? Ano i ne. Telefoňáci jsou trošku jiní zombíci, ale rozhodně námět zaujme všechny fanoušky postapokalyptických románů a milovníky Stephena Kinga…

Civilizace je v nenávratnu, nastává období temna. Nebe už patří jen ptákům a elektroniku raději nezapínáte. Tedy především mobilní telefony. Proč? Protože telefony řídí jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, ovládne lidi, kteří se chovají trochu jako zombie. Pár přeživších se ocitne bezprizorně v jakémsi civilizačním temnu plném násilí a chaosu, schovávající se před takzvanými telefóňáky, a ti se snaží dostat každého živého bez mobilu. Podaří se všem hlavním hrdinům přežít a shledat se se svojí rodinou?

„

Clayi, my jsme normálové, a to je jeden vroubek proti nám,“ řekl Tom. „Spálili jsme jedno jejich hejno To je dohromady druhý a třetí vroubek. Žij a nech žít se na nás nebude vztahovat.“

„Proč by mělo?“ dodal Jordan. „Otrhanec říká, že jsme šílení.“

„Ale nemají se nás dotýkat,“ doplnil Clay. „Takže bych měl být v pohodně, ne?“ Na to už se nedalo říct vůbec nic.

Všemi dary obdarovaná - audiokniha

Velmi dobře namluvený zombie postapokalyptický román, u kterého se rozhodně nudit nebudete!

Melanie je desetiletá, velmi inteligentní dívenka. Žije na vojenské základně, kde se pod přísným dohledem seržanta Parkse vzdělává. Miluje svou učitelku, slečnu Justinovou, staré řecké báje a všechny informace o světě venku, včetně toho jaký byl před apokalypsou. Zbytek země totiž ovládají hladovci, živí mrtví, kteří žerou lidské maso. Melanii začíná být divné, proč vždy děti vozí na výuku připoutané na vozících, později však zjistí, že je to potřeba. V blízkosti lidí dostává i Melanie chuť na jejich maso. Co to znamená? Na to musí časem přijít sama. Základna je později napadena hladovci a Melanii, společně se slečnou Justinovou, seržantem Parksem, doktorkou Caldwellovou a ještě jedním vojínem, se podaří utéct. Ocitnou se v ohrožení, bez plotů a zdí. Mají namířeno do Majáku. Na poslední místo v Británii, které je bez nákazy. Čeká je však nebezpečná cesta napříč zemí, kde vládnou zombíci…

Všemi dary obdarovaná je velmi dobře zpracovaná postapo. Kdo má rád zombie, určitě neváhejte. Kapitoly se střídají z pohledu Melanie, doktorky Caldwellové, slečny Justinové a seržanta Parkse. Ty namluvili Klára Sedláčková Oltová, Dana Černá a Vasil Fridrich. Každá kapitola má zhruba 25 minut. Celá kniha se velmi dobře poslouchá.

Děj je spíše poklidný, ale přesto není nudný. Všechno jsem prožívala s Melanií a měla ta neživá monstra před očima. Jejich cestování a hledání vhodného úkrytu jsem prožívala s celou skupinkou. Autor píše velmi poutavě a já se bavila od začátku do konce.

Takže co říci závěrem? Pokud máte rádi postapo a zombíky, rozhodně si tuto knihu/audioknihu nenechte ujít. Je zase úplně jiná, než ty ostatní, co jsem doposud četla nebo viděla. Zpracování z pohledu malé dívky, která objevuje vlastní identitu, je opravdu velmi neobvyklé a zajímavé.

Moc děkuji ONEHOTBOOK za recenzní audioknihu.

Všemi dary obdarovaná koupíte zde.

Evoluce: Věž zajatců

„Evoluce je nezastavitelná.

Evoluce je nevyhnutelná.

Před nikým se nezastaví.

Ani před námi.“

 

Příběh začíná přesně tam, kde předešlý díl, Město přeživších, skončil. Lucie a její přátelé se dostanou do citadely, ovšem kromě Jema. Ten zůstal uvězněný v divokých horách a bojuje zde proti neustále útočícím zvířatům. Později se také snaží najít cestu do města přeživších, za svými kamarády. Všichni doufají, že je Jem v pořádku a mezitím se rozhlížejí po místě, kde se za nimi zavřely brány. Vypadá to, že tu znovu ožil středověk. Mnoho otázek a věcí je tabu, knihy jsou zakázané, vědy a technologie dokonce považovány za černou magii. Naše parta se však snaží pátrat a zjišťují, že nejsou jediní cestovatelé časem. Snaží se utéct z tohoto nehostinného místa, projít zemí squidů, přes poušť, až k Enklávě…

„

Něco štíhlého, tenkého se připlížilo ke Kattě, obtočilo se jí kolem horní půlky těla a zdvihlo ji do výšky. Přitisklo chapadla k jejímu tělu a přinutilo ji upustit kousek masa. Pak ji to odtáhlo dozadu. Katta křičela. Stínovité pohyby naplnily lesní podrost. Jem vyskočil a popadl svůj nůž. V témže okamžiku ucítil, jak z temnoty i po něm něco chňaplo a popadlo ho za paže. Tenké, pevné chapadlo ho otočilo velkou silou a trhlo jím do výše. Jem lapal po vzduchu. Kopal a supěl a snažil se vymanit, ale jeho protivník byl mnohem silnější. Ani ostatní neunikli.“

 

Evoluce - Město přeživších

Evoluce je nevyhnutelná. Evoluce se před nikým nezastaví. Ani před námi!

Lucie a Jem, spolu se skupinou dalších studentů, cestují do Spojených států na výměnný pobyt. Letadlo proletí jakousi bouří a musí nouzově přistát na letišti v Denveru. Když vystoupí a vidí opuštěný terminál, zarostlou přistávací dráhu, obrovské praskliny v zemi a asfaltu, nikde ani živáčka, všem to dojde. Svět, který dosud znali, už přestal existovat. Něco se stalo a nejspíš to bylo už dávno. Vyjdou prozkoumat okolí a zjišťují, že si město bere zpátky příroda. Potkávají různá zvířata, která na ně útočí jako na vetřelce. Co se tady vlastně stalo? Byla civilizace úplně zničena? Stali se z nich jediní přeživší ve ztraceném světě? Mají vůbec nějakou šanci na přežití?

„

Silnice byla zatarasena. Před dlouhou dobou se tu zřejmě zřítil most a jeho trosky pokrývaly vozovku na metr vysoko. Betonové bloky, ležící na dálnici z jedné strany na druhou, představovaly nepřekonatelnou překážku. Mezi nimi rostly stromy, křoví a na metr vysoká tráva. Na pravé straně bylo plno neproniknutelných močálů, vlevo to vypadalo trochu sjízdněji, ale bylo nemožné se tam dostat.“

REMADE

Remade  je skvělý, děsivý postapokalyptický thriller (nebo sci-fi, chcete-li), výborně napsaný, vy budete hltat každou stránku a knihu přečtete jedním dechem!

Zákeřný virus se šíří světem… Leon se s maminkou a jeho mladší sestrou Grace přestěhoval z New Yorku do Londýna. Leon ve škole moc nezapadá, rozvod rodičů nese hůř než sestra. Trpí neustálými bolestmi hlavy a migrénou. Najednou se začnou šířit zprávy o neznámém viru, na který umírají tisíce lidí v Africe. Během týdne virus zasáhne i Londýn a spolu s ním celý svět. Leon s rodinou se rozhodnou utéct z města na venkov, kde snad bude bezpečněji. Během cesty jsou svědky toho, jak vir lidi zabíjí z minuty na minutu. Muži, ženy i děti se před jejich očima přeměňují na tekutinu, zůstává po nich jen oblečení a kosti. Může lidská rasa přežít? Jak zabránit šíření viru? Mají vůbec šanci na normální život?

 

„

Leon zíral na plexisklo. Naráželo, mlátilo a bušilo do něj tolik různých rukou.  Mužské a ženské. Nápor prstenů, náramků, zlatých hodinek a nalakovaných nehtů. Plexisklo bylo čím dál zamlženější, zamazané spirálami potu z rukou (…).

„Ach můj bože…“ zavrtěl vousatý muž hlavou. „Ti chudáci…“ (…)

Ten sbor naříkajících, plačících a křičících… Kdyby existovalo peklo, znělo by takhle. Určitě. Zamlženým plexisklem mohl Leon vidět hrubé obrysy rukou. Zdálo se, že teď jsou šmouhy zabarvené. Růžová, jako nějaký levný hotelový sprchový gel (…). Leon se otočil zpátky a zahlédl to, o čem věděl, že ho bude pronásledovat až do konce života, jakkoliv bude dlouhý. Obličeje. Jeden nad druhým… přitisknuté k té malinké mezeře, od podlahy až téměř po strop. Mužské a ženské, mladé a staré, bílé, hnědé, černé… všechny se stejně zeširoka otevřenými ústy… vyceněnými zuby a krvácejícími dásněmi. A oči, ze kterých vytékaly růžově zbarvené slzy.