Šikmý kostel: Kniha, která mi vyrazila dech.

 

Asi v českých knižních vodách není člověk, který by o této knize neslyšel. Šikmý kostel vtrhnul do knihomolského světa a způsobil boom nebývalých rozměrů. Jak je to možné? Čím si kniha získala tolik příznivců? Románová kronika, která boří mýty o nálepce bestseller. Podívejme se, o čem je.

O životě. Prostém, jednoduchém životě v letech 1894–1921. V době, kdy se svítilo petrolejovými lampami, kdy se pro obyčejnou sůl chodily daleké pochody, kdy v kraji, který proslul černým uhlím, hornictví také zabíjelo.

Celý příběh začíná obrovským důlním neštěstím, při kterém zahynula spousta mužů, jejichž rodiny poté zůstaly vystaveny chudobě a nejedna z nich musela opustit svůj dům. Odehrává se v pastevecké vesnici na pomezí Čech a Polska, která byla a dodnes vlastně je známá právě svými doly a „černým“ řemeslem. Je to příběh obyčejných rodin, hlavně žen, o jejich každodenním boji o přežití v těžké době, mužů, kteří za své povolání mnohdy zaplatili svým životem.

Autorkou této románové kroniky je Karin Lednická, knižnímu světu známá především jako majitelka nakladatelství Domino. Tato rodačka z Karviné, jejíž historii poprvé představuje právě ve své prvotině, se při psaní se plně ponořila do pátrání, vyhledávala starousedlíky a nešetřila otázkami. Své historické znalosti hojně doplnila vzpomínkami lidí, kteří se starou Karwinou měli co do činění. A kdo Karin Lednickou zná osobně, ocení její jemnou povahu, sympatické vystupování a klid, s jakým vystupuje na veřejnosti, i když její duši svírá tréma.

Pokračování článku na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Sny o pádu

 

Larkin se před devíti lety rozhodla odjet z rodného města a nechat za sebou vše, co ji k domovu táhlo. Vybudovala si úspěšnou kariéru a byla pevně rozhodnuta, že se již nikdy neohlédne zpět. Ale její zpráva o její pohřešované matce ji donutí změnit názor a vrací se zpět. Mysleli byste, že je to začátek příběhu. Ale není, je to jen malý dílek skládačky v úspěšném psychologickém románu Sny o pádu.

Tato kniha je vyprávěna ve dvou časových rovinách, ale jedno mají společné, a to jsou mladé ženy, hledající své místo na zemi. Před padesáti lety v tomto městě žila trojice mladých dívek, kamarádek na život a na smrt. Margaret, Ceecee a Bitty. Každá úplně jiná, ale přesto by jedna za druhou položily život. Věřily, že společně zestárnou a nic jejich přátelství nezničí. Ale stačilo málo a jejich životy se obrátily vzhůru nohama. Stačilo málo a zjistily, že jejich přátelství nestojí na tak pevných základech, jak si myslely.

Sny o pádech jsou druhou knihou americké autorky Karen White, která se v letošním roce českým čtenářům představila jako spoluautorka knihy Skleněný oceán. Pokud chcete psychologický román, jste tady správně. Přestože hlavními hrdinkami jsou především ženy, své slovo v knize dostanou i muži a jsou neméně důležití.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Skleněný oceán

 

Lusitania, luxusní loď, která, podobně jako Titanic, měla být nepotopitelná. Ale německé válečné ponorce se to podařilo a loď šla ke dnu i s většinou pasažérů. Spolu s ní se v hlubinách oceánu ztratily příběhy a osudy lidí. Existuje však někdo, kdo chce znát alespoň některá tajemství pohřbená pod hladinou.

Píše se rok 2013 a mladá úspěšná spisovatelka Sarah Blakeová má za sebou první román. Ovšem je to již dlouho a úspory docházejí, stejně jako nápady na další knihu, která by její konto alespoň trochu pozvedla. V pozůstalosti své matky najde truhlu po babičce, o které jí matka vždy říkala, že ji nesmí za žádnou cenu otevřít. Poslechla. Tedy až doposud. A před jejíma očima se začíná odvíjet starý příběh, potopený v dubnu 1915 spolu s jejími předky. Cestuje proto do Anglie, kde se snaží o kontakt s Johnem Langfordem, pravnukem Roberta Langforda, stevarda na lodi Luisitania, který by jí mohl objasnit pravdu – pokud by tedy ovšem o jakýkoliv rozhovor stál. 

Celá kniha se odehrává ve dvou časových rovinách. Pohled do minulosti nám představuje Caroline, manželka bohatého Američana Gilberta Hochstettera, která je proti vyplutí na širé moře. Na lodi se setkává se svým přítelem Robertem Langfordem, který ji nevysvětlitelně rozechvívá. U svého manžela se jí příliš porozumění nedostává a k příteli ji táhne nevysvětlitelné pouto, kterému nerozumí. Ale blíží se osudný střet s německou ponorkou a rozhodnutí, které se chystá učinit, se blíží. Na palubu osudní lodi se nalodí i Tess, zlodějka, kapsářka, podvodnice, pro kterou vyplutí znamená začátek nového života. Velmi brzy je jasné, že v celém dramatu jde o něco víc než pouze o potopení lodi. Své si zde zahraje i nedokončená skladba, kterou manžel Caroline opatruje jako oko v hlavě.

Pokračování recenze si můžete přečíst na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Mizející dívky

 Malé městečko, ve kterém zmizela sedmnáctiletá dívka. Jediné, co po ní našli, je jen mobilní telefon. Ale není jediná, kdo zmizel....

Josie Quinnová je detektiv, toho času suspendovaná, ale to jí na buldočí vytrvalosti vůbec neubírá. Když ve městě zmizí mladá Isabelle, rozhodne se na případu pracovat ve svém nedobrovolném volnu.  Ale ona dívka není jedinou, kterou by se policie měla zabývat. Jistý profesor po nehodě zmíní jméno Ramona a Josie je brzy jasné, že policie má před sebou další případ, který je ještě podivnější. Tajemná dávka, která nereaguje na nic ze svého okolí, poskytuje jen pramálo vodítek. Ale detektiv Josie Quinnová si jde za svým cílem, neboť je jasné, že tyto dvě dívky něco spojuje. A to něco je velmi nebezpečné, jde o čas, než se ze zmizelé Isabelle stane oběť vraha. Nejen její suspendování, ale i neochota velících důstojníků a lidí výše postavených jí pátrání po spojitostech obou případů komplikuje. Pokud chce zabránit smrti mladé dívky, musí se vydat hluboko do své vlastní minulosti a na místa, která chtěla nechat v hlubinách zapomnění.

Na český, knižní trh dorazila novinka zbrusu nové série, v hlavní roli s detektivem Josie Quinnovou. A ihned byla kniha přirovnávána stylem k Bryndzovi, či Marsonsové, ale já tato přirovnání nemám ráda. Autorka Lisa Reganová prostě jen sepsala příběh, ve kterém je hlavní hrdinka žena, která se ničeho a nikoho nebojí a jde si za svým, ať to stojí, co to stojí. Ano, je sympatická, naprosto sebevědomá, ale také si nese svá traumata, jak už to bývá v těchto thrillerech zvykem. Má za sebou manželství s mužem, který býval jejím přítelem, kolegou, manželem a který ji nemilosrdně zklamal. Ale na druhé straně jí rozchod umožnil otevřít své srdce dalšímu muži, který ji doslova zbožňuje. Tedy aspoň v tomto případě lze říct, že všechno zlé je pro něco dobré.

Vyšetřovací metody Josie nejsou ničím novým, v porovnání s jinými knihami, ale nelze jí upřít, že má v sobě velkou dávku čehosi, co je vám na ní prostě sympatické. Nečekané zvraty jsou bonusem příběhu a můžu se vsadit, že si okamžitě zamilujete  i ostatní protagonisty příběhu, kteří se vám budou zdát v knize nedůležití.

Pokud se dočkáme i dalších dílů této série, jsem zvědavá, zda si svižné tempo autorka udržíi nadále. Necháme se překvapit.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis. Kniha vyšla pod vedením Nakladatelského domu Grada.

Kniha:     Mizející dívky
Autor:     Lisa Reganová
Vydal:    Cosmopolis
V roce:  2020
Stran:    384

Komunita

 Sever Islandu a malá, ledem a tmou obestřená vesnice, čítající deset obyvatel. Tajemství, které by nemělo být odhaleno…

Životem unavená, mladá učitelka Una se rozhodne změnit svůj dosavadní, bezútěšný život a chytí se nové příležitosti. Přijme místo učitelky na odlehlém místě ledově chladného Islandu, kde touží začít nový život. Její nové místo je ponuré hned od prvního dojmu. Vesnice, kde žije pouhých deset obyvatel a dvě děti, které má učit. Zdá se vám to podivné? Místní komunita není příliš přívětivá a vypadá to, že její přítomnost vyvolává nelibost u většiny místních. Místo aby se radovala z nového začátku, nervozita Uny se stupňuje a aby toho nebylo málo, v jejím novém, podkrovním bydlišti se ozývají podivné zvuky, doprovázeny obrazovým vjemem malé holčičky. Její strach nahánějící vzhled doplňuje ještě pomalu a tichým hlasem odříkávaná básnička. Na její otázky, kdo by ta dívenka mohla být, má majitelka domu jen velmi strohé odpovědi. Vše se vystupňuje ve chvíli, kdy umírá jedna z dívek, kterou měla Una učit a vesnice mlčí. Tajemství, které dřímá pod povrchem, hrozí zničit její sny o novém životě.

Učitelka, která není v životě příliš šťastná, snažíc se najít své místo na zemi. Una, která má za sebou traumatizující zážitek, kdy našla svého mrtvého otce na Štědrý den. Mladá žena, která má tak trochu problém s pitím a vypadá to, že není příliš schopna odlišit co je skutečné a co jen zážitkem, zahaleným vinným oparem. Trochu zvědavá, trochu nešťastná, ale pořád jen žena, která chce jen žít tak, jak si vysnila v dětství.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

Maják na útesech

 

Stačí ztratit na moment paměť a váš život se změní do nejmenších detailů. Ale pozor na moment, kdy si vzpomenete. Mohli byste přijít o minulost, přítomnost, i budoucnost…

Susanne se po autonehodě se svým přítelem ocitá ve zvláštní situaci. Je naprosto ztracená, nepamatuje si své jméno, svou minulost, ani cíl cesty, kam jela. V kapse kabátu najde jen dopis, adresovaný jakési Anne-Marie, ve kterém ji kdosi zve do Bretaně na pohřeb. V domnění, že je to její pravé jméno, se vydává na cestu a kolo osudu se roztáčí. Na místě se seznamuje se starou ženou, bydlící ve starém majáku, která by měla být její babička. Přesvědčena, že je ztracenou vnučkou, se seznamuje s obyvateli malé vesničky a je vtahována do koloritu všedních dní. Rybářské domky, v nichž bydlí lidé, kteří ji okamžitě přijímají mezi sebe, i tajemný Alan, který se dosud nevyrovnal s bolestnou ztrátou své milované rodiny. Ale vzpomínky, uvězněné hluboko v duši a zákoutích mozku, se pomalu vracejí a hrozí, že Susanne, alias Anne-Marie by mohla přijít o své nalezené štěstí.

Susanne, jako hlavní hrdinka, je celkem sympatická dívka, která se jen zapletla do nebezpečné hry se svou pamětí. A bylo to jen dobře, neboť ve svém skutečném životě by tolik štěstí nejspíš nenašla. Tlak její vlastní rodiny na její vzdělání, absence teplého rodinného krbu, honba za kariérou, to jsou atributy jejího skutečného života. Na druhé straně jako Anne-Marie zažívá běžný život obyčejného venkovana, přátelské návštěvy sousedů a klid, po kterém každá z nás ve skrytu duše touží.

Pokračování recenze si můžete přečíst na stránkách Magazínu Dobré knihy.