Píše se rok 2013 a mladá úspěšná spisovatelka Sarah Blakeová má za sebou první román. Ovšem je to již dlouho a úspory docházejí, stejně jako nápady na další knihu, která by její konto alespoň trochu pozvedla. V pozůstalosti své matky najde truhlu po babičce, o které jí matka vždy říkala, že ji nesmí za žádnou cenu otevřít. Poslechla. Tedy až doposud. A před jejíma očima se začíná odvíjet starý příběh, potopený v dubnu 1915 spolu s jejími předky. Cestuje proto do Anglie, kde se snaží o kontakt s Johnem Langfordem, pravnukem Roberta Langforda, stevarda na lodi Luisitania, který by jí mohl objasnit pravdu – pokud by tedy ovšem o jakýkoliv rozhovor stál. 

Celá kniha se odehrává ve dvou časových rovinách. Pohled do minulosti nám představuje Caroline, manželka bohatého Američana Gilberta Hochstettera, která je proti vyplutí na širé moře. Na lodi se setkává se svým přítelem Robertem Langfordem, který ji nevysvětlitelně rozechvívá. U svého manžela se jí příliš porozumění nedostává a k příteli ji táhne nevysvětlitelné pouto, kterému nerozumí. Ale blíží se osudný střet s německou ponorkou a rozhodnutí, které se chystá učinit, se blíží. Na palubu osudní lodi se nalodí i Tess, zlodějka, kapsářka, podvodnice, pro kterou vyplutí znamená začátek nového života. Velmi brzy je jasné, že v celém dramatu jde o něco víc než pouze o potopení lodi. Své si zde zahraje i nedokončená skladba, kterou manžel Caroline opatruje jako oko v hlavě.

Pokračování recenze si můžete přečíst na stránkách Magazínu Dobré knihy.