sobota 30. listopadu 2019

Vánoční dekorace

Advent se nezadržitelně blíží a ve většině domácnostech začíná propukat panika, že nemáme nic na vánoční stůl, nemáme nazdobené okna, nemáme věnec na dveře. Nepanikařme! Pokud nejsme nijak zdatní v ručních pracích, obchody jsou plné lákadel, ale má to háček – stojí nekřesťanské peníze. Mám pro vás pár knih, ve kterých najdete podrobné návody na dekorace, které zvládnete za pár korun, a dokonce můžete zapojit i děti.

Pomeranč, hřebíček, skořice…to jsou naprosté základy tvoření vánočních dekorací. A v útlé publikaci Zvládnu to sám… vám poradí, jak na to.


Máte doma papírové sáčky a nevíte co s nimi? Já vím! Papírové hvězdy, které jsou originální, dají se pověsit kamkoliv a přesný postup vám poradí publikace Top hvězdy z papírových sáčků. A zvládnete to i s pomocí dětí.


Pokračování na stránkách Magazínu Dobré knihy.

pátek 29. listopadu 2019

Jak si zařídit domov

Anotace:

Taky si rádi prohlížíte časopisy o bydlení a chcete to mít stejně krásné u vás doma? Toužíte vytvořit pro sebe a svou rodinu opravdový domov, ale vůbec nevíte, jak na to? V této knize získáte návod, jak postupovat krok za krokem, aby byl výsledek podle vašich představ.

Naučte se používat postupy a triky bytových designérů, díky n
imž všechno ladí a skvěle vypadá, ale také dobře slouží, funguje a dělá vám každý den radost. V této praktické knize nenajdete žádnou nudnou teorii. Je plná akčních kroků, cvičení a pracovních listů, které vás dovedou k vysněnému bydlení. A navíc – bude vás to bavit!
 
 
Protože nás příští rok čeká zařizování nového bydlení, tak pro mě byla tato krásná publikace jasná volba. Už styl na úvodních fotografiích se mi moc líbil a tak jsem po tomto rádci sáhla s jistotou.

čtvrtek 28. listopadu 2019

Dívej se, jak zemře

Návrat mladé policistky do míst jejího dětství zkomplikuje nález mrtvé ženy. Jak se Harriet vyrovná s předsudky a vlastními, osobními problémy?

Jakoby se pytel roztrhl s tématy návratů do rodného města a policisty, kteří mají kupu svých problémů. Ani v knize Dívej se, jak zemře tomu není bohužel jinak.
Harriet je policistka, která se vrací do malého městečka Skane, neboť její otec je nemocný a někdo se o něj musí postarat. Stává se právoplatným členem místní policie a nebude to mít lehké. Setkává se s nedůvěrou, kradmými pohledy a nezmění se to ani poté, co je přivolána k vraždě bohaté statkářky. Je jasné, že čin má na svědomí psychopatický vrah a kolotoč pátrání běží na plné obrátky. Harriet, která v osobním životě čelí svým vlastním démonům, naráží na spoustu tajemství, která se začínají objevovat a nedůvěra okolí v její osobu jen roste. Pachatel je zatčen, konec případu. Ale něco tady nesedí, místní starousedlíci něco tají a je jen na Harriet, aby přišla na to, co se skrývá za mlčením obyvatel ospalé, rybářské vesničky. A postupně odkrývá místní poměry a vztahy, aby na konci našla tu správnou odpověď.

Musím podotknout, že severských detektivek jsem přečetla docela dost a všechny mají jedno společné. Malé vesničky, pokryté věčným chladem a místní obyvatele, kteří něco tají nejen před policií a navíc si jeden druhému vidí rovnou do talíře.
Dívej se, jak zemře je první díl ze série a není to vůbec špatný příběh. Ano, hlavní hrdinka s sebou opět vláčí těžké břemeno v podobě vlastních problémů a to už mi trošku začíná vadit, jakoby všechny policistky musely být neurotičky se zálibou v popíjení, či závislostí na prášcích na spaní.  V tomto případě je to nadměrná závislost na nikotinu, ale pořád lepší než přežvykování žvýkačky.  Ale pokud se od tohoto klišé oprostíme, vyjde nám žena, trochu nervózní, trochu roztěkaná, ale s mozkem na pravém místě. Její milostný život značně pokulhává a na pohodě jí nepřidá ani složitý vztah s její nadřízenou a ostatními kolegy nového působiště. Vše je ztíženo jejím bývalým bydlištěm, neboť skok z hlavního města do malé vesnice o pár obyvatelích, to by asi zvládl málokdo.  O svých schopnostech neustále pochybuje, ale jde si za svým a nehledí na nedůvěru, kterou k ní mají místní obyvatelé.
Pokud se autorka bude držet stejné vlny a v dalších dílech nám nabídne to samé tempo, máme se rozhodně na co těšit.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Grada.

Kniha:     Dívej se, jak zemře
Autor:     Anna Bagstamová
Vydal:    Metafora
V roce:    2019
Stran:    400

úterý 26. listopadu 2019

Malum

 
 
Její příběh není jako ostatní, protože její příběh je po smrti.

Elitní klub králů je velmi krutý svět, do nějž byla vtažena Tillie, chudá dívka, vyrůstající v karavanu svého násilnického otce. Tillie se zamiluje do Nata, který je jedním z hlavních králů. Když ale mladá dívka poznává, jaká je jejich společnost, kolik zla, falše, přetvářky a moci skrývá, už z tohoto světa nemůže nikdy vystoupit. Říká se, že kdo z něj chce ven, musí jít jedině nohama napřed. Tillie postupně odhaluje další a další tajemství a Nate trhá její srdce více a více na kusy. Přežije tahle zlomená mladá žena krutý svět Elitního klubu králů?
 
 
„Slíbil jsi mi, že neumřeš,“ zašeptám ochraptěle. Odkašlu si, odtáhnu se ode dveří a přejdu k jeho posteli. Přikrývka v hedvábném černém povlečení není ustlaná a to mě na okamžik zarazí. Než mě něco napadne, v kapse mi zavibruje mobil. (…) „Prosím?“„Jdi k oknu.“„Kdo volá?“ zeptám se a rozhlédnu se po pokoji.Tlumený hlas je mechanicky upravený, aby utajil hlas volajícího. „Velmi bedlivě poslouchej mé instrukce, Tillie. Teď jdi k oknu.“
 
 
Amo Jones nám opět naservírovala zvrhlý příběh, který vás velmi zasáhne. Malum je čtvrtý díl série Elitní klub králů, v předešlých se zabývala hlavně Tilliinou kamarádkou Madison a prvním králem Bishopem. V tomto románu nám podrobně popíše příběh Tilly a Nata.
 
Malum je trošku jiný než předešlé díly, dá se nejspíš číst i samostatně a zaobírá se vážným tématem, které mě absolutně rozsekalo. Už v úvodu sama autorka upozorňuje, že je tato kniha i na ni krutá. Cituji: „ V této knize je scéna, která je nejenže drsná, nýbrž také znepokojivá a reálná. Stává se to a v životě mě to poznamenalo.“
 
 
 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 
 
 
 
 

Mízožravci


Český horor? Už vím, že autoři nakladatelství Golden Dog tohle prostě umí!





Martin Novák se vrací po mnoha letech do rodného města, aby probral byt po zesnulé babičce. Při probírání starých věcí se zamýšlí, že v jeho životě bylo těch úmrtí nějak hodně. Přináší snad svým blízkým smrt? Vždyť už v dětství umírali lidé, a nebylo jich málo. Vzpomínky na jeho mladá léta jsou temné a bolestivé. Je snad Martin prokletý? A co to městské společenství Ochránci Háje, které panuje v místě tiše, ale je okolo něj opředeno spousty záhad? Co se zde dělo už tenkrát, za druhé světové války?


Když poprvé spatřili tu spoušť, až se jim zatajil dech. Bylo to něco, co se nevídá každý den. Něco, co člověka poznamená na celý život. Z malebné čtvrti starých a ještě starších domů zbylo jen poničené torzo. Některé budovy byly již srovnány se zemí, lépe řečeno se změnily v hromady cihel a kamení, jiné tvořily bizarní ruiny, jen několik málo jich doposud stálo, zdánlivě nezasaženo, pustých a tichých, čekajících na exekuci. (…) Celá čtvrť byla úplně mrtvá. Vypadala jako scéna z katastrofického nebo válečného filmu.“

 

pondělí 25. listopadu 2019

Narušení


Skutečný příběh z psychiatrické léčebny, na pozadí 60. let v USA.



 

Susanna je poslána, po jediném sezení s psychiatrem, do psychiatrické léčebny, aby podstoupila léčbu deprese. Prý jen na pár týdnů, nakonec zde stráví dva roky. Ve svém příběhu popisuje pobyt v léčebně, příběhy jednotlivých pacientek, a to, jak to v takovém zařízení chodilo. Autorka knihy je zároveň hlavní hrdinkou a je to její autobiografický příběh. V tomto zařízení od roku 1967 pobývala a vypráví zde podrobně svůj vlastní život.
 


Seděly jsme na zemi před sesternou a kouřily. Sedávaly jsme tam rády. Mohly jsme tak dohlížet na sestry. „Při pětiminutových kontrolách to nejde,“ řekla Georgina.
„Já to zvládla,“ řekla Lisa Cody.
„Ne,“ řekla pravá Lisa. „Nezvládla.“ Právě proti Lise Cody zahájila svou kampaň. „Při patnáctiminutové jsem to zvládla,“ změnila to Lisa Cody.
„Při patnáctiminutové možná jo,“ řekla Lisa.
„Patnáctiminutovka je snadná,“ řekla Georgina.
„Wade je mladej,“ řekla Lisa. „Patnáct by mu stačilo.“

 

Zvládneš to...


Okamžité povzbuzení při smutku a obavách…

 

Anotace:

Souhrn nádherných ilustrací s hloubavými citáty a laskavými afirmacemi dodávají čtenáři odvahu k tomu, aby si byl vědom svých myšlenek a aby pečoval sám o sebe, ať vyznává jakýkoliv životní styl.

Všechny ilustrace jsou uklidňující, a současně zdravě podporující. Upřímně reflektují vnitřní problémy mnoha lidí, kteří musí čelit hektickému stylu současného světa a jeho nárokům.
Duševní zdraví je téma, která se týká každého z nás, ačkoli jen málokdo má odvahu o něm upřímně mluvit. Kate Allan to udělala…

Přátelská a usmívající se zvířátka v neobvyklých barvách působí jako pohlazení, díky němuž je mnohá těžká situace lépe zvládnutelná a zbavená počáteční hrozby.
Pro denní meditace jako účinná pomoc při depresích, smutku a úzkostech. Poselství knihy je vhodné pro děti i dospělé.

Všechny afirmace jsou také v angličtině.

pátek 22. listopadu 2019

Právě teď nás baví



Co právě čteme? Co nás zaujalo poslední dobou z novinek nejvíce a chceme o tom dát světu vědět? Zachumlejte se do deky a nechte se inspirovat tím nejzajímavějším. Podívejte se na naše knižní tipy, kde najdete od každého žánru něco.

 
Na svou první velrybu nikdy nezapomeneš

 
Se zatajeným dechem jsem četla o výpravách do hlubin, kdy se Ralf potápěl pouze se šnorchlem a ploutvemi, aby mohl velrybí zpěv pocítit na celém těle, nebo doprovázet velryby a dívat se s nimi z očí do očí či pozorovat hejna delfínů, kteří si chtějí neustále hrát. Byl to úžasný zážitek a já jsem moc ráda, že knihu nakladatelství KAZDA vydalo. Už teď totiž vím, že si ji budu prohlížet hodně často, kdykoliv budu chtít načerpat pozitivní energii nebo mi bude smutno po tom nádherném mořském světě.


Pařížský architekt


Velmi napínavý román, ač smyšlený, tak vlastně skutečný. Protože se v této době tohle všechno dělo. Autor podrobně popisuje, jak například gestapo mučilo všechny, kteří měli něco společného s tím, že se obrátili proti Říši. Jak šli po každém a byla to vysloveně honba na skrývající se Židy. Byla to doba, kdy jste nemohli věřit nikomu, protože se všichni báli o život. Hltala jsem každou stránku knihy od začátku do konce. Architekt mi během čtení opravdu přirostl k srdci, ač to nebyl vyložený klaďas, navenek se nezdál, ale později se ukázalo, jak měl velké srdce a dobrou duši.


Rebelský dědic


Rebelský dědic je výborně napsaný new adult román, kde se hlavní hrdina s vulgární mluvou nepáře, ale přesto je citlivý a láskyplný. A také ví, co přesně chce. Rushe si zamilujete na první pohled a určitě budete hltat každou kapitolu. Autorky Penelope Ward a Vi Keeland jsou pro mě vždy sázka na jistotu a ani tentokráte nezklamaly.

 
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
 


 

Dívky, které slyšely plakat moře




Strhující příběh o lásce, zradě, naději a statečnosti inspirovaný skutečnými událostmi potopení Titaniku. 

 
Patnáctého dubna 1912 sedí v záchranném člunu číslo 21 mimo jiných také tři ženy, všechny pozorují, jak Titanic klesá ke dnu. Každá žena je z jiné společenské třídy. Podvodnici Charlotte z druhé třídy se díky neštěstí podaří skrýt pravdu o své minulosti a chce začít nový život. Bohatá Esme z první třídy má výčitky a zároveň je hluboce zamilovaná do svého milence. Poslední je Švédka Anna ze třetí třídy, která opustila svou rodinu a zemi, aby našla v Americe lepší život.
Žádná z žen nikdy nepřestala slyšet nervy drásající výkřiky a lidi, kteří prosili tu noc o svůj život. Celou dobu je všechny pronásledují výčitky, co mohly udělat lépe. O dvacet let později se ženy znovu setkávají a znovu musí čelit rozhodnutím, která učinily. Tajemství, která měla klesnout na dno moře, znovu vyplouvají na povrch a otevírají staré jizvy, vzpomínky a city.

 
„Uplynuly dvě hodiny od chvíle, kdy ledovec narazil do trupu Titaniku, a hodina od okamžiku, kdy byl spuštěn na hladinu první záchranný člun. Záchranný člun č. 21, jeden z posledních, které opustily loď, je ve vodě pět minut. Námořník uchopí Annu kolem pasu, takže se člun nakloní ještě víc. (…) Titanic se potápí. Špička přídě je už pod hladinou a voda dál neúprosně stoupá a nechává za sebou roztroušené předměty z lodi. Osazenstvo záchranného člunu č. 21 pozoruje maličké, vzdálené postavy na palubě, které se snaží zabránit nevyhnutelnému, a jak se náklon paluby neustále zvětšuje, šplhají nahoru.“


Fascinující životní příběhy tří žen, které pluly na Titaniku a přežily. Kniha začíná prologem, kde posádka lodi Carpathie pomáhá zachráněným ze člunů na palubu, identifikuje je, a pak se ženy postupně vrací v myšlenkách znovu k té tragédii. Podrobně popisuje co se dělo před nárazem na ledovec, během toho, ale také o mnoho let později.


Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.




 

čtvrtek 21. listopadu 2019

Naděje pro Fleetwood


Tento historický román, inspirovaný skutečnou událostí, tzv. honem na čarodějnice v Pendle Hill, nám ukáže, jaké je to být ženou v době, kdy jen pouhé podezření z čarodějnictví může znamenat smrt…

Ocitáme se v roce 1612, v Lancashire. Velmi mladá šlechtična Fleetwood Shuttleworthová je již po několikáté těhotná, avšak dítě nemá žádné. Všechna její těhotenství skončila špatně a její manžel na ní neustále tlačí, že chce dědice. Fleetwood jednou objeví dopis, v němž doktor manželovi píše, že už další porod určitě nepřežije. A tak si mladá žena najme porodní bábu Alici, která jí jediná dokáže pomoci od neustálých nevolností a špatných stavů. Alice je však obviněna z čarodějnictví a záhy uvězněna v žaláři, hrozí jí oprátka. Fleetwood podnikne pátrání a všechny kroky k tomu, aby dokázala její nevinu. Záleží na tom totiž nejen život Fleetwood a Alice, ale také nenarozeného dítěte, které umí zachránit jedině ona…


Soud,“ zašeptala. „Ale čarodějnice se věší.“
„Většina z nich ano.“ Poklekla jsem před ní a vzala její ruce do svých. „Avšak, vy jste ještě nebyla zatčena, ještě je čas změnit Rogerův názor. Alice, musíte mi říci, co jste dělala u Deviceových v Malkinově věži. Mohu vám pomoci, Richard vám může pomoci.“

 

středa 20. listopadu 2019

Mlsný ježek Toník


Nedávno jsem Vám představila Ustrašenou veverku Barborku (recenze zde) a nyní bych Vám ráda představila ježečka Toníka…

 

Anotace:

Vybíravost v jídle může překazit i zimní spánek

Ve vysoké trávě se schovává zvláštní zvířátko. Poznáš ho podle jeho bodlinek? Kdo by to tak asi mohl být? Ten malý čmuchálek se jmenuje Toník a je to ježek. Toník je moc zvědavý. Obzvláště se mu moc líbí objevovat, co skrývá les, louka a potok. Když má Toník moc pohybu, tak mu někdy začne kručet v žaludku. Pohádka pro malé i velké čtenáře, která odhalí řadu zajímavostí ze života těchto zvířátek.
 

 
 
 

V náruči kanibala


Výborně napsaný, napínavý a děsivý dobrodružný román, z pera mojí oblíbené české autorky Barbory Walterové Benešové, vás šokuje a pohltí!


Adriana si svůj život pamatuje až od chvíle, kdy ji před dvěma lety našli ležet na ulici před britskou ambasádou v Sierra Leone. Vůbec netuší, co se stalo v jejím životě předtím. Nyní se chce ale vdát a touží si vzpomenout na předešlý život. Když jí gynekolog při prohlídce oznámí, že minimálně jednou určitě porodila, její snoubenec jí navrhne vrátit se na místo činu, do Afriky, do Sierra Leone, kde by si mohla vzpomenout. Má opravdu někde dítě? A co její obrovské jizvy na zádech? Jaké krutosti se jí vlastně staly? Vzpomene si, kde jí to věznili?


Jirkův děsivý pohled zůstal nezměněný, když se nad ním začali muži znovu sklánět. Pořád měl otevřené oči, i když už vůbec nedýchal. K mému úžasu se dva z nich svlékli úplně do naha. Odvázali si bederní roušky a celí se pomazali Jirkovou krví vytékající z bodné rány. Ostatní kolem nich poskakovali a tančili. Další dva rozdělali kousek stranou oheň. Když se po chvíli pořádně rozhořel, položili přes něj ploché kamenné desky. Skoro to vypadalo jako nějaký pravěký gril.
Nemohla jsem se strachem ani pohnout, tohle bylo mnohem děsivější než v nějakém hororu. Ti dva šílenci, co se dosud pomazávali krví, najednou vyndali nože a začali k mému úžasu okrajovat maso z Jirkovy mrtvoly.“

 

úterý 19. listopadu 2019

Podzimní tvoření


Znáte to? Teď je přesně takové to mezidobí, kdy nám skončila práce na zahradě a na vánoční cukroví a tvoření vánočních dekorací nám ještě nějaký ten pátek zbývá. Truhlíky s muškáty nám už uvadly, pokojové rostliny se chystají k zimnímu spánku, pokud nemluvíme o vánočním kaktusu, který mimochodem u nás vždycky uvadne dřív, než rozkvete. Ale nechce se nám jen tak založit ruce do klína. Máme pořád chuť něco tvořit a zvelebovat. To je přesně ten správný čas mrknout na Dobré knihy a najít si pár inspirujících nápadů.
Nemáme po ruce nic moc vhodného a v obchodech se nám utrácet nechce? Pojďme se podívat, co by nám mohla nabídnout příroda kolem nás. Pomůže nám v tom publikace Nápady na podzim a zimu, která nám poradí, co lze najít třeba v lese a co krásného z toho stvořit.


Pokračování článku na inspiraci ke tvoření najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy.

pondělí 18. listopadu 2019

Jan Vavřík - bděte..vlastně čtěte


Spisovatel Jan Vavřík je pro mě osobně synonymem skromnosti, lidskosti a upřímnosti. Do svých knih vkládá autentické příběhy, které čerpá ze svých zážitků a které si získaly srdce nejednoho čtenáře. Na nic si nehraje, říká, co si myslí a jde si za svým. Možná právě proto se může věnovat zaměstnání, jaké vykonává, a ve volném čase, kterého nemá mnoho, spřádá nitky příběhů, které se čtou samy. Je mi velkou ctí, že mi dovolil jej krátce vyzpovídat a na náš telefonní hovor dlouho nezapomenu.


Nedávno Vám vyšla nová kniha Případ Kláry P. Je to pokračování knihy Kolotoč strachu, nebo jde o zcela odlišný příběh?
Lze říci, že se jedná o volné pokračování Kolotoče strachu. Kolotoč je moje prvotina, mám radost, že se líbí i po čtyřech letech. Dnes bych jej napsal krapet jinak, ale svůj účel splnil. Ozvala se mi řada lidí, že jim čtení příběhu pomohlo. A z toho mám upřímnou radost.
Nelze si nevšimnout, že jste novou knihu vydal pod jiným vydavatelstvím. Je tato spolupráce pro Vás větším přínosem?
První dva romány vyšly pod Bránou, ale na další spolupráci jsme se již nedohodli. Každopádně byla to Brána, která mě „udělala“ a patří jí za to dík. Nové nakladatelství Olympia mi ovšem nabídlo lepší podmínky…, tak už to prostě bývá. Obálka Případu se velmi povedla.
Máte rozepsanou další knihu? Čtenáři již netrpělivě vyhlíží Vaši knihu Ve stínu levandule.
A kdyby jen jednu. Mé další dílo, které nyní píšu, se jmenuje Ve stínu levandule. Je to příběh z válečné Francie, který se věnuje genocidě pařížských židů za druhé světové války, popláčete si. Knížka zasahuje do současnosti, vnučka po odsouzeném válečném zločinci se snaží očistit jméno svého dědečka, bude to nervák a myslím, že taky moje stěžejní dílko.
Pokračování rozhovoru s autorem Janem Vavříkem na stránkách Magazínu Dobré knihy.

sobota 16. listopadu 2019

Zdravě jíst

Anotace:
V této kuchařce najdete 70 receptů, které spojuje absence bílé mouky, cukru, palmového oleje a tropických plodin. Samozřejmostí je, že všechna jídla jsou 100% rostlinná a vařená s co největším důrazem na lokální produkci. 70 důkazů, že chutně vařit se dá i s důrazem na životní prostředí, ekologii a bez zbytečného utrpení.
Na s
vé si přijdou lidé s dietními omezeními, vegetariáni, vegani, reduktariáni, ale rovněž všichni ti, kteří chtějí objevovat a poznávat nové chutě. S výjimkou několika jídel, která jsou kořeněnější, jsou obsažené pokrmy svou skladbou vhodné i do dětského jídelníčku.
Moje čtyřletá princezna Stellinka otestovala vše a recepty dostaly její „pečeť kvality“ („Maminko, je to mňaaam!“).
 
 
Veganská kuchařka se zakládá na vaření z lokálních a sezonních surovin  - českých a slovenských produktů, které u nás lze zakoupit. Recepty jsou bez bílé mouky, cukru, palmového oleje a tropických plodin, jejichž častá konzumace není nejvhodnější, protože ochlazuje organismus (jsou určeny pro lidi žijících v jiných klimatických podmínkách), což jsem třeba vůbec netušila.
 
Nejsem vůbec vegan ani vegetarián, ale ráda zařazuji do jídelníčku zdravá a nutričně vyvážená jídla, takže pro mě byla tato kuchařka jasná volba. Doufala jsem, že v ní najdu nové inspirace a to se i také dostalo.

pátek 15. listopadu 2019

Pákistánská pomsta




Napínavá, akční, záhadná a vášnivá. Taková je novinka mojí nejoblíbenější autorky Moniky Wurm.

Alexandra se vzbudí v nemocnici z bezvědomí a zjišťuje, že neví absolutně nic ze své minulosti. Netuší ani jak se jmenuje, či kde žije. Po těžké autonehodě trpí amnézií. Vedle její postele však sedí cizinec, který tvrdí, že je její snoubenec. A tak jí v nemocnici propouštějí s tímto vyhublým podivínem domů, s tím, že si časem sama vzpomene na svůj dřívější život. Shah ji rovnou vezme ze Slovenska k sobě do Londýna, kde spolu prý střídavě žijí. Tam Alexandra zjišťuje, že je těhotná, ale stále si na nic nevzpomíná. Navíc je pořád sleduje muž v černém a ona má strach. Shah ji přemluví na cestu do Pákistánu, kde by si prý mohla vzpomenout na svou minulost, protože se zde seznámili. Až tam mladá spisovatelka zjišťuje, že je v obrovském nebezpečí…



Ale vždyť se šátkem na hlavě se upeču zaživa, Shahu! Ani Irum nemá na hlavě žádný!“ nasadila jsem nesouhlasný postoj. Shah se naklonil nad postel a hrůzostrašným tónem procedil přes zlobou stažené rty: „Se šátkem na hlavě! Chápeš, nebo ti to mám vysvětlit jinak?!“
Z jeho výhrůžek mi naskočila husí kůže. Držela jsem jazyk za zuby. Znechuceně jsem hleděla na jeho úzká záda, když opouštěl místnost.

 

čtvrtek 14. listopadu 2019

Hodinářova dcera

Birchwood. Jméno kouzelného domu skrývající spoustu příběhů, spoustu životů i úmrtí. Birchwood, dům, který každý miloval od první chvíle.
Mladá archivářka Elodie ve své malé, zaprášené kanceláři narazí na podivnou koženou brašnu. Nic zajímavého by na ní nebylo, kdyby nešlo o brašnu známého malíře Edwarda Radcliffa, kolem kterého se za jeho života, ale hlavně po jeho smrti, vznášela tajemství. Elodie se vydává po stopách nadaného umělce, který se po násilné smrti své snoubenky stáhl do ústraní a zbylo po něm jen několik obrazů a dům na venkově, který tolik miloval. Na povrch vyplouvají tajemství, jejichž středobodem je onen dům, dům se dvěma věžičkami, ukrytý za kovanou branou. Jsme vtaženi do příběhu velké lásky mezi slavným malířem a jeho zcela neznámou múzou Lily, do příběhu nezkrotné Ady, dívenky z daleké Indie, jejímž domovem se stal tajemný dům, přestavěný na dívčí školu. Jsme svědky boje za lepší život statečné Julie a jejích dětí a všemi těmito příběhy jsme provázeni duchem tajemné Lily. Pomalu nám odkrývá tajemství domu, ve kterém našla smrt malířova snoubenka a napravuje zradu a křivdu starou stovky let.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

středa 13. listopadu 2019

Vím kdo jsi

Aimee Sinclairová je nejnovější hvězdou filmového plátna, se skvěle našlápnutou kariérou. Doma je jí oporou její manžel Ben, v práci filmový partner Jack. Vypadá to, že její život už nemůže být růžovější. Ale zdání klame, samozřejmě.




Po jedné velké hádce její manžel zmizí, bez dokladů, klíčů, telefonu, po sobě zanechá jen vybrakované konto – a to je vše. Má Aimee takový výpadek, že by jej snad zabila a nepamatovala si to? Aimee má rozhodně co skrývat, v její minulosti jsou místa, která jsou zasunuta hodně hluboko do podvědomí a neměla by vyplout na povrch. Ale vražda? A jak do všeho zapadá její zmizelý manžel? Vypadá to, že její dosavadní život byl jen jedna velká lež.
Alice Feeney  je bývalou novinářkou BBC a její debutový román Občas lžu  byl přeložen do více než dvaceti jazyků. Není překvapením, že podle stejnojmenné knihy byl natočen i seriál, jen u nás bohužel ke zhlédnutí zatím není. Po velkém úspěchu nám předložila druhou knihu Vím, kdo jsi a já ji přečetla doslova za pár hodin. Její styl psaní je neuvěřitelně čtivý, již od prvních slov jsem věděla, že to bude přesně ono.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.

neděle 10. listopadu 2019

V temnu

Francesca je přesvědčená, že Paula někdo zavraždil. Ne, nebyla to sebevražda a její pokus o sebevraždu o tom měl všechny přesvědčit. O pár měsíců později Francesca zmizí a celá léta si každý myslí, že utekla. Ale bylo tomu tak...?

CharlieLagerová je vyšetřovatelka, která si s sebou v životě táhne pár stínů z minulosti. Její složitý vztah s matkou, její sklony k sebedestrukci, její zápal pro sklenku plnou alkoholu. Z toho nekouká nic dobrého a ví to ona, i její nadřízený. Po událostech, které doprovázely její předchozí případ, musí docházet k psychoterapeutce, ale nic moc to pro ni neznamená. Když jí zavolá dávná dávná přítelkyně s prosbou o pomoc, neváhá a vrací se do své rodné vesnice, aby si odpočinula a nabrala nové síly. Ale Charlie neumí odpočívat a brzy ji zaujme starý případ zmizelé Francescy, který policie nikdy neuzavřela. Parťákem při hledání pravdy se jí stává Johan, novinář, který ji nedávno způsobil spousty problémů. Jak pracovních, tak hlavně emocionálních, neboť mu,zdá se, nedokáže ani teď odolat. Do toho si připočteme starost o kamarádčiny tři děti, nevraživost některých starousedlíků a máme z toho malér na obzoru. Ale nebyla by to Charlie, aby se nezakousla do pátrání po zmizelé dívce a nepřišla všemu na kloub. I kdyby ji to mělo stát cokoliv.

Detektivka V temnu je druhým dílem ze série Charlie Lagerová a je stejně skvěle napsaná, jako díl první, Na okraji. V tom jsme se trochu víc ponořili do soukromí hlavní protagonistky a v tomto díle se vše točí kolem vyšetřování.
Kniha je rozdělena do vyprávění vyšetřovatelky a do kapitol, kde hlavní slovo má zmizelá Francesca, Sledujeme její příběh, vnikáme jí do myšlenek a tvoříme si vlastní názor, co se stalo.
Obě hlavní hrdinky mají jedno společné. Jsou nevyrovnané a snaží se najít svou cestu. Francesca se nechce smířit se smrtí přítele a jedná podle svého nejlepšího vědomí. Charlie hledá útěchu na dně sklenky, ale to ji jen táhne do temnot.
Severských detektivek je jako máku, ne každá se mlže pyšnit tím, že je prostě dobrá. Ale Lina Bengtsdotter nám s každou další knihou dokazuje, že psát rozhodně umí a je plnoprávnou členkou detektivní komunity. Ostatně jako učitelka psychologie ví, jak si pohrát s lidskou myslí a v této knize se jí to opět povedlo.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Cosmopolis.

Kniha:       V temnu
Autor:        Lina Bengtsdotter
Vydal:       Cosmopolis
V roce:      2019
Stran:       384


pátek 8. listopadu 2019

Výměna

Představte si, že máte možnost vyměnit si s někým na určitou dobu domov. Bydlet v cizím domě, spát, jíst, žít a na oplátku v tom vašem bude žít majitel vašeho dočasného bydlení. Zdá se vám to jako prima nápad? Možná, dokud nenarazíte na člověka, který má jisté plány.



Caroline a Francis se na nějakou dobu stěhují do řadového domku, výměnou dávají majiteli svůj domov. Mají za sebou období, které jim, mírně řečeno, pocuchalo nervy, a toto se zdá jako skvělý začátek nového života. Od prvního vstupu do domu se zdá, že něco je špatně. Minimální výzdoba, minimální dojem útulnosti, strohost a prázdnota, to na ně čeká za vstupními dveřmi. Jako by zde majitelka domu ani nebydlela. Caroline se vrací vzpomínky, které chtěla mít pohřbené hluboko uvnitř, vzpomínky na období, které málem zničilo jejich manželství. Když přichází první e-mail od ženy, která bydlí v jejich bytě, vše se dává do pohybu.
Body dávám za nečekaný konec, který mé mínění trochu poupravil. Najednou vše začalo dávat smysl a spojilo se v překvapivé rozuzlení celého příběhu. Ale to natahování, zbytečné rozebírání myšlenek, jako by autorka potřebovala, abychom se dostali do hlavy hlavních protagonistů, to mírně ubírá na kvalitě celého příběhu.

Pokračování recenze na stránkách Magazínu Dobré knihy.


Kniha:     Výměna
Autor:     Rebecca Fleet
Vydal:     Nakladatelství Domino
V roce:    2019
Stran:     280

čtvrtek 7. listopadu 2019

Ostrov Duma Key


Zvláštní, temný, hororový román, který se vyvine tak, jak byste určitě nečekali!

Edgar měl nedávno velikou nehodu, při které utrpěl zranění mozku a také přišel o pravou ruku. Během zdlouhavého léčení propadá do depresí a trpí výpadky paměti. Jeho žena se s ním chce rozvést a on je na tom psychicky hůř a hůř. Terapeut mu doporučí změnit místo a najít si činnost, při které by na deprese zapomněl. A tak si pronajme růžový dům na skoro opuštěném, maličkém ostrově Duma Key. Při nastěhování zjistí, že má pouze jedny sousedy, jinak je na ostrově úplně sám. Večer se dívá na západ slunce a uvědomí si, že kdysi moc rád kreslil. A tak vezme papír a tužku a kreslí, co vidí. Později nakoupí plátna a malířské pomůcky a zjišťuje, že se pro něj malování stává vášní a deprese ustupuje do pozadí. Pak se ale začnou dít zvláštní věci. Cokoliv namaluje, se objeví i ve skutečnosti. Navíc sousedé začnou vyprávět podivnou historii ostrova a hrůzy, které se zde udály. Vypadá to, že na Duma Key sídlí něco zlého…


V kuchyni byl cizí muž. Stál u mé lednice. Měl na sobě promáčené hadry, které možná byly kdysi džínami, a jakési tričko s výstřihem, kterému se říká lodičkový. Z krku, tváří, čela a předloktí mu vyrůstalo cosi jako mech. Pravou stranu lebky měl promáčknutou. Zplihlým porostem tmavých vlasů trčely úlomky kosti. Jedno oko – pravé – bylo pryč. Zůstal jenom houbovitý důlek. Druhé oko bylo cizí, děsivě stříbrné, a nemělo s lidskostí nic společného. Chodidla měl bosá, opuchlá, fialová a v kotnících popraskaná až na kost.“