Spisovatel Jan Vavřík je pro mě osobně synonymem skromnosti, lidskosti a upřímnosti. Do svých knih vkládá autentické příběhy, které čerpá ze svých zážitků a které si získaly srdce nejednoho čtenáře. Na nic si nehraje, říká, co si myslí a jde si za svým. Možná právě proto se může věnovat zaměstnání, jaké vykonává, a ve volném čase, kterého nemá mnoho, spřádá nitky příběhů, které se čtou samy. Je mi velkou ctí, že mi dovolil jej krátce vyzpovídat a na náš telefonní hovor dlouho nezapomenu.
Nedávno Vám vyšla nová kniha Případ Kláry P. Je to pokračování knihy Kolotoč strachu, nebo jde o zcela odlišný příběh?
Lze říci, že se jedná o volné pokračování Kolotoče strachu. Kolotoč je moje prvotina, mám radost, že se líbí i po čtyřech letech. Dnes bych jej napsal krapet jinak, ale svůj účel splnil. Ozvala se mi řada lidí, že jim čtení příběhu pomohlo. A z toho mám upřímnou radost.
Nelze si nevšimnout, že jste novou knihu vydal pod jiným vydavatelstvím. Je tato spolupráce pro Vás větším přínosem?
První dva romány vyšly pod Bránou, ale na další spolupráci jsme se již nedohodli. Každopádně byla to Brána, která mě „udělala“ a patří jí za to dík. Nové nakladatelství Olympia mi ovšem nabídlo lepší podmínky…, tak už to prostě bývá. Obálka Případu se velmi povedla.
Máte rozepsanou další knihu? Čtenáři již netrpělivě vyhlíží Vaši knihu Ve stínu levandule.
A kdyby jen jednu. Mé další dílo, které nyní píšu, se jmenuje Ve stínu levandule. Je to příběh z válečné Francie, který se věnuje genocidě pařížských židů za druhé světové války, popláčete si. Knížka zasahuje do současnosti, vnučka po odsouzeném válečném zločinci se snaží očistit jméno svého dědečka, bude to nervák a myslím, že taky moje stěžejní dílko.
Pokračování rozhovoru s autorem Janem Vavříkem na stránkách Magazínu Dobré knihy.
