„Ne me quitte pas.“ (Neopouštěj
mě.)
Humorný román o útěku z domova důchodců
a nekončící chuti žít potěší podle mého každého čtenáře. Pojďte se se mnou
dozvědět víc…
Evie už
před nějakou dobou ovdověla, pod nátlakem syna a jeho panovačné manželky prodá
dům a odstěhuje se do domova důchodců. Myslela si, že tam najde přátele, zábavu
a veselou společnost, ale záhy zjišťuje, jak moc se mýlila. Toto zařízení je
pro ni bezduchou čekárnou na smrt. Po několikaměsíčním sezení v křesle si
prostě řekne, že ještě umírat nehodlá a nechce takhle žít. Uteče z domova,
aniž by někomu něco řekla a vydá se vstříc životu. Navštíví různá místa, až se
nakonec ocitne ve Francii, kde cestuje v nově koupeném obytném voze.
Poznává nové přátelé, objevuje nová města a dokonalá místa k novému životu.
Mezitím ji doma hledá její jediný syn, který se svou ženou prochází manželskou
krizí. Pomocí SMS zpráv se snaží Evie vystopovat, nakonec se vydají s manželkou
do Francie, rozhodnutí maminku najít a přivézt ji zpátky domů, do Irska…
„
|
Před sebou uviděla velký dům s
kdysi bílou omítkou a dlážděný dvůr. Řada stromů po straně poskytovala stín a
sluneční světlo deroucí se jejich korunami vytvářelo na dláždění skvrnité
vzory. V dálce bylo vidět úhledné řady vinic táhnoucí se až ke svahům
kopců. Na druhé straně stály dvě stodoly. Na dveřích jedné z nich stálo „Accueil“,
na dalších „ Dégustation et vente“ a dveře druhé stodoly nesly označení „Privé“.
Bláznivý
road trip napříč Evropou, hlavně Francií, mě opravdu bavil. Moc jsem si knihu
užila, je plná francouzských slov, obsahuje samá životní moudra, která mi vehnala
slzy do očí. Evie se snaží užít každou chvilku svého života. No a co, že je jí
už sedmdesát pět? Také chce život žít a nejen čekat na smrt. Evie je nádherná
žena, která mi už během prvních stránek imponovala. Je moudrá, laskavá, vtipná,
má vyřídilku a bere život s humorem. Když po dlouhém cestování objeví ten
tajemný kout země, o kterém je přesvědčená, že našla svůj domov a jedině tam
bude šťastná, toužila jsem tam být s ní. Je to nádherné místo plné slunce,
lásky, přátelských lidí, je plné romantiky. Ona brzy zjistí, že jí dříve unikal
život mezi prsty a přesně takové místo hledala celý život. Našla ho až teď, v pětasedmdesáti.
Proč ne? Je třeba si přece užívat každou chvilku života.
Ještě to nebalím, vzkazuje babička je báječný román, který vás zahřeje u srdce i na
duši. Vykouzlí vám úsměv na tváři, překypuje laskavostí, láskou, chutí žít.
Příběh je plný emocí, je vtipný, sálá z něj obrovský klid a pohoda. Rozhodně vás ujistí, že život zdaleka nekončí v sedmdesáti.
Moc
děkuji nakladatelství Metafora za recenzní výtisk.
Knihu
koupíte zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat