Iris je třicet tři let a má
rakovinu. Pomalu se smiřuje s tím, že jí doktoři dali jen pár měsíců
života. S touto krutou diagnózou se vyrovnává mimo jiné také tím, že si
založí blog, kde se vypisuje ze svých pocitů a svěřuje se s každodenní léčbou.
Blog má docela velikou sledovanost, a tak je Iris poslední přání, aby její
přítel a šéf Smith zveřejnil její texty v knize. To ale pro Smitha není
vůbec lehký úkol, protože Irisina sestra s tím nesouhlasí. Smith se jí
snaží, i s pomocí svého stážisty Carla, „zpracovat“. Přitom společně sdílí
vzpomínky na Iris, kterou milovali a přitom se z nich stanou velmi dobří
přátelé…
„
|
Pokud si přejete, aby vám to, že umíráte, sdělil robot, mám pro
vás doporučení: Dr. Hsu z newyorské presbyteriánské nemocnice takové věci
oznamuje s empatií mloka.
Nic jiného se ostatně čekat nedalo, protože dva týdny předtím mě
o lézích na plicích, které ukázalo CT, informoval slovy „to nutně neznamená, že
máte rakovinu“.
Vysvětlila jsem doktorovi Hsu, že říct někomu, že možná nemá
rakovinu, je dobrá zpráva pouze tehdy, pokud se daná osoba domnívá, že ji má.
Pro nás, kteří jsme až dosud přepokládali, že jsme zdraví, výrok správně zní: „Nemám
pro vás dobrou zprávu.“
Poděkoval za upozornění. (…)
Dr. Hsu mi vysvětlil, že léze na mých plicích nejenže svědčí o
rakovině, ale také znamenají, že nejspíš brzo umřu.“
Kniha je zvláštní tím, že je
celá psaná v emailech, blogových zápiscích a smskách. Je to zajímavé
pojetí, i když některé emaily byly v ději nepodstatné, vlastně se jednalo
o veškerou Smithovu emailovou korespondenci, kterou vedl nejen v soukromém
životě, ale také v práci. Občas tyto emaily bylo zdlouhavé pročítat. Ale i
přesto je kniha moc dobrá, čte se vlastně lehce, díky stylu psaní a pojetí.
Obsahuje spousty moudrých myšlenek, které vás vezmou za srdce.
Zejména Irisiny úvahy nad
životem, smrtí a srovnání se s rakovinou. I když jsem věděla, co přijde v závěru,
stejně jsem to oplakala.
Až to budeš číst je na velmi
smutné téma: rakovina. Román je moudrý, bolestný, plný každodenních starostí.
Ukáže nám, jak se blízcí těžce vyrovnávají se smrtí sestry, dcery, přítelkyně,
kamarádky. Čím si prochází po její smrti a jak to všechno zvládají. Společné
sdílení vzpomínek jim pomáhá a nakonec přinese i něco mnohem víc…
Moc děkuji nakladatelství BETA
za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat