Šikmý kostel

Jak začít psát o knize, která mě dokonale pohltila, rozesmutnila, rozveselila a při jejímž čtení jsem se i styděla. Styděla proto, že tak málo vím o svém rodném kraji, tak málo jsem si doposud všímala obyčejných věcí, jako je sůl v solničce, nespočet obuvi v mém botníku... Proč toto všechno? Záhy pochopíte, budu se snažit vám přiblížit nádheru románové kroniky Šikmý kostel, ale bez emocí se to neobejde.



Je to až k neuvěření, ale už od první stránky nás kniha vtáhne do děje a my se budeme bát ji odložit, abychom o nic nepřišli. Hned zpočátku na nás zaútočí horko, sálající z prašné cesty, kudy šly pro sůl Karwinské ženy až do daleké Wieliczky. Strastiplnou pouť absolvovaly každoročně, aby se ušetřilo. Věc, pro nás absolutně nemyslitelná. Seznamujeme se s Barborou, ženou havíře, pro kterou je letošní cesta o to krušnější, že čeká dítě, ale její nezdolná síla ji nutí jít dál. Další důležitou postavou je Julka, opomíjená sousedy, přehlížená, celkem nešťastná ve svém manželství, ale neméně silná. Tyto dvě ženy spojí přátelství, které přetrvá celá léta, i když je později osud zavede každou jinam.
Při důlním neštěstí, při kterém zahynulo přes 200 horníků, včetně Barbořina manžela a syna, musí spousta žen opustit okamžitě své domovy a s chudou rentou, kterou dostaly od majitele dolů hraběte Larische, jdou hledat své životní místo jinam. I naše hlavní hrdinka Barbora prodává svůj rodný domek a odchází do města, aby se zde usadila ve sklepním bytě a stala se z ní hostinská. 
Zatímco ona se snaží vyrovnat s novým životem, jedna část knihy se uzavírá a přichází další, ve které se nám představí nadaný a chytrý Ludwik, který má před sebou dokonalou budoucnost, coby inženýr. Ale jak už to tak bývá, člověk míní, osud mění a další důlní zával jej připraví o všechny jeho naděje a jeho sny se rozplynou v prachu uhlí.
Ve třetí části knihy se opět setkáme s Julkou, která se po odchodu od násilnického manžela protlouká světem způsobem, za který se později stydí. Ale nepotkala by Jurka, muže, se kterým se vrátí zpět do Karwiné, stejně jako Barbora se svými dospělými dcerami.
Svou historickou pouť uzavíráme po první světové válce, po které následovala krátká občanská válka, o které se příliš nemluví, ale která mě doslova přikovala k židli. Tolik neštěstí a nenávisti, kterou proti sobě najednou cítili Češi a Poláci, to se dá srovnat snad jen se situací v Sudetech po druhé světové válce. 

Co říct? Od knihy jsem čekala dobrý příběh, ale dostalo se mi mnohem víc. Dala mi možnost zavzpomínat na kus mého dětství .  Moje babička pocházela z Havířova, což je kousek od Karviné, stejně jako Ostrava, kde jsem vyrůstala já. Prázdniny u ní patřily k těm nejhezčím, jaké jsem kdy zažila a nic na to nemění fakt, že se u ní voda na koupání musela nahřívat na malých kamínkách a nohy jsme si máčely se sestrou v kameninovém lavoru. Byla to ta nejlepší babička na světě, žena havíře, která to s ním neměla rozhodně jednoduché, neboť havíři, to je zvláštní sorta lidí.
V knize Šikmý kostel je nám popisován běžný život v havířské komuně, se všemi strastmi i radostmi všedního dne. Každodenní strach žen o své muže, kteří museli sfárat, obavy, zda nepřijde zával a ony nepřijdou o střechu nad hlavou. Chlapci, kteří ve svých čtrnácti letech museli nést stejný osud, jako jejich otcové a plných dvanáct hodin denně dřít do úmoru v temných šachtách. Ale vše mělo jasně daný řád a málokdo žehral na svůj osud.
Ve škole jsem nebyla nijak zvlášť pozorný žák, ale pochybuji, že by mi unikla historická událost, jako je rozdělení Čech a Polska, kterou provázela občanská válka. Krutá, zlá a zbytečná, jako všechny boje o území. A tady jsem se opravdu zastyděla a musela jsem si o této době na internetu něco najít, protože nechápu, jak je možné, že jsem o tom neměla tušení.
Šikmý kostel je nádherná výprava do minulosti, se skvěle vykreslenými postavami. Sledujeme Barboru, jako mladou ženu plnou plánů do budoucna, ze které se ve stáří stává zahořklá a zlá stařena, plivající jedové sliny na svou dceru Barku, která se o ni stará.
Sledujeme Julku s pochybnou minulostí, Ludwika, který se musel vzdát svých snů, ale stal se z něj slušný a hodný člověk. Jakoby tito všichni byli mými blízkými přáteli a bude se mi po nich neskonale stýskat. U čtení jsem měla pocit, že jsem součástí havířské komuny, že cítím prach, který halil celé okolí Karwinských dolů a pronikal až pod kůži. A nejednou jsem utírala slzy, neboť autorka Karin Lednická mistrně vládne slovem a ví, na jakou strunu čtenáře brnknout. Šikmý kostel je její prvotina a já se před ní hluboce skláním, neboť dokázala napsat příběh, který ještě dlouho bude žít se mnu a uvnitř mě. A za to jí patří velký dík!


Kniha:      Šikmý kostel
Autor:      Karin Lednická
Vydal:      Bílá Vrána
Datum vydání:  20.2.2020