Pouštní včela

„Neptejte se, co může vlast udělat pro vás. Ptejte se, co VY můžete udělat pro svou vlast.“

 

Tak tuhle knihu jsem opravdu přečetla jedním dechem. Jsem moc ráda, že se mi poslední dobou potvrzuje, že i česká literatura může být zajímavá, čtivá, promyšlená a akční. Napravuje si tím u mě svou reputaci! Pouštní včela je totiž pecka!

Adam Navrátil se narodil v Americe a přijel na nějaký čas do Prahy. Zamiluje se na první pohled do charizmatické Kristýny. Ta ale jeho lásku neopětuje a Adam se zhroutí. Vrací se do USA, kde propadá depresím a alkoholu. V tom vidí v televizi výzvu z Bílého domu, určenou všem potencionálním sebevrahům, kteří chtějí posloužit vlasti. Nechá se najmout do tajné operace Pouštní včela. Co vše Adam prožívá na tajné základně při výcviku v Iráku? Jak se cítí a co se mu honí hlavou? Zvítězí v Adamovi vůle žít?

 

„Seřadili nás a vybírali si,“ vyprávěla dívka tiše a Fatima překládala. „O mě projevil zájem asi čtyřicetiletý muž – jeden z velitelů. Jmenoval se Abú Sajíd. Spolu se mnou si vzal ještě další dívky. Jedné bylo teprve deset…“ Narin se zajíkla. „Tehdy jsem naposledy viděla svou matku. Nikdy nezapomenu, jak se rozplakala a jak si trhala vlasy…“ Poté začala hrůza, která měla trvat několik měsíců. Abú Sajíd je nutil poslouchat jeho rozkazy. (…) Skutečná hrůza však spočívala v tom, že byly také sexuálními otrokyněmi.

 

Páni! Tohle jsem opravdu nečekala. Příběh a styl psaní se absolutně vymyká českým knihám a autorům. Nic proti nim samozřejmě. Ale všechny mají vždy něco společného (až na pár výjimek). Možná je to tím, že se Pouštní včela, jako jedna z mála českých knih, odehrává hlavně v Americe, Iráku a jiných islámských státech. Příběh je prostě psaný perfektním stylem. Je napínavý, čtivý a kdo má rád knihy a filmy třeba z války v Afghánistánu, rozhodně si přijde na své.

Román se rozjíždí rychle, žádný vlažný začátek. To vůbec nehrozí. Už na prvních stránkách se ocitneme v ulicích Tel Avivu, v Izraeli a budeme řešit něco tajného, velkého, co se chystá. V další kapitole se objevíte v Bílém domě a budete tušit, že se chystá něco opravdu velikého. Operace Pouštní včela!

 

Obálka je skvělá, a když se nad tím zamyslím, tak vlastně děj vystihuje dokonale. Jak mi sama autorka Veronika Matysová napsala, jedná se o psychologické drama s politickým pozadím. Když už zmiňuji Veroniku, musím to sem prostě zařadit, protože jsem nesmírně ráda, že mi Verča napsala a knihu jsem mohla recenzovat. Jsme totiž jmenovkyně. Obě máme stejné křestní jméno i příjmení. Já jsem tedy, za svobodna, taky Veronika Matysová. J  Moc si toho vážím.  Verču znám už dlouho, četla jsem od ní Patricii a od té doby jsem jí měla stále v hledáčku. Když jsme ty jmenovkyně, že ano. Díky blogerskému světu jsme se našly a jsme v kontaktu. Ale to jsem odbočila. (Promiňte, já musela. J)

Pouštní včela je opravdu velice propracovaný příběh, který vás nechá nahlédnout do tajné operace CIA, do zákulisí tajných výcviků vojáků a politiky Bílého domu. Ale zase toho není mnoho, takže příběh plyne svižně a není zdlouhavý. Nebudete chtít přestat číst, protože je to opravdu napínavé a zajímavé téma. Skvělé, skvělé, skvělé. Závěr člověka nutí přemýšlet. Je možné, že je něco z příběhu pravda? To už ponechám vaší fantazii…

 

Moc děkuji spisovatelce Veronice Matysové a Nakladatelství Brána za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.