Úsměvy žen

 

S Aurélií, mladou majitelkou pařížské restaurace „Le Temps des Cerises – Čas třešní“, se právě rozešel přítel a ona se cítí neustále moc osaměle.

Jednoho dne bloumá Paříží, když jí nohy donesou až do malého knihkupectví. Zde objeví knihu, která jí změní její život. Knihu Úsměvy žen od spisovatele Roberta Millera.

Zní to neuvěřitelně. Jakto, že hlavní hrdinka je jako ona? Respektive i vypadá jako ona, nosí stejné šaty a vlastní stejnou restauraci?  A restaurace v knize má dokonce i stejný název jako ta její? Jak to vše možné?

 

Aurélii vše vrtá hlavou a snaží se všemu přijít na kloub. Touží se setkat s tím záhadným spisovatelem, který román napsal. Klade si mnoho otázek. Je to vše jenom náhoda? Nebo za tím vším vězí něco hlubšího? Kdo je Robert Miller? Jak na ní mohl natrefit, když žije v Londýně? Je to osud?

„Zavřela jsem knihu. Bylo šest ráno a já znovu uvěřila, že láska existuje. Že je možná. Přečetla jsem 320 stran a vůbec jsem se necítila unavená.“

 
Aurélie se cítí opravdu osaměle. Všichni jí opustili. Tatínek zemřel. Claude se na ní vykašlal a ona je sama, jako nikdy předtím. Kniha jí dá novou naději do života. Povzbudí ji a ona začne pátrat…

 

Román o knížkách, z prostředí nakladatelství a skvělé francouzské kuchyně restaurace Čas třešní, mě pohltil. Úsměvy žen je moje první kniha od Nicolase Barreaua a určitě není poslední. Jeho styl psaní je neuvěřitelně „čtivý“. Tři čtvrtiny knihy jsem přečetla za jedno sobotní odpoledne a musela se nutit, abych přestala číst a šla konečně něco dělat J . Recepty na Auréliino menu D´AMOUR na konci knihy, mě velice potěšily. Příběh je plný lásky, dobrého jídla a francouzských slov. Řekla bych, že se román jeví trošku jako moderní pohádka pro dospělé. A kdo by neměl rád pohádky? Já tedy ano… pohladí vás po duši, přesně jako tato kniha.

 

„A já jsem našel svou fée clochette, svou Zvonilku. Stála ode mě na šířku dlaně a zaníceně hovořila o svých čokoládových dortících.“

 

Moc děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

*Veru