pondělí 5. srpna 2019

Černobyl




Historie jaderné katastrofy

 

Černobyl je asi nejkomplexněji zpracovaná kniha o této události, ve které se dozvíte každý detail, předcházející katastrofě, ale i v následujících letech poté, které po výbuchu následovaly…

Nedokonalý reaktor, chyby obsluhy, exploze a radioaktivní zamoření skoro celé Evropy. To je Černobyl. Duben, 1986. Toto datum se zapsalo do dějin. V černobylské elektrárně se schyluje k pravidelné odstávce reaktoru, kterou doprovází pár „nepodstatných“ komplikací. Řada těchto „nedůležitých kroků“ však vede k explozi na reaktoru č. 4. Hlavní část knihy je zaměřena na tento výbuch a vše okolo něj. Chyby technické obsluhy personálu, následné čištění reaktoru, evakuace všech 50 tisíc obyvatel Pripjati a lidí v okolí elektrárny. Autor v knize odhaluje nedostatky Sovětského svazu, snahu politiků o utajení veškerých informací, včetně toho, že k explozi vůbec nedošlo.


Robinsonova první myšlenka byla, že někde vybuchla jaderná bomba: záření z boty vydávaly radioaktivní prvky, které se v elektrárně běžně nevyskytovaly. Oznámil nález šéfovi, a odtud byl oznámen švédskému úřadu pro jadernou bezpečnost ve Stockholmu. Úřady v hlavním městě se domnívaly, že je problém v samotné elektrárně, a pracovníci byli okamžitě evakuováni. Začalo radioaktivní testování elektrárny, ale na nic se nepřišlo, a po několika hodinách bylo jasné, že elektrárna příčinou kontaminace není. (…) Při vysokých úrovních radioaktivity i u ostatních jaderných elektráren bylo zřejmé, že radioaktivní částice pocházejí ze zahraničí. Výpočty a směr větru ukázaly na jihovýchod na jednu ze dvou světových jaderných supervelmocí, Svaz sovětských socialistických republik. Mohlo se tam přihodit něco hrozného? Sověti však mlčeli. Švédský úřad pro jadernou bezpečnost kontaktoval sovětské úředníky, kteří popírali, že by k jadernému znečištění došlo.“

 


Nejdříve bych ráda napsala mínusy, které má i tato silná kniha zabývající se dopodrobna skutečnými událostmi. Hodně jsem se ztrácela ve velkém množství různých jmen. Dělalo mi potíže, pamatovat si kdo je kdo a zorientovat se díky tomu v textu. U těch důležitých jmen jsem dohledávala zpětně. Další bod je to, že kniha obsahuje mnoho politiky, ale to k tomu bohužel patří, protože v tom všem byla hlavně politika a snaha utajit událost nejen před světem, ale také před obyvateli vlastní země, kteří byli v největším ohrožení. Neskutečné, jak
sebestředně se celé vedení SSSR chovalo a všechno zlehčovalo. Člověk nevěří vlastním očím, co vše se ve vedení státu může dít. Nemluvě o tom, že záměrně zvolili levnější typ materiálu už při výstavbě reaktoru, kolik chyb se vyskytlo už zde, jak dorazil vadný materiál, ze kterého se stavělo, a mnoho dalšího, spojeného se sovětskou fušeřinou. Všechny tyto faktory nahrávaly k budoucí světové tragédii.


Kolem byla scéna jako z apokalypsy – betonové bloky, okenní sklo, grafit a kusy palivových tyčí, to vše bylo výbuchem rozházeno po okolí, a pro hasičské vozy, které se musely k rybníku nějak dostat, tak vznikla pekelná překážková dráha.“

 

Na jedné straně byla úžasná obětavost obyčejných lidí, hasičů, vojáků, kteří dali poté všanc svůj život, aby zachránili zbytek planety, a lhostejnost, nedbalost a nezodpovědnost ze strany vlády, která brala vše na lehkou váhu a příliš si nedělala hlavu s následky či životy svých obyvatel. Strašné, šokující, hrůzu nahánějící!  I přesto, že je kniha hodně psaná jako dokument, mě velmi zaujala. Dozvěděla jsem se mnoho nových informací, které v seriálu, ani jiných knihách nebyly. Rozhodně stojí za přečtení.

 

Moc děkuji nakladatelství JOTA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.
 


KGB informoval ukrajinské stranické úřady o tom, že evakuovaní, kteří se přestěhovali do měst a vesniček v nedaleké Černihivské oblasti sami, byli přijati do nemocnic se symptomy nemoci z ozáření. KGB se snažil zabránit „šíření panických zvěstí a nespolehlivých informací“, ale šíření radiace zabránit nedokázal. Evakuovaní přinášeli do svých dočasných domovů (prý původně na tři dny) nejen svá ozářená těla, ale i své kontaminované oděvy a osobní věci. Po evakuaci Pripjati a nedalekých vesnic se autobusy vrátily do Kyjeva na své pravidelné trasy, na nichž šířily vysokou úroveň záření po městě se dvěma miliony obyvatel.“



 

1 komentář:

  1. Knihu jsem poslouchal jako audiknihu která poskytuje více jak 13 hodin nabytých detailu o havarii která patří mezi největší svého druhu. Právě historický pohled na vyprávění přináší až přemíru detailu od postav až po postupy tehdejšího režimu. Pokud se chce někdo dozvědět maximum detailu v uceleném balení pak je kniha rozhodně správnou cestou. Dokousat se až na konec této cesty nemusí byt ale snadný pro všechny čtenáře.

    OdpovědětVymazat