Historie
jaderné katastrofy
Černobyl je asi nejkomplexněji zpracovaná
kniha o této události, ve které se dozvíte každý detail, předcházející
katastrofě, ale i v následujících letech poté, které po výbuchu následovaly…
Nedokonalý
reaktor, chyby obsluhy, exploze a radioaktivní zamoření skoro celé Evropy. To
je Černobyl. Duben, 1986. Toto datum se zapsalo do dějin. V černobylské elektrárně
se schyluje k pravidelné odstávce reaktoru, kterou doprovází pár „nepodstatných“
komplikací. Řada těchto „nedůležitých kroků“ však vede k explozi na reaktoru
č. 4. Hlavní část knihy je zaměřena na tento výbuch a vše okolo něj. Chyby
technické obsluhy personálu, následné čištění reaktoru, evakuace všech 50 tisíc
obyvatel Pripjati a lidí v okolí elektrárny. Autor v knize odhaluje
nedostatky Sovětského svazu, snahu politiků o utajení veškerých informací,
včetně toho, že k explozi vůbec nedošlo.
„
|
Robinsonova první myšlenka byla, že někde vybuchla jaderná bomba: záření z boty
vydávaly radioaktivní prvky, které se v elektrárně běžně nevyskytovaly.
Oznámil nález šéfovi, a odtud byl oznámen švédskému úřadu pro jadernou
bezpečnost ve Stockholmu. Úřady v hlavním městě se domnívaly, že je
problém v samotné elektrárně, a pracovníci byli okamžitě evakuováni.
Začalo radioaktivní testování elektrárny, ale na nic se nepřišlo, a po několika
hodinách bylo jasné, že elektrárna příčinou kontaminace není. (…) Při vysokých
úrovních radioaktivity i u ostatních jaderných elektráren bylo zřejmé, že
radioaktivní částice pocházejí ze zahraničí. Výpočty a směr větru ukázaly na jihovýchod
na jednu ze dvou světových jaderných supervelmocí, Svaz sovětských
socialistických republik. Mohlo se tam přihodit něco hrozného? Sověti však
mlčeli. Švédský úřad pro jadernou bezpečnost kontaktoval sovětské úředníky,
kteří popírali, že by k jadernému znečištění došlo.“
Nejdříve
bych ráda napsala mínusy, které má i tato silná kniha zabývající se dopodrobna
skutečnými událostmi. Hodně jsem se ztrácela ve velkém množství různých jmen.
Dělalo mi potíže, pamatovat si kdo je kdo a zorientovat se díky tomu v textu.
U těch důležitých jmen jsem dohledávala zpětně. Další bod je to, že kniha
obsahuje mnoho politiky, ale to k tomu bohužel patří, protože v tom všem
byla hlavně politika a snaha utajit událost nejen před světem, ale také před
obyvateli vlastní země, kteří byli v největším ohrožení. Neskutečné, jak
sebestředně se celé vedení SSSR chovalo a všechno zlehčovalo. Člověk nevěří vlastním očím, co vše se ve vedení státu může dít. Nemluvě o tom, že záměrně zvolili levnější typ materiálu už při výstavbě reaktoru, kolik chyb se vyskytlo už zde, jak dorazil vadný materiál, ze kterého se stavělo, a mnoho dalšího, spojeného se sovětskou fušeřinou. Všechny tyto faktory nahrávaly k budoucí světové tragédii.
sebestředně se celé vedení SSSR chovalo a všechno zlehčovalo. Člověk nevěří vlastním očím, co vše se ve vedení státu může dít. Nemluvě o tom, že záměrně zvolili levnější typ materiálu už při výstavbě reaktoru, kolik chyb se vyskytlo už zde, jak dorazil vadný materiál, ze kterého se stavělo, a mnoho dalšího, spojeného se sovětskou fušeřinou. Všechny tyto faktory nahrávaly k budoucí světové tragédii.
„
|
Kolem byla scéna jako z apokalypsy – betonové bloky, okenní sklo,
grafit a kusy palivových tyčí, to vše bylo výbuchem rozházeno po okolí, a pro
hasičské vozy, které se musely k rybníku nějak dostat, tak vznikla pekelná
překážková dráha.“
Na
jedné straně byla úžasná obětavost obyčejných lidí, hasičů, vojáků, kteří dali
poté všanc svůj život, aby zachránili zbytek planety, a lhostejnost, nedbalost
a nezodpovědnost ze strany vlády, která brala vše na lehkou váhu a příliš si
nedělala hlavu s následky či životy svých obyvatel. Strašné, šokující,
hrůzu nahánějící! I přesto, že je kniha
hodně psaná jako dokument, mě velmi zaujala. Dozvěděla jsem se mnoho nových
informací, které v seriálu, ani jiných knihách nebyly. Rozhodně stojí za
přečtení.
Moc děkuji nakladatelství JOTA za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
„
|
KGB informoval ukrajinské stranické úřady o tom, že evakuovaní, kteří se
přestěhovali do měst a vesniček v nedaleké Černihivské oblasti sami, byli
přijati do nemocnic se symptomy nemoci z ozáření. KGB se snažil zabránit „šíření
panických zvěstí a nespolehlivých informací“, ale šíření radiace zabránit
nedokázal. Evakuovaní přinášeli do svých dočasných domovů (prý původně na tři
dny) nejen svá ozářená těla, ale i své kontaminované oděvy a osobní věci. Po
evakuaci Pripjati a nedalekých vesnic se autobusy vrátily do Kyjeva na své
pravidelné trasy, na nichž šířily vysokou úroveň záření po městě se dvěma
miliony obyvatel.“
Knihu jsem poslouchal jako audiknihu která poskytuje více jak 13 hodin nabytých detailu o havarii která patří mezi největší svého druhu. Právě historický pohled na vyprávění přináší až přemíru detailu od postav až po postupy tehdejšího režimu. Pokud se chce někdo dozvědět maximum detailu v uceleném balení pak je kniha rozhodně správnou cestou. Dokousat se až na konec této cesty nemusí byt ale snadný pro všechny čtenáře.
OdpovědětVymazat