Musíme si promluvit o Kevinovi

Jak byste se cítili, kdyby vaše dítě vešlo do školy s lukem a šípy a začalo kolem sebe střílet? Co byste cítili, kdyby jste si uvědomili, že jste od jeho narození čekali, že se stane něco zlého...?

Když jsem dostala k recenzi knihu Musíme si promluvit o Kevinovi, zajásala jsem. V poslední době o knize bylo hodně slyšet a anotace byla nesmírně lákavá. S velkou chutí jsem se začetla do prvních stránek a mé nadšení pomalu začalo upadat. Proč?
Vezmeme si to postupně. Děj této knihy je poutavý a anotace slibovala příběh mladého chlapce, který odešel do školy a o pár hodin později ho vyvedli v poutech, protože zastřelil pár svých spolužáků a učitelku. V Americe věc ne nemožná, u nás něco naprosto nepředstavitelného.
Celá kniha je jakýmsi monologem, které vede matka Kevina, Eva, svému manželovi Franklinovi. Sledujeme jejich seznámení, nesmělé začátky i jejich osudové rozhodnutí, počít dítě. Kevin byl pro Evu již od narození zklamáním. Těžce zvladatelný, umíněný, absence citu k matce Evě drásala nervy, neboť k Franklinovi Kevin choval city velmi silné. Nic na tom nezmění ani příchod na svět dcery Celie, holčičky, která Evě nahrazovala vše, co u Kevina chybělo.
Když jsem četla Eviny příhody, kdy ji Kevin doháněl k šílenství, říkala jsem si, že to snad ani nelze. Proč s tím někdo něco neudělal? Proč s ním nenavštívila psychiatra, víc psychiatrů, celé zástupy lékařů, aby upozornila, že Kevin je rozhodně jiný. Jeho styl mluvy, jeho věčné nošení plíny, neschopnost cokoliv se naučit nového, jeho zloba. Eva to vyřešila po svém, pořídila si další dítě. Nevyřešilo se tím nic, ba naopak. Kevin, na oko skvělý, starší bráška, za zády tyran a násilník. Varovné světlo svítilo do daleka a stále s tím nikdo nic neudělal. Až do osudného dne, kdy Kevin odešel do školy a domů se již nikdy nevrátí. Adolescentní chlapec dal najevo svou zlobu na celý svět a začal zabíjet. 

Musíme si promluvit o Kevinovi není na knižním trhu novinkou. Poprvé byla kniha u nás vydána v roce 2007 a nyní, v nové obálce, s ní přichází Nakladatelství Mystery Press. Byl natočen i stejnojmenný film a musím říct, že z obojího, jak z knihy, tak z filmu, jsem byla rozpolcená.
Tak velký potenciál, tak skvěle zvolené téma, o kterém se příliš nemluví, ale děje se a já se tak se čtením trápila.
Novinářka a spisovatelka Lionel Shriver za tuto knihu získala prestižní ocenění a já to plně chápu. Neboť, jak je známo, tato ocenění udělují opravdu erudovaní lidé, odborníci na literaturu a jejich zkušenosti jsou na hony vzdálené obyčejnému čtenáři.
Nevadilo by, že je kniha jakousi formou deníku. Ale je to velmi těžce napsáno, nic mě nesmělo rozptylovat, příliš jsem se musela soustředit na čtení a to mi vadí. Hlavní hrdinka je pro mě psychicky labilní, neboť už jenom to, jak dlouze si rozmýšlela, zda mít dítě nebo ne, už to zavání malinko mírnou poruchou. Po vraždách, které má na svědomí její syn, zůstala na světe naprosto sama a rvala se s tím opravdu statečně. Ale opět - její míra odpuštění je pro mě nepochopitelná. Říká se, že krev není voda, ale některé věci odpustit prostě nelze. 
Trochu to zachránil naprosto šílený a nečekaný konec, to jsem zůstala s otevřenými ústy. Ale..za mě nemohu s čistým svědomím říct, že Musíme si promluvit o Kevinovi je pecka, po které ještě někdy sáhnu.

Za recenzní e-book děkuji Nakladatelství Mystery Press

Kniha:     Musíme si promluvit o Kevinovi

Autor:     Lionel Shriver

Vydal:     Mystery Press

V roce:    2019

Stran:     528