Scarlett Wilková opět nezklamala. Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo už si dobu komunismu nepamatuje. Hlavně ti, co říkají, že za komunistů bylo nejlíp! Vekslačka dokonale vystihuje doby minulé, které mnozí z nás zažili.
Když bylo Almě třináct let, psal se rok 1953.
V poválečném Československu padla měna a její rodinu to zničilo. Vlivem
různých rozhodnutí přišli o velkou vilu, všechny úspory a ocitli se
v malinkém panelákovém bytě se dvěma babičkami. Alma si jednoho dne řekla,
že takhle žít prostě nechce. Má ráda peníze a svobodu, která díky nim je. Tedy
alespoň zdánlivě. Tak se postupem času postavila během totality na vlastní nohy
a stala se z ní nejbohatší žena v okolí. Nosila značkové oblečení ze
západu, jezdila v drahých autech a postavila dům během pár měsíců.
V té době to znělo jako nereálná pohádka, kterou Alma žila. Měla všechno.
Ale stejně toužila po tom, co nejde koupit. Po lásce, kterou nemohla mít…
„Jednoho
dne mě brzy ráno probudilo bouchání na dveře. Venku byla ještě tma. Jedna
z babiček šla otevřít, druhá začala křičet, nejsem si jistá která, protože
ve vzpomínkách mi obě splývají v jednu. Najednou bylo v našem bytě
pět mužů. Otevírali skříně a zásuvky. Po chvíli bylo na podlaze poházené oblečení,
nádobí, fotografie, mé školní sešity. Dva muži posunovali nábytek a sundávali
obrazy, ale příliš práce neměli, byt byl hodně malý a moc věcí jsme
nevlastnily, stejně by se tam nevešly. Ti nezvaní muži odtáhli od stěny
manželskou postel, na které spaly babičky, gauč, na kterém jsem spala já, lehli
si na zem a dívali se na ně zespoda. „Tady tu šmelinu mají,“ prohlásil jeden
z těch, kteří prohledávali zásuvky a vytáhl krabičky s novými, ještě
nevybalenými nylonkami.“
Scarlett Wilková píše výborné historické, a vlastně i
společenské, romány, zakládající se na skutečných událostech. Dokonale popisuje
historii naší země, v různých obdobích. Vekslačka začíná v roce 1953
a končí zhruba v roce 2000. Mapuje celý Almin život, zažíváme s ní
vzestupy, pády, ale také zrady, bolesti a trápení.
Pokračování recenze čtěte zde, v Magazínu Dobrých knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat